1 VSPH 305/2018
č. j. KSUL 74 INS 28742/ 2016 1 VSPH 305 /2018 B 42

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. ]iřího Karety a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužníka: Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem Fr. Schmieda 1134, 431 11 Jirkov, zastoupený advokátkou Mgr. Pavlínou Písaříkovou, sídlem Kadaňská 3550, 430 03 Chomutov,

0 odvoláni odvolatelky: Ing. Veronika anonymizovano , anonymizovano , bytem Zengerova 4124, 430 03 Chomutov, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j KSUL 74 INS 28742/ 2016-13 19 ze dne 7. srpna 2017 takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. i KSUL 74 INS 28742/2016-B 19 ze dne 7. srpna 2017 se mění tak, že se zamítá návrh CURATORES, v. o. s. na nařízení předběžného opatření, jímž by soud uložil Ing. Veronice anonymizovano zdržet se zcizení, zastavení či jiného zatížení nemovitostí, a to bytové jednotky č. 1134 / 3 v budově 1134, 1135 na pozemcích p. č. 2282 a 2283 zapsané na LV č. 7023 pro obec a k. ú. Jirkov, k níž náleží spoluvlastnický podíl na společných částech domu a na pozemcích ve výši 618 / 13587, bytové jednotky č. 1134/4 v budově 1134, 1135 na pozemcích p.č. 2282 a 2283 zapsané na LV č. 7023 pro obec a k. ú. Jirkov, k níž náleži spoluvlastnický podíl na společných částech domu a na pozemcích ve výši 517 / 13587, bytové jednotky č. 1135 / 6 v budově 1134, 1135 na pozemcích p.č. 2282 a 2283 zapsané na LV č. 7023 pro obec a k. ú. Jirkov, k níž náleží spoluvlastnický podíl na společných částech domu a na pozemcích ve výši 517 / 13587, nebytové jednotky (garáž) č. 1135/51 v budově 1134, 1135 na pozemcích p. č. 2282 a 2283 zapsané na LV č. 7023 pro obec a k. ú. Jirkov, k níž náleží spoluvlastnický podíl na společných částech domu a na pozemcích ve výši 523 / 13587, bytové jednotky č. 1043/1 v budově 1043, 1044 na pozemcích p. č. 2507 a 2508 zapsané na LV č. 4227 pro obec a k. ú. Jirkov, k níž náleží spoluvlastnický podíl na společných částech domu a na pozemcích ve výši 511/ 13082, a bytové jednotky č. 1044/ 11 v budově 1043, 1044 na pozemcích p. č. 2507 a 2508 zapsané na LV č. 4227 pro obec a k. ú. Jirkov, k níž náleží spoluvlastnický podíl na společných částech domu a na pozemcích ve výši 350 / 13082, do pravomocného skončení insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 74 INS 28742/ 2016, případně jen do pravomocného skončení sporů v rámci insolvenčního řízení souvisejících s timto majetkem (o neúčinnost úkonů, o vydání věci atd.).

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Vlasáková.



Odůvodnění: soud vÚstí nad Labem usnesením č. j. KSUL 74 INS 28742/2016 B 19 ze dne 7. 8. 2017 v insolvenčním řízení vedeném na majetek Petra anonymizovano (dále je dlužník) na návrh insolvenčního správce CURATORES, v. o. s. (dále též jen správce) nařídil předběžné opatření, jímž Ing. Veronice anonymizovano (dále jen odvolatelka) uložil zdržet se toho, aby jen do pravomocného Skončení tohoto insolvenčního řízení, případně jen do pravomocného skončení sporů v rámci insolvenčního řízení (o neúčinnost úkonů, o vydání věci atd.) souvisejících s nemovitostmi uvedenými ve výroku (dále jen nemovitosti), nemovitosti zcizila, zastavila nebo jinak zatížila.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že se správce návrhem ze dne 4. 8. 2017 domáhal nařízení předběžného opatření podle ust. $ 74 občanského soudního řádu S tím, že odvolatelce, jež je osobou blízkou dlužníkovi (přítelkyní), uloží zdržet se toho, aby do pravomocného Skončení tohoto insolvenčního řízení zcizila, zastavila nebo jinak zatížila nemovitosti

Soud se nejprve zabýval tím, zda byl správce povinen složit jistotu, a dospěl k závěru, že ano, a přitom zjistil, že spolu S podáním návrhu Složil správce jistotu ve výši 10.000 Kč.

Cituje ust. $ 74 odst. 1 a 5 75 odst. 1, 2 a 3 občanského soudního řádu, soud uvedl, že usnesením ze dne 14. 2. 2017 (č. d. A 8) rozhodl na návrh dlužníka o jeho úpadku, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Aleše Klaudyho, jenž byl na schůzi věřitelů konané dne 31. 7. 2017 převolen , a novým správcem byla ustanovena CURATORES, v. 0. S. Správce podal dne 4. 8. 2017 návrh na nařízení předběžného opatření s tím, že se dlužník před podáním insolvenčního návrhu účelově za nízkou cenu zbavil nemovitého majetku ve prospěch osoby blízké -přítelkyně smlouvami ze dne 4. 4. 2016, 14. 4. 2016, 20. 3. 2017 a 24. 3. 2017 a odvolatelka se některé z nich pokusila zatížit zástavním právem; k některým z nemovitostí již soud nařídil předběžné opatření usnesením č. j 68 ECm 87 / 2016 65 ze dne 6. 4. 2016, jež Vrchní soud v Praze potvrdil usnesením č. j. 6 Cmo 216/2016 1 10 ze dne 27. 9. 2016.

Soud dovodil, že pokud by dlužník vlastnictví k nemovitostem nepřevedl, navíc pod cenou a aniž by doložil, že z dosaženého příjmu uspokojil věřitele, mohl uspokojit pohledávky věřitelů v podstatně vyšší míře. Takto se ale bezdůvodně zbavil majetku a lze předpokládat, že si tím zajistil příjem do společné domácnosti s odvolatelkou, aniž by vyvinul snahu o uspokojení věřitelů. Jak z tohoto jednání, tak z toho, že některé z nemovitostí převedl poté, kdy mu to soud zakázal předběžným opatřením ze dne 6. 4. 2016, dovodil insolvenční soud nepoctivý záměr dlužníka spojený S podáním návrhu na povolení oddlužení. Pokud jde o nemovitosti, jichž se týká návrh správce, soud konstatoval, že je správce -podle toho, co uvedl vnávrhu-zapsal do soupisu majetkové podstaty dne 11. 7. 2017 a hodlá ohledně jejich převodu podat odpůrčí žalobu a odvolatelka se je po provedení soupisu pokusila dne 12. 7. 2017 zatížit zástavou, když podala návrh na vklad zástavního práva.

Soud návrhu správce vyhověl, neboť dovodil, že jsou dány zákonné předpoklady pro nařízení předběžného opatření, když správce osvědčil naléhavost jeho potřeby před podáním odpůrčí žaloby (o neúčinnost právního úkonu dlužníka), nebot, existuje důvodná obava, že by při zpeněžování majetku byli věřitelé v insolvenčním řízení zkrácení za situace, kdy před zahájením insolvenčního řízení převedl dlužník nemovitý majetek na osobu blízkou. Soud uzavřel na tom,

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Vlasáková.

10.

1 VSPH 305 / 2018

že za této Situace nelze vzhledem k nepoctivému záměru dlužníka a nesouhlasu věřitelů předpokládat schválení oddlužení a majetek dlužníka bude v závislosti na výsledku odpůrčích řízení zpeněžován v konkursu. I když do prohlášení konkursu náleží dispoziční oprávnění dlužníkovi, nemůže dlužník podle názoru soudu ovlivnit dispozice S majetkem, který vyvedl před zahájením insolvenčního řízení, a za účelem zajištění tohoto majetku bylo proto třeba nařídit předběžné opatření.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se odvolatelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání se k závěrům, k nimž dospěl soud prvního stupně, vyjádřila nesouhlasné. Namítala, že se dlužník nehodlal zbavit nemovitostí účelově a za nízkou cenu, jak usuzoval soud, ale jejich prodejem se pokusil řešit svou dluhovou situaci. Zdůraznila, že nemovitosti byly v důsledku dluhů odpojeny od teplé vody, nebyly v nejlepším stavu a nacházejí se v nepříliš žádané oblasti, a proto je dlužník nemohl pronajmout. V dobré víře zvolil nejlepší způsob k úhradě dluhů spočívající v prodeji nemovitostí odvolatelce, neboť se stavem nemovitostí byla seznámena a byla mu ochotna pomoci v řešení jeho finanční situace. O tom, že uhrazenou kupní cenu použil dlužník na úhradu dluhů zatěžujících nemovitosti, svědčí podle odvolatelky to, že po jejich uhrazení bylo zrušeno soudcovské zástavní právo, jímž byly nemovitosti dříve zatíženy. Kupní cena byla podle názoru odvolatelky v místě a čase obvyklá, o čemž podle ní svědčí znalecké posudky vypracované lng. Bedřichem Řehákem za účelem určení výše daně. Odvolatelka zopakovala, že dlužník jednal v nejlepším úmyslu řešit svou tíživou finanční situaci, a poukázala přitom na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (konkrétně usnesení sp. zn. 29 NSČR 88/2013), podle níž je závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý na posouzení konkrétních okolností. Z toho, že byla v době převodu vlastnického práva k nemovitostem osobou dlužníkovi blízkou, nelze dle odvolatelky a priori dovozovat nepoctivý záměr, nebot, jediným východiskem umožňujícím úhradu dluhů dlužníka a zabraňujícím vzniku nových byl prodej nemovitostí. Tento záměr podle ní narušilo předběžné opatření nařízené v dubnu 2016, když pak jeden z věřitelů odmítl převzít od dlužníka plnění na dluh, a dlužníkovi nezbylo než podat insolvenční návrh. Protože za nemovitosti řádně zaplatila a převod podle ní nebyl v rozporu se zákonem, nebyl podle odvolatelky k nařízení předběžného opatření důvod. Proti zařazení nemovitostí do majetkové podstaty se přitom brání

žalobou na jejich vyloučení ze soupisu, již podala u insolvenčního soudu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Podle ust. $ 7 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních, nestanoví li insolvenční zákon jinak nebo není li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použiji priměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Pokud jde úpravu institutu předběžného opatření v insolvenčním řízení, obsahuje insolvenční zákon ust. $ 82, podle něhož může insolvenční soud i bez návrhu vdobě do rozhodnutí o insolvenčním návrhu nařídit předběžné opatření, jímž může mimo jiné ustanovit předběžného správce, omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném

Shodu S prvopisem potvrzuje Jana Vlasáková.

11.

12.

1 VSPH 30572018 opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v 5 109 odst. 1 písm. b) a c) téhož zákona, neodpo je li to společnému zájmu věřitelů, nebo uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými vjeho průběhu, popř. udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele v době trvání moratoria, nebo udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele i po okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace vinsolvenčním rejstříku, anebo zakázat pro určité případy nebo určitou dobu započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele, a ust. Š 113 odst. 1, podle něhož jewli nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její části pouze se souhlasem předběžného správce. Insolvenční soud může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve. Jinak je insolvenční soud při rozhodování o tom, zda nařídit předběžné opatření, povinen přiměřeně použít příslušná ustanovení občanského soudního řádu, tj. ust. S 75 a násl., resp. ust. Š 102.

Přestože soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení citoval ust. $ 74 odst. 1 a 5 75 odst. 1, 2 a 3 občanského soudního řádu a v jeho závěru uvedl, že správce osvědčil naléhavost potřeby předběžného opatření před podáním odpůrčí žaloby, a ztoho lze usuzovat na to, že návrh správce posuzoval co návrh podaný před zahájením řízení, jemuž lze vyhovět, je li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je li obava, že by výkon rozhodnutí byl neodpovídá. Zánik předběžného opatření totiž soud primárně vázal na okamžik Skončení insolvenčního řízení, byť nepříliš srozumitelně připustil jeho zánik k okamžiku pravomocného Skončení blíže neurčených incidenčních sporů (viz citace Shora). Zcela bez povšimnutí přitom ponechal Skutečnost, že správce žádnou žalobu proti odvolatelce nepodal, a v rozporu S ust. S 76 odst. 3 občanského soudního řádu mu neuložil, aby tak učinil, přestože -pokud by návrh skutečně měl vazbu na incidenční spor o neúčinnost právního úkonu dlužníka, jak dle zjištění odvolacího soudu uvedl správce v návrhu -by to bylo nezbytné. Již z těchto důvodů neshledal odvolací soud napadené usnesení správným. omezit předběžným opatřením, když vylučovací žalobu proti správci (řízení je vedeno pod sp. zn. 74 ICm 2630/2017) podala dne 14. 8. 2017 a správce proti ní podal žalobu o neúčinnost právního úkonu dlužníka kupních smluv (řízení je vedeno pod sp. zn. 74 ICm

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Vlasáková.

13.

14.

1 VSPH 305 /2018 opravného usnesení č. j 68 ECm 87/2015 77 ze dne 22. 4. 2016, jež potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením č. j 6 Cmo 2016-110 ze dne 27. 9. 2016, nařídil dlužníkovi zdržet se dispozic s bytovými jednotkami v obci Jirkov včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku, jedná se o jiné nemovitosti než ty, jež jsou předmětem předběžného opatření nařízeného napadeným usnesením.

Pro úplnost považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že správci nic nebránilo v tom, aby již v srpnu 2017 místo návrhu na nařízení předběžného opatření vůči odvolatelce podal proti ní žalobu, jíž by se domáhal neúčinnosti právního úkonu dlužníka, když návrh samotný zdůvodnil skutečnostmi, na nichž žalobu později postavil. Nařízení předběžného opatření přitom mohl požadovat v rámci incidenčního sporu - již v žalobě. Současně nelze pominout, že za situace, kdy soud ze skutečnosti popsaných správcem dovodil nepoctivý záměr dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení (tento závěr v odůvodnění napadeného usnesení výslovně uvedl), nic mu nebránilo v tom, aby bez prodlení neschválil oddlužení dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs (rozhodl tak až dne 20. 2. 2018 pod č. d. 13 34). Vzhledem ktomu, že nemovitosti již byly zapsány v soupise majetkové podstaty a v důsledku prohlášení konkursu by byl osobou s dispozičním oprávněním správce (viz ust. Š 229 insolvenčního zákona), bylo by výsledku zamýšleného nařízeným předběžným opatřením dosaženo při dodržení zásad insolvenčního řízení vyjádřených v ust. $ 5 insolvenčního zákona. Tento stav nastolil soud prvního stupně dne 20. 2. 2018 vydáním usnesení č. j. KSUL 74 INS 28742/2016-B-34.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání odvolatelky důvodným a podle ust. Š 220 odst. 1 občanského soudního řádu napadené usnesení změnil a návrh správce na nařízení předběžného opatření zamítl.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Praha 12. března 2018





JUDr. Jiří Kareta v. r. předseda senátu

. .. m..-M.....mwng _ ,... Vm Ji si ? ? Wx \ ', s s... ' - ř \ , , , \ *; x.., V,: ! .,

% .



Shodu S prvopisem potvrzuje Jana Vlasáková.

,-