1 VSPH 313/2013-P5-7
KSLB 57 INS 10650/2012 1 VSPH 313/2013-P5-7

USNESENÍ

Vrchní soud V Praze jako soud odvolací rozhodl V senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a ze soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Döríla V insolvenčním řízení dlužníka Yosypa anonymizovano , anonymizovano , bytem Pertoltice pod Ralskem 75, o odvolání věřitele HELP FINANCIAL, s.r.o., IČO 26440334, sídlem Kosmonosy, Příčná 1217, zast. JUDr. Pavlínou Širůčkovou, advokátkou, sídlem Praha 1, Panská 6, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 31. ledna 2013, č.j. KSLB 57 INS 10650/2012-P5-2, takto:

Usnesení Krajského soudu V Ústí nad Labem-pobočka V Liberci ze dne 31. ledna 2013, č.j. KSLB 57 INS 10650/2012-P5-2, se p o t V r z uj e .

Odůvodněnü

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozhodl o tom, že se k přihlášené pohledávce P5 věřitele č. 5 HELP FINANCIAL, s.r.o. (dále jen věřitel)-tj. k zákonnému úroku z prodlení přihlášenému ve Výši 19.387,55 Kč-nepřihlíží ani v části, v níž byla zjištěna, tedy ve Výši 8.454,75 Kč (bod I. výroku), odmítl přihlášku P5 věřitele v rozsahu částky 78.468,73 Kč (bod II. výroku) a konstatoval, že po právní moci tohoto usnesení bude řízení o přihlášce P5 věřitele nadále vedeno pro částku 34.775 Kč (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky v celkové Výši 113.243,73 Kč, které insolvenční správce posoudil jako nevykonatelné a na přezkumném jednání konaném dne 18.7.2012 je zčásti popřel co do Výše 70.013,98 Kč, a to tak, že popřel celou náhradu nákladů rozhodčího řízení (1.000 Kč), část zákonného úroku z prodlení (přihlášeno 19.387,55 Kč, popřeno 10.932,80 Kč), celý smluvní úrok (44.861,18 Kč) a celou náhradu nákladů právního zastoupení (13.220 Kč), a zčásti je uznal ve Výši 43.229,75 Kč, a to celý nesplacený zůstatek ze smlouvy (31.275 Kč), celou smluvní pokutu (3.500 Kč) a část zákonného úroku z prodlení (8.454,75 Kč). Soud I. stupně posoudil každý přihlášený nárok zvlášt a shledal, že zcela byly zjištěny jen pohledávky na zůstatku ze smlouvy a smluvní pokuta (31.275 Kč a 3.500 Kč), že zcela byly popřeny pohledávky z náhrady nákladů rozhodčího řízení a smluvního úroku (1.000 Kč a 44.861,18 Kč) a že ohledně části zákonného úroku z prodlení byla tato pohledávka zjištěna jen zčásti (8.454,75 Kč), která je menší než 50 % přihlášené Výše (19.387,55 Kč). Věřitel se přezkumného jednání nezúčastnil a o popření své pohledávky byl informován vyrozuměním insolvenčního správce, které mu bylo doručeno dne 26.7.2012, s poučením o nutnosti podat v zákonné lhůtě žalobu na určení pravosti popřené pohledávky a o následcích nepodání takové žaloby. Protože věřitel žalobu v určené lhůtě nepodal, postupoval soud I. stupně podle § 178, § 198 odst. 1 a § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a napadeným usnesením odmítl část přihlášky pohledávek.

1VSPH 313/2013

Proti tomuto usnesení se věřitel Včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že jeho pohledávka v celkové Výši 113.243,73 Kč je po právu, a to jako pohledávka vykonatelná. Především akcentoval, že jeho pohledávku dlužník uznal písemně i na přezkumném jednání, že jde o pohledávku vykonatelnou a že ji správce nesprávně zařadil do seznamu přihlášených pohledávek jako pohledávku nevykonatelnou a že rozhodčí nález, z něhož jeho pohledávka plyne, má stejné účinky jako soudní rozhodnutí a je závazný pro všechny orgány, tedy i pro insolvenční soud a pro insolvenčního správce. Požadoval, aby iv insolvenčním řízení bylo nakládáno s pravomocným rozhodčím nálezem shodně jako s rozsudkem. Aby insolvenční správce mohl jeho pohledávku považovat za nevykonatelnou, musel by dle věřitele nejprve řádně vyvrátit domněnku spojenou s rozhodčím nálezem coby veřejnou listinou, v níž se potvrzuje pravdivost toho, co je v ní osvědčeno nebo tvrzeno. Postup insolvenčního správce považoval za nesprávný a rozváděl, že pokud by šlo o cizí rozhodčí nález, byl by jeho postup v rozporu s mezinárodními úmluvami, a že není důvod diskriminovat tuzemský rozhodčí nález vůči nálezu cizímu. Poukazoval na judikaturu Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.2.2011, č.j. 29 NSČR 29/2009-A-108, dle níž je výrok pravomocného rozsudku (rozhodčího nálezu) závazný pro účastníky řízení a pro všechny orgány; v rozsahu takové závaznosti výroku rozsudku (rozhodčího nálezu) pak věc nemůže být projednávána znovu; výrokem pravomocného rozhodčího nálezu jsou ve smyslu § 159a odst. 1 a 4 o.s.ř. nadále (i po odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu) vázáni účastníci řízení (insolvenční navrhovatel a dlužník) a ve stejném rozsahu též všechny orgány (Včetně insolvenčního soudu). Věřitel pokračoval, že vyhodnocení pohledávky přiznané rozhodčím nálezem jako pohledávky nevykonatelné a otočení důkazního břemene ku prospěchu správce je excesem a v rozporu se zákony, judikaturou a ústavním pořádkem a že je-li insolvenčnímu správci i soudu předložen řádný exekuční titul, který nebyl zpochybněn, nedává právní řád správci oprávnění tento exekuční titul přezkoumávat, tedy nedává mu oprávnění jej označit-pro účely insolvenčního řízení-za nevykonatelný. Má-li insolvenční správce pochybnosti o vykonatelnosti pohledávky, musí učinit popěrný úkon vůči pohledávce jako pohledávce vykonatelné. Opačný názor by dle věřitele znamenal, že správci by postačilo jakoukoliv zjevně vykonatelnou pohledávku označit za nevykonatelnou a zbavit se tak povinnosti podat určovací žalobu a tato povinnost by Vždy stíhala věřitele. Měl za to, že v českém insolvenčním řízení není dána žádná pravomoc insolvenčního soudu posuzovat platnost rozhodčí doložky a přezkoumávat, zda nejsou dány důvody pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčího nálezu (dále jen ZRŘ), a že volnost správce v jeho úsudku není a nemůže být absolutní. Pokračoval, že rozhodčí nález je konečným rozhodnutím (formální právní moc), je závazný (materiální právní moc pozitivní), je nezměnitelný (materiální právní moc negativní) a že podle shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR platí, že pohledávku insolvenčního navrhovatele přiznanou pravomocným rozhodčím nálezem, který má účinky pravomocného soudního rozhodnutí, nelze označit za spornou (za nedoloženou v intencích § 105 insolvenčního zákona) jen proto, že probíhá řízení o zrušení rozhodčího nálezu, ve kterém soud povolil odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu. Zopakoval, že jediným zákonem stanoveným způsobem odklizení rozhodčího nálezu je postup podle § 31 ZRŘ, tedy jeho zrušení v řízení před obecným soudem. Uvedl, že i když je mu známo, že postup soudu I. stupně je v souladu s rozhodovací praxí obou vrchních soudů, má za to, že tato praxe správná není. Nesprávnost postupu insolvenčního soudu shledával v tom, že jeho závěry bylo lze vztahovat jen na situace, kdy rozhodčí doložka nebyla sjednána Vůbec, a nikoliv na situace, kdy sjednána byla, byt např. neplatně. Ve všech rozhodnutích, kde Nejvyšší soud ČR konstatuje pravomoc exekučního soudu přezkoumat a odmítnout rozhodčí nález jakožto způsobilý exekuční titul, se tato pravomoc omezuje na případ, kdy rozhodčí doložka nebyla vůbec sjednána. Naopak v případě, že rozhodčí smlouva uzavřena byla, byt neplatně, podle konstantní judikatury

1VSPH 313/2013

Nejvyššího soudu ČR pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu založena byla a obrana žalovaného by spočívala pouze v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu. Z toho dovozoval, že v dané Věci jde o nepřípustně extensivní Výklad pravomoci, když má insolvenční soud za to, že může zasahovat do vykonatelných exekučních titulů. Nesouhlasil s argumentací obsaženou v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.3.2011, sp. zn. 3 VSPH 1217/2010, dle něhož správci náleží prvotní posouzení, zda pohledávku do přezkumného jednání zařadí jako vykonatelnou či nikoliv a učiní tak bez ohledu na vůli věřitele a povahu jím předložených podkladů, toliko na základě své volné úvahy, což je odůvodňováno starší judikaturou Nejvyššího soudu ČR, která se vztahovala k zákonu o konkursu a vyrovnání, když insolvenční zákon ohledně vykonatelné pohledávky stejnou úpravu nepřevzal.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud podle § 185 IZ odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášt přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 197 odst. 2 IZ věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta Však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají Vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do Výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve Výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Podle § 198 odst. 3 IZ vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je Však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 IZ.

Podle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Ve vztahu k uvedené právní úpravě nutno poukázat na konstantní judikaturu, která je pro poměry insolvenčního řízení vyjádřena např. v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.10.2009, sp.zn. MSPH 78 INS 3637/2008, 2 VSPH 552/2009-P4 a která vychází ze závěrů přijatých pro obdobnou právní úpravu obsaženou v zákoně o konkursu a vyrovnání v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.2005, sp.zn. 29 Odo 327/2004, publikovaného v časopise Soudní judikatura pod pořadovým číslem 26/2006. Podle těchto

1VSPH 313/2013 judikatorních závěrů prvotní (předběžné) posouzení, zda nárok přihlášený věřitelem je vykonatelný či nikoli, tj. zda s ním pro účely jeho přezkoumání má být zacházeno jako s pohledávkou vykonatelnou (podléhající v případě jejího popření režimu § 199 IZ) nebo jako s pohledávkou nevykonatelnou (podléhající v případě jejího popření režimu § 198 ve spojení s § 197 odst. 2 IZ) přísluší insolvenčnímu správci. Ten svůj názor vyjádří tím, že v seznamu přihlášených pohledávek dle ustanovení § 189 odst. 1 IZ vyznačí, zda považuje pohledávku za vykonatelnou či nevykonatelnou, a v souladu s tímto stanoviskem bud věřitele nevykonatelné pohledávky popřené při přezkumném jednání, kterého se nezúčastnil, o tom písemně vyrozumí s poučením o jeho právu uplatnit své právo u insolvenčního soudu určovací žalobou dle § 198 odst. 1 a 2 IZ, nebo sám uplatní své popření ve smyslu ustanovení § 199 odst. 1 IZ. Jestliže insolvenční správce, maje-byt nesprávně-za to, že přihlášená pohledávka není vykonatelná, vyrozumí věřitele postupem dle § 197 odst. 2 IZ o popření jeho pohledávky a o jeho právu podat určovací žalobu dle § 198 odst. 1 IZ, je tím dána i aktivní legitimace vyrozuměného věřitele k podání této žaloby. Případný nesprávný úsudek insolvenčního správce o tom, že popřená pohledávka je nevykonatelná, pak podle § 198 odst. 3 IZ má v řízení o žalobě pouze ten důsledek, že důkazní břemeno o tom, že uplatněná pohledávka není pravá nebo že v konkrétním rozsahu není důvodná co do výše, tíží správce (ačkoli v řízení vystupuje jako žalovaný), který je navíc ve smyslu § 199 odst. 3 IZ-obdobně jako kdyby popřel vykonatelnou pohledávku-vázán důvody, pro něž pravost nebo Výši pohledávky popřel, a které ovšem podléhají limitům popěrných námitek stanoveným v § 199 odst. 2 IZ.

Z uvedeného dále plyne, že pokud insolvenční správce, který považuje přihlášenou popřenou pohledávku za nevykonatelnou, vyrozumí věřitele podle § 197 odst. 2 IZ, může věřitel zákonný následek poslední Věty § 198 odst. 1 IZ odvrátit jedině tím, že řádně a Včas podá u insolvenčního soudu určovací žalobu.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil tyto rozhodné skutečnosti:

1) přihláškou ze dne 28.6.2012 (P5) přihlásil věřitel do insolvenčního řízení-jako vykonatelných-několik nároků dle rozhodčího nálezu ze dne 23.1.2010, zn.C064/2009 v celkové Výši 113.243,73 Kč, a to pohledávku znesplaceného zůstatku ze smlouvy o půjčce ze dne 19.12.2007 ve Výši 31.275 Kč (pohledávka č. 1), smluvní úrok ve Výši 44.861,18 Kč (pohledávka č. 2), smluvní pokutu dle téže smlouvy ve Výši 3.500 Kč (pohledávka č. 3), náhradu nákladů rozhodčího řízení ve Výši 1.000 Kč (pohledávka č. 4) a náhradu nákladů právního zastoupení v rozhodčím řízení ve Výši 13.220 Kč (pohledávka č. 5) + zákonný úrok z prodlení (z celkové částky 93.856,18 Kč) ve Výši 19.387 ,55 Kč (pohledávka č. 6);

2) protože insolvenční správce považoval rozhodčí doložku za neplatně sjednanou, pokládal pohledávky věřitele za nevykonatelné, což v seznamu přihlášených pohledávek také vyznačil;

3) na přezkumném jednání konaném dne 18.7.2012, jehož se věřitel neúčastnil, insolvenční správce uznal zcela pohledávky č. 1 (ve Výši 31.275 Kč) a č. 3 (ve Výši 3.500 Kč) a zčásti pohledávku č. 6 (8.454,75 Kč) a popřel zcela pohledávky č. 2 (44.861,18 Kč), č. 4 (1.000 Kč) a č. 5 (13.220 Kč) a zčásti pohledávku č. 6 (10.932,80 Kč);

4) výzvou ze dne 25.7.2012 doručenou věřiteli dne 26.7.2012 vyrozuměl insolvenční správce věřitele o popření jeho pohledávek č. 2, 4, 5, 6 a vyzval ho k podání určovací žaloby s řádným poučením o následcích, pokud tak ve stanovené lhůtě neučiní;

5) věřitel určovací žalobu nepodal.

1VSPH 313/2013

Jestliže v dané Věci insolvenční správce věřitele vyrozuměl podle § 197 odst. 2 IZ, mohl věřitel zákonný následek poslední Věty § 198 odst. 1 IZ, totiž že se kpopřeným pohledávkám č. 2, 4, 5, 6 nepřihlíží (a je tudíž dle § 185 IZ dán důvod k jejich odmítnutí), odvrátit jedině tím, že by řádně a Včas podal u insolvenčního soudu určovací žalobu. Jelikož věřitel takovou žalobu nepodal, soud I. stupně správně dovodil, že důvody k odmítnutí popřených pohledávek č. 2, 4 a 5 dány jsou, stejně jako ohledně pohledávky č. 6, jež byla zjištěna v menší Výši než 50 % přihlášené částky (§ 178 IZ).

Pokud jde o odvolací argumentaci věřitele napadající postup insolvenčního správce při posuzování vykonatelnosti přihlášených pohledávek a konstantní judikaturu insolvenčních soudů, jež tuto praxi shledávají správnou, s čímž se věřitel neztotožňuje, odvolací soud ji opodstatněnou neshledal z důvodů shora vyložených, od nichž není žádný důvod se odchýlit ani v dané věci.

Za shora popsaného stavu je zjevné, že se nepřihlíží k popřeným pohledávkám č. 2 (44.861,18 Kč), č. 4 (1.000 Kč), č. 5 (13.220 Kč) a č. 6 (19.387,55 Kč) vdůsledku toho, že ve stanovené lhůtě nedošla soudu I. stupně určovací žaloba, tedy že soud I. stupně právem odmítl část přihlášky pohledávek věřitele v celkové Výši 78.468,73 Kč a že věřiteli zůstává inadále zachována jeho účast v insolvenčním řízení v rozsahu jeho pohledávek č. 1 (31.275 Kč) a č. 3 (3.500 Kč).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyj ádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

P o u č e ní: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí kNejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 18. března 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., V. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová