1 VSPH 263/2013-A-21
MSPH 77 INS 19543/2012 1 VSPH 263/2013-A-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka: ARGA Trans, s.r.o., sídlem Diamantová 739/6, Praha 5, IČO 28492561, zahájené na návrh PVK Logistics, s.r.o., sídlem Kuštova 2001, Rakovník-Rakovník II, zast. advokátem JUDr. Michalem Špirkem, sídlem Vysoká 92, Rakovník, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 19543/2012-A-14 ze dne 24. ledna 2013,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 19543/2012-A-14 ze dne 24. ledna 2013 se mění tak, že se navrhovateli ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil navrhovateli PVK Logistics, s.r.o. (dále jen navrhovatel) povinnost hradit zálohu ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 5 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména odkázal na § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) s tím, že uložení zálohy je nezbytné pro zajištění úhrady počátečních očekávaných nákladů insolvenčního řízení. Její výši stanovil na částku 50.000,-Kč vzhledem k tomu, že majetek dlužníka dle soudu I. stupně tvoří především pohledávky a není jisté, jaká je jeho skutečná hodnota.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal, namítal, že dlužník eviduje ve svém majetku pohledávky o účetní hodnotě téměř 6 mil. Kč a automobily stáří do dvou let. Tvrdil, že z prodeje majetku dlužníka se podaří opatřit prostředky potřebné pro úhradu nákladů insolvenčního řízení a uložení zálohy navrhovateli je nedůvodné. Navrhoval proto, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně zrušil.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z insolvenčního návrhu a z vyjádření dlužníka opatřeného přílohami vyplývá, že dlužník s insolvenčním návrhem nesouhlasí, tvrdí, že není v úpadku a společnost dlužníka vykazuje majetek o účetní hodnotě přibližně 10 mil. Kč, z toho peněžní prostředky v hotovosti a na účtech přibližně ve výši 1 mil. Kč. Majetek dlužníka tvoří především pohledávky (přibližně 6 mil. Kč) a movité věci (přibližně 3 mil. Kč).

Lze tedy shrnout, že dlužník vykazuje majetek, který je možno v případě vyhovění insolvenčnímu návrhu a zjištění jeho úpadku použít i pro úhradu okamžitých výdajů insolvenčního správce. Přitom odvolací soud souhlasí s odůvodněním napadeného usnesení soudu I. stupně v tom směru, že údaje z účetnictví dlužníka ještě nemusí být aktuálním obrazem o reálné majetkové situaci dlužníka a uložení zálohy navrhovateli je i v tomto případě namístě. Při úvaze o výši zálohy ukládané navrhovateli je však dle názoru odvolacího soudu třeba zjištěné skutečnosti o majetkové situaci dlužníka zohlednit. Proto odvolací soud neshledal důvody pro uložení zálohy navrhovateli na samé horní zákonné hranici, ale přistoupil k jejímu snížení tak, aby pro činnost insolvenčního správce v prvotní fázi řízení byly vytvořeny potřebné podmínky a aniž by tato povinnost neúměrně navrhovatele zatěžovala. Odvolací soud je tak s ohledem na výše uvedené přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce postačovat záloha ve výši 30.000,-Kč.

K tomu odvolací soud dodává, že záloha na náklady insolvenčního řízení bude použita pouze v případě, že finanční prostředky dlužníka a prostředky ze zpeněžení majetkové podstaty neposkytnou dostatek finančních prostředků na úhradu nákladů konkursu. Kromě toho věřiteli nic nebrání v tom, aby náhradu jím zaplacené zálohy uplatnil u insolvenčního správce jako pohledávku za majetkovou podstatou (§ 108 odst. 4 IZ).

Proto postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno, a současně prodloužil lhůtu k uhrazení zálohy.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 20. února 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová