1 VSPH 29/2013-B-31
KSPH 37 INS 7818/2011 1 VSPH 29/2013-B-31

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka: Jaroslav Duben, nar. 15. března 1962, bytem Kutná Hora, Červené Janovice 43, o odvolání insolvenční správkyně Mgr. Jany Fialové, sídlem Praha 4, Točitá 34, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 7818/2011-B-22 ze dne 3. prosince 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 7818/2011-B-22 ze dne 3. prosince 2012 se m ě n í jen tak, že výše pořádkové pokuty činí 10.000,-Kč, jinak se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze uložil insolvenční správkyni Mgr. Janě Fialové (dále jen správkyně ) pořádkovou pokutu ve výši 50.000,-Kč, kterou je povinna zaplatit do 7 dnů od doručení usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 7.7.2011 (A-10) byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno jeho řešení oddlužením, usnesením ze dne 7.10.2011 (B-10) bylo rozhodnuto o neschválení oddlužení a na majetek dlužníka byl prohlášen nepatrný konkurs.

Na přezkumném jednání konaném dne 21.9.2011 správkyně předložila zprávu o stavu řízení a popřela pravost pohledávky věřitele č. 1, avšak v následujících dvou měsících soudu nepředložila vyrozumění o popření pohledávky, k výzvě soudu správkyně zaslala dne 5.12.2011 zpětvzetí popření pohledávky věřitele č. 1.

Správkyně řádně a včas nepředkládala zprávy o stavu insolvenčního řízení, soudem byla dvakrát k jejich předložení vyzvána (dne 28.3.2012 a 2.5.2012), dvakrát byla správkyni uložena pořádková pokuta.

Dne 15.5.2012 správkyně předložila zprávu, podle které jediným majetkem dlužníka jsou vozidla Renault Clio a Škoda Favorit a tři podíly id. 2/48 na nevelkých pozemcích.

Dne 15.8.2012 správkyně požádala soud o vyslovení souhlasu s prodejem shora uvedených podílů mimo dražbu, soud souhlas udělil a uložil správkyni podávat zprávu o zpeněžování nemovitostí nejméně jednou za tři měsíce, avšak správkyně se již neozvala. Soud měl za to, že tento způsob výkonu funkce správce je liknavý a hrubě ztěžuje postup řízení.

Soud uzavřel, že za dobu asi jednoho roku byla správkyně celkem šestkrát vyzvána ke splnění svých povinností, avšak výsledkem je jediná zpráva o stavu řízení a jedna žádost -2-KSPH 37 INS 7818/2011 o souhlas s prodejem mimo dražbu. Protože šlo o opakované porušení povinností, uložil soud správkyni povinnost uhradit shora uvedenou pokutu.

Proti tomuto usnesení se správkyně včas odvolala. Namítala, že po rozhodnutí o řešení úpadku konkursem dlužníka několikrát vyzvala k plnění jeho povinností, dlužník byl však nekontaktní. Na jednání konaném dne 13.10.2011 dlužník slíbil předložit dokumentaci týkající se jeho majetku, což přes urgence neučinil. Zprávou ze dne 15.5.2012 správkyně soud informovala, že dlužník již nevlastní vozidla. Uvedené informace s ohledem na nekontaktnost dlužníka nelze ničím doložit a trestní oznámení s ohledem na předchozí zkušenosti považovala správkyně za neefektivní.

Dne 15.8.2012 správkyně předložila návrh na zpeněžení nemovitého majetku, po udělení souhlasu správkyně vyzvala osoby s předkupními právy k jejich uplatnění. Další zprávu o činnosti podala správkyně se zpožděním dne 17.12.2012 a informovala v ní o zpeněžení majetkové podstaty.

Výši pořádkové pokuty považovala správkyně za neadekvátní, když jediným zpeněžitelným majetkem jsou spoluvlastnické podíly v hodnotě 10.400,-Kč. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 81 odst. 2 IZ insolvenčnímu správci, který nesplnil povinnost uloženou mu soudem nebo řádně neplní jiné své povinnosti, může insolvenční soud uložit pořádkovou pokutu, a to i opakovaně, nejvýše však do úhrnné částky 200.000,-Kč. Obecně vzato je smyslem uložení pořádkové pokuty výchovně působit na toho, komu je ukládána s cílem, aby se činnost, jednání nebo opomenutí, která jí byla sankcionována, v budoucnu neopakovala. Ve vztahu k insolvenčnímu správci je pořádková pokuta procesním nástrojem insolvenčního soudu sloužícím k vynucení řádného výkonu funkce insolvenčního správce ve smyslu § 36 a 37 IZ, tj. především ke splnění jeho povinností vyplývajících ze zákona anebo uložených insolvenčním soudem při výkonu jeho dohlédací činnosti dle § 11 IZ. Uložení pořádkové pokuty tak přichází v úvahu především v případě, kdy pochybení správce mohou ve svém důsledku ztížit další postup insolvenčního řízení či dosažení jeho účelu a k nápravě nevedla ani výzva soudu s pohrůžkou pořádkové pokuty, nebo kdy zjištěná závada v postupu správce již takový nežádoucí důsledek nastolila, a přitom nejde o pochybení natolik závažné či opakované, aby odůvodňovalo zproštění správce funkce dle § 32 IZ. Výše uložené pokuty musí odpovídat rozsahu a závažnosti porušení povinností správce.

Z obsahu spisu plynou všechny rozhodné skutečnosti, na jejichž základě přikročil soud I. stupně k uložení pořádkové pokuty; ostatně tyto skutečnosti správkyně v zásadě nezpochybnila, toliko tvrdila, že řadu problémů v řízení způsobil dlužník svojí nečinností a nekontaktností.

Ačkoli dlužník dle tvrzení správkyně neposkytoval součinnost, v důsledku čehož mohlo rovněž dojít k prodlevě v průběhu řízení, ani tato skutečnost správkyni nebránila v tom, aby řádně a včas nejméně jednou za tři měsíce podala zprávu o stavu řízení. Zpráva o stavu řízení je základním a podstatným zdrojem informací o průběhu řízení pro insolvenční soud, přičemž právě pro absenci řádného předkládání zpráv insolvenčnímu soudu byly správkyni v minulosti uloženy dvě pořádkové pokuty. Jestliže správkyně dříve uložené -3-KSPH 37 INS 7818/2011 pořádkové pokuty dostatečně ve své další činnosti nezohlednila jako napomenutí ze strany soudu, má odvolací soud za to, že uložení další, citelnější pořádkové pokuty bylo namístě. Stran toho sama správkyně v odvolání připustila, že poslední zprávu ze dne 17.12.2012 sice podala, ale opožděně, což nesvědčí o tom, že by si ze svých předešlých pochybení vzala ponaučení. Byť správkyně mohla mít s kontaktováním dlužníka a jeho (ne)součinností problémy, stručnou zprávu (např. i s uvedením skutečnosti o absenci součinnosti dlužníka) soudu předložit mohla.

Z hlediska skutkových zjištění soudu a jeho právní argumentace je napadené usnesení v zásadě správné (s výhradou níže uvedenou) a lze na jeho přesvědčivé odůvodnění toliko odkázat. Jinými slovy řečeno, podmínky pro uložení pořádkové pokuty tedy splněny byly.

Odlišně od soudu I. stupně nazírá odvolací soud výlučně na výši uložené pořádkové pokuty, neboť dle jeho názoru neodpovídá rozsahu a závažnosti porušení povinností správkyně v rozhodném období. Jak je totiž zřejmé z odůvodnění napadeného rozhodnutí, insolvenční soud sankcionoval správkyni napadeným usnesením za její veškerá pochybení od přezkumného jednání konaného dne 21.9.2011 do 3.12.2012, přičemž ale již dříve jí za chybný výkon funkce uložil dvě pořádkové pokuty. Za takového stavu věci je podle názoru odvolacího soudu možno uložit správkyni pořádkovou pokutu jen za takové její profesní selhání, jehož se dopustila až od května 2012, neboť za dobu dřívější, kdy soud věděl o vytýkaných poklescích a za tyto ji potrestal, tak nemůže činit opakovaně.

Odvolací soud zároveň přihlédl k tomu, že správkyně v mezidobí obě dříve uložené pokuty zaplatila a dne 17.12.2012 podala soudu zprávu o své činnosti. Proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil jen co do výše pořádkové pokuty a jinak je jako věcně správné potvrdil podle § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 24. ledna 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová