1 VSPH 266/2011-A-14
KSPL 29 INS 640/2011 1 VSPH 266/2011-A-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka: Josef anonymizovano , anonymizovano , Švabínská 279, 338 08 Zbiroh, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 640/2011-A-6 ze dne 1. února 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 640/2011-A-6 ze dne 1. února 2011 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, přičemž v rámci kolonky č. 21 formuláře tohoto návrhu nedostatečně uvedl, čeho se domáhal, a nedostatečně vylíčil okolnosti svědčící o jeho úpadku či hrozícím úpadku. V návrhu absentovaly zejména konkrétní údaje o tom, že dlužník má závazky vůči svým věřitelům po dobu delší 30 dnů po splatnosti, přičemž tato skutečnost musí vyplývat přímo z insolvenčního návrhu. Proto soud návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a k odvolání přiložil část formuláře návrhu na povolení oddlužení, která se týkala vylíčení rozhodných skutečností o úpadku dlužníka (kolonka č. 21 formuláře). V doplnění odvolání zopakoval, že má splatné závazky vůči 8 věřitelům déle než jeden měsíc a není schopen jim dostát. Domníval se, že jeho situace naplňuje § 3 odst. 1 IZ. Namítal, že soud I. stupně mu nedal možnost svůj návrh opravit. Proto navrhoval, aby byl jeho insolvenční návrh opětovně posouzen a případně bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Z obsahu odvolání odvolací soud dovodil, že jím dlužník brojil proti napadenému usnesení a domáhal se jeho zrušení či změny.

Podle § 97 IZ insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu (odst. 1). Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník (odst. 3).

Podle § 103 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm, a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem (odst. 1). V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odst. 2).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

Podle odstavce druhého téhož paragrafu se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Dlužník, který hodlá řešit svůj úpadek nebo hrozící úpadek oddlužením, musí podat spolu s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 390 odst. 2 IZ podat pouze na předepsaném formuláři, jejž lze (prostřednictvím jeho kolonky č. 21) využít k současnému podání insolvenčního návrhu. V tom případě slouží připojené seznamy jako povinná příloha insolvenčního návrhu a současně i jako příloha vyžadovaná v § 391 odst. 1 IZ pro návrh na povolení oddlužení (pro potřeby rozhodnutí o tomto návrhu musí dlužník opatřit seznam majetku i náležitostmi dle § 392 odst. 2 IZ).

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

K citované právní úpravě třeba zdůraznit závěry soudní praxe (č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSCR 7/2008-A-16, ze dne 26. února 2009), podle nichž vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka, nelze povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka považovat za splněnou tam, kde insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinu, kterou připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

Z obsahu insolvenčního návrhu odvolací soud zjistil, že v rámci insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení doručeného insolvenčnímu soudu dne 17.1.2011 se v rámci kolonky č. 21 dlužník spokojil s tvrzením, že má více věřitelů po splatnosti a nedokáže se se svými závazky vypořádat, má 7 věřitelů a 1 exekuci , v prodlení s plněním závazků je déle než 1 měsíc, přičemž odkázal na přílohy k návrhu.

Z výše uvedeného plyne, že dlužník sice tvrdil, že má více věřitelů se splatnými závazky, jež není schopen plnit, ale neuvedl, z jakých důvodů se domnívá, že je v úpadku, neuvedl nic ani o svých majetkových, finančních a sociálních poměrech. Je třeba mít na paměti, že obsah insolvenčního návrhu nelze vyvozovat z jiných částí formuláře (ani z příloh k insolvenčnímu návrhu), přičemž je třeba odlišit samotný insolvenční návrh v rámci kolonky č. 21 formuláře a návrh na povolení oddlužení.

Samotný insolvenční návrh, tedy část formuláře návrhu na povolení oddlužení u kolonky č. 21, by měl obsahovat požadované náležitosti již od počátku, přičemž insolvenční soud není oprávněn vyzývat dlužníka k opravě či doplnění návrhu, jelikož mu to insolvenční zákon zapovídá (§ 128 odst. 1 poslední věta IZ). Proto ani doplnění insolvenčního návrhu v rámci odvolacího řízení nemůže založit účinky bezvadného podání.

Při zjištění takovýchto nedostatků insolvenčního návrhu, jež brání v řízení pokračovat, a nebylo by možno postupovat jinak, než insolvenční návrh podle § 128 odst. 1 IZ odmítnout.

Odvolací soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že insolvenční návrh vykazuje vady, jež brání dalšímu pokračování řízení, a proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pouze pro úplnost odvolací soud doplňuje, že odmítnutí insolvenčního návrhu nezakládá překážku věci rozsouzené, a nebrání dlužníku podat po právní moci tohoto usnesení návrh znovu a řádně.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 17. března 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová