1 VSPH 3/2010-63
69 ICm 624/2010 1 VSPH 3/2010-63 (KSUL 69 INS 3104/ 2010)









ČESKÁ REPUBLIKA

J ROZSUDEK JMENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.Františka Kučery a soudců ]UDr.lvy Novotné a ]UDr.Ing.]aroslava Zelenky, PhD. v právní věci žalobkyně: Česká spořitelna, a.s., sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, IČ 45244782, Oblastní pobočka v Ústí nad Labem, sídlem Mírové nám. 2, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ing. Pavel Tlustý, sídlem Sládkova 449/22, Děčín I.,×'insolvenční správce dlužníků Vladimíra Wimmera a Moniky Wimmerové, zastoupený ]UDr.Přemyslem Kamenářem, advokátem, sídlem Sládkova 449/ 22, Děčín I., o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 69 lCm 624/ 2010-45 ze dne 13.5rpna 2010, takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 69 ICm 624/2010-45 ze dne 13.srpna 2010 se mění tak, že se určuje pravost pohledávky žalobkyně uplatněné přihláškou P-7, doručenou soudu dne 28.4.2010, vinsolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 69 INs 3104/2010 ve výši190.915,36 Kč.

II. Zádný zúčastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I.výroku zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení pravosti své popřené pohledávky uvedené ve výroku tohoto rozsudku a pod bodem ll.výrol
Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 69 INS 3104/2010 je vedeno insolvenční řízení proti dlužníkům Vladirníru Wímmerovi a Monice Wimmerové, kteří jsou manželi. Insolvenční řízení proti Vladimíru Wímmerovi a Moníce Wímmerové bylo původně u Krajského soudu

69 ICm 624/2010 (KSUL 691Ns 3104/2010) v Ústí nad Labem vedeno proti každému z dlužníků samostatně na základě jejich návrhů, a v tomto stadiu žalobkyně podala do insolvenčního řízení vedeného na každého dlužníka samostatnou přihlášku pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy, kterou uzavřela s oběma dlužníky Vladimírem Wimmerem a Monikou Wimmerovou a pohledávka z titulu poskytnutého úvěru činí 190.915,36 Kč. Poté soud obě samostatná insolvenční řízení spojil ke společnému projednání a žalovaný při přezkumném jednání popřel jednu z obou pohledávek přihlášenou pod P-7, když na přezkumném jednání konaném dne 28.5.2010 dovodil, že tato přihláška je duplicitní s přihláškou P-ó, kde uplatnila žalobkyně pohledávku ze stejného právního titulu proti druhému ze spoludlužníků z úvěrů, takže přihláška v pořadí druhá (P-7) je přihláškou duplicitní.

Podle soudu prvního stupně při svém rozhodnutí vyšel z toho, že je mezi účastníky nesporným, že oba dlužníci podepsali dne 26.3.2008 smlouvu o úvěru, na základě které byl jim oběma žalobkyní poskytnut hotovostní úvěr ve výši 200.000,-Kč, nesporná je i výše dluhu z úvěru ke dni rozhodnutí soudu o úpadku, stejně jako to, že povinnými ze smlouvy o úvěru jsou oba dlužníci jako solidární spoludlužníci. Tato pohledávka byla žalobkyní přihlášena do insolvenčního řízení dvakrát, a to přihláškami P-ó (vůči dlužníku Vladimíru Wimmerovi) a P-7 (vůči Monice Wirnmerové).

Na základě této skutkové situace soud dovodil, že popření v pořadí druhé přihlášky žalovaným bylo po právu. Uvedl, že žalobkyní je nutno přisvědčit, že v případě, kdy má pohledávku vůči dvěma dlužníkům, je oprávněna se domáhat jejího upokojení po kterémkoliv z nich: V tomto případě však jsou spoludlužníky zúvěrů manželé, ohledně nichž probíhá společné insolvenční řízení, kterým je oddlužováno celé společné jmění obou dlužníků, takže nepřichází v úvahu, aby žalobkyně přihlásila pohledávku vůči každému ze spoludlužníků samostatně. Žalobkyně má vůči spoludlužníkům jen jednu pohledávku, kterou lze uspokojit z jediného společného jmění, tedy pouze jednou. Obě přihlášky jsou přihláškami totožnými, takže v pořadí k druhé z nich nelze přihlížet. To proto, že i případě, kdy věřitel má společnou pohledávku vůči oběma dlužníkům-manželům, vůči nimž probíhá společné oddlužení, může tuto pohledávku přihlásit pouze jednou, a pouze jedna pohledávka také může být uspokojována ve splátkovém kalendáři. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně úspěchem žalovaného ve věci.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, vněmž navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl. Vodvolání poukázala zejména na to, že dlužník Vladimír Wimmer i dlužnice Monika Wimmerová byli účastníky úvěrové smlouvy, takže jsou solidárními spoludlužníky zúvěru a kzaplacení pohledávky zúvěru jsou zavázáni společně a nerozdílně. Ztohoto důvodu žalobkyně přihlásila pohledávku z úvěru do insolvenčního řízení dvěma přihláškami, a to jak vůči Vladimíru Wimmerovi, tak i vůči Monice Wimmerové. Žalobkyně je přesvědčena, že z tohoto důvodu má lepší-tedy silnější-pozici věřitele, a je oprávněna požadovat plnění po obou zavázaných ze smlouvy o úvěru. Poukázala na to, že v insolvenčním zákoně nikde není přímo řešena otázka vypořádání společného jmění manželů (dále též SJM), je-li jako způsob řešení úpadku zvoleno oddlužení. Pokud nárok na mzdu není součástí SIM a u obou manželů probíhá společné oddlužení, a to formou splátek hrazených z příjmů dlužníků, které jsou jim vypláceny zaměstnavatelem, nelze popřít pohledávku žalobkyně, kterou se oba dlužníci zavázali věřiteli ve smlouvě o úvěru hradit společně a nerozdílně, a kterou žalobkyně správně do předmětného insolvenčního řízení přihlásila proti každému ze solidárních dlužníků zvlášť.

69 ICm 624/2010 (KSUL 69 INS 3104/2010)

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle š 212 a § 212a o.s.ř, a to postupem podle š 214 odst.3 o.s.ř, protože oba účastníci s rozhodnutí věci bez nařízení odvolacího jednání souhlasili. Odvolání žalobkyně shledal odvolací soud důvodným, a to z následujících důvodů:

Podle správných zjištění soudu prvního stupně byli smluvními účastníky smlouvy o úvěru oba dlužníci, manželé Vladimír Wimmer a Monika Wimmerová, takže oba společně a nerozdílně odpovídají za zaplacení jedné pohledávky z úvěru. Z toho vyplývá, že žalobkyně má pohledávku za oběma smluvními spoludlužníky, tuto pohledávku řádně přihlásila do insolvenčního řízení, které je v současné době vedeno společně na oba manžele. Na rozdíl od soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že nebylo za této skutkové situace na místě jednu z přihlášek pohledávky z úvěru pOpírat jen proto, že přihlášku žalobkyně podala dvakrát proti každému ze Spoludlužníků.

Odvolací soud při svém právním závěru vycházel z toho, že žalobkyně má úvěrovou pohledávku za dlužnicí, tak i za dlužníkem, kteří oba byli společně a nerozdílně účastníky úvěrové smlouvy. To však v žádném případě neznamená, že žalobkyně má dvě samostatné pohledávky z jednoho úvěru, a že tudíž v rámci oddlužení splátkovým kalendářem v rámci společného insolvenčního řízení vedeného na spoludlužníky (manžele) bude tato jedna pohledávka uspokojena dvakrát, a bude ve splátkovém kalendáři uvedena rovněž dvakrát. I za této situace jde totiž stále jen o jednu pohledávku žalobkyně, která bude tak ve splátkovém kalendáři vždy zvažována jen jednou.

To, že žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení vedeného společně na oba manžele (smluvní dlužníky) jednu pohledávku z úvěru za oběma manželi samostatnými přihláškami, je třeba chápat jen jako faktické vyjádření toho, že žalobkyně žádá, aby pohledávka byla uspokojena ze společného jmění obou dlužníků, kteří jsou manželi, a které při řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře nezaniká.

To vyplývá z š 205 a odst.3 a 4 insolvenčního zákona, zněhož se podává, že majetkem, z něhož budou věřitelé uspokojování, je majetek ve společném jmění dlužníka jeho manželky. To, že při řešení úpadku oddluženírn plněním splátkového kalendáře SIM nezaniká, vyplývá, byt' nepřímo, z § 268 odst.1 insolvenčního zákona, z něhož se podává, že SIM zaniká, jen prohlásí-li soud konkurs jako způsob řešení úpadku dlužníka.

Jinak řečeno, z toho, co bylo uvedeno shora, je zřejmé, že věřitel se může splnění závazku náležejícího do SJM (Š 143 odst.1 písm.b/ obč.zák.) domáhat v insolvenčním řízení vedeném proti oběma manželům, na něž byl prohlášen úpadek a bylo rozhodnuto o jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře, postižení společného jmění manželů, byt' to vyjádří tím, že podá dvě samostatné přihlášky téže pohledávky proti každému z nich, či že podá jen jednu přihlášku pohledávky proti jednomu, či proti oběma, ale vždy to znamená, že má pohledávku jen jednu, a ta bude uspokojována ne jen z odděleného majetku každého smluvního dlužníka, ale bude též uspokojována ze společného majetku obou manželů v úpadku.

Jelikož se názory účastníků řízení liší ve své podstatě pouze v tom, zda v rámci oddlužení obou manželů Wimmerových plněním splátkového kalendářemá je namístě pohledávku přihlášenou za každým z manželů zvlášť uspokojit dvakrát, či pouze jednou,

69 ICm 624/2010 (KSUL 691Ns 3104/2010) bylo nutno o této mezi žalobkyní a insolvenčním správcem sporné otázce rozhodnout v rámci incidenčního řízení, a to tak, že se žalobě na určení pravosti pohledávky i proti druhému z manželů vyhoví, nebot' pohledávka bude v daném případě uspokojována ze Společného jmění obou manželů, leč při sestavování splátkového kalendáře vněm bude uvedena pouze jednou.

Odvolací soud tedy, z obecného hlediska na danou problematiku nahlíženo, shledává v zásadě oprávněným požadavek věřitele na určení pravosti jeho pohledávky vůči každému z manželů, a to již z důvodu právní jistoty pro případ, že stávající poměry doznají změny a bude vedeno samostatné řízení vůči tomu z manželů, jehož závazek (resp. vůči němu věřitelem přihlášení pohledávka) byl, at' již zjakéhokoliv důvodu, kvalifikovaně zpochybněn. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční zákon předpokládá standardní trvání insolvenčního řízení po dobu pěti let, přičemž během této doby mohou nastat různé situace, jež jeho průběh mohou významně ovlivnit, když nelze například vyloučit, že dlužníci-manželé nebudou v režimu oddlužení své povinnosti řádně plnit a dojde k prohlášení konkursu. Pokud by pak byl konkurs veden na majetek každého z manželů samostatně, mohly by vznikat pochybnosti stran zapravení té pohledávky vůči jednomu z manželů, ohledně níž nebylo vzhledem k výsledku přezkumného jednání dosud postaveno najisto, zda jde o pohledávku pravou.

Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil podle š 220 odst.1 písma) o.s.ř,

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 202 odst.1 insolvenčního zákona, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášené pohledávky nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Usti nad Labem.

V Praze dne 15.března 2011

JUDr.František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová

/j fs.) x l i x "1 _ k i