1 VSPH 257/2011-A-12
KSUL 70 INS 662/2011 1 VSPH 257/2011-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Teplice, Lounská 1012/12, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. února 2011, č.j. KSUL 70 INS 662/2011-A-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. února 2011, č.j. KSUL 70 INS 662/2011-A-7, se mění jen tak, že dlužníku se ukládá uhradit do 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč; jinak se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem uložil dlužníku Martinu Bennerovi (dále jen dlužník), aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil na uvedený účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění tohoto usnesení soud uvedl, že dne 17.1.2011 bylo zahájeno insolvenční řízení k návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení, z něhož soud I. stupně zjistil, že oddlužení nebude moci být povoleno s ohledem na to, že z jeho 11 závazků ve výši 446.711,-Kč činí 68 % závazky z podnikatelské činnosti, že dlužníkův majetek tvoří jen obtížně zpeněžitelné movité věci (mobilní telefon a zednické nářadí, vše v hodnotě 3.500,-Kč) a že dlužníkův úpadek bude řešen nepatrným konkursem. S přihlédnutím k tomu, že minimální odměna insolvenčního správce činí 45.000,-Kč, uložil soud I. stupně dlužníkovi povinnost zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužník včas odvolal, neboť je nemajetný a na zaplacení zálohy nemá prostředky. Připustil, že valná většina jeho závazků pochází z doby podnikání a navýšila se o úroky a odměny exekutorů. Uvedl, že jako podnikatel ze svého podnikání nezbohatl a jeho příjem nebyl vyšší, než jeho současná mzda. Proto žádal o povolení oddlužení, neboť konkurs v jeho případě nic neřeší. Dodal, že i kdyby se mu podařilo někde si obstarat částku 50.000,-Kč, použil by ji na úhradu svých závazků z minulosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

V daném případě dlužník podal dne 17.1.2011 insolvenční návrh, jímž se s poukazem na svůj úpadek insolvencí domáhal povolení oddlužení. Z tohoto návrhu a jeho příloh odvolací soud zjistil, že dlužník má jedenáct splatných závazků v celkové výši 446.711,-Kč, z nichž většina (přes 68%) pochází z jeho podnikání a vlastní movité věci (nářadí), jež ocenil částkou 3.500,-Kč. Pravidelný měsíční příjem dlužníka činí mzda ve výši 15.570,-Kč, dlužník je rozvedený a platí výživné na 4 nezletilé děti v celkové výši 4.000,-Kč.

Z uvedeného je zřejmé, že úpadek dlužníka nebude možné řešit jiným způsobem než konkursem (popř. nepatrným konkursem dle § 314, § 315 IZ). V konkursu představují náklady insolvenčního řízení mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dosahuje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45 tisíc Kč. S ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužníka nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že jeho zpeněžením (zpeněžením věcí, jež nejsou z majetkové podstaty vyloučeny-§ 207 odst. 1 IZ) mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení.

S ohledem na uvedené postupoval soud I. stupně správně, když dlužníku povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uložil, nicméně s ohledem na okolnosti věci se odvolacímu soudu nejeví nezbytným požadovat po dlužníku zaplacení zálohy v maximální možné výši, a k zajištění úhrady budoucích nákladů insolvenčního řízení (předpokládaného nepatrného konkursu) považuje za postačující zálohu ve výši 45.000,-Kč. Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 3 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak uvedeno výše.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 9. března 2011

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová