1 VSPH 285/2014-A-21
KSPH 60 INS 29174/2013 1 VSPH 285/2014-A-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci manželů-dlužníků Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , a Renaty anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Nižbor 140, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2014, č.j. KSPH 60 INS 29174/2013-A-16,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2014, č.j. KSPH 60 INS 29174/2013-A-16, se mění tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníkům n e u k l á d á .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze uložil manželům-dlužníkům Jaroslavu anonymizovano a Renatě anonymizovano (dále též dlužníci), aby do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatili každý zálohu na náklady insolvenčního řízení po 40.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se dlužníci domáhali vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení, že řízení o jejich návrzích spojil ke společnému projednání a rozhodnutí, neboť jejich úpadek bude řešen oddlužením, a že oběma dlužníkům proto již dříve uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 4.500,-Kč, kterou však nesložili. Z toho dovodil lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníků k plnění povinností v insolvenčním řízení a to, že jejich úpadek již nemůže být řešen oddlužením, ale konkursem. S ohledem na výši nákladů konkursního řízení, jež bude vedeno zvláště pro každého z dlužníků, rozhodl soud I. stupně o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení podle § 108 insolvenčního zákona (dále též IZ) v předepsané výši.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud změnil tak, že jim povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neuloží. Poukazovali především na to, že jim usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29.11.2013, č.j. 2 VSPH 2007/2013-A-13, jímž bylo potvrzeno dřívější usnesení soudu I. stupně ze dne 22.10.2013 (A-8) o uložení povinnosti zaplatit zálohu ve výši 4.500,-Kč, dosud nebylo doručeno, a že nově stanovená záloha ve výši 2x 40.000,-Kč je nad jejich finanční možnosti. Poukazovali na svoji obtížnou situaci, neboť i nadále dochází k provádění exekuce ve formě srážek ze mzdy, a dovolávali se nového znění insolvenčního zákona účinného od 1.1.2014. Vyjádřili názor, že i nadále splňují podmínky pro oddlužení a že pro vyměření zálohy v předepsané výši nebyl žádný důvod.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 22.10.2013 (A-8) uložil soud I. stupně dlužníkům, již se insolvenčními návrhy doručenými soudu dne 18.10.2013 domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do 15 dnů od právní moci usnesení zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 4.500,-Kč; citované usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29.11.2013, č.j. 2 VSPH 2007/2013-A-13, jež bylo dlužníkům doručeno dne 18.12.2013 vhozením do jejich domovních schránek a nabylo tak právní moci téhož dne 18.12.2013 (a nikoliv 6.12.2013, jak je nesprávně vyznačeno v insolvenčním rejstříku). Protože dlužníci zálohu na náklady insolvenčního řízení v určené lhůtě nesložili, bylo namístě (pravidelně) řízení zastavit podle § 108 odst. 3 IZ. Jinak řečeno, pro vyměření další (nové) zálohy na náklady insolvenčního řízení napadeným usnesením ve výši 2x 40.000,-Kč tak nebyl žádný zákonný důvod. Již jen proto nemůže napadené usnesení obstát.

Pro další průběh řízení je však podstatné, že s účinností ode dne 1.1.2014 byl zákonem č. 294/2013 Sb. (tzv. revizní novela) novelizován IZ, přičemž dle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona platí, že IZ ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 136 odst. 4 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) v rozhodnutí o úpadku rozhodne insolvenční soud také o žádosti dlužníka o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu (§ 316 odst. 5 a 6). V rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dále dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že lze-li bez zbytečného odkladu očekávat vydání rozhodnutí o úpadku, s nímž bude spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, nelze dlužníkovi uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení před vydáním takového rozhodnutí, ale až v takovém rozhodnutí samém, a to jen ve formě záloh.

Odvolací soud nesdílí názor soudu I. stupně, že z toho, že dlužníci nezaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 4.500,-Kč, lze bez dalšího usuzovat na jejich lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení, z čehož by bylo lze dedukovat, že jejich úpadek bude řešen jen konkursem. V dané věci je odvolací soud i nadále přesvědčen o tom (opak z obsahu spisu nepodává), že úpadek dlužníků lze řešit oddlužením, když z obsahu spisu a jeho příloh vyplývá, že dlužník má měsíční příjem ze mzdy ve výši 22.763,-Kč, dlužnice pobírá rodičovský příspěvek v měsíční výši 3.800,-Kč a jejich závazky činí 825.513,78 Kč. Měsíční splátka v tomto případě za podmínek obsažených v § 279 odst. 1 o.s.ř. činí při zohlednění vyživovacích povinností ke čtyřem dětem 9.884,-Kč a za 5 let by tak dlužníci (za předpokladu, že si dlužnice po skončení rodičovské dovolené najde zaměstnání) měli být schopni splatit částku 593.040,-Kč, zatímco 30 % jejich závazků činí 247.654,-Kč. V rozdílu splacené částky a částky 247.654,-Kč, tj. 345.386,-Kč, je současně i zdroj pro přednostní úhradu odměny a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 65.340,-Kč (1.089 x 60) včetně DPH. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že je zde stále odůvodněný předpoklad, že dlužníci budou schopni uspokojit pohledávky svých (nezajištěných) věřitelů v minimálně 30% rozsahu.

Protože však rozhodnutí o úpadku, s nímž by bylo spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, dosud vydáno nebylo, nelze dlužníkům napadeným usnesením uložit-při změněné právní úpravě-(další) povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 17. února 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová