1 VSPH 284/2014-P7-7
KSUL 46 INS 12504/2011 1 VSPH 284/2014-P7-7

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a ze soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenčním řízení dlužnice Pavlíny anonymizovano , anonymizovano , bytem Jílové u Děčína, Sněžnická 104, o odvolání věřitele č. 7 HELP FINANCIAL, s.r.o., IČO 26440334, sídlem Kosmonosy, Příčná 1217, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. prosince 2013, č.j. KSUL 46 INS 12504/2011-P7-2,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. prosince 2013, č.j. KSUL 46 INS 12504/2011-P7-2, se mění tak, že se přihláška P7 věřitele HELP FINANCIAL, s.r.o. odmítá v rozsahu pohledávky č. 2 ve výši 3.500 Kč, pohledávky č. 3 ve výši 10.000 Kč, pohledávky č. 4 ve výši 30.000 Kč a pohledávky č. 5 ve výši 50.000 Kč; v tomto rozsahu končí účast věřitele v insolvenčním řízení právní mocí tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Ve výroku vedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem odmítl přihlášku P7 věřitele č. 7 HELP FINANCIAL, s.r.o. (dále jen věřitel) a konstatoval, že po právní moci tohoto usnesení končí účast věřitele v insolvenčním řízení.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně toliko uvedl, že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky v celkové výši 108.520 Kč, a to pohledávku č. 1 ve výši 15.020 Kč, pohledávku č. 2 ve výši 3.500 Kč, pohledávku č. 3 ve výši 10.000 Kč, pohledávku č. 4 ve výši 30.000 Kč a pohledávku č. 5 ve výši 50.000 Kč, a že na přezkumném jednání konaném dne 12.12.2011 popřel insolvenční správce pohledávky č. 2 až č. 5 z důvodu jejich nepřiměřené výše, jež je v rozporu s dobrými mravy. Soud I. stupně citoval § 178 a § 180 insolvenčního zákona (dále jen IZ) se závěrem, že věřiteli bylo zjištěno méně než 50 % přihlášené pohledávky. Proto postupoval podle § 185 IZ a celou přihlášku odmítl.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal s tvrzením, že jeho pohledávka č. 1 byla zjištěna v plné výši 15.020 Kč, že jde o samostatný nárok a že v tomto rozsahu by měl být i nadále účastníkem insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti opodstatněno.

Při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel odvolací soud z rozhodného znění příslušných ustanovení IZ ve smyslu přechodných ustanovení obsažených v čl. II. zákona č. 294/2013 Sb., jímž byl s účinností ode dne 1.1.2014 novelizován IZ.

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud podle § 185 IZ odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 197 odst. 2 IZ věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Podle § 198 odst. 3 IZ vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 IZ.

Podle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil tyto rozhodné skutečnosti: 1) přihláškou ze dne 26.8.2011 (P7-1) přihlásil věřitel do insolvenčního řízení pět pohledávek v celkové výši 108.520 Kč, a to pohledávku č. 1 ve výši 15.020 Kč, pohledávku č. 2 ve výši 3.500 Kč, pohledávku č. 3 ve výši 10.000 Kč, pohledávku č. 4 ve výši 30.000 Kč a pohledávku č. 5 ve výši 50.000 Kč; 2) na přezkumném jednání konaném dne 12.12.2011 (B-11), jehož se věřitel neúčastnil, insolvenční správce uznal zcela pohledávku č. 1 (ve výši 15.020 Kč) a popřel zcela zbývajících 93.500 Kč, tj. pohledávku č. 2 (3.500 Kč), pohledávku č. 3 (10.000 Kč), pohledávku č. 4 (30.000 Kč) a pohledávku č. 5 (50.000 Kč); 3) výzvou ze dne 15.12.2011 doručenou věřiteli dne 22.12.2011 vyrozuměl insolvenční správce věřitele o popření jeho pohledávek č. 2 až č. 5 a vyzval ho k podání určovací žaloby s řádným poučením o následcích, pokud tak ve stanovené lhůtě neučiní (B-32); 4) věřitel určovací žalobu nepodal.

Jestliže v dané věci insolvenční správce věřitele vyrozuměl podle § 197 odst. 2 IZ, mohl věřitel zákonný následek poslední věty § 198 odst. 1 IZ, totiž že se k popřeným pohledávkám č. 2 až č. 5 nepřihlíží (a je tudíž dle § 185 IZ dán důvod k jejímu odmítnutí), odvrátit jedině tím, že by řádně a včas podal u insolvenčního soudu určovací žalobu. Jelikož věřitel takovou žalobu nepodal, soud I. stupně správně dovodil, že důvody k odmítnutí popřených pohledávek č. 2 až č. 5 dány jsou.

Ohledně pohledávky č. 1, jež popřena nebyla (a kterou insolvenční správce uznal, v důsledku čehož byla zjištěna), nesdílí odvolací soud názor soudu I. stupně, že i u ní je dán důvod k jejímu odmítnutí. Odvolací soud je toho názoru, že ustanovení § 178, § 185 a § 198 odst. 1 IZ je třeba aplikovat jednotlivě na každou přihlášenou pohledávku a nikoliv na přihlášku pohledávek jako celek, neboť každá pohledávka je individuálním nárokem specifikovaným konkrétním důvodem a výší, jenž lze uplatnit samostatnou přihláškou. Aby tak věřitelé nemuseli (formálně) činit, tedy aby nemuseli každý svůj nárok samostatně přihlašovat, umožňuje jim předepsaný formulář přihlášky pohledávek (§ 176 IZ), jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencni-zakon.cz, uvést jednotlivě své pohledávky na vložených listech toliko jedné přihlášky a na její závěrečné straně pak mají všechny přihlášené pohledávky sečíst. Z toho však nelze dovozovat, že suma všech přihlášených pohledávek představuje v insolvenčním řízení pohledávku jedinou, neboť pokud by v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které by se podle IZ k některé z přihlášených pohledávek nebo její části nepřihlíželo, mělo to (nesprávně) následek pro přihlášku jako celek, tedy i pro pohledávky, ohledně nichž taková skutečnost nenastala; takový postup by byl zjevně v rozporu s dikcí ustanovení § 178, § 185 a § 198 odst. 1 IZ.

Za shora popsaného stavu je zjevné, že se nepřihlíží jen ke zcela popřeným pohledávkám č. 2 až č. 5 v důsledku toho, že ve stanovené lhůtě nedošla soudu I. stupně určovací žaloba, a že následky podle § 198 odst. 1 IZ a podle § 178 IZ nelze postihovat zjištěnou pohledávku č. 1 ve výši 15.020 Kč, ohledně které v průběhu insolvenčního řízení nenastala žádná skutečnost, na základě které by se k ní nepřihlíželo.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 13. února 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová