1 VSPH 3/2016-A-18
KSPH 68 INS 27255/2015 1 VSPH 3/2016-A-18

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení zahájeném k návrhu dlužníka: Richard Kakos, nar. 17. srpna 1973, IČO: 61663387, bytem Maršovice, Zaječí 2, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 27255/2015-A-12 ze dne 11. prosince 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 27255/2015-A-12 ze dne 11. prosince 2015 se v bodech I., IV. a V. výroku z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku odmítl návrh na povolení oddlužení dlužníka, zjistil jeho úpadek (bod II. výroku), na majetek dlužníka prohlásil nepatrný konkurs (body IV. a V. výroku), insolvenčním správcem ustanovil BANKRUPTCY TRUSTEES, v.o.s. (bod III. výroku), s tím, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku, tedy dnem 11.12.2015 v 9.35 hodin (bod VI. výroku), vyzval věřitele k přihlašování pohledávek a ke sdělení práv váznoucích na majetku dlužníka (body VII. a VII. výroku), na 14.3.2016 nařídil konání přezkumného jednání a schůze věřitel (body IX. a X. výroku), dlužníky dlužníka vyzval k plnění k rukám insolvenčního správce (bod XI. výroku), uložil související povinnosti insolvenčnímu správci (body XII. a XIV. výroku), konstatoval, že započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku (bod XIII. výroku) a že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku a nebudou zveřejňována v hromadných sdělovacích prostředcích (bod XV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že k návrhu dlužníka bylo dne 30.10.2015 zahájeno insolvenční řízení. Protože přílohy podané k insolvenčnímu návrhu neobsahovaly potřebné náležitosti, vyzval soud dlužníka usnesením ze dne 9.11.2015 (A-9) k doplnění příloh k návrhu na povolení oddlužení ve lhůtě 7 dnů, respektive, aby doplnil chybějící náležitosti těchto příloh (souhlasy věřitelů s pohledávkami z podnikání s povolením oddlužení). Výzva byla doručena zmocněnci dlužníka dne 12.11.2015, dlužník přílohy nedoplnil a byl o možnosti odmítnutí návrhu na povolení oddlužení poučen.

Soud měl osvědčen úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti i předlužení. Protože návrh na povolení oddlužení byl pro vady odmítnut, rozhodl soud o řešení úpadku dlužníka nepatrným konkursem.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že žádal soud o prodloužení lhůty k předložení souhlasu věřitelů VZP ČR a OSSZ, požadované dokumenty dostal až v druhé polovině prosince 2015. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a aby v řízení bylo pokračováno povolením oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním i závěrům:

Podle § 389 odst. 1 IZ dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o

a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo

b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže

a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo

b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo

c) jde o pohledávku zajištěného věřitele (odst. 2).

Jak Vrchní soud v Praze vysvětlil např. v usnesení č.j. KSPH 60 INS 2914/2014, 3 VSPH 517/2014-A-14 ze dne 18.7.2014, úprava subjektivní přípustnosti oddlužení obsažená v § 389 IZ a procesu jejího zkoumání v insolvenčním řízení doznala s účinností od 1.1.2014 (novelou IZ provedenou zákonem č. 294/2013 Sb.) podstatných změn. Ty spočívají v tom, že jednak je oddlužení výslovně připuštěno také u dlužníka-fyzické osoby, který je podnikatelem (§ 389 odst. 1 písm. b/ IZ), a dále v tom, že nezajištěné závazky (dluhy) z podnikání dlužníka (ať současného nebo předchozího, pokud již podnikatelem není), nejde-li o závazek neuspokojený v předchozím dlužníkově insolvenčním řízením ukončeném zrušením konkursu dle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d) IZ, brání-bez ohledu na jejich rozsah a další okolnosti věci-řešení úpadku dlužníka oddlužením, pokud s jeho oddlužením věřitelé příslušných podnikatelských pohledávek nesouhlasí (§ 389 odst. 2 IZ). K tomu současně nové znění § 397 odst. 1 stanoví, že v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Na této schůzi věřitelů totiž věřitelé dle § 403 odst. 2 IZ mohou uplatnit i své námitky o skutečnostech odůvodňujících odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, tj. o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 IZ, s tím, že pokud takové námitky do skončení schůze nevznesou, je nastolena fikce jejich souhlasu s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání.

Ustanovení § 389 odst. 2 IZ ve spojení s úpravou § 397 odst. 1 a § 403 odst. 2 IZ nelze interpretovat tak, že (ve smyslu § 389 odst. 2 písm. a/ IZ) předpokladem soudem akceptovatelného návrhu na povolení oddlužení je doložení výslovného souhlasu všech věřitelů, kteří mají vůči dlužníku nezajištěné podnikatelské pohledávky, s řešením jeho úpadku oddlužením. Takový jejich souhlas není předepsanou náležitostí návrhu na povolení oddlužení ani se nevyžaduje, aby byl dán písemnou formou. Otázka subjektivní přípustnosti oddlužení se v režimu nové právní úpravy zásadně koncentruje do fáze po povolení oddlužení, a to na schůzi věřitelů dle § 403 odst. 2 IZ, kde teprve mohou dotčení věřitelé své kvalifikované stanovisko k oddlužení (zda je hodlají umožnit či nikoli) zaujmout, a kdy tak teprve může být nastolena případná fikce jejich souhlasu s oddlužením. Takový výklad má podle názoru odvolacího soudu zcela zřejmou procesní logiku. Nelze považovat za adekvátní, aby ihned po podání návrhu na povolení oddlužení byla vyslovena jeho subjektivní nepřípustnost pro dlužníkovy označené podnikatelské dluhy jen proto, že jejich věřitelé zatím souhlas oddlužením nevyslovili. Jednak v této fázi řízení nelze předvídat, zda se dotčení označení věřitelé do insolvenčního řízení vůbec přihlásí (a pak jejich podnikatelské pohledávky nemohou oddlužení bránit), a navíc tito věřitelé (jestliže své pohledávky přihlásí) ve fázi po povolení oddlužení, kdy budou mít již ze spisu k dispozici podstatné informace o situaci dlužníka a jeho nabídce pro oddlužení, mohou dojít k závěru, že tento způsob řešení úpadku dlužníka pro ně bude výhodnější než konkurs, takže z těchto (či jiných) důvodů, anebo prostě jen v důsledku svého nezájmu o věc, nebudou svoje podnikatelské pohledávky (na schůzi věřitelů ani jinak) namítat a založí tím svůj souhlas s oddlužením.

Jinak řečeno, i kdyby věřitelé dlužníkových závazků z podnikání, jež v návrhu označil, zatím aktivní souhlas s jeho oddlužením neprojevili, není vždy opodstatněné dovozovat, že pro tuto okolnost nutně musí být jeho návrh na povolení oddlužení dle § 390 odst. 3 IZ odmítnut.

Napadené usnesení přitom ve své podstatě vychází jen z toho, že návrhu na povolení oddlužení nelze vyhovět, pokud dlužník k návrhu na povolení oddlužení nepřipojil souhlasy věřitelů s pohledávkami z podnikání s řešením úpadku oddlužením, tedy na stanovisku, které, jak se podává shora, odvolací soud v této podobě nesdílí, neboť má za to, že závěr o subjektivní přípustnosti oddlužení ve smyslu § 389/2 písm. a) IZ nelze vystavět pouze na tom, zda dlužník před podáním svého insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení žádal věřitele s pohledávkami z podnikání o souhlas s řešením úpadku oddlužením a s jakým výsledkem, či zda tak neučinil, a zda tedy v tom směru předkládá soudu nějaké tvrzení (souhlas ano či ne a od koho). Takovou povinnost zákon dlužníku neukládá (nejde o předepsanou náležitost návrhu), a proto i kdyby soud dlužníka k uvedenému doplnění vyzval, z negativního výsledku výzvy není namístě vůči dlužníku vyvozovat nepříznivý procesní důsledek v podobě jednoznačného závěru o subjektivní nepřípustnosti jeho oddlužení.

Nesouhlas s řešením úpadku oddlužením přitom vyslovil věřitel-Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR, jehož pohledávka činila podle seznamu pohledávek předloženého dlužníkem 73.098,-Kč (celková výše závazků dlužníka by měla činit 999.549,-Kč), přičemž však tento věřitel dosud svou pohledávku nepřihlásil, a proto by jeho nesouhlas v zásadě neměl bránit možnosti řešení úpadku dlužníka oddlužením (v podrobnostech lze k dané problematice odkázat dále např. na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7.8.2014, č.j. 2 VSPH 1294/2014-A-12).

Na základě shora uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že nebylo povinností dlužníka, aby k návrhu připojil i souhlas věřitelů s případnými pohledávkami z podnikání s navrženým oddlužením, a proto se napadené usnesení jeví jako předčasné. Odvolací soud proto napadené usnesení v rozsahu napadeném odvolání podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc v tomto rozsahu podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze

V Praze dne 27. ledna 2016

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková