1 VSPH 278/2012-A-35
MSPH 95 INS 1023/2012 1 VSPH 278/2012-A-35

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka: MEDIA PRO, s.r.o. se sídlem Praha 9, Jandova 10, IČO 25978900, zast. JUDr. Vladimírem Krejčím, advokátem se sídlem Pardubice, Sukova 1260, o insolvenčním návrhu věřitele: Československá obchodní banka, a.s. se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, IČO 00001350, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 1023/2012-A-16 ze dne 13. února 2012,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2012 č.j. MSPH 95 INS 1023/2012-A-16 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zjistil úpadek dlužníka, v bodě II. výroku prohlásil na jeho majetek konkurs, v bodě III. výroku ustanovil insolvenčním správcem LIQUIDATORS, v.o.s., konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají 13.2.2012 v 13:45 hod. (bod IV. výroku), insolvenčnímu navrhovateli uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne doručení usnesení (bod V. výroku), vyzval věřitele dlužníka k přihlašování pohledávek a ke sdělení práv váznoucích na majetku dlužníka (body VI. a VIII. výroku), dlužníky dlužníka vyzval k plnění k rukám insolvenčního správce (bod VII. výroku), nařídil konání přezkumného jednání a schůze věřitelů na 10.5.2012 (body IX. a X. výroku), dlužníku uložil povinnost ve lhůtě 15 dnů sestavit seznamy majetku a závazků a odevzdat je insolvenčnímu správci (bod XII. výroku) a insolvenčnímu správci uložil do 23.4.2012 předložit soudu seznam přihlášených pohledávek a do 1.5.2012 předložit soudu zprávu o hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu (body XI. a XIII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že návrhem ze dne 12.1.2012 se věřitel domáhal zjištění dlužníkova úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. Věřitel tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku z úvěrové smlouvy č. 1937/06/5016 ze dne 11.5.2006, na základě které dlužníku poskytl prostředky do výše limitu 1.250.000,-Kč. Úvěr byl poprvé čerpán dne 12.5.2006. Svůj závazek vůči věřiteli dlužník uznal co do důvodu i výše dne 22.5.2009. K 3.1.2012 činila celková dlužná částka 281.091,79 Kč. Jako dalšího věřitele dlužníka věřitel označil Oborovou zdravotní pojišťovnu zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví s pohledávkou ve výši 72.207,-Kč.

Podáním ze dne 26.1.2012 dlužník potvrdil existenci pohledávky věřitele, uvedl, že nemá žádný zpeněžitelný majetek, finanční prostředky ani pohledávky. Jako dalšího věřitele uvedl Pražskou správu sociálního zabezpečení. Dlužník navrhoval, aby soud insolvenční návrh postupem podle § 142 písm. d) IZ zamítl pro nedostatek majetku. Seznamy majetku a závazků dlužník k výzvě soudu nedoložil. Soud měl pohledávku věřitele za prokázanou na základě věřitelem předložených listin (smlouvou o úvěru č. 1937/06/5016 ze dne 11.5.2006, dodatkem č. 1 ze dne 20.7.2007, výpovědí smlouvy o úvěru č. 1937/06/5016 ze dne 30.10.2008 s dodejkou, vyčíslením jistiny, úroků, poplatků a úroků z prodlení z poplatků ke dni 3.1.2012, výpisem z úvěrového účtu dlužníka č. 207178455 ke dni 3.1.2012, dohodou o přistoupení k závazku, uznání závazku a způsobu jeho splacení ze dne 22.5.2009 uzavřenou mezi navrhovatelem, dlužníkem a Tomášem Gruberem a exekučním příkazem soudního exekutora JUDr. Petra Kociána č.j. 137 Ex 8188/11-11). Úpadek dlužníka měl soud za prokázaný na základě domněnky platební neschopnosti podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ, když dlužník k výzvě soudu nepředložil seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ. Protože dlužník nedoložil, že by jeho aktiva převýšila jeho pasiva, měl soud za to, že dlužník nedisponuje finančním majetkem postačujícím k úhradě dlužníkových známých splatných závazků. Podmínky pro aplikaci § 142 písm. d) IZ nebyly podle názoru soudu splněny, protože nebyly splněny podmínky § 144 odst. 1 IZ. Soud zároveň konstatoval, že v případě dlužníka není možné řešit jeho úpadek reorganizací, či oddlužením, a tedy je jediným možným způsobem řešení úpadku konkurs. Soud proto postupem podle § 148 odst. 1 IZ s rozhodnutím o úpadku spojil i rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal do bodů I. a II. výroku. V doplnění odvolání ze dne 22.3.2012 dlužník nezpochybnil svůj závazek vůči Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, avšak zdůraznil, že nemá žádný majetek ani finanční prostředky, vlastní toliko minimální kancelářské zařízení. Domníval se, že je dán důvod pro postup podle § 142 písm. d) IZ a že jej soud měl ve smyslu § 144 odst. 1 písm. d) IZ vyzvat k předložení seznamu majetku a prověřit, zda majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů řízení, že soud měl podle § 144 odst. 1 písm. e) IZ věřitele vyhláškou vyzvat ke sdělení údajů o majetku dlužníka a jeho právních úkonech. V absenci tohoto postupu soudu dlužník spatřoval odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Dlužník dále dovozoval, že pro zamítnutí insolvenčního návrhu postačuje naplnění § 144 odst. 1 písm. d) a e) IZ. Zdůraznil, že naplnění hlavního smyslu insolvenčního řízení (uspokojení věřitelů) v jeho případě z důvodu absence majetku není možné. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle odstavce 2 téhož ustanovení se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Jak shora řečeno, dlužník je v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky úpadku dlužníka. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Podle § 144 IZ insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliže: a) dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b) jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c) likvidátor dlužníka předloží insolvenčnímu soudu zprávu o tom, že prověřil možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka, d) ze seznamu majetku dlužníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a e) věřitelé dlužníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dlužníka a údajů o právních úkonech dlužníka, u kterých by bylo možno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a žádný majetek ani úkony dlužníka nebyly zjištěny.

Jak vyplývá z ustanovení § 1 IZ, insolvenční zákon sleduje řešením úpadku a hrozícího úpadku dlužníka uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem s cílem dosáhnout co nejvyššího a zásadně poměrného uspokojení dlužníkových věřitelů.

Jedinou výjimkou-byť nesystémovou-z této koncepce je již citované ustanovení § 144 IZ, které připouští, aby právní prostředí insolvenčního zákona bylo využito k zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku, třebaže v takovém řízení k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem dojít zjevně nemůže.

Odvolací soud má na základě přeložených listinných důkazů shodně jako soud I. stupně za prokázanou existenci pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem z titulu úvěrové smlouvy č. 1937/06/5016 ze dne 11.5.2006, přičemž tuto pohledávku dlužník uznal v dohodě o přistoupení k závazku, uznání závazku a způsobu jeho splacení ze dne 22.5.2009, nepopřel ji ani ve vyjádření ze dne 26.1.2012 a splatnost pohledávky nastala dne 4.2.2009.

Dlužník v doplnění odvolání proti napadenému usnesení a ve vyjádření ze dne 26.1.2012 nezpochybnil splatnou pohledávku dalšího tvrzeného věřitele-Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví ve výši 72.207,-Kč, a proto má odvolací soud za prokázanou existenci splatných pohledávek obou shora uvedených věřitelů. Protože dlužník sám svoji finanční a majetkovou situaci popsal tak, že nemá žádný zpeněžitelný majetek ani prostředky na účtech a vlastní toliko minimální kancelářské zařízení, dospěl odvolací soud shodně se soudem I. stupně k závěru o úpadku dlužníka.

Tento závěr ostatně potvrzuje i skutečnost, že dlužník přes výzvu soudu I. stupně ze dne 17.1.2012 nepředložil seznamy majetku, závazků a zaměstnanců, a tím naplnil domněnku úpadku podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ.

Pokud jde o námitku dlužníka ohledně aplikace § 144 odst. 1 IZ a zamítnutí jeho insolvenčního návrhu pro absenci majetku, odvolací soud má za to, že podmínky pro vydání takového rozhodnutí v souzené věci splněny nebyly. Z výše citovaného textu tohoto ustanovení je zřejmé, že pro takovéto kvalifikované zamítnutí insolvenčního návrhu musí být splněno všech pět podmínek vyjmenovaných v prvém odstavci pod body a/-e/, přičemž není sporu o tom, že dlužník není ani společností zrušenou rozhodnutím soudu a že zároveň ani insolvenční návrh nepodal likvidátor jmenovaný soudem ze seznamu insolvenčních správců.

Ze shora uvedených důvodů má odvolací soud shodně jako soud I. stupně úpadek dlužníka za osvědčený, a proto podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 3. května 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva