1 VSPH 314/2013-B-16
KSPH 35 INS 15918/2012 1 VSPH 314/2013-B-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužnice Hany Ouředníkové, nar. 29.12.1980, bytem Klecany, Mírová 480, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. října 2012, č.j. KSPH 35 INS 15918/2012-B-10,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. října 2012, č.j. KSPH 35 INS 15918/2012-B-10, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze neschválil oddlužení dlužnice Hany Ouředníkové (dále jen dlužnice; bod I. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužnice s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (body II., III. výroku), a konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 29.8.2012 (A-12) zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením. Přitom vyšel z insolvenčního návrhu a z jeho příloh, dle nichž dlužnice má celkem 7 věřitelů, jimž dluží celkem 1.156.361,25 Kč splatných více než 3 měsíce, nevlastní žádný majetek a její měsíční příjem tvoří mzda ve výši 8.000,-Kč a částka 7.300,-Kč dle smlouvy o důchodu uzavřené s jejím bývalým partnerem, což umožní uspokojení 32,27 % hodnoty pohledávek přihlášených věřitelů včetně nároků správce. Konstatoval, že dle pracovní smlouvy ze dne 6.10.2011 dlužnice pracuje jako obsluha u benzínové pumpy s příjmem, jehož výše není pro oddlužení dostatečná, že její dluhy vznikly v době, kdy žila společně se svým bývalým přítelem, který tyto dluhy uznává a chce na ně přispívat podle smlouvy o důchodu.

Soud I. stupně cituje § 405 odst. 1 a § 395 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) shledal, že návrhem na povolení oddlužení dlužnice sleduje nepoctivý záměr, když k zapravení dluhů neslouží jen její příjem, ale též smlouva o důchodu. Přitom poukazoval na právní závěry vyjádřené v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20.10.2011, č.j. KSBR 40 INS 6931/2011, 3 VSOL 506/2011-B-34, dle nichž je třeba, aby podstatnou část oddlužení byl dlužník schopen plnit ze svých příjmů a aby celé břemeno splátek nenesly třetí osoby. Dalším důvodem pro neschválení oddlužení bylo to, že závazky dlužnice vznikaly v minulosti s vědomím jejího bývalého přítele, který se z nich obohatil, a proto by měl být rovněž účastníkem insolvenčního řízení a podílet se na jejich splacení. Jelikož se však na nich bývalý přítel podílí jen prostřednictvím smlouvy o důchodu, uvažoval soud I. stupně, že je možné, že je zde sledován nepoctivý záměr , neboť by mohlo dojít ke krácení věřitelů tím, že míra uspokojení jejich pohledávek se nalézá těsně nad hranicí 30 %. Domníval se, že smlouva o důchodu a mzda dlužnice byly účelově sjednány tak, aby vyhovovaly jen minimální možné míře uspokojení pohledávek. Zpochybňoval deklarovanou výši příjmu dlužnice za situace, kdy dlužnice pracuje 15 dní v měsíci po 12hodinových směnách, a dedukoval, že se její mzda jeví jako snižování daňové povinnosti a odvodů za zaměstnance . Proto oddlužení neschválil a na majetek dlužnice prohlásil konkurs, který bude projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil tak, že oddlužení schválí, nebo aby je zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Poukazovala především na to, že již na schůzi věřitelů konané dne 30.10.2012 bylo vydáno napadené usnesení, avšak v insolvenčním rejstříku bylo publikováno až dne 21.1.2013. Ohledně své čisté mzdy uvedla, že její výše (8.122,-Kč) byla soudu známa již od počátku. Vysvětlovala, že byla nucena přijmout své současné zaměstnání, neboť si nemohla dovolit dále setrvávat v evidenci uchazečů o zaměstnání. Jestliže se soudu I. stupně jevila výše jejího příjmu nevěrohodnou, pak nerozumí tomu, proč jí bylo oddlužení nejprve povoleno. Připomněla, že též insolvenční správkyně JUDr. Jiřina Lužová (dále jen správkyně) navrhovala její oddlužení plněním splátkového kalendáře. Doplnila, že se jí podařilo sehnat ještě přivýdělek na základě dohody o provedení práce, kde má přislíbený čistý měsíční příjem ve výši 4.250,-Kč, což umožní snížit výši měsíčního příspěvku dle smlouvy o důchodu na 3.050,-Kč tak, aby oddlužení bylo plněno z větší části z jejích vlastních příjmů. Nesouhlasila s prohlášením konkursu na svůj majetek dovolávajíc se zásad insolvenčního řízení a judikatury Vrchního soudu v Praze ve věci č.j. KSPH 36 INS 10092/2012, 1 VSPH 790/2012-A-15.

Vrchní soud v Praze přezkoumal rozhodnutí v napadeném rozsahu i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Podle § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odst. 1).

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle odstavce 3 téhož ustanovení lze na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Odvolací soud považoval za nutné zdůraznit, že ze shora citovaných ustanovení IZ a dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011, sp.zn. KSPH 55 INS 316/2008, 29 NSČR 14/2009-B) je zřejmé, že výčet okolností, z nichž může vyplývat nepoctivý záměr dlužníka dle § 395 odst. 3 IZ, je toliko výčtem příkladným a soud je při posuzování nepoctivého záměru povinen zvážit a posoudit všechny okolnosti, které se v konkrétním případě k jednání dlužníka vztahují. Jako nepoctivý záměr bude zpravidla posuzováno jednání dlužníka, které směřuje k poškozování věřitelů v době, kdy je dlužník již v úpadku, jednání, v jehož důsledku dojde k zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka apod.

Závěr insolvenčního soudu o nesplnění podmínek pro oddlužení může být předčasný za situace, kdy dlužníkovi nebylo předestřeno, že předpoklady pro schválení oddlužení nesplňuje a že v tom případě nelze řešit jeho úpadek jinak než konkursem. Insolvenční soud by měl dlužníka o těchto možných důsledcích poučit a vysvětlit mu, za jakých podmínek by mohl naplnit předpoklady stanovené v § 395 odst. 1 písm. b) IZ-že by se tak mohlo stát i za pomoci třetí osoby-jejím přistoupením k závazkům dlužníka či závazkem poskytnout peněžní důchod (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 27 INS 5321/2010, 3 VSPH 720/2010-A). Pokud dlužník domáhající se oddlužení o řešení své situace formou konkursu vzhledem k okolnostem případu neměl důvod uvažovat, může být rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu pro něj překvapivé a za takového stavu věci se jeví jako porušení dlužníkových procesních práv nedat mu možnost nepříznivý výsledek insolvenčního řízení odvrátit (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.9.2010, sp.zn. KSLB 57 INS 2902/2010, 3 VSPH 554/2010-B).

V dané věci opřel soud I. stupně svůj závěr o nepoctivosti záměru dlužnice na tom, že by se na oddlužení plněním splátkového kalendáře podílela dlužnice v menší míře, než její bývalý přítel, jenž měl z jejích závazků prospěch, avšak ohledně něho žádné insolvenční řízení neprobíhá, že se míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů nalézá těsně nad hranicí 30 %, že výše plnění, k němuž se bývalý přítel dlužnice zavázal, byla účelově sjednána, a že dlužnice záměrně vydělává málo, a to jen tolik, aby jí oddlužení mohlo být povoleno.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně, jež zůstala dlužnicí nezpochybněna a za odvolacího řízení v zásadě nezměněna (vyjma nově zjištěného dalšího příjmu dlužnice dle posléze uzavřené smlouvy o provedení práce); na rozdíl od soudu I. stupně je však odvolací soud hodnotí jinak, jak bude dále vyloženo.

Odvolací soud především nesdílí náhled soudu I. stupně, jenž dovodil nepoctivý záměr dlužnice z toho, že se na plnění splátkového kalendáře bude podílet její bývalý přítel částkou podstatně vyšší (7.300,-Kč měsíčně) než dlužnice (při jejím příjmu ve výši 8.122,-Kč a jednom vyživovaném dítěti činí výše měsíční splátky dlužnice cca 360,-Kč) za situace, kdy to byl také její bývalý přítel, jenž ze závazků dlužnice profitoval, a kdy je proto (zejména morálně) opodstatněné, aby se podílel na jejich splácení, a to v rozsahu s dlužnicí dohodnutém. Pokud jde o právní závěry vyjádřené ve zmiňovaném usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20.10.2011, č.j. KSBR 40 INS 6931/2011, 3 VSOL 506/2011-B-34, konstatuje odvolací soud,

že se od nich současná soudní judikatura poněkud odklání a v situacích, kdy dlužník dokládá svoji schopnost plnit splátkový kalendář pomocí prostředků získaných za tímto účelem od třetí osoby, směřuje spíše k tomu, že plnění splátkového kalendáře z takového zdroje příjmů nemůže vést (bez dalšího) k závěru, že je v rozporu s účelem oddlužení (blíže k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.7.2012 sp.zn. 29 NSČR 22/2012). Nastíněné hodnocení skutkového stavu proto přichází v úvahu i v této projednávané věci, kde dlužnice pobírá pro potřeby své rodiny další příjmy, jež mohou dlužnici (a osobě, jež se zavázala dlužnici přispívat) umožnit s pomocí přislíbených prostředků období plnění splátkového kalendáře překlenout, čímž se možnost neúspěchu tohoto způsobu řešení úpadku snižuje. Ostatně dlužnice si poté, co jí soud I. stupně předestřel svůj náhled na věc, sehnala další přivýdělek na základě dohody o provedení práce s předpokládaným čistým měsíčním příjmem ve výši 4.250,-Kč, což významně sníží rozdíl mezi výší jejích pracovních příjmů a příjmů ze smlouvy o důchodu. Odvolací soud tak dospěl k opačnému závěru, než soud I. stupně, totiž, že výše plnění od bývalého přítele dlužnice nebrání v této věci oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře.

Důvodem pro neschválení oddlužení nemůže být dle odvolacího soudu ani to, že závazky dlužnice vznikaly s vědomím jejího bývalého přítele, jenž měl z toho prospěch, který není účastníkem insolvenčního řízení (tím by mohl jedině tehdy, pokud by byl manželem dlužnice) a který by se měl podílet na jejich splacení. Nepoctivý záměr nelze dle odvolacího soudu spatřovat ani v tom, že se bývalý přítel dlužnice hodlá podílet na jejím oddlužení plněním splátkového kalendáře prostřednictvím smlouvy o důchodu. Ba právě naopak: v přijetí závazku ze smlouvy o důchodu lze dle názoru odvolacího soudu spatřovat spíše projev odpovědného přístupu bývalého přítele dlužnice vůči dlužnici, a nikoliv její nepoctivý záměr.

Hypotéza soudu I. stupně o tom, že smlouva o důchodu a mzda dlužnice byly účelově sjednány jen tak, aby vyhovovaly minimální možné míře uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, nemá v obsahu insolvenčního spisu žádnou oporu. Výše čisté mzdy dlužnice (8.122,-Kč) je doložena potvrzením o výši příjmů ze dne 6.6.2012 vystaveným zaměstnavatelem IDEAL MaGy, s.r.o., jehož pravost nebyla ničím zpochybněna, a podpisy na smlouvě o důchodu byly úředně ověřeny. Za popsaného stavu není žádný důvod pochybovat o pravosti ekonomické nabídky dlužnice nadto za situace, kdy dlužnice až v odvolacím řízení předložila nově uzavřenou dohodu o provedení práce ze dne 30.1.2013 s dalším předpokládaným čistým měsíčním příjmem ve výši 4.250,-Kč. Ostatně pro oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře se vyslovila též správkyně, přičemž proti oddlužení nepodal námitky žádný z věřitelů.

Za této situace-na rozdíl od soudu I. stupně-je odvolací soud toho názoru, že řešit úpadek dlužnice již nyní nepatrným konkursem by odporovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ IZ). Nelze totiž přehlédnout, že v nepatrném konkursu při absenci majetku dlužnice (viz zpráva správkyně založená na B-5 a insolvenční návrh s přílohami založený na A-1, A-4, A-8) její věřitelé ničeho nedostanou a nároky správkyně by zčásti nesl stát (soud požadoval po dlužnici složení zálohy na náklady insolvenčního řízení jen ve výši 5.000,-Kč), resp. všichni daňoví poplatníci, na rozdíl od řešení úpadku dlužnice splátkovým kalendářem, z něhož by věřitelé obdrželi v příštích 5 letech podstatně více než z konkursu, a nároky správkyně by byly zcela zapraveny z příjmů dlužnice. Veden těmito úvahami dospěl odvolací soud k názoru, že závěry soudu I. stupně o nepřípustnosti oddlužení učiněné bez přihlédnutí ke všem rozhodným skutečnostem prozatím neobstojí. Ostatně kdyby se v průběhu dalšího řízení ukázalo, že dlužnice nepřistupuje k oddlužení dostatečně svědomitě nebo poctivě, může kdykoliv později dojít ke změně způsobu řešení jejího úpadku a úpadek by pak byl definitivně řešen konkursem.

Pro tuto chvíli však není řešení úpadku dlužnice nepatrným konkursem namístě. Proto postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 2 ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 12. března 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová