1 VSPH 302/2011-A-16
KSPH 36 INS 2552/2011 1 VSPH 302/2011-A-16

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka AUTO HORKY, s.r.o., identifikační číslo 27639819, se sídlem Horky 129, 286 01 Kutná Hora, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 2552/2011-A-8 ze dne 28. února 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 2552/2011-A-8 ze dne 28. února 2011 se zrušuje a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužníku povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč ve lhůtě 10 dnů od doručení napadeného usnesení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že zálohu stanovil dle § 108 odst. 1 IZ, záloha je nutná pro zajištění výkonu funkce insolvenčního správce pro případ, že by jeho odměnu nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že není v jeho silách uloženou zálohu zaplatit, ale že vlastní nemovitost, kterou hodlá pronajmout, proto by bylo možno náklady řízení uhradit z pronájmu či z prodeje nemovitosti. Navrhoval, aby odvolací soud zálohu snížil na 5.000,-Kč a uložil ji uhradit ve lhůtě 30 dnů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

Rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál. Svoje rozhodnutí soud odůvodnil pouze odkazem na § 108 odst. 1 IZ a obecným vymezením účelu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Soud neuvedl žádné konkrétní poznatky o majetkových poměrech dlužníka, ačkoli dlužník již v seznamu majetku, který k insolvenčnímu návrhu spojenému s návrhem na prohlášení konkursu přiložil, uvedl, že vlastní počítač, trezor, startovací zařízení automobilu, kancelářský nábytek, nemovitost v pořizovací ceně 4,5 mil. Kč, byť byla nemovitost exekučně postižena.

Celkově vzato tak soud prvního stupně nevysvětlil, z jakých důvodů shledal, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy vymezené v § 108 odst. 1 IZ jsou dány, tedy-především-že v daném případě nelze předpokládat, že očekávané budoucí náklady insolvenčního řízení nebude možno uhradit z majetkové podstaty, a že dokonce bude majetek podstaty s největší pravděpodobností natolik nedostatečný, že je nutno požadovat po navrhovateli zálohu při horní hranici maximální výše stanovené insolvenčním zákonem.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 8. dubna 2011 JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Chalupová