1 VSPH 32/2015-A-17
KSPH 65 INS 30763/2014 1 VSPH 32/2015-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice: Hana anonymizovano , anonymizovano , bytem Králův Dvůr, Pod Hájem 315, zastoupené obecným zmocněncem Ondřejem Konvičkou, bytem Králův Dvůr, Pod Hájem 315, zahájené návrhem dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 30763/2014-A-10 ze dne 1. prosince 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 30763/2014-A-10 ze dne 1. prosince 2014 se m ě n í tak, že se dlužnici ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč na účet Krajského soudu v Praze do 10 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením z 1.12.2014 uložil dlužnici zaplatit zálohu 50.000,-Kč na náklady insolvenčního řízení do 10 dnů od právní moci rozhodnutí na účet soudu. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dne 13.11.2014 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu podaného dlužnici. Soud odkázal na ustanovení § 108 insolvenčního zákona a uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh, ve kterém se domáhala rozhodnutí o svém úpadku a prohlášení konkursu (nepatrného konkursu) na její majetek. Z obsahu spisu, zejm. z přiložených seznamů majetku a závazků soud zjistil, že dlužnice má nezajištěné závazky v celkové výši 1.481.364,-Kč a zajištěné závazky ve výši 1.418.988,-Kč. Dlužnice vlastní ideální spoluvlastnický podíl-1/2 nemovitosti zapsané na LV 2270. Nemovitost má dle sdělení dlužnice hodnotu přibližně 600.000,-Kč. Dále dlužnice vlastní věci osobní potřeby v hodnotě přibližně 5.000,-Kč.

Soud odkázal na § 8 vyhlášky č. 313/2007 Sb. a dovodil, že dlužnice je nemajetná, tudíž odměnu i s náklady insolvenčního správce by musel hradit stát. Není jisté, zda zpeněžení dlužnicí označeného majetku by pokrylo náklady insolvenčního řízení, soud proto stanovil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Dlužnice podala včas proti usnesení odvolání, ve kterém navrhla rozhodnutí zrušit. Odvolání odůvodnila tím, že není v jejích možnostech uhradit zálohu 50.000,-Kč, což je zřejmé z jejího insolvenčního návrhu.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o.s.ř. a shledal odvolání dlužnice zčásti důvodným.

V prvé řadě odvolací soud zdůrazňuje, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 insolvenčního zákona není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v občanském soudním řádu ani zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Nepřichází proto v úvahu snížení částky zálohy s ohledem na majetkové poměry dlužnice-insolvenčního navrhovatele.

Uložení zálohy závisí na úvaze soudu, což plyne z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Odvolací soud dodává, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 insolvenčního zákona). Složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později-např. zpeněžením majetkové podstaty nebo vymožením pohledávek dlužníka-v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně ohledně majetkových poměrů dlužnice, nicméně jak sám soud uvedl, dlužnice je spoluvlastníkem nemovitosti. Z výpisu z katastru nemovitostí se podává, že se jedná o byt, jehož ideální polovinu vlastní dlužnice. K tomu odvolací soud dodává, že je potřebné zajistit, aby hned od začátku řízení byly k dispozici finanční prostředky potřebné k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které by umožnily správci výkon jeho funkce ihned od rozhodnutí o úpadku (dlužnicí vlastněnou polovinu nemovitosti je nutno nejdříve zpeněžit, tudíž tento majetek okamžité likvidní prostředky nepředstavuje).

Jako dostatečná výše zálohy se v dané věci jeví odvolacímu soudu částka 30.000,-Kč, neboť postačuje ke krytí prvotních výdajů insolvenčního správce, když lze očekávat, že ostatní náklady řízení budou moci být hrazeny ze zpeněžení majetkové podstaty dlužnice.

Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. července 2015

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová