1 VSPH 271/2010-B-577
MSPH 96 INS 714/2009 1 VSPH 271/2010-B-577

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Pražské stavební bytové družstvo, identifikační číslo 00033243, se sídlem v Praze 5, Na Hutmance 300/7, zast. JUDr. Jiřím Kozákem, advokátem se sídlem v Mělníku, Jiráskova 236, v řízení, do něhož vstoupilo Městské státní zastupitelství v Praze, o návrhu dlužníka na vynětí majetku z majetkové podstaty, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 714/2009-B-510 ze dne 18. února 2010,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 714/2009-B-510 ze dne 18. února 2010 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 96 INS 714/2009-B-510 ze dne 18. února 2010 zamítl návrh dlužníka ze dne 1. prosince 2009 na vynětí majetku podrobně určeného v podání ze dne 10. prosince 2009 z majetkové podstaty dlužníka.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dlužník se domáhal vynětí majetku z majetkové podstaty s odůvodněním, že v rozporu s § 207 odst. 1 IZ ve spojení s § 322 odst. 5 o.s.ř. byl do majetkové podstaty dlužníka insolvenčním správcem nesprávně zahrnut i majetek, který do ní ze zákona nepatří, neboť jej nelze postihnout výkonem rozhodnutí. Dále dlužník uvedl, že opakovaně upozorňoval na nároky členů družstva podle § 23 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, že tyto nároky jsou zřejmé z podání věřitelů a že i přes tyto skutečnosti byly předmětné bytové jednotky zahrnuty do soupisu majetkové podstaty č. I. Dlužník se domníval, že zahrnutí bytových jednotek do majetkové podstaty je v rozporu s § 23 z.č. 72/1994 Sb., s § 207 IZ a § 322 odst. 5 o.s.ř.

Podle soudu byt v budově ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví bytového družstva, jehož nájemcem je fyzická osoba-člen družstva, lze převést jen tomuto členu družstva. Uvedená podmínka platí i pro byty ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví družstva v domech. Družstvo je povinno uzavřít smlouvu o převodu bytu s fyzickou osobou-členem družstva, která je nájemcem bytu a která vyzvala družstvo podle § 24 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 297/1992 Sb., nebo vyzve družstvo do 30. června 1995 k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k tomuto bytu. Obdobně se postupuje i u nebytových prostorů, u nichž se na financování podílela svým členským podílem pouze fyzická osoba-člen družstva, která je nájemcem, nebo její právní předchůdce. Je-li družstvo povinno uzavřít smlouvu o převodu bytu nebo nebytového prostoru podle odstavce 2 a 3, je povinno podat návrh na vklad do katastru nemovitostí nejpozději do deseti měsíců ode dne, kdy první z členů družstva, kteří mají nárok na převod bytu nebo nebytového prostoru nacházejícího se v této budově, splnil veškeré podmínky pro převod vlastnictví bytu nebo nebytového prostoru podle tohoto zákona.

Soud vyšel z § 226 odst. 1 IZ, dle kterého vynětí majetku z majetkové podstaty je třeba uplatnit bez zbytečného odkladu poté, co se dlužník dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět, že k zahrnutí takové věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu došlo. Vzhledem k tomu, že první soupis majetkové podstaty byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn 17.6.2009, soud konstatoval, že dlužníkův návrh je opožděný. I přes tuto skutečnost soud zpřístupnil svůj názor ohledně návrhu dlužníka na vynětí v majetku z majetkové podstaty za situace, kdyby byl návrh podán včas a odkázal na § 229 IZ, podle kterého v době od prohlášení konkursu smí s majetkem podstaty nakládat pouze insolvenční správce. Výjimkou z dispozičního oprávnění správce k majetku podstaty je pouze zákaz jeho zpeněžení po dobu vedení řízení o vyloučení majetku z podstaty.

S ohledem na možné spory ohledně oprávnění správce určitou majetkovou hodnotu zpeněžit odkázal soud na vázanost správce § 285 odst. 4 IZ ve spojení s § 225 odst. 2 IZ s tím, že se lze domáhat vylučovací žalobou, aby o nároku osoby k zapsanému majetku rozhodl soud v incidenčním sporu.

Podle názoru soudu lze těžko předpokládat, že by dlužník plnil povinnost za insolvenčního správce směřující k převodu bytů, když ji nesplnil v předchozích letech, a v návaznosti na to lze rovněž těžko předpokládat, že by insolvenční správce za takové situace mohl zpeněžit byty v případě nepřijetí nabídky (snad) učiněné dlužníkem.

Aplikace § 322 odst. 5 o.s.ř. o neoprávněnosti zahrnutí majetku do podstaty tedy není namístě a je třeba dát přednost aplikaci § 285 IZ, který správci ukládá povinnost zahrnout majetek dlužníka do podstaty. Aplikace občanského soudního řádu by v tomto případě byla v rozporu se zásadami insolvenčního zákona. Zákonodárce nepochybně nemínil budoucí vlastníky bytů, v případě prohlášení úpadku řešeného konkursem, kdy bytové družstvo neplnilo povinnosti spojené s převodem bytu uvedené v zák.č. 72/1994 Sb., postavit do stejné situace jako před prohlášením úpadku. Naopak tuto povinnost výslovně uložil jinému-insolvenčnímu správci.

Proti tomuto rozhodnutí se dlužník včas odvolal a namítal, že v soupisech nebyly specifikovány bytové jednotky v nájmu členů družstva, že lhůta k podání návrhu je lhůtou pořádkovou, že insolvenční správce má zájem na převodu bytů, že majetek dlužníka nepatří do podstaty ani z důvodů uvedených v § 208 IZ, že soud není oprávněn odepřít aplikaci § 322 o.s.ř. jen na základě zásad, na nichž je právní oblast vystavěna, že pokud nemají být bytové jednotky podrobeny exekuci, nemají být ani zahrnuty do majetkové podstaty, že soud zanedbal svou dohledovou činnost a že insolvenční správce nabídl převod bytů jen 12 členům, přičemž právo na převod uplatňuje 369 osob. Z výše uvedených důvodů navrhoval napadené usnesení zrušit, návrhu dlužníka vyhovět, případně věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu rozhodnutí.

Insolvenční správce ve vyjádření k odvolání dlužníka ze dne 9.4.2010 uvedl, že § 207 odst. 1 IZ týkající se majetku, jenž nepatří do majetkové podstaty, se vztahuje jen k prvému a druhému odstavci § 322 o.s.ř., zatímco majetek uvedený v § 322 odst. 3 o.s.ř. je sice vyloučen z výkonu rozhodnutí, což ale nedopadá na právo insolvenčního správce tento majetek zahrnout do majetkové podstaty. Účelem § 322 odst. 5 o.s.ř. není jakkoli novelizovat insolvenční zákon, tím méně přiznat dlužníkovi v konkursu dispoziční oprávnění k bytům. Dlužník se měl podle § 226 odst. 1 IZ proto domáhat vynětí bytů ze soupisu bez zbytečného odkladu po uveřejnění tohoto soupisu č. I dne 17.6.2009 a doplnil, že povinnosti uložené insolvenčnímu správci v § 285 odst. 4 IZ může správce dostát jen za situace, kdy má k předmětným bytům dispoziční oprávnění. Insolvenční správce je tedy jedinou osobou s právem k převodu bytů na členy družstva podle § 285 odst. 4 IZ, přičemž vzhledem k tomu, že členové družstva v minulosti nemalé částky za účelem převodu bytů dlužníkovi zaplatili, jeví se jako ekonomičtější a rychlejší, aby převod bytů realizoval on. Proto navrhoval napadené usnesení jako věcně správné potvrdit.

Městské státní zastupitelství v Praze se ve vyjádření k návrhu dlužníka na vynětí majetku z podstaty přiklonilo k názoru soudu prvního stupně s ohledem na skutečnost, že aplikace § 322 odst. 5 o.s.ř. je v rozporu s § 285 odst. 4 IZ, přičemž aplikace občanského soudního řádu a vyloučení bytových jednotek ze soupisu majetkové podstaty by v tomto případě znemožnila realizaci povinnosti insolvenčního správce, protože by správce k bytům neměl dispoziční oprávnění. Proto navrhovalo napadené usnesení potvrdit.

Dlužník se stanoviskem Městského státního zastupitelství v Praze nesouhlasil a zopakoval své tvrzení, že vynětí předmětného majetku z majetkové podstaty je výslovně zakotveno v § 207 IZ a toto ustanovení odkazuje na občanský soudní řád, přičemž tento odkaz je pouze věcí vnitřní legislativně-technické konstrukce a nejde o aplikaci občanského soudního řádu jako právní normy. Zdůraznil, že mezi § 285 odst. 4 IZ a § 207 IZ není rozpor a že je nesprávný názor, že insolvenční zákon svěřuje převod bytových jednotek výhradně insolvenčnímu správci, protože tak tomu je jen u bytů, jež jsou v souladu s právními předpisy součástí majetkové podstaty. Doplnil, že dlužník vždy usiloval o uskutečnění převodů, ale jeho činnost byla blokována předběžnými opatřeními. Dodal, že je v zájmu členů družstva, aby převody realizoval dlužník, a to bez nároku na odměnu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 226 odst. 1 IZ dlužník může uplatnit vynětí majetku z majetkové podstaty jen tehdy, jde-li o věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu, která do majetkové podstaty nepatří podle § 207 a 208; učiní tak vůči insolvenčnímu správci bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět, že došlo k zahrnutí takové věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu.

Podle § 285 odst. 4 IZ je insolvenční správce při zpeněžování podstaty vázán zákonným předkupním právem a právy nájemců podle zvláštního právního předpisu (§ 22, § 23 odst. 1 a 3 a § 27 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů). Byty a nebytové prostory ve vlastnictví bytového družstva, nakládání, s nimiž je omezeno právem fyzických osob-členů družstva, které jsou nájemci bytů či nebytových prostor, na výlučné nabytí vlastnictví těchto bytů či nebytových prostor podle § 23 odst. 1 a 3 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, musí insolvenční správce nejprve nabídnout k bezplatnému převodu osobám oprávněným k výlučnému nabytí vlastnictví za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem. Insolvenční správce je povinen provést všechny úkony, které jsou k převodu těchto bytů a nebytových prostor potřebné. Za to mu od osob oprávněných k výlučnému nabytí vlastnictví náleží náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů a odměna stanovená podle zvláštního právního předpisu. Nepřijme-li osoba oprávněná k výlučnému nabytí vlastnictví takovou nabídku do tří měsíců od jejího doručení, přikročí insolvenční správce ke zpeněžení, přičemž ustanovení zvláštního zákona o ochraně práv nájemců se v těchto případech již nepoužijí. Podobnou povinnost stanovil již § 27 odst. 7 ZKV.

Podle § 23 odst. 2 z.č. 72/1994 Sb. je družstvo povinno uzavřít smlouvu o převodu bytu uvedeného v § 24 odst. 1 a 2 s fyzickou osobou-členem družstva, která je nájemcem bytu a která vyzvala družstvo podle § 24 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech nebo vyzve družstvo do 30. června 1995 k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k tomuto bytu.

Odvolací soud se s napadeným rozhodnutím soudu prvního stupně plně ztotožňuje a v podrobnostech odkazuje na jeho odůvodnění. Stran výkladu tam obsaženého lze doplnit, že insolvenční zákon jako speciální právní norma ukládá insolvenčnímu správci v § 285 odst. 4 IZ povinnost zpeněžit majetkovou podstatu dlužníka a respektovat při tom zákonné předkupní právo nájemců bytu a nebytových prostor ve vlastnictví dlužníka-bytového družstva, na jehož majetek byl prohlášen konkurs, neboť mu zároveň ukládá povinnost nejprve nabídnout těmto osobám bytové jednotky k bezplatnému převodu za podmínek stanovených v § 23 až § 28 zákona o vlastnictví bytů. Této povinnosti insolvenčního správce odpovídá právo oprávněného člena bytového družstva na bezplatný převod bytu či nebytového prostoru, jehož je nájemcem. Je třeba zdůraznit, že podle § 229 odst. 3 IZ je osobou s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě po prohlášení konkursu na majetek dlužníka výhradně insolvenční správce. Z tohoto důvodu a rovněž s ohledem na závěry uvedené výše nelze než dovodit, že pouze insolvenční správce je tou osobou, jež může na nájemce-členy družstva předmětné bytové jednotky převést.

Ustanovení § 206 IZ dopadá na situace, kdy by zahrnutím majetkové hodnoty do majetkové podstaty byly dotčeny základní potřeby dlužníka (§ 322 odst. 1 a 2 o.s.ř.). Takovými potřebami dlužníka-bytového družstva však zajisté není vlastnictví bytových jednotek, jejichž nájemci jsou členové družstva, jež takto uspokojují svoji bytovou potřebu. To vede odvolací soud k závěru, že § 322 odst. 5 o.s.ř. nemůže na posuzovaný případ dopadat a že je nedůvodná námitka dlužníka stojící na argumentaci, že pokud nemají být bytové jednotky podrobeny exekuci, nemají být ani zahrnuty do majetkové podstaty.

Odvolací soud je tak z výše uvedených důvodů přesvědčen, že insolvenční správce nepochybil, když do soupisu majetku bytové jednotky zahrnul, proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné, ledaže Nejvyšší soud ČR na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Městského soudu v Praze shledá, že dovolání má po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 16. června 2010

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová