1 VSPH 282/2011-A-10
KSPL 29 INS 1691/2011 1 VSPH 282/2011-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužnice: Monika anonymizovano , anonymizovano , Ježovy 31, 340 12 Švihov, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 1691/2011-A-5 ze dne 22. února 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 1691/2011-A-5 ze dne 22. února 2011 se mění tak, že se insolvenční návrh dlužnice neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením odmítl insolvenční návrh dlužnice.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 3.2.2011 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud zjistil, že dlužnice v rámci kolonky č. 21 návrhu pouze uvedla, že má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopna plnit. Soud dovodil, že takové tvrzení neposkytuje dostatečný podklad pro závěr o úpadku dlužnice a odkázal na § 3 IZ s tím, že dlužnice měla v návrhu uvést konkrétní tvrzení svědčící o tom, že své závazky není schopna plnit.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že se jí nepodařilo zjistit, co má zákon vylíčením rozhodujících skutečností na mysli. Měla za to, že v rámci kolonky č. 21 uvedla vše, co uvést měla, že svoji finanční a sociální situaci v návrhu vylíčila a nesouhlasila, že by v jejím návrhu chyběla konkrétní tvrzení, ze kterých by bylo možno dovozovat její platební neschopnost. K těmto skutečnostem rovněž doložila všechny doklady. Pokud měl soud nějaké nejasnosti, měl dlužnici upozornit, aby insolvenční návrh doplnila. Z výše uvedených důvodů navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a jejímu insolvenčnímu návrhu vyhověl.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 97 IZ insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu (odst. 1). Insolvenční návrh je -2-KSPL 29 INS 1691/2011 oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník (odst. 3).

Podle § 103 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm, a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem (odst. 1). V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odst. 2).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

Podle odstavce druhého téhož paragrafu se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Dlužník, který hodlá řešit svůj úpadek nebo hrozící úpadek oddlužením, musí podat spolu s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 390 odst. 2 IZ podat pouze na předepsaném formuláři, jejž lze (prostřednictvím jeho kolonky č. 21) využít k současnému podání insolvenčního návrhu. V tom případě slouží připojené seznamy jako povinná příloha insolvenčního návrhu a současně i jako příloha vyžadovaná v § 391 odst. 1 IZ pro návrh na povolení oddlužení (pro potřeby rozhodnutí o tomto návrhu musí dlužník opatřit seznam majetku i náležitostmi dle § 392 odst. 2 IZ).

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

K citované právní úpravě třeba zdůraznit závěry soudní praxe (č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSCR 7/2008-A-16, ze dne 26. února 2009), podle nichž vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat -3-KSPL 29 INS 1691/2011 v poměrech dlužníka, nelze povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka považovat za splněnou tam, kde insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinu, kterou připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

Z obsahu insolvenčního návrhu odvolací soud zjistil, že dlužnice tvrdila pluralitu věřitelů a existenci závazků po dobu delší 30 dnů po splatnosti, které není schopna plnit. Dále uvedla, že si s manželem vzali půjčku na opravu domu, současně musí pomáhat nemocným rodičům, kteří se starají o nemocné bratry dlužnice, že manžel dlužnice několikrát nikoli svojí vinou přišel o práci, což byl rovněž důvod neschopnosti závazky splácet.

Z výše uvedeného plyne, že dlužnice v insolvenčním návrhu tvrdila, že má více věřitelů se splatnými závazky, jež není schopna plnit a popsala svoji sociální situaci, rovněž tak uvedla, z jakých důvodů se domnívá, že je v úpadku. Uvedla zároveň i údaje o svých majetkových a finančních poměrech i o svých věřitelích, ostatně v tomto směru dle odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud žádné výhrady neměl.

Insolvenční zákon přitom v § 3 odst. 4 dává dlužníkovi možnost řešit jeho majetkové poměry v režimu insolvenčního řízení i tehdy, kdy jeho stávající ekonomická situace dosud všechny znaky úpadku nevykazuje, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Insolvenční zákon přitom předpokládá, že zahájení řízení z důvodu hrozící platební neschopnosti může být iniciováno pouze z podnětu dlužníka, protože hrozící platební neschopnost může předpokládat nebo odhalit s potřebnou dávkou jistoty jen dlužník, což je i tento případ, kdy dlužník na základě interních účetních informací konstatoval hrozící úpadek a podal insolvenční návrh. Takto na věc nahlíženo není tedy důvod insolvenční návrh odmítat.

Pokud jde o splnění povinnosti tvrdit skutečnosti rozhodné pro konstatování úpadku, lze mít za to, že s ohledem na tvrzenou pluralitu věřitelů, celkovou výši závazků a objektivní neschopnost splatné závazky v budoucnu plnit dlužnice požadavkům insolvenčního zákona dostála, proto nebyl důvod její návrh odmítat.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 3 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 6. dubna 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová