1 VSPH 315/2012-B-13
KSUL 79 INS 20647/2011 1 VSPH 315/2012-B-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka: Ing. Miroslav Mikeska, nar. 23. dubna 1955, bytem v Novosedlicích, Valentinská 309/21, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 20647/2011-B-5 ze dne 14. února 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 20647/2011-B-5 ze dne 14. února 2012 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením v bodě I. výroku schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a uložil mu povinnost hradit věřitelům v usnesení určené měsíční splátky (bod II. výroku). V navazujících výrocích soud určil datum platby první splátky (bod III. výroku), uložil správci povinnost v případě zanedbatelné výše splátky tyto věřiteli zasílat nejméně jedenkrát za šest měsíců (bod IV. výroku), přiznal správci právo na náhradu hotových výdajů a odměnu za dobu před schválením oddlužení s tím, že odměna a náhrada hotových výdajů náleží správci za trvání splátkového kalendáře od února 2012 (body V. a VI. výroku), uložil věřitelům a plátcům mzdy dlužníka povinnosti směřující k realizaci uspokojení pohledávek a další související povinnosti (body VII. až IX. výroku, body XI. až XIII. výroku), konstatoval, že pohledávka č. 5 věřitele Creditum, a.s. byla vyloučena z uspokojení podle § 170 písm. b) IZ (bod X. výroku), konstatoval, že působnost věřitelského výboru bude až do jeho zvolení vykonávat soud (bod XIV. výroku) a insolvenčnímu správci uložil povinnost kontrolovat plnění splátkového kalendáře (bod XV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 20.12.2011 (A-12) byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. K návrhu dlužníka na stanovení nižších splátek, který dlužník učinil podáním ze dne 20.12.2011 (správně 10.1.2012), soud nepřihlédl s tím, že takový návrh lze učinit toliko při podání návrhu na povolení oddlužení. Dále soud podrobně odůvodnil jednotlivé body shora uvedeného usnesení.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že soud nepřihlédl k jeho žádosti o stanovení nižších splátek uvedené v rámci insolvenčního návrhu v bodě 15 formuláře, kterou odůvodnil náklady na bydlení a svým zdravotním stavem. Svoji žádost o stanovení nižších splátek zopakoval z důvodu, že k tomu byl vyzván usnesením o úpadku v bodě XI. výroku. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a opětovně žádal o snížení měsíční částky určené k rozvrhu věřitelům na částku ve výši asi 16.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 406 odst. 4 IZ rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 391 odst. 2 IZ dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno. Podle § 391 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Hodlá-li dlužník využít možnosti, aby mu soud stanovil nižší měsíční splátky než ty, k nimž by byl jinak při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinen podle § 398 odst. 3 IZ, je třeba, aby o to požádal již v návrhu na povolení oddlužení. Ten lze podat jen na předepsaném formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí předpis a jehož podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti bezplatně způsobem umožňujícím dálkový přístup (§ 391 odst. 3 IZ). K později podané žádosti dlužníka o nižší splátky dle § 398 odst. 4 IZ nelze přihlédnout.

Návrh na povolení oddlužení je podáním, pro něž ve smyslu ustanovení § 41 odst. 1 o.s.ř. insolvenční zákon předepisuje formu; tento procesní úkon lze provést pouze ve formě předepsaného formuláře. Na předepsaném formuláři je účastník v důsledku této úpravy povinen požádat i o stanovení jiné výše měsíčních splátek. Jestliže zákon účastníku umožňuje uplatnit určité právo jen cestou vyplnění formulářového podání (uvedením příslušných údajů v určené části formuláře), pak účastníka omezuje ve dvojím směru; jednak mu neposkytuje obvyklý prostor pro užití různých forem podání (§ 42 odst. 1 o.s.ř.), jednak předurčuje čas, kdy se tak má stát. Slova zákona který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení totiž ve spojitosti s určenou formou podání (§ 391 odst. 3 IZ) přesně vymezují tu část insolvenčního řízení, která je k uplatnění práva na stanovení jiné výše měsíčních splátek dlužníku určena. Tím má být řečeno, že formu podání a čas pro ně určený nelze od sebe v uvedených souvislostech oddělovat.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník již v rámci kolonky č. 15 formuláře návrhu na povolení oddlužení žádal o stanovení nižších měsíčních splátek ve výši 16.511,-Kč, dovozoval, že se tak nezajištěným věřitelům dostane uspokojení ve výši 59 % jejich pohledávek. Svoji žádost odůvodnil náklady spojenými s bydlením a zajištěním životních potřeb, náklady na dojíždění do práce. Usnesením ze dne 20.12.2011 (A-12) byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. V bodě XI. výroku tohoto usnesení soud dlužníka vyzval, aby v případě, že hodlá požádat o stanovení nižších než zákonem určených splátek, tento návrh učinil do 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení. Podáním doručeným soudu dne 10.1.2012 dlužník požádal o stanovení nižších splátek.

Protože dlužník požádal o stanovení nižších splátek již v rámci kolonky č. 15 formuláře návrhu na povolení oddlužení, má odvolací soud za to, že dlužník vyhověl shora uvedeným požadavkům, a proto se měl soud I. stupně tímto návrhem v napadeném usnesení zabývat a vypořádat se s ním, což se však nestalo. Řízení proto bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, což je důvod pro postup podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř.

Odvolací soud proto napadené usnesení zrušil a vrátil je soudu I. stupně podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení s tím, že v další fázi řízení se soud I. stupně musí vypořádat s návrhem dlužníka na stanovení nižších měsíčních splátek.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 20. března 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Brožová Eva