1 VSPH 264/2013-A-10
KSLB 54 INS 1280/2013 1 VSPH 264/2013-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Jablonec nad Nisou, Křížová 3015/7, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 54 INS 1280/2013-A-5, ze dne 21. ledna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 54 INS 1280/2013-A-5, ze dne 21. ledna 2013, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci odmítl insolvenční návrh Jana anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení doručený mu dne 18.1.2013 neobsahoval všechny náležitosti stanovené v § 103 insolvenčního zákona (dále jen IZ), když v něm nebyly uvedeny všechny skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka. Soud I. stupně vycházel zejména z toho, že dlužník ve svém návrhu neoznačil své věřitele, výši ani splatnost jejich pohledávek a tyto údaje nelze zjistit ani z připojené přílohy insolvenčního návrhu, seznamu závazků dlužníka. Proto soud I. stupně dospěl k závěru, že nelze z tvrzení dlužníka v insolvenčním návrhu učinit závěr o jeho úpadku ani z důvodu předlužení, ani z důvodu insolvence. Proto podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) insolvenční návrh dlužníka odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci se dlužník včas odvolal a tvrdil, že návrh doplněný o potřebná tvrzení podává současně s odvoláním. Trval proto na projednání svého insolvenčního návrhu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ shodně pro návrh podávaný (jakožto navrhovatelem) dlužníkem či jeho věřitelem tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) musí být insolvenční navrhovatel a dlužník (není-li sám insolvenčním navrhovatelem) označeni způsobem uvedeným v odstavci 1 (tj. fyzická osoba označena jménem, příjmením a bydlištěm /sídlem/, u podnikatele též identifikačním číslem, a právnická osoba označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem). Dále musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 IZ). Podá-li insolvenční návrh dlužník, dle § 104 odst. 1 IZ je povinen k němu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů, jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ s tím, že všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Protože insolvenční zákon obsahuje samostatnou úpravu postupu soudu při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu, ustanovení § 43 o.s.ř. (výzva k odstranění vad podání) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že hlavním důvodem odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka soudem I. stupně jsou nedostatky spočívající v tom, že z jeho tvrzení nelze učinit jednoznačný závěr o jeho úpadku. Soudem I. stupně je dlužníkovi vytýkáno, že neoznačil konkrétně své věřitele (chybí údaj o jejich adrese, příp. IČO), nevyznačil údaj o důvodu, výši a splatnosti závazků dlužníka vůči těmto věřitelům a některé tyto skutečnosti nelze zjistit ani z příloh insolvenčního návrhu, neboť přílohy (seznamy dlužníkových závazků a majetku dle § 104 odst. 1 IZ) neobsahují údaje o adrese a identifikačním čísle věřitelů dlužníka ani o splatnosti jejich pohledávek.

Jak odvolací soud zjistil z insolvenčního návrhu a příloh tohoto návrhu dlužníka, označení jeho věřitelů je neurčité, neboť obsahuje jen části názvů firem věřitelů bez označení formy obchodní společnosti a neobsahuje označení jejich sídla ani identifikačního čísla. Uvedené skutečnosti nelze zjistit ani z povinné přílohy insolvenčního návrhu dlužníka, seznamu jeho závazků. Dále je neúplné též označení těchto závazků, neboť není u žádného závazku dlužníka uvedena jeho splatnost.

Odvolací soud se proto ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že insolvenční návrh dlužníka neobsahoval všechny náležitosti vyžadované v § 103 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť údaje o dlužníkových věřitelích a jejich pohledávkách chybí nebo jsou neúplné a z návrhu nelze dospět k závěru o insolvenci dlužníka.

Z těchto důvodů dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a proto dle § 128 odst. 1 IZ soud prvního stupně o odmítnutí návrhu rozhodl důvodně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

K tomu odvolací soud dodává, že k pozdějšímu doplnění příloh insolvenčního návrhu podanému spolu s odvoláním dlužníka již nemohl dle § 146 odst. 2 IZ přihlížet (odvolání dlužníka ostatně úplné označení věřitelů a jejich pohledávek rovněž neobsahuje). Dlužník však může nyní, když má soustředěny všechny potřebné podklady pro podání insolvenčního návrhu, tento návrh podat opakovaně, rozhodné skutečnosti svého úpadku v kolonce č. 6 formuláře však je povinen uvést včetně úplného označení svých věřitelů a výše i splatnosti jejich pohledávek. K návrhu je povinen připojit povinné přílohy dle § 104 odst. 1 IZ, kterým nesmějí chybět požadované náležitosti předepsané v § 104 odst. 2 až 4 IZ.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 22. února 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová