1 VSPH 31/2015-B-14
KSUL 71 INS 27826/2014 1 VSPH 31/2015-B-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice: Jitka Plešingerová, nar. 2.1.1980, IČO 65655915, bytem Ústí nad Labem, Maková 2805/8, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 27826/2014-B-6 ze dne 11. prosince 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 27826/2014-B-6 ze dne 11. prosince 2014 se v bodu I. a II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem výše uvedeným usnesením v bodu I. výroku neschválil oddlužení dlužnice Jitky Plešingerové, v bodu II. výroku prohlásil konkurs na majetek dlužnice. V bodu III. výroku rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný a v bodu IV. výroku vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku. V bodu V. výroku soud rozhodl, že působnost věřitelského výboru bude až do okamžiku zvolení věřitelského výboru vykonávat soud. Schůzi věřitelů za účelem volby věřitelského výboru soud svolá jen na návrh oprávněné osoby. V bodu VI. výroku soud uložil insolvenčnímu správci podávat insolvenčnímu soudu a věřitelskému orgánu každé tři měsíce písemné zprávy o stavu insolvenčního řízení.

V odůvodnění k bodům I. a II. výroku soud uvedl, že dlužnice navrhla podáním doručeným soudu dne 14.10.2014 zjištění jejího úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře s nižšími splátkami. Soud usnesením č.j. KSUL 71 INS 27826/2014-A-8 z 22.10.2014 mj. zjistil úpadek dlužnice a povolil řešení úpadku oddlužením. Dlužnice v návrhu uvedla, že má celkem 7 věřitelů se závazky v celkové výši 240.416,-Kč, avšak do insolvenčního řízení se přihlásilo 9 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 571.151,39 Kč. Dlužnice je svobodná a má vyživovací povinnost k nezletilé dceři; pobírá čistou mzdu 18.226,-Kč měsíčně a má příjem z nájmu bytu 2.000,-Kč měsíčně. Zabavitelná částka měsíčně činí 9.395,-Kč, tudíž za 60 měsíců je schopna uhradit přibližně 563.700,-Kč, přičemž z této částky by insolvenčnímu správci připadlo 65.340,-Kč (měsíčně odměna 750,-Kč, hotové výdaje 150,-Kč a 21% DPH dle § 3 písm. b/ a c/ a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. a § 38 insolvenčního zákona). Je proto splněn předpoklad, že dlužnice by uhradila splněním splátkového kalendáře více než 30 % přihlášených nezajištěných pohledávek.

Insolvenční správce ve svých zprávách z 3. a 5.12.2014 (č.l. B-3, B-4 spisu) uvedl, že dlužnice neuvedla v návrhu na povolení oddlužení, že vlastní družstevní podíl k bytu 1+1 na adrese Kosmova 646/13, Ústí nad Labem, a automobil Honda (rok výroby 1998) a že má stavební spoření u Modré pyramidy stavební spořitelny a. s. (zůstatek na účtu činí 1.560,88 Kč) a příjem z nájmu 2.000,-Kč měsíčně. Dále dlužnice neuvedla pohledávky věřitele č. 5 a č. 2. Pohledávka věřitele č. 5 VZP ČR pochází z podnikání dlužnice. V návrhu dlužnice požádala o stanovení nižších než zákonem určených splátek, a to ve výši 4.500,-Kč s odůvodněním, že podle darovací smlouvy přispívá do oddlužení svému příteli částkou 3.000,-Kč měsíčně. Plněním splátkového kalendáře (bez nižších splátek) by dlužnice zaplatila 66,25 % nezajištěných pohledávek. Zpeněžením majetkové podstaty ve výši 531.560,88 Kč by bylo dosaženo většího uspokojení. Insolvenční správce shledal nepoctivý záměr dlužnice v tom, že zamlčela, že některé závazky pocházejí z podnikání, vlastnictví družstevního podílu na bytu, který pronajímá a příjem z nájemného, jakož i výše uvedený majetek, a že má závazky z pohledávek P2 a P5.

Soud dovodil, že přístup dlužnice ke zpracování insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení byl lehkomyslný a nedbalý a návrhem byl sledován nepoctivý záměr. Na ten lze usuzovat též v situaci, kdy dlužnice v návrhu na povolení oddlužení vědomě či nevědomě zatají některé své věřitele nebo závazky. Dlužnice neuvedla (zatajila) v insolvenčním návrhu ve spojení s návrhem na povolení oddlužení a i v seznamu svých závazků a v seznamu majetku některé věřitele a výši jejich pohledávek, majetek dlužnice a příjmy dlužnice z pronájmu majetku. Soud zastává názor, že si oddlužení zaslouží výlučně dlužník, jenž aktivně spolupracuje s insolvenčním správcem a soudem, tedy který před uvedenými subjekty nic neskrývá a zavčasu úplně a pravdivě informuje o svých majetkových poměrech. Dlužník musí přistupovat k insolvenčnímu řízení poctivě a svědomitě. Dlužnice uspokojivě a hodnověrně nevysvětlila, proč v návrhu na povolení oddlužení zatajila (byť možná jen nevědomě) některé své věřitele a závazky a majetek a příjem z pronájmu majetku. Dlužnice dále místo toho, aby uspokojovala své věřitele, platí měsíčně 3.000,-Kč do oddlužení svého přítele, čímž vědomě poškozuje své věřitele. Přítel dlužnice (Petr Štěpánek) je rovněž v insolvenci, jeho řízení je vedeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 71 INS 11046/2014 a dne 17.7.2014 bylo v jeho insolvenční věci vydáno soudem usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, který má být plněn rovněž z příjmu dlužníka Petra Štěpánka plynoucího mu ze smlouvy o důchodu (měsíčně 3.000,-Kč), kterou uzavřel dne 18.4.2014 s dlužnicí Jitkou Plešingerovou. K tomuto závazku dlužnice přistoupila v době, kdy již byla sama v úpadku ve smyslu § 3 insolvenčního zákona a musela si být tudíž vědoma, že tímto svým závazkem bude poškozovat své věřitele. Požadavek dlužníkova poctivého záměru a minimální 30% míry uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. a/ a b/ insolvenčního zákona) představují esenciální podmínky přípustnosti oddlužení, které jsou (při řádném a včasném splnění všech dlužníkových povinností podle schváleného způsobu oddlužení) předpokladem naplnění účelu oddlužení-osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. insolvenčního zákona. Jsou dány důvody pro neschválení oddlužení dle § 405 insolvenčního zákona, neboť vyšly najevo skutečnosti, které by odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a to v důsledku výše uvedených skutečností.

Soud odkázal na § 405, § 395 odst. 1 a 2 a § 389 insolvenčního zákona a učinil závěr, že vyšly najevo skutečnosti, pro které měl být návrh na povolení oddlužení zamítnut. Z toho důvodu neschválil oddlužení (bod I. výroku usnesení) a prohlásil na majetek dlužnice konkurs (bod II. výroku).

Dlužnice napadla body I. a II. výroku usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhla tuto část rozhodnutí změnit a schválit oddlužení plněním splátkového kalendáře. Odvolání odůvodnila tím, že insolvenční návrh zpracovala sama, vytčených vad si nebyla vědoma a tyto chce nyní odstranit. Za období leden až listopad 2014 činil její čistý měsíční příjem 19.693,-Kč a měsíční příjem z pronájmu činí 2.000,-Kč. Dlužnice v mezidobí odstoupila od smlouvy o důchodu, aby nemohlo docházet k poškozování jejích věřitelů. Podle insolvenčního kalkulátoru zbývá k uspokojení věřitelů ve splátkovém kalendáři (po odečtení částky 65.340,-Kč ve prospěch insolvenčního správce) suma 586.380,-Kč, tudíž je zřejmé, že je dlužnice schopna při oddlužení plněním splátkového kalendáře uhradit 100 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Majetková podstata má hodnotu pouze 292.980,88 Kč (podle znaleckých posudků má družstevní podíl k bytu 1+1 cenu 252.420,-Kč a automobil Honda cenu 39.000,-Kč, dále zůstatek 1.560,88 Kč na účtu stavebního spoření). Výnos zpeněžení majetkové podstaty nepostačuje ani k uspokojení 40% výše pohledávek a lze předpokládat, že prodejní cena bude i nižší, než cena stanovená znaleckými posudky. Z uvedených důvodů bude pro věřitele výhodnější oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadenou část usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužnice důvodným.

Při přezkumném jednání dne 11.12.2014 insolvenční správce ani dlužnice nepopřeli žádnou z přihlášených pohledávek devíti věřitelů, přičemž celková výše těchto pohledávek činila 571.151,39 Kč oproti dlužnicí původně tvrzené výši přibližně 240.000,-Kč.

Podle § 405 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Podle odst. 2 Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 395 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle odst. 2 Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

V usnesení z 28.7.2011, sp. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 14/2012 ), Nejvyšší soud vysvětlil, že ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, bude závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Z ustanovení § 104 odst. 2 insolvenčního zákona se podává, že v seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí. Dikce uvedeného ustanovení je jednoznačná v tom, že dlužník je povinen uvést v seznamu majetku veškerý svůj majetek, a to bez ohledu na to, zda jej případně považuje či nepovažuje za zpeněžitelný.

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 45/2010 z 30.4.2013 bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 86/2013 mj. s právní větou Z toho, že dlužník v seznamu závazků zamlčel své zahraniční věřitele a že v seznamu svého majetku neoznačil majetek tvořený podíly v zahraničních společnostech, lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka při oddlužení.

Odvolací soud se i z důvodů uvedených v citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dlužnice, která neuvedla v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení a v seznamu majetku a svých závazků všechny své závazky a příjmy včetně i vlastnictví družstevního podílu k bytu, sledovala nepoctivý záměr a její přístup lze i označit za nedbalý (§ 395 odst. 1 písm. a/ a odst. 2 insolvenčního zákona). Dobrodiní institutu oddlužení náleží především čestnému a poctivému dlužníkovi, tedy dlužníkovi, který projevuje zřetelně patrnou snahu dostát svým splatným závazkům tak, aby žádný z jeho věřitelů nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo jejich rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení (srov. § 5 písm. a/ insolvenčního zákona). Pokud dlužník takový úmysl nesleduje, nelze oddlužení povolit ani schválit. Jinými slovy řečeno, i kdyby dlužník jinak splňoval minimální kvantitativní kritéria oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona), nemá na oddlužení automaticky nárok, lze-li s přihlédnutím ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím dlužník sleduje nepoctivý záměr.

Vzhledem k uvedeným závěrům soud prvního stupně postupoval po právu, když v souladu s § 405 odst. 1 a 2 a § 395 odst. 1 písm. a) a odst. 2 insolvenčního zákona neschválil oddlužení dlužnice a prohlásil na její majetek konkurs. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil body I. a II. výroku usnesení jako věcně správné.

Pouč en í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 3. července 2015

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková