1 VSPH 280/2015-A-25
MSPH 78 INS 20835/2014 1 VSPH 280/2015-A-25

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky ve věci dlužníka Kovl, s.r.o., sídlem, Choceradská 3042/20, Praha 4, zahájené na návrh Josefa Štípského, bytem Lipov 288, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 20835/2014-A-4 ze dne 6. srpna 2014

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 20835/2014-A-4 ze dne 6. srpna 2014 se p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 78 INS 20835/2014-A-4 ze dne 6.8.2014 odmítl insolvenční návrh, jímž se Josef Štípský (dále jen navrhovatel) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku společnosti Kovl, s.r.o. (dále jen dlužník) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že navrhovatel v insolvenčním návrhu tvrdil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku z titulu neuhrazené mzdy za měsíc říjen 2013, konkrétní výši ani datum splatnosti své pohledávky neuvedl. Navrhovatel dále neuvedl žádné konkrétní údaje o splatných závazcích dlužníka vůči dalším věřitelům, s jejichž plněním by měl být dlužník v prodlení. Protože v insolvenčním návrhu chybí konkrétní uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka, vykazuje návrh vadu, která brání pokračování v řízení. Proto podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona soud insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že není právně vzdělán a proto nemůže vědět, jaké povinné náležitosti má mít insolvenční návrh. Proto se domnívá, že ho soud prvního stupně měl vyzvat k odstranění vad insolvenčního návrhu. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě obecných náležitostí každého podání musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Ze spisu odvolací soud ověřil, že navrhovatel v insolvenčním návrhu pouze uvedl, že má za dlužníkem splatnou pohledávku z titulu neuhrazené mzdy za měsíc říjen 2013, konkrétní výši ani datum splatnosti své pohledávky neuvedl. Další věřitele dlužníka navrhovatel v insolvenčním návrhu neoznačil.

Jak vyložil Nejvyšší soud ČR v usnesení sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A (R 91/2009) ze dne 26.2.2009, požadavek formulovaný v ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu ust. § 4 odst. 2, věty první zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31.12.2007, jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 19/98 ze dne 17.6.1998 uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam Nejvyšší soud ČR na dané téma uzavřel, že věřitel musí v návrhu uvést též konkrétní údaje o dalším věřiteli (dalších věřitelích) se splatnou pohledávkou proti dlužníkovi. Přitom zdůraznil, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna ani tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může vyvolat i vadný insolvenční návrh v poměrech dlužníka nebo třetích osob, není důvod formulovat rozdílně požadavky na kvalitu jednotlivých skutkových tvrzení, z nichž se odvíjí posouzení úpadku dlužníka. To znamená, že není zásadní rozdíl v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údajů, jejichž prostřednictvím musí být v insolvenčním návrhu identifikován další věřitel (věřitelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem.

V daném případě nedostál navrhovatel povinnosti uvést o dalších věřitelích a jejich splatných pohledávkách za dlužníkem takové skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužník je v úpadku. Protože navrhovatel neoznačil jiné věřitele dlužníka, je závěr odvolacího soudu shodný se závěrem, k němuž dospěl soud prvního stupně, totiž že insolvenční návrh navrhovatele vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat. Protože ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona vylučuje aplikaci ust. § 43 o.s.ř., postupoval soud prvního stupně správně, když insolvenční návrh napadeným usnesením bez dalšího odmítl, aniž by navrhovatele vyzval k odstranění jeho vad.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl s přihlédnutím k tomu, že v něm navrhovatel neměl úspěch a dlužník v něm žádné náklady nevynaložil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 31. srpna 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná