1 VSPH 272/2013-A-29
KSCB 28 INS 25770/2012 1 VSPH 272/2013-A-29

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužnice: Bc. Magdalena Dušáková, nar. 17. února 1976, bytem Chvalšiny 243, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 25770/2012-A-23 ze dne 12. února 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 28 INS 25770/2012-A-23 ze dne 12. února 2013 se mění tak, že se dlužnici ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích nadepsaným usnesením uložil dlužnici povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména odkázal na § 108 IZ, vyložil účel zálohy s tím, že v případě řešení úpadku konkursem činí podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimální odměna insolvenčního správce 45.000,-Kč, je spolu s nárokem na náhradu hotových výdajů hrazena ze zpeněžení majetkové podstaty, avšak v počáteční fázi správce prostředky ze zpeněžení k dispozici nemá.

Soud měl za to, že s ohledem na závazky z předchozí podnikatelské činnosti dlužnice nebude lze její úpadek řešit navrhovaným oddlužením. Nejvýznamnější část majetku dlužnice-byt-je předmětem zástavního práva zajišťujícího pohledávku věřitele Wüstenrot hypoteční banka, a.s. Protože nelze odhadnout výtěžek zpeněžení majetku dlužnice, soud s ohledem na shora uvedené uložil dlužnici povinnost uhradit zálohu ve shora uvedené výši.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala. Namítala, že s největším věřitelem zahájila jednání, tento věřitel jí sdělil, že se nesouhlasně o navrženém oddlužení vyjádřil proto, že věc převzal po soudním exekutorovi JUDr. Doležalovi další exekutor, který se rozhodl využít zákonnou lhůtu na prostudování spisu. K rukám JUDr. Doležala bylo uhrazeno 70.000,-Kč, později se splátky vracely zpět bez udání důvodu. Lhůta pro prostudování spisu běží do poloviny dubna 2013, po uplynutí této lhůty je s věřitelem dohodnuto smírné řešení ve věci pohledávky. Ze shora uvedených důvodů dlužnice navrhovala, aby bylo napadené usnesení zrušeno a lhůta k rozhodnutí o úpadku byla prodloužena do konce května 2013.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 nebo § 368 odst. 1 InsZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

Z obsahu insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení a příloh plyne, že dlužnice má závazky vůči 12 věřitelům v celkové výši 2.086.787,-Kč, z toho nezajištěné závazky činí 978.825,-Kč. Dlužnice vlastní byt v katastrálním území Chvalšiny na st.parc.č. 439 a pozemek v katastrálním území Chvalšiny na parc.č. 957/39, na kterých vázne zástavní právo Wüstenrot hypoteční banky, a.s., dále má závazky ve výši 91.825,-Kč vůči Českomoravské stavební spořitelně, a.s. a ve výši 91.000,-Kč vůči Amcico pojišťovně, a.s., jinak vlastní běžné vybavení domácnosti. Dlužnice pracovala v posledních třech letech jako vychovatelka v mateřské škole, v současné době pobírá čistý měsíční příjem 19.900,-Kč.

Dlužnice uvedla, že v minulosti podnikala, z obsahu živnostenského rejstříku odvolací soud zjistil, že tato podnikatelská činnost byla ukončena dne 28.4.2011. Ačkoli některé závazky dlužnice pochází z předchozí podnikatelské činnosti, řada věřitelů s navrhovaným oddlužením vyslovila souhlas (např. Generali Pojišťovna, a.s., Pivovar Samson, a.s., ČEZ Prodej, s.r.o., Kredit Invest, a.s.). S ohledem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.4.2009, sp.zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A (R 79/2010) nelze zatím bez dalšího zcela vyloučit řešení úpadku navrhovaným oddlužením. Nejvyšší soud ve shora uvedeném rozhodnutí mimo jiné uvedl, že dlužníkem, který není podnikatelem , se ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. To, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, insolvenční soud uváží vždy především s přihlédnutím k:

1) době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, 2) době ukončení dlužníkova podnikání, 3) četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, 4) výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků, 5) tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

S přihlédnutím k existenci významnějšího zpeněžitelného majetku dlužnice (bytu a pozemku, byť jsou předmětem zástavního práva), k počtu věřitelů a souhrnné výši závazků je odvolací soud toho názoru, že soud prvního stupně nepochybil, když jí povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil. Na rozdíl od soudu prvního stupně je odvolací soud toho názoru, že pro prvotní fázi insolvenčního řízení bude postačovat záloha ve výši 10.000,-Kč a další náklady řízení budou hrazeny v závislosti na způsobu řešení úpadku, v případě oddlužení v rámci pravidelných měsíčních splátek, v případě konkursu z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty.

Pro úplnost odvolací soud uvádí, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. ani zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Ustanovení § 138 o.s.ř. o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek se vzhledem ke specialitě IZ (§ 7) neužije ani přiměřeně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud odvoláním napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil, jak je ve výroku uvedeno, a současně prodloužil lhůtu ke splnění uložené povinnosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 8. března 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová