1 VSPH 281/2016-B-41
MSPH 94 INS 28830/2014 1 VSPH 281/2016-B-41

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka Jana Papeže, bytem Tererova 1355/4, Praha 4, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 28830/2014-B-27 ze dne 12. ledna 2016,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 28830/2014-B-27

ze dne 12. ledna 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 94 INS 28830/2014-B-27 ze dne 12.1.2016 rozhodl, že zpětvzetí insolvenčního návrhu je neúčinné (bod I. výroku), neschválil oddlužení Jana Papeže (dále dlužník; bod II. výroku), na jeho majetek prohlásil konkurs (bod III. výroku), konstatoval, že insolvenční správkyní je Ing. Helena Štětinová, LL.M. (bod IV. výroku), nakonec zamítl návrh dlužníka na její zproštění insolvenční správkyně její funkce (bod V. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že k návrhu dlužníka soud usnesením č.j. MSPH 94 INS 28830/2014-A-19 ze dne 3.3.2015 zjistil jeho úpadek a povolil jeho řešení oddlužením. Z protokolu o přezkumném jednání konaného isir.justi ce.cz dne 24.4.2015 soud zjistil, že dlužník má sedmnáct věřitelů vůči nimž má nezajištěné pohledávky v celkové výši 669.620,76 Kč. Ze zprávy insolvenční správkyně ze dne 22.4.2015 vyplynulo, že oddlužení zpeněžením majetku s ohledem na jeho rozsah nelze provést. Dlužník by byl schopen, s ohledem na příjmy z darovací smlouvy, zjištěné pohledávky za dobu trvání oddlužení uhradit v rozsahu 35 %. Dlužník nepracuje a nechává se živit od svých rodičů. Správkyně navrhla, aby dlužníkovi byla dána k dispozici ještě určitá lhůta k doložení pracovní smlouvy a k prokázání příjmů z pracovního poměru. Na schůzi věřitelů konané dne 24.4.2015 dlužník sdělil, že si nalezl zaměstnání, zapracovává se a bude pracovat v řádném pracovním poměru jako servisní a garanční technik. Soud proto svolal na 19.8.2015 další schůzi, na níž se dlužník nedostavil. Podle soudu není přístup dlužníka odpovědný a nejedná se o poctivý přístup dlužníka k plnění svých povinností v oddlužení. Dlužník neskýtá žádnou záruku, že u něj budou naplněny předpoklady k plnění oddlužení.

Podáním ze dne 14.9.2015 vzal dlužník svůj insolvenční návrh zpět.

Podle soudu prvního stupně není zpětvzetí insolvenčního návrhu účinné, protože v řízení již bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka. Z tohoto důvodu postupoval soud podle ust. § 130 odst. 3 insolvenčního zákona a rozhodl, že zpětvzetí insolvenčního návrhu není účinné.

Protože dlužník v řízení nevzal zpět návrh v části návrhu na povolení oddlužení, pokračoval soud prvního stupně v řízení a zabýval se návrhem dlužníka ohledně schválení, resp. neschválení jeho oddlužení.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že neexistuje reálný předpoklad, že by dlužník, v období pěti let nebo zpeněžením svého majetku, mohl poskytnout věřitelům plnění v rozsahu minimálně 30 % z výše jejich pohledávek. Podle ust. § 412 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona je povinností dlužníka při plnění splátkového kalendáře především vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost. Dlužník však svým dosavadním přístupem nijak neprokázal, že pracuje nebo, že je nezaměstnaný a o získání příjmů usiluje. V řízení tak vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu dlužníka na povolení oddlužení podle ust. § 395 odst. 2 insolvenčního zákona. Proto soud prvního stupně oddlužení dlužníka neschválil a na jeho majetek prohlásil konkurs.

Dále dlužník navrhl, aby Ing. Helena Štětinová, LL.M., byla zproštěna funkce insolvenční správkyně, protože nepostupuje s odbornou péčí, po celou dobu řízení neplní řádně své povinnosti, nekomunikuje s ním písemnou formou, ačkoliv si musí být vědoma toho, že elektronické zařízení, jako je počítač, nevlastní. Podle dlužníka měla insolvenční správkyně zájem pouze na řádném a včasném placení záloh na řízení.

Soud v řízení nezjistil žádné důvody pro zproštění insolvenční správkyně funkce dle ust. § 32 odst. 1 insolvenčního zákona. Insolvenční správkyně plní řádně své povinnosti v řízení a nebyl shledán žádný důvod pro tvrzení, že v řízení nepostupuje s odbornou péčí, anebo že vážně porušila nějakou svou důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. Dlužník přitom své závěry o činnosti insolvenční správkyně opírá především o své dojmy a pocity a nijak nedokládá svá tvrzení v těchto ohledech. Průběh insolvenčního řízení je zaznamenán, jedná se o veřejný systém, o kterém platí domněnka, že informace v něm obsažené jsou dostupné každému.

Soud prvního stupně neshledal žádné důvody, které by měly za následek zproštění insolvenční správkyně její funkce, proto návrh na zproštění insolvenční správkyně její funkce zamítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. V odvolání uvedl, že jeho záměr podstoupit oddlužení je poctivý, i když nereagoval včas na výzvy insolvenční správkyně, neboť jeho finanční situace mu neumožňuje vlastnit počítač. Není důvodný závěr, že od roku 2009 nepracuje, což může doložit smlouvami o zaměstnání a brigádách. Je pravdou, že měl delší dobu výpadek ze zdravotních důvodů, kdy nepracoval, ale zaměstnání stále hledal. V květnu 2015 měl příslib zaměstnání, ale neosvědčil se. Od ledna 2016 však řádně pracuje a přikládá pracovní smlouvu. Má za to, že splňuje předpoklady pro povolení oddlužení, zálohy jsou včas hrazeny z účtu jeho matky.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 130 odst. 3 insolvenčního zákona platí, byl-li insolvenční návrh vzat zpět až po vydání rozhodnutí o úpadku nebo poté, co jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu již nabylo právní moci, insolvenční soud rozhodne, že zpětvzetí insolvenčního návrhu není účinné.

Z obsahu odvolání odvolací soud dovodil, že dlužník mimo jiné napadá i bod I. výroku, kterým soud prvního stupně rozhodl, že zpětvzetí insolvenčního návrhu je neúčinné. Z obsahu spisu plyne, že usnesení č.j. MSPH 94 INS 28830/2014-A-19 ze dne 3.3.2015, jímž byl zjištěn úpadek dlužníka, nabylo právní moci 19.3.2015.

Podáním ze dne 14.9.2015, doručeným soudu 16.9.2015 dlužník vzal insolvenční návrh zpět. Protože se tak stalo až poté co soud zjistil jeho úpadek, nebylo možné zpětvzetí insolvenčního návrhu účinně podat, a proto bude v insolvenčním řízení ohledně dlužníka nadále pokračováno.

Dále se odvolací soud zabýval námitkami dlužníka proti bodu V. výroku, kterým soud prvního stupně zamítl jeho návrh na zproštění insolvenční správkyně její funkce.

V podání ze dne 14.9.2015, doručeným soudu 16.9.2015, dlužník rovněž uvedl, že má potíže v komunikaci s insolvenční správkyní, protože s ním řádně nekomunikuje. Dlužník nevlastní počítač a proto je odkázán na komunikaci prostřednictvím pošty. Postup správkyně, která písemný styk nevyužívá a neustále odkazuje na insolvenční rejstřík, ztěžuje průběh jeho případného oddlužení.

Podle ust. § 32 insolvenčního zákona insolvenční správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně (odst. 1). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenční správce a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1. Ustanovení § 29 odst. 4 a § 31 odst. 5 a 6 platí obdobně (odst. 2).

Za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit správce funkce, považuje odvolací soud zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z ust. § 36 insolvenčního zákona, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s ust. § 225 odst. 4 nebo ust. § 226 odst. 5 insolvenčního zákona, nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem k tomu, že rozhodne o jeho zproštění funkce, ale-obvykle jedná-li se o pochybení méně závažné-omezuje se na to, že využije svého oprávnění uložit správci pořádkovou pokutu.

Ve shodě se soudem prvního stupně je též odvolací soud toho názoru, že v řízení nebylo zjištěno žádné významné pochybení správkyně, jež by mohlo být důvodem pro její zproštění. Pokud jde o stížnost dlužníka (č.d B-20) nepotvrdily se v řízení žádné skutečnosti v ní uváděné. Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že usnesením č.j. MSPH 94 INS 28830/2014-A-19 ze dne 3.3.2015 byla insolvenční správkyní ustanovena Ing. Helena Štětinová, LL.M., podáním ze dne 13.4.2015 (č.d. B-1) správkyně předložila seznam přihlášených pohledávek a soupis majetkové podstaty, dne 15.4, 22.4., 17.8. a 9.9.2015 předložila zprávy o své činnosti, dále se zúčastnila přezkumného jednání konaného dne 24.4.2015, dne 19.8.2015, 16.9.2015 se zúčastnila schůze věřitelů. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně je toho názoru, že v řízení nebylo zjištěno, že by insolvenční správkyně neplnila své povinnosti nebo nepostupovala při výkonu funkce s odbornou péčí anebo že by závažně porušila důležitou povinnost uloženou jí zákonem nebo soudem. Samotná nespokojenost dlužníka s tím, jak ho informuje insolvenční správkyně o svém postupu, není (nemůže být) důvodem ke zproštění funkce insolvenčního správce.

Dále se odvolací soud zbýval odvolání dlužníka proti bodu III. výroku, jímž soud na jeho majetek prohlásil konkurs.

Podle ust. § 395 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Insolvenční zákon již opustil praxi demonstrativního výčtu možných příkladů nepoctivého záměru dlužníka a nechává posouzení poctivosti či nepoctivosti jednání dlužníka pouze na insolvenčním soudu. Za nepoctivý záměr tak lze v oddlužení považovat vše, co zpochybňuje jednání dlužníka ať už před podáním návrhu na povolení oddlužení nebo při jeho podání. Za nepoctivý záměr tak může být považována např. předchozí trestná činnost dlužníka, převody majetku, jimiž snižuje možnost uspokojení svých věřitelů, nezřízené jednání, zatajení majetku v seznamu majetku či zatajení závazků, neuvedení všech svých příjmů apod.

V usnesení sp. zn. 29 NSČR 14/2009 ze dne 28.7.2011 Nejvyšší soud vysvětlil, že ust. § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, bude závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

Odvolací soud ověřil z protokolu o přezkumném jednání konaného dne 24.4.2015, že dlužník má vůči sedmnácti věřitelům závazky v celkové výši 669.620,76 Kč. Dlužník je rozvedený, má jednu vyživovací povinnost, nepracuje. Jeho jediný příjem činí dar od otce ve výši 5.000,-Kč. Na schůzi věřitelů konané dne 24.4.2015 dlužník sdělil, že si hledá zaměstnání.

Ze zprávy insolvenční správkyně ze dne 17.8.2015 (č.d. B-11) vyplývá, že odměna insolvenční správkyně je hrazena matkou dlužníka, insolvenční správkyně nezná místo adresu bydliště dlužníka a ten s ní nekomunikuje a zatím jí neoznámil, zda již si našel zaměstnání. Dlužník se nezúčastnil schůze věřitelů dne 19.8.2015, svolané právě za účelem posouzení zda bude schopen plnit podmínky oddlužení. Podle zprávy insolvenční správkyně doručené soudu dne 9.9.2015 (č.d. B-19) dlužník i nadále se správkyní nekomunikuje, nesdělil adresu svého bydliště, nedoložil, zda již má zaměstnání, neuvedl žádné informace ohledně svého příjmu. Dlužník se opětovně nezúčastnil schůze věřitelů nařízené opětovně za účelem schválení oddlužení. Dle zprávy insolvenční správkyně ze dne 10.8.2016 (č.d. B-35) dlužník není stále zaměstnán, se správkyní nekomunikuje a nesdělil adresu svého bydliště a ani zdroj svých příjmů. Podle darovací smlouvy ze dne 20.4.2015 (č.d. B-37) se jeho otec zavázal poskytnout dlužníkovi měsíčně dar ve výši 5.000,-Kč.

Z uvedených zjištění vyplývá, že jediným příjmem dlužníka je dar jeho otce ve výši 5.000,-Kč. Za situace, kdy dlužník jiný příjem nedoložil, především z důvodu že nepracuje a má jednu vyživovací povinnost, nelze z uvedeného přijmu provádět za účelem splátek pro oddlužení žádné srážky. Je tedy zřejmé, že aktuální příjem dlužníka nepostačuje k úhradě závazků nezajištěných věřitelů ani v minimálním zákonem stanoveném rozsahu 30 % pohledávek.

Dále z uvedených zjištění vyplývá, že dlužník nevykonává přiměřenou výdělečnou činnost a nedoložil, že by usiloval o získání jakýkoliv příjmů. S insolvenční správkyní nekomunikuje a nesdělil po celou dobu insolvenčního řízení adresu svého bydliště. Je tedy zřejmé, že celkový přístup dlužníka k plnění závazků lze označit za nepoctivý.

Na základě shora uvedených skutečností postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 26. října 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková