1 VSPH 301/2011-A-18
KSPH 36 INS 15202/2010 1 VSPH 301/2011-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka: Josef Kunášek, nar. 6. července 1950, bytem Masarykova 245/28, 286 01 Čáslav, o insolvenčním návrhu věřitelky: Alice Cibulková, nar. 3. dubna 1962, bytem Vinohradská 1451/71, 120 00 Praha 2, o odvolání věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 15202/2010-A-12 ze dne 17. února 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 15202/2010-A-12 ze dne 17. února 2011 se mění tak, že se věřitelce ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil věřitelce-insolvenční navrhovatelce povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení napadeného usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že k návrhu věřitelky bylo zahájeno insolvenční řízení. Soud zjistil, že dlužník je vlastníkem nemovitostí v k.ú. v Horních Počernicích a Čáslavi, přičemž na těchto nemovitostech vázne zástavní právo. Protože soud neměl k dispozici informace o tom, zda dlužník disponuje finančními prostředky, ze kterých by bylo možno hradit náklady insolvenčního řízení, přistoupil k uložení zálohy ve výši 45.000,-Kč a odkázal na § 108 IZ a § 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., zároveň dovodil, že majetková podstata dlužníka neskýtá záruku pro úhradu nákladů insolvenčního řízení a odměnu insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení se věřitelka včas odvolala a namítala, že insolvenční návrh podala proti dlužníku z důvodu dlužného výživného ve výši 647.000,-Kč s příslušenstvím. Navrhovala, aby ji soud dle § 150 o.s.ř. osvobodil od placení nákladů řízení. Uvedla, že od dubna 2010 byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, od prosince 2010 pracuje na České poště, s.p., ale je v dlouhodobé pracovní neschopnosti a za dobu od 16.12.2010 do 31.1.2011 dostala nemocenskou ve výši asi 13.000,-Kč, přičemž věřitelka sama má řadu dluhů. Uvedla, že požadovanou zálohu není schopna platit. Namítala, že dlužník nepředložil seznam majetku, že dlužník vlastní nemovitosti, některé z nich prodává, z čehož dovozovala existenci příjmů dlužníka. Dodala, že dlužník opět vykonává advokátní praxi a navrhovala, aby soud zálohu uplatnil vůči dlužníkovi. Proto navrhovala napadené usnesení změnit tak, že se věřitelce neukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 10.12.2010 k návrhu věřitelky. Z podání dlužníka ze dne 2.2.2011 plyne, že má závazky vůči 4 věřitelům (Finanční úřad Čáslav, Pražská správa sociálního zabezpečení, JUDr. Milan Strnad a Okresní soud Praha 9) v celkové výši asi 3 mil. Kč. Majetek dlužníka je tvořen běžným vybavením domácnosti a kanceláře, dále vlastní vůz z roku 1989, 1/4 ideálního podílu na rodinném domě v Čáslavi, Masarykova 245 a st. parcelu č. 533, 1/2 ideálního podílu na parcele č. 458/27a 628/36 v k.ú. Čáslav, parcely č. 425, 4260/2 a 4260/7 v k.ú. Horní Počernice.

Jestliže dosavadní výsledky řízení nasvědčují tomu, že dlužníkův stávající majetek zřejmě nepostačí k úhradě nákladů insolvenčního řízení a prostředky nutné ke krytí nákladů tohoto řízení, v němž lze očekávat řešení dlužníkova úpadku jedině konkursem (popř. nepatrným konkursem dle § 314 a 315 IZ), nelze zajistit jinak, soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení včetně její výše. Mezi náklady insolvenčního řízení náleží totiž mimo jiné vždy i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce; v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty.

Protože nelze vyloučit řešení úpadku konkursem a protože prostředky nutné ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak, soud prvního stupně nepochybil, když po dlužníkovi zaplacení zálohy požadoval. Pro hladký průběh insolvenčního řízení je třeba zajistit materiální předpoklady; v opačném případě, kdy dlužník není schopen uhradit ani požadovanou zálohu, postrádá insolvenční řízení smysl, protože při absenci finančních prostředků či zpeněžitelného majetku nelze předpokládat, že by mohlo dojít alespoň k částečnému uspokojení věřitelů dlužníka, přičemž pokračování insolvenčního řízení by vedlo jen ke vzniku nákladů řízení.

Ze skladby majetku, závazků a počtu věřitelů odvolací soud dovodil, že v prvotní fázi nebude třeba k zajištění průběhu insolvenčního řízení značných nákladů, když předmětem prvotní fáze řízení bude především zpracování seznamu majetku dlužníka a přezkoumání přihlášených pohledávek insolvenčním správcem. Byť na nemovitém majetku dlužníka váznou zástavní práva věřitelů Pražská správa sociálního zabezpečení a Finančního úřadu v Čáslavi, nelze i tak vyloučit použití výtěžku zpeněžení majetkové podstaty k úhradě nákladů insolvenčního řízení, takže není namístě ukládat navrhující věřitelce povinnost složit zálohu při horní hranici zákonem stanovené maximální výši. Na základě výše uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s insolvenčním řízením postačovat záloha ve výši 20.000,-Kč

Odvolací soud pro úplnost dodává, že zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze směšovat ani s důvody hodnými zvláštního zřetele, pro které nemusí soud přiznat procesně úspěšné straně sporu právo na náhradu nákladů řízení, jež upravuje § 150 o.s.ř. Odkaz na toto ustanovení proto není v insolvenčním řízení namístě.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání věřitelky důvodným a napadené usnesení podle § 220 odst. 3 o.s.ř. změnil tak, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 8. dubna 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová