1 VSPH 279/2015-A-18
KSUL 70 INS 32287/2014 1 VSPH 279/2015-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužníka Jaromíra Čápa, IČO 62219596, bytem Alfonse Muchy 429/15, Litoměřice, zast. advokátkou JUDr. Evou Podstávkovou, sídlem Pokratická 185, Litoměřice o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 70 INS 32287/2014-A-13 ze dne 27. ledna 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 70 INS 32287/2014-A-13 ze dne 27. ledna 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 70 INS 32287/2014-A-13 ze dne 27. 1edna 2015 uložil dlužníkovi povinnost hradit zálohu ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě tří dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dlužník se návrhem ze dne 28.11.2014 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Dále odkázal na ust. § 108 insolvenčního zákona a vyložil účel zálohy. Soud vyšel ze zjištění, že dlužník nemá žádný nemovitý a movitý majetek a proto není zřejmé, jakého výtěžku zpeněžení bude v řízení dosaženo. Z tohoto důvodu uložil za účelem pokrytí počátečních nákladů insolvenčního řízení dlužníkovi povinnost uhradit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud v insolvenčním řízení pokračoval, aniž by dlužníkovi byla uložena povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Argumentoval zejména tím, že je v složité finanční situaci, která dokonce vedla k rozpadu jeho manželství. Soud prvního stupně nepřihlédl k jeho osobním poměrům a k jeho snaze postupně splácet své závazky. Ustanovení § 108 insolvenčního zákona soudu umožňuje od hrazení zálohy úplně upustit, soud prvního stupně však v rozporu s tímto ustanovením stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 insolvenčního zákona), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 insolvenčního zákona výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 insolvenčního zákona slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 insolvenčního zákona). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem došlým soudu dne 28.11.2014 domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. Z návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužník nemá zaměstnance a nemá žádný majetek. Vůči šesti věřitelům má dlužník nezajištěné závazky v celkové výši cca. 240.000,-Kč.

Z dosavadních výsledků insolvenčního řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení úpadku dlužníka konkursem, resp. nepatrným konkursem podle § 314, § 315 insolvenčního zákona. V něm náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč.

Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud prvního stupně proto nepochybil, když dlužníkovi, jenž reálně disponuje jen nesnadno zpeněžitelným majetkem a nedobytnými pohledávkami, uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v předepsané výši.

Pokud dlužník nepodal bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, když některé jeho závazky byly splatné již v roce 2010, v důsledku čehož dnes není s to složit zálohu na krytí minimálních nákladů insolvenčního řízení, jde taková okolnost toliko k jeho tíži, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby stát nesl náklady insolvenčního řízení (§ 8 vyhlášky) za dlužníka, jenž primárně nesplnil svoji základní povinnost stanovenou v § 98 insolvenčního zákona.

Pokud se týká požadavku dlužníka, aby soud mu v souladu s ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona neuložil povinnost platit zálohu na náklady insolvenčního řízení, odvolací soud konstatuje, že povinnost zaplatit zálohu soud neuloží pouze v případě, kdy může rozhodnout o insolvenčním návrhu bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. V projednávaném případě dlužník navrhl, aby se jeho úpadek řešil konkursem, proto mu soud správně uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Odvolací soud proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í :Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 31. srpna 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná