1 VSPH 283/2013-B-30
KSPH 39 INS 18127/2012 1 VSPH 283/2013-B-30

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníků-manželů Svitlany Shevchukové, nar. 3.4.1968, a Tarase anonymizovano , anonymizovano , IČO 70368759, oba bytem Kladno, Kozinova 215, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2012, č.j. KSPH 39 INS 18127/2012-B-20,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2012, č.j. KSPH 39 INS 18127/2012-B-20, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze neschválil oddlužení dlužníků -manželů Svitlany Shevchukové (dále též dlužnice) a Tarase anonymizovano (dále též dlužník) a na jejich majetek prohlásil konkurs.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dlužnice v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení uvedla, že má 16 závazků vůči 14 věřitelům v celkové výši 5.943.909,60 Kč splatných od 30 dnů do 2 let, že její dluhy vznikly především v době, kdy byl její manžel-dlužník ve vyšetřovací vazbě, že obhajoba dlužníka, jenž byl nakonec zproštěn viny a očekává uhrazení vzniklé škody, stála mnoho prostředků, že má pravidelný příjem z pronájmu části nemovitostí (jejich rodinného domu) ve výši 13.900 Kč a vedle příjmu z dohody o pracovní činnosti ve výši 3.000 Kč měsíčně očekává ještě příjem ve výši 3.000 Kč z darovací smlouvy, a že hodnota zajištěného majetku činí 4.500.000 Kč.

Obsahově stejný insolvenční návrh podal též dlužník s tím, že v následujících 5 letech očekává příjem ve výši cca 430.000 Kč. Posléze dlužník upřesnil, že získá dostatek finančních prostředků ze smlouvy o dílo ze dne 3.9.2012, na základě které provádí zámečnické a svářečské práce v Německu, což doložil smlouvou a fakturami č. 9, 10, 11/2012, dle nichž by měl měsíčně obdržet částku cca 60.000 Kč (před zdaněním). Dlužnici vyjádřili obavy o jejich další osud v případě, že ztratí možnost trvalého pobytu v ČR a přijdou o zastavené nemovitosti (o svůj rodinný dům).

Usnesením ze dne 1.8.2012 (A-6) spojil soud I. stupně insolvenční řízení obou dlužníků ke společnému projednání a usnesením ze dne 21.9.2012 (A-13) zjistil jejich úpadek a povolil jeho řešení oddlužením.

Soud I. stupně v napadeném usnesení vyšel z toho, že se do insolvenčního řízení přihlásilo 13 věřitelů s pohledávkami ve výši 5.648.062,34 Kč, z nichž nezajištěné pohledávky tvoří částku 1.130.208,07 Kč a z toho nezajištěné pohledávky z podnikání dlužníka činí 995.195,14 Kč, tedy 88 % objemu pohledávek nezajištěných věřitelů. Podle vyjádření věřitele ČR-ČSSZ narůstá dluh i po zahájení insolvenčního řízení v důsledku neplacení pojistného. Dále zjistil, že dlužnice nepracuje, nemá vlastní příjem a je závislá na poskytování daru ve výši 3.000 Kč měsíčně, že oba dlužníci mají představu, že by si i po dobu insolvenčního řízení zachovali své bydlení v rodinném domě, z něhož jim plynou příjmy z pronájmu, protože jinak budou muset (v důsledku ztráty možnosti trvalého bydlení v ČR) opustit území ČR. Na schůzi věřitelů konané bezprostředně po přezkumném jednání hlasovali věřitelé proti oběma způsobům oddlužení a vznesli námitky proti schválení oddlužení z důvodů bývalé i stávající podnikatelské činnosti dlužníka, značné výše dluhů z podnikání a stále narůstajících dluhů vůči ČR-ČSSZ.

Soud I. stupně citoval § 395, § 403 a § 405 insolvenčního zákona (dále jen IZ) se závěrem, že příjmy dlužníků pocházejí převážně z podnikání dlužníka, což není zárukou trvalých příjmů, neboť podnikání může být kdykoliv ukončeno, že ohledně nároku dlužníka na náhradu škody způsobené jeho pobytem ve vazbě nebylo dosud rozhodnuto a není jisté, zda a kdy se tak stane, a že se dlužník i po zahájení insolvenčního řízení dále zadlužuje, když nehradí povinné pojistné ČR-ČSSZ. Konstatoval, že dlužníci mají nereálné představy o principech oddlužení a vztahu k zajištěným věřitelům a dosud nehledali realistické způsoby vypořádání svých dluhů a vidí je v oddlužení, které by jim mělo uchovat styl jejich bydlení. Přestože lidsky chápal okolnosti věci (vazba, onemocnění a úraz dlužníka), musí dle soudu I. stupně převážit hledisko zákona, který není určen pro dlužníky s dluhy z podnikání přesahujícími přijatelnou míru. Měl za to, že ani možné vyšší uspokojení nezajištěných věřitelů v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře oproti konkursu nemůže opodstatnit odklon od smyslu zákona, tedy že hledisko výhodnosti pro věřitele nemůže obstát vedle toho, jaké výhody by se dostalo dlužníkům v případě splnění oddlužení, totiž osvobození od placení pohledávek. Proto soud I. stupně oddlužení dlužníků neschválil a v souladu s § 405 odst. 2 IZ rozhodl o řešení jejich úpadku konkursem.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby odvolací soud oddlužení povolil plněním splátkového kalendáře. Uvedli, že veškeré závazky u státních organizací vyrovnali, že za celou dobu podnikání neměli žádné finanční dluhy a měli prosperující firmu a že se do finanční tísně dostali až v souvislosti s neoprávněným udáním a poškozením dobrého jména dlužníka, jenž byl ve vězení, dostal infarkt a přesto si znovu našel zaměstnání a od září má příjem. Svých dluhů se nezříkají, chtějí je řešit oddlužením, což považují za jediný vhodný způsob, a v ČR chtějí i nadále pracovat a podnikat. Proto požadovali, aby odvolací soud posoudil věc v nových souvislostech a aby zohlednil manžela pohledávku, byl půl roku ve vězení, cena za to není zanedbatelná, odečte-li se pohledávka od závazků, můžeme žít zase slušným životem .

Věřitel č. 10 ČR-ČSSZ ve vyjádření k odvolání (B-24) setrval na svých námitkách proti oddlužení a uvedl, že dluhy na přihlášeném pojistném dosud nebyly uhrazeny a stále narůstají, že dne 28.11.2012 obdržel od dlužníka platbu ve výši 3.672 Kč, že mu na zálohách za rok 2012 dluží dlužník 18.273 Kč a že vyčíslí dlužné pojistné, jakmile mu dlužník předloží přehled o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2012.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

1) Skutkový stav věci:

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně, která dlužníci ničím nezpochybňovali, jež mají v obsahu spisu potřebnou oporu a dle nichž se do insolvenčního řízení přihlásilo 13 věřitelů s pohledávkami ve výši 5.635.029,34 Kč, z toho jsou 4 věřitelé se zajištěnými pohledávkami ve výši 4.449.861,27 Kč a ostatní nezajištěné pohledávky činí 1.185.168,07 Kč, že dlužník má živnostenský list v oboru povrchové úpravy a svařování kovů a je jednatelem RORÝS, s.r.o. (společnost fakticky ukončila svoji činnost) s podobným předmětem činnosti jako dlužník, že dlužnice je odpovědným zástupcem družstva FLAMENKO (které rovněž fakticky ukončilo svoji činnost) pro živnostenské oprávnění v oboru povrchové úpravy a svařování kovů, že dlužníkovi narůstá dluh vůči ČR-ČSSZ i po zahájení insolvenčního řízení, že pravidelné měsíční příjmy dlužníků pro uvažované oddlužení plněním splátkového kalendáře tvoří příjmy z pronájmu části jejich rodinného domu, resp. dvou menších bytů v něm (13.900 Kč), z darovací smlouvy dárkyně Oksany Paniv (3.000 Kč), z dohody o pracovní činnosti dlužnice (dnes fakticky ženy v domácnosti; 3.000 Kč), z podnikání dlužníka (60.000 Kč) a z předpokládaného mimořádného jednorázového odškodnění dlužníka za jeho neoprávněnou vazbu (288.000 Kč), že hodnota majetkové podstaty dlužníků činí 3.363.000 Kč, z toho zastavený nemovitý majetek (rodinný dům, jenž je zdrojem příjmů z pronájmu) byl oceněn na 3.350.000 Kč, a že dlužníci mají vyživovací povinnost vůči 1 nezletilému dítěti. Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 19.11.2012 (B-8) a ze soupisu majetkové podstaty ze dne 19.11.2012 (B-9) odvolací soud zjistil, že úpadek dlužníků nastal v důsledku jejich půjček na živobytí v době, kdy byl dlužník ve vazbě od 1.6.2008 do 9.12.2008, že dlužníci až posléze uzavřeli dne 23.2.2009 smlouvu o hypotečním úvěru na nákup rodinného domu o 4 bytových jednotkách, což představuje 69 % všech jejich závazků, že na rodinném domě váznou zástavní práva ve prospěch zajištěných věřitelů č. 12 Raiffeisenbank, a.s. pro pohledávku ve výši 3.879.741,04 Kč, č. 13 Marie Böhmové pro pohledávku ve výši 218.665,63 Kč, č. 4 ČR-Finančního úřadu v Kladně pro pohledávku ve výši 32.645 Kč a č. 9 CCRB, a.s. pro pohledávku ve výši 318.809,60 Kč, že dlužníci přestali své závazky splácet v polovině roku 2012, že dne 4.7.2012 prodělal dlužník infarkt myokardu a dne 26.7.2012 podali oba dlužníci návrhy na povolení oddlužení. Při svém šetření správce nezjistil žádné významné rozpory v tvrzení obou dlužníků a potvrdil, že dlužník pracuje na živnostenský list na zakázce v Německu na základě smlouvy o dílo uzavřené s DELA Company, s.r.o., že výši čistého měsíčního příjmu dlužníků do budoucna nelze odhadnout s ohledem na to, že v případě prodeje zastaveného rodinného domu přijdou dlužníci o příjem z jeho pronájmu a o možnost bydlení a že jejich oddlužení plněním splátkového kalendáře by bylo možné v případě, že by výše měsíčních splátek činila nejméně 7.100 Kč, což by za 5 let umožnilo, aby pohledávky nezajištěných věřitelů byly uspokojeny ve výši 30,4 % jejich hodnoty. Odvolací soud dále ověřil, že na schůzi věřitelů konané dne 7.12.2012 (B-15), které se účastnili jen 3 věřitelé s bagatelními pohledávkami ve vztahu k celku (B-16), a to zajištění věřitelé č. 4 ČR-Finanční úřad v Kladně s pohledávkou ve výši 59.083 Kč (což představuje 3,85 % všech pohledávek) a č. 5 Marie Böhmová s pohledávkou ve výši 218.665,63 Kč (což představuje 5,25 % všech pohledávek) a nezajištěný věřitel č. 10 ČR-ČSSZ s pohledávkou ve výši 45.641 Kč (což představuje 2,97 % všech pohledávek), hlasovali věřitelé proti oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a proti oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž posledně zmiňovaný nezajištěný věřitel č. 10 ČR-ČSSZ vznesl námitky proti schválení oddlužení, s nimiž se ztotožnili ostatní přítomní věřitelé a které spočívaly v tom, že a) drtivá většina dluhů pochází z podnikání dlužníka, b) dlužník je nadále aktivní podnikatel, c) nesouhlasí s oddlužením dlužníků, d) dlužník ani v současné době neplní závazky vůči státu, když neplatí sociální ani zdravotní pojištění a nově mu dále vznikají dluhy, e) nelze se vyjádřit k předloženým dokumentům dlužníků, že příjmy dlužníků nejsou trvalé a pravidelné a že darovací smlouva je vázána na podmínku oddlužení.

2) Přípustnost oddlužení:

Podle § 389 odst. 1 IZ může dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Dlužníkem, který není podnikatelem , se ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. To, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, insolvenční soud uváží vždy především s přihlédnutím k: 1) době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, 2) době ukončení dlužníkova podnikání, 3) četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, 4) výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků, 5) tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009, sp.zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod zn. R 79/2010).

V posuzované věci je nesporné, že dlužník je podnikatelem, neboť má živnostenské oprávnění, které mu umožňuje vykonávat práci v Německu na základě smlouvy o dílo uzavřené s českým subjektem, a že dlužnice podnikatelkou není, neboť výkon funkce odpovědného zástupce (§ 11 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání) nelze považovat za podnikání. Při stávající právní úpravě IZ je tedy jeden ze dlužníků osobou, u které by sanační řešení jejího úpadku oddlužením mělo být vyloučeno; pro takovou osobu (podnikatele) je určena pouze reorganizace (§ 316 a násl. IZ), a dlužnice, jež není podnikatelkou, je pak osobou, u níž sanační řešení jejího úpadku oddlužením sice možné je, avšak naopak je u ní vyloučena reorganizace. V dané věci se sanačního řešení svého (společného) úpadku oddlužením (domácnosti) domáhají společně a nerozdílně oba dlužníci-manželé, kteří mají ve svém společném jmění jak společné závazky (dluhy), tak i společný majetek. Přestože IZ expressis verbis prozatím neupravuje oddlužení manželů, v soudní praxi se již běžně prosadil postup, kdy se insolvenční návrhy manželů spojují ke společnému projednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.2.2012, sp. zn. 29 NSČR 54/2011), což se stalo též v posuzované věci, neboť je to hospodárné vůči účastníkům řízení a úřednímu aparátu (tj. stačí vydávat jedno rozhodnutí, nařizovat jedno společné jednání atd.) nebo ve vztahu k (jedné) majetkové podstatě. Na takto zavedenou praxi reaguje též chystaný vládní návrh tzv. revizní novely IZ s předpokládanou účinností ke dni 1.1.2014 (viz sněmovní tisk č. 929 předložený do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR dne 5.3.2013), kdy má současně nabýt účinnost nový občanský zákoník, v níž je již výslovně zakotven společný návrh manželů na povolení oddlužení (nové ustanovení § 394a IZ) a zároveň se podporuje záměr umožnit oddlužení i drobným živnostníkům (fyzickým osobám), aniž by museli ukončit podnikání (nové znění § 389 odst. 1 IZ). Okolnost, že stávající platné znění IZ prozatím neupravuje možnost řešit společně úpadek manželů žádným z jeho sanačních způsobů formálně jen proto, že jeden z manželů je podnikatelem a druhý nikoliv, ústící v závěr, že jejich úpadek lze řešit jen konkursem (jenž často bývá pro všechny, tedy jak věřitele, tak i pro dlužníky-manžele to nejméně vhodné řešení) na majetek ve společném jmění manželů, považuje odvolací soud za společensky neudržitelné, v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ IZ), jakož i v rozporu s požadavkem na spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků (§ 1 o.s.ř.).

Pokud jde o podstatu podnikání dlužníka, zjistil odvolací soud z dlužníkem předložené smlouvy o dílo ze dne 3.9.2012 a z faktury č. 9/2012 znějící na částku 58.000 Kč, č. 10/2012 znějící na částku 67.500 Kč a č. 11/2012 znějící na částku 61.300 Kč (B-12), že dlužník provádí v Německu pro objednatele (firmu: Zámečnictví Jozef Mihalík ) zámečnické a svářečské práce podle jeho požadavku za dohodnutou cenu 250 Kč/hod. Uvedené listiny nasvědčují spíše tomu, že dlužník-navenek formálně vystupující jako samostatný podnikatel-fakticky pro objednatele vykonává běžné činnosti, které by mohl konat jako jeho zaměstnanec (srov. tzv. švarc systém ). Vzhledem k tomu, že dlužník jako podnikatel nemá žádné zaměstnance (zaměstnává jen sám sebe) a živnostenské oprávnění mu jako cizinci snáze umožňuje získat v ČR práci (a zdroj obživy, resp. též splátek pro případné oddlužení) bez potřeby obstarat si povolení k zaměstnání (§ 89 až 101 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti), dospěl odvolací soud k závěru, že v posuzované věci nelze klást k tíži dlužníka skutečnost, že má živnostenské oprávnění, a dovozovat z toho-bez přihlédnutí ke shora uvedeným okolnostem-nepřípustnost jeho oddlužení.

Ohledně četnosti, době vzniku a výši neuhrazených závazků dlužníka z jeho podnikání (jak vysvětleno shora) odvolací soud zjistil, že jde o pohledávky věřitelů č. 3 Komerční banka, a.s. (ve výši 225.216,96 Kč ze smlouvy o úvěru + ve výši 350.700 Kč ze smlouvy o služební kreditní kartě, vše splatné v r. 2011), č. 4 ČR-Finanční úřad v Kladně (ve výši 59.083 Kč nezaplacená DPH splatná v r. 2011), č. 5 VZP ČR (neuhrazené pojistné ve výši 60.495 Kč za období let 2010 až 2012), č. 9 CCRB, a.s. (ve výši 347.199,18 Kč ze smlouvy o úvěru + ve výši 318.809,60 Kč ze smlouvy o úvěru, vše splatné v r. 2011) a č. 10 ČR-ČSSZ (ve výši 45.641 Kč splatné v r. 2011) v celkové výši 1.407.145 Kč, což činí 25 % všech pohledávek přihlášených ve výši 5.635.029 Kč, což dle názoru odvolacího soudu nebrání povolení (ani schválení) oddlužení. Postup soudu I. stupně, jenž výši dlužníkových závazků z podnikání poměřoval jen s výší nezajištěných závazků, a nikoliv s výší všech (tedy i zajištěných) závazků, proto správný nebyl (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR zn. R 79/2010).

Záporné stanovisko k oddlužení dlužníků zastávané věřiteli č. 4 ČR-Finanční úřad v Kladně (s pohledávkou ve výši 59.083 Kč) a č. 10 ČR-ČSSZ (s pohledávkou ve výši 45.641 Kč), jejichž pohledávky z podnikání dlužníka (celkem 104.724 Kč) činí zlomek (pouhých 1,8 %) všech přihlášených pohledávek (5.635.029 Kč), považuje odvolací soud za odporující společnému zájmu všech věřitelů (§ 2 písm. j/ IZ) a za zcela nepřípadné v situaci, kdy nelze předem vyloučit hypotézu dlužníka, že to mohl být také stát (ČR), jenž se -prostřednictvím svých orgánů činných v trestním řízení-mohl do určité míry spolupodílet na pozdějších ekonomických obtížích (a úpadku) dlužníků v důsledku vazebního stíhání dlužníka. Jinými slovy řečeno, dokud nebude rozhodnuto o tom, že dlužníkovi nepřísluší vůči státu odškodnění za neoprávněnou vazbu nárokovanou dlužníkem ve výši 288.000 Kč, považuje odvolací soud za ospravedlněné nepřihlížet k negativnímu stanovisku státu na oddlužení dlužníka.

Odvolací soud tak dospěl k závěru, že za shora popsaných a zcela mimořádných okolností věci není u dlužníků-manželů (cizích státních příslušníků) řešení jejich úpadku oddlužením ještě zcela vyloučeno.

3) Příjmy dlužníků:

Pokud jde o závěry soudu I. stupně, dle něhož příjmy dlužníků pocházejí převážně z podnikání dlužníka, což není dostatečnou zárukou trvalých příjmů pro oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť toto podnikání může být kdykoliv ukončeno, odvolací soud je nesdílí. Odvolací soud totiž již dříve formuloval závěr, že i dlužníkovi, který není v pracovním poměru, nelze odpírat oddlužení plněním splátkového kalendáře jen proto, že za účelem zapravení svých dřívějších závazků, jež nepocházejí z podnikání, bude vykonávat nebo vykonává jinou výdělečnou činnost (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11.5.2010, sp.zn. KSPH 39 INS 2561/2010, 1 VSPH 280/2010-A). V dané věci jsou totiž pro splátkový kalendář zdrojem-vyjma do budoucna zcela nejistých příjmů dlužníka z podnikání ve výši 60.000 Kč měsíčně-též další příjmy, a to příjmy z pronájmu dvou menších bytů v rodinném domě dlužníků (13.900 Kč), z darovací smlouvy ve prospěch (3.000 Kč) a z dohody o pracovní činnosti dlužnice (3.000 Kč), přičemž tyto další příjmy (v celkové výši 19.900 Kč) by samy o sobě mohly postačovat též pro splátky ve výši potřebné pro minimální plnění splátkového kalendáře. Hodnocením této ekonomické nabídky dlužníků se však soud I. stupně-veden jiným právním názorem-doposud nezabýval, a odvolací soud v tomto směru prozatím nemá co přezkoumat. Jestliže by soud I. stupně v dalším řízení dospěl k závěru o nesplnění podmínek pro oddlužení pro nedostatečnost příjmů obou dlužníků, bylo by namístě dlužníkům předestřít, že předpoklady pro schválení oddlužení nesplňují a že v tom případě nelze řešit jejich úpadek jinak než konkursem; o těchto možných důsledcích by měl soud I. stupně dlužníky poučit a vysvětlit jim, za jakých podmínek by mohli naplnit předpoklady stanovené v § 395 odst. 1 písm. b) IZ-že by se tak mohlo stát i za pomoci třetí osoby-jejím přistoupením k závazkům dlužníků či závazkem poskytnout další peněžní důchod (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15.9.2010, sp. zn. KSPL 27 INS 5321/2010, 3 VSPH 720/2010). Pokud dlužníci domáhající se oddlužení o řešení své situace formou konkursu vzhledem k okolnostem případu neměli důvod uvažovat, mohlo by být rozhodnutí o neschválení jejich oddlužení a prohlášení konkursu pro ně překvapivé a za takového stavu věci by se jevilo jako porušení procesních práv dlužníků nedat jim možnost nepříznivý výsledek insolvenčního řízení odvrátit (k tomu srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.9.2010, sp.zn. KSLB 57 INS 2902/2010, 3 VSPH 554/2010-B).

Pokud jde o hlavní zdroj příjmů dlužníků z pronájmu (13.900 Kč měsíčně) zastaveného rodinného domu (oceněného na 3.350.000 Kč), připomíná odvolací soud dlužníkům, že ho insolvenční správce zpeněží po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, nejdříve však po zjištění pravosti výše a pořadí zajištěných pohledávek, požádají-li o to zajištění věřitelé. Výtěžek zpeněžení pak insolvenční správce vydá zajištěným věřitelům (výše jejich pohledávek činí 4.449.861,27 Kč); přitom postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu (§ 409 odst. 3 IZ). Z uvedeného je zřejmé, že po zpeněžení svého rodinného domu přijdou dlužníci nepochybně o významný zdroj svých příjmů, který budou muset nahradit tak, aby oddlužení plněním splátkového kalendáře mohlo řádně pokračovat.

4) Shrnutí:

Dle přesvědčení odvolacího soudu dosavadní průběh insolvenčního řízení nasvědčuje spíše tomu, že dlužníci svým chováním zřetelně projevují úmysl následky nezvládnutí své ekonomické situace napravit, a že lze proto očekávat, že i pro věřitele bude oddlužení výhodnějším řešením jejich úpadku. Za této situace je odvolací soud toho názoru, že řešit úpadek dlužníků již nyní konkursem by též odporovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ IZ). Nelze totiž přehlédnout, že řešení úpadku dlužníků splátkovým kalendářem může být ještě reálné a nezajištění věřitelé by z něho mohli obdržet více než při nepatrném konkursu a nároky insolvenčního správce by byly zcela zapraveny. Veden těmito úvahami dospěl odvolací soud k závěru, že je namístě umožnit dlužníkům, aby v blízkém budoucnu svým zodpovědným a seriózním přístupem přesvědčili insolvenční soud a zejména své věřitele (především věřitele č. 4 ČR-Finanční úřad v Kladně a č. 10 ČR-ČSSZ) o tom, že jejich snaha dostát v maximální možné míře svým závazkům je míněna skutečně upřímně, poctivě a se vší vážností. Ostatně kdyby se v průběhu dalšího řízení ukázalo, že odvolací soud se v tomto svém úsudku zmýlil a že dlužníci by nepřistupovali k oddlužení dostatečně svědomitě nebo poctivě anebo že po ztrátě zdroje svých příjmů (zejména z pronájmu nebo z podnikání) by jej nedokázali včas nahradit a splátkový kalendář by přestal být plněn, může kdykoliv za trvání splátkového kalendáře (v příštích 5 letech) dojít ke změně způsobu řešení jejich úpadku a úpadek by pak byl definitivně řešen konkursem.

Pro tuto chvíli však není řešení úpadku dlužníků konkursem namístě. Proto postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 5. března 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová