1 VSPH 270/2016-P22-12
KSHK 40 INS 27108/2012 1 VSPH 270/2016-P22-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužnice: Lenka Pecková, nar. 28. května 1967, IČO 76268675, bytem Meziměstí, Ruprechtice 190, o odvolání věřitele: Roman Šmída (dříve Roman Teplý), nar. 22. ledna 1989, bytem Hodonín, Anenská 4, zast. JUDr. Martinou Skřivánkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Příkop 4, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 27108/2012-P22-6/celk. 2 ze dne 6. ledna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS

27108/2012-P22-6/celk. 2 ze dne 6. ledna 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové nadepsaným usnesením v bodě I. výroku odmítl přihlášku pohledávky věřitele v celkové výši 1.152.728,-Kč a v bodě II. výroku rozhodl, že právní mocí rozhodnutí účast věřitele v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že podáním doručeným soudu dne 17.2.2013 přihlásil věřitel do řízení pohledávku za dlužnicí v celkové výši 1.152.728,-Kč, která byla na přezkumném jednání konaném dne 8.3.2013 popřena ve výši 702.728,-Kč a v incidenčním sporu Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudkem č.j. 104 VSPH 550/2014-52 ze dne 29.4.2015 rozsudek soudu I. stupně (č.j. 40 ICm 1247/2013-30 ze dne 24.3.2014) tak, že věřitel nemá za dlužnicí pohledávku ve výši 295.740,-Kč a co do částky 450.000,-Kč řízení o žalobě zastavil, když tato částka nebyla při přezkumném jednání popřena.

Soud dospěl k závěru, že pohledávka přihlášená v celkové výši 1.152.728,-Kč byla na přezkumném jednání uznána co do výše 450.000,-Kč, co do částky 406.988,-Kč nebyla žaloba na určení popřené pohledávky podána a co do částky 295.740,-Kč byla isir.justi ce.cz

žaloba na určení popřené pohledávky zamítnuta, tedy zjištěná část pohledávky činila méně než 50 % přihlášené pohledávky. Proto soud postupem podle § 178 IZ ve spojení s § 198 odst. 1 IZ a § 185 IZ odmítl přihlášku pohledávky v celé výši a účast věřitele v insolvenčním řízení ukončil.

Proti tomuto rozhodnutí se věřitel včas odvolal v celém rozsahu a namítal, že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Věřitel poskytl dne 19.7.2012 dlužnici úvěr zajištěný nemovitostí ve výši 450.000,-Kč za účelem konsolidace jejích dluhů. Věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku za dlužnicí ve výši 1.152.725,-Kč z titulu směnky vlastní vystavené dlužnicí dne 19.11.2012 na částku 1.152.725,-Kč. K výzvě správce dlužník doplnil přihlášku pohledávky k specifikaci celkové pohledávky tak, že jistina činila 745.740,-Kč, příslušenství (smluvní pokuta) činila 406.988,-Kč. Dne 8.3.2013 dlužnice i insolvenční správce popřeli pohledávku v částce 702.728,-Kč, v částce 450.000,-Kč byla pohledávka zjištěna. Správce podle věřitele nespecifikoval, z jakých částek se popřená pohledávka skládala a pro jaké důvody byly částky popřeny, a věřitel tedy dovodil, že se jednalo o smluvní pokutu (406.988,-Kč) a dospělý úrok z úvěru, tedy část přihlášené jistiny ve výši 295.740,-Kč. V žalobě na určení popřené pohledávky uvedl, že část popřené pohledávky ve výši 406.988,-Kč (smluvní pokuta) již nenárokuje, uznal její popření a domníval se, že toto vyjádření je dostačující ve smyslu zpětvzetí části přihlášené pohledávky.

Namítal, že se vzdal nároku na příslušenství, a to smluvních pokut ve výši 406.988,-Kč v domnění, že se jedná o zpětvzetí pohledávky. Věřitel byl v incidenčním sporu neúspěšný co do částky 295.740,-Kč, což představovalo 39,66 % z přihlášené jistiny 745.740,-Kč i 39,66 % z celkové pohledávky po zpětvzetí, a proto se domníval, že ust. § 178 IZ by měl být uplatněn na každý samostatně uplatnitelný nárok zvlášť. Odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 2 VSPH 713/2012-P8-11 ze dne 4.6.2012 a dovozoval, že nebylo možno ukončit jeho účast v řízení v části zjištěné pohledávky-jistiny úvěru ve výši 450.000,-Kč.

Dále namítal, že výzva insolvenčního správce k doplnění přihlášky pohledávky byla zavádějící a že nebyl dostatečně poučen, jak má přihlášku pohledávky doplnit. Doplnění přihlášky pohledávky provedl tak, že pohledávku rozčlenil na tři dílčí pohledávky (splatnou částku 745.740,-Kč, smluvní pokutu 261.009,-Kč a smluvní pokutu 145.979,-Kč) a že správce nepostupoval správně, když nároky zapsal do seznamu přihlášených pohledávek jako pohledávku jedinou. Odkázal na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 2 VSPH 713/2012-P8-11 s tím, že limit 50 % se vztahoval k dílčím nárokům přihlášené pohledávky.

Ze shora uvedených důvodů navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se přihláška pohledávky věřitele v celkové výši 1.152.728,-Kč neodmítá, případně, aby napadené usnesení zrušil a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

Insolvenční správce ve vyjádření ze dne 29.1.2016 uvedl, že věřiteli svědčila jen pohledávka ve zjištěné výši 450.000,-Kč, tedy šlo o výši zjištěné pohledávky nižší než 50 % celkové výše pohledávky.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 178 IZ bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna; to neplatí, záviselo-li rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce uložit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem přihlášení a přezkoumání pohledávky, nejvýše však částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna; jde o incidenční spor (odst. 1).

Podle § 185 IZ jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Odvolací soud je toho názoru, že citovaná ustanovení § 178, § 185 a § 198 odst. 1 IZ je třeba aplikovat jednotlivě na každou přihlášenou pohledávku a nikoliv na přihlášku pohledávek jako celek, neboť každá pohledávka je individuálním nárokem specifikovaným konkrétním důvodem a výší, jenž lze uplatnit samostatnou přihláškou. Aby tak věřitelé nemuseli (formálně) činit, tedy aby nemuseli každý svůj nárok samostatně přihlašovat, umožňuje jim předepsaný formulář přihlášky pohledávek (§ 176 IZ), jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti ČR na adrese www.insolvencni-zakon.cz, uvést jednotlivě své pohledávky na vložených listech toliko jedné přihlášky a na její závěrečné straně pak mají všechny přihlášené pohledávky sečíst. Z toho však nelze dovozovat, že suma všech přihlášených pohledávek představuje v insolvenčním řízení pohledávku jedinou, neboť pokud by v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které by se podle IZ k některé z přihlášených pohledávek nebo její části nepřihlíželo, mělo by to (nesprávně) následek pro přihlášku jako celek, tedy i pro pohledávky, ohledně nichž taková skutečnost nenastala; takový postup by byl zjevně v rozporu s dikcí ustanovení § 178, § 185 a § 198 odst. 1 IZ.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že věřitel do řízení přihlásil jedinou zajištěnou pohledávku za dlužnicí ve výši směnečného peníze 1.152.728,-Kč z titulu směnky vlastní. K výzvě správce věřitel podáním ze dne 1.3.2013 doplnil přihlášku pohledávky tak, že celková částka činila 745.740,-Kč, smluvní pokuta činila 261.009,-Kč v souladu s čl. 4.6. smlouvy č.1018000, jejíž součástí bylo směnečné ujednání a další smluvní pokuta podle č l. 4.7. smlouvy činila 145.979,-Kč.

Rozsudkem č.j. 104 VSPH 550/2014-52 ze dne 29.4.2015 Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 40 ICm 1247/2013-30 ze dne 24.3.2014, kterým Krajský soud v Hradci Králové zamítl žalobu o určení, že je po právu pohledávka ve výši 295.740,-Kč a řízení o žalobě na určení pohledávky ve výši 450.000,-Kč zastavil. V odůvodnění rozsudku Vrchní soud v Praze zejména uvedl, že žalobě nebylo možno vyhovět z důvodu, že žalobce-věřitel přihlásil pohledávku jako směnečný nárok, ale žalobou se domáhal určení pohledávky z titulu smlouvy o úvěru.

Odvolání je vystavěno na tvrzení, že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení tři (různé) pohledávky, jež je třeba posuzovat jednotlivě. Takové tvrzení však nemá ve shora uvedeném skutkovém stavu věci potřebnou oporu, neboť věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku jedinou opírající se (jen) o jednu předloženou směnku vlastní znějící na částku směnečného peníze 1.152.728,-Kč. Okolnost, že-dle tvrzení věřitele-směnka v uvedené výši zajišťovala několik různých (samostatných) nároků (z různých kauz), je bezpředmětná, neboť vystavením směnky se založil nárok nový (specifický)-směnečný, jenž byl takto také přihlášen a přezkoumán. Jinak řečeno, na pohledávku ze směnky-bez ohledu na různé právní důvody (různé kauzy), které byly důvodem pro její vystavení-nelze hledět jinak, než jako na pohledávku jedinou (abstraktní) mající svůj původ již jen ve směnce samé, v níž je právo na zaplacení směnečné sumy inkorporováno. Četnost důvodů, pro něž byla směnka vystavena, neopodstatňuje, aby insolvenční soud při postupu podle ustanovení § 178, § 185 a § 198 odst. 1 IZ považoval jeden (abstraktní) směnečný nárok za více (konkrétních) nesměnečných nároků. Soud I. stupně proto nepochybil, když napadeným usnesením odmítl celou přihlášenou pohledávku ze směnky, jejíž zjištěná výše činila méně než 50 % přihlášené částky.

Odkaz na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 2 VSPH 713/2012-P8-11 má odvolací soud za nepřiléhavý, protože v onom řízení nešlo o směnečnou pohledávku, nýbrž o pohledávky přiznané rozhodčím nálezem, tedy o jiné skutkové okolnosti než v posuzovaném případě.

Protože pohledávka věřitele byla zjištěna v nižší výši (450.000,-Kč) než 50 % celkové výše pohledávky (1.152.728,-Kč), postupoval soud I. stupně správně, když přihlášku pohledávky odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 21. září 2016

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík