1 VSPH 293/2011-A-13
KSCB 28 INS 3052/2011 1 VSPH 293/2011-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka Bártík, s.r.o. v likvidaci, sídlem Strakonice, Dražejov 49, IČ 26044854, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. března 2011, č.j. KSCB 28 INS 3052/2011-A-8,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. března 2011, č.j. KSCB 28 INS 3052/2011-A-8, se mění tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč se neukládá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích uložil povinnost Bártík, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník), za něhož návrh podal likvidátor Ing. Štěpán Bláha (dále též likvidátor), zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včas odvolání, v němž namítal, že již ze samotného insolvenčního návrhu je zřejmé, že dlužník nemá žádné finanční prostředky. Stanovená povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení je pro insolvenčního navrhovatele, jímž je likvidátor jmenovaný soudem, překážkou, která znemožňuje dokončit likvidaci společnosti. Argumentoval, že pro obdobné situace vyhláška č. 313/2007 Sb. předpokládá, že odměnu správce hradí stát.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z obsahu spisu plyne, že Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 3.12.2008, č.j. 13 Cm 1145/2008-8, rozhodl o zrušení a vstupu dlužníka do likvidace a usnesením ze dne 30.4.2009, č.j. 13 Cm 685/2009-8, jmenoval likvidátorem společnosti Ing. Štěpána Bláhu. Likvidátor se insolvenčním návrhem ze dne 15.2.2011 domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Uvedl, že má nejméně pět věřitelů s pohledávkami v celkové výši 7 494 139,51,-Kč, přičemž ze seznamu zjištěného majetku vyplývá, že dlužník vlastní tři automobily Škoda 135L, resp. 136L Favorit (r.v. 1990 a 1989) a kancelářský inventář (stav ke dni 31.12.2008). Dále v návrhu uvedl, že mu nebyly předány úplné doklady týkající se obchodní činnosti společnosti, a proto nemohl prověřit možnost uplatnit neplatnost a neúčinnost právních úkonů dlužníka.

Z uvedeného plyne, že některé z předpokladů stanovených v § 144 IZ pro to, aby insolvenční soud mohl zamítnout insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jsou v dané věci dány najisto, některé se jeví pravděpodobnými. Dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu a jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců. Naproti tomu prozatím neprověřena zůstala možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka. Seznam majetku dlužníka předložen byl, nicméně likvidátor dlužníka v návrhu označil majetek dlužníka tak, že lze s největší pravděpodobností usuzovat na to, že tento majetek nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Jak již konstatoval Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 21.11.2008, č.j. KSCB 28 INS 2072/2008, 1 VSPH 254/2008-A-43, za situace, kdy dosavadní výsledky řízení nasvědčují tomu, že mohou být splněny podmínky ustanovení § 144 IZ, a že nelze vycházet z toho, že dlužník disponuje finančními prostředky potřebnými na úhradu zálohy a podáním insolvenčního návrhu plní povinnost vyplývající pro něj z § 98 odst. 2 IZ a z § 72 odst. 2 obch. zák., nemusí insolvenční soud složení zálohy požadovat. Ostatně pro obdobné situace vyhláška č. 313/2007 Sb. předpokládá, že odměnu správce hradí stát za podmínek stanovených v ustanovení § 8 citované vyhlášky.

Se zřetelem k tomu odvolací soud podle § 220 odst. 3 o.s.ř. usnesení soudu I. stupně změnil a dlužníku neuložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 17. března 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová