1 VSPH 256/2016-A-49
MSPH 91 INS 16857/2015 1 VSPH 256/2016-A-49

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Ondrej anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 1, Míšeňská 71/3, zahájené na návrh věřitele: Credico europe, a. s., IČO 24840262, se sídlem Praha 1, Maltézské náměstí 537/4, zastoupeného advokátkou JUDr. Veronikou Fryšákovou Šimánkovou, se sídlem Olomouc, Tomkova 57/27, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 91 INS 16857/2015-A-22 ze dne 11. listopadu 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 91 INS 16857/2015-A-22

ze dne 11. listopadu 2015 se v bodech I., II. a III. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením z 11. 11. 2015 v bodu I. výroku zjistil úpadek dlužníka Ondreje Sedláčka (dále jen dlužník). V bodu II. výroku zamítl návrh dlužníka na povolení oddlužení. V bodu III. výroku prohlásil na majetek dlužníka konkurs. V bodu IV. výroku ustanovil insolvenčním správcem společnost BANKRUPCY TRUSTEES, v. o. s., IČO 28978617, se sídlem Ronov nad Doubravou, Zahradní 337, provozovna Praha 4, V Luhu 18, v bodu V. výroku vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku a o konkursu nastávají dne 11. 11. 2015, v bodu VI. výroku soud vyzval věřitele, aby do dvou měsíců od rozhodnutí o úpadku přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení, v bodu VII. výroku soud vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby tyto neplnily dlužníkovi nýbrž insolvenčnímu správci, v bodu VIII. výroku vyzval soud věřitele, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní. Na den 10. 2. 2016 nařídil isir.justi ce.cz přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program (body IX. a X. výroku) a uložil insolvenčnímu správci, aby soudu předložil nejpozději 15 dní před konáním přezkumného jednání zprávu o činnosti, seznam majetku dlužníka a zpracovaný seznam přihlášených pohledávek (bod XI. výroku). V bodu XII. výroku soud uložil dlužníkovi odevzdat insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků a poskytnout podklady k výkonu činnosti insolvenčního správce. V bodu XIII. soud vyslovil, že v rozsahu, ve kterém není dlužník oprávněn nakládat s majetkovou podstatou, přechází toto právo rozhodnutím o úpadku na insolvenčního správce. V bodu XIV. výroku soud vyslovil, že započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku. V bodu XV. výroku soud vyslovil, že rozhodnutí soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku. V bodu XVI. výroku soud uložil insolvenčnímu správci zaslat případným zahraničním věřitelům insolvenčního dlužníka, dle čl. 40 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, oznámení o zahájení řízení s výzvou k přihlášení pohledávky a formulář přihlášky pohledávek. V bodu XVII. výroku uložil navrhovateli Credico europe, a. s., aby zaplatil do 3 dnů od právní moci usnesení soudní poplatek 2.000 Kč na účet soudu.

V odůvodnění bodů I., II. a III. výroku soud uvedl, že věřitel Credico europe, a. s. zahájil insolvenční řízení dne 26. 6. 2015 svým návrhem, ve kterém uvedl, že 12. 3. 2012 uzavřel Smlouvu o úvěru na částku 60,000.000 Kč s úvěrovým dlužníkem společností VENIGI, s. r. o., se sídlem Praha 2, Ječná 505/2, 112 00, IČO 24180203, na základě které byl tento úvěr uvedené společnosti poskytnut. Insolvenční dlužník přistoupil dohodou o přistoupení k závazku ze dne 12. 3. 2012 k daným úvěrovým peněžitým závazkům společnosti VENIGI, s. r. o. ze Smlouvy o úvěru. Insolvenční dlužník byl zavázán plnit ve prospěch navrhovatele dané úvěrové závazky společně a nerozdílně se společností VENIGI, s. r. o., úvěrové závazky byly splatné nejpozději dne 12. 7. 2012. Společnost VENIGI, s. r. o. uhradila navrhovateli poplatek za zpracování a sjednání úvěru ve výši 3.000.000 Kč, na jistině úvěru splatila částku 7.000.000 Kč a uhradila též určitou část příslušenství. Insolvenční dlužník neuhradil navrhovateli ničeho. Celková dlužná částka ke dni podání insolvenčního návrhu činila 53.000.000 Kč. Společnost VENIGI, s. r. o. i dlužník své úvěrové závazky uznali a svolili k jejich přímé vykonatelnosti. Insolvenční dlužník tak učinil v notářském zápise zn. NZ 88/2012 sepsaném dne 12. 3. 2012 Mgr. Radimem Neubauerem, notářem se sídlem v Praze, ve kterém insolvenční dlužník jakožto osoba povinná prohlásil, že svoluje k vykonatelnosti, tedy svolil, aby byl notářský zápis exekučním titulem a aby podle něj byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí pro navrhovatele proti dlužníku, jestliže dlužník nesplní svou povinnost uvedenou v tomto notářském zápisu řádně a včas. Pro pohledávku navrhovatele je vedeno exekuční řízení, k návrhu navrhovatele byl Obvodním soudem pro Prahu 1, pod č. j. 48 EXE 1875/2014-8, k uspokojení pohledávky navrhovatele v částce 53.000.000 Kč a nákladů exekučního řízení, pověřen soudní exekutor Mgr. Svatopluk Šůstek, Exekutorský úřad Olomouc, se sídlem Pavelčákova 14, Olomouc, aby provedl exekuci na majetek insolvenčního dlužníka. Exekuční řízení je vedeno pod sp. zn. 185 EX 161/14. Na pohledávku navrhovatele nebylo v rámci exekučního řízení vymoženo ničeho. Celková splatná a vykonatelná pohledávka navrhovatele tak činí ke dni podání návrhu 53.000.000 Kč.

Navrhovatel dále označil dva další věřitele, a to REAL ESTATE AGENCY 001, s. r. o., IČO 25576615, se sídlem Jungmannova 1236, 765 02 Otrokovice s pohledávkou ve výši 1.647.079 Kč po splatnosti z titulu neuhrazené směnečné pohledávky vyplývající ze směnky na částku 1.647.079 Kč se splatností dne 10. 4. 2014, vystavené dne 20. 12. 2011 v Praze, avalované insolvenčním dlužníkem. Dalším věřitelem je Mgr. Svatopluk Šůstek, soudní exekutor, Exekutorský úřad Olomouc, se sídlem Pavelčákova 14, 779 00 Olomouc.

Soud neměl pochybnosti o existenci pohledávky věřitele z dohody o přistoupení k závazkům společnosti VENIGI, s. r. o., na základě které dlužník přistoupil jako další dlužník k závazkům uvedené společnosti ze Smlouvy o úvěru. Pohledávka je osvědčena i notářským zápisem z 12. 3. 2012, kterým bylo sepsáno prohlášení přistupitele, uznání závazku a svolení k vykonatelnosti.

Dlužník z opatrnosti podal ve stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení, nicméně nesouhlasil s tím, že by se nacházel v úpadku. Pohledávku navrhovatele neuznal, dohoda o přistoupení k závazku i notářský zápis jsou absolutně neplatné. Tyto právní úkony činil dlužník v tísni a pod nátlakem. Dlužník je společníkem a jednatelem obchodní společnosti Heřmanův dvůr, s. r. o. Ve chvíli, kdy se společnost Heřmanův dvůr, s. r. o. ocitla v nepříznivé finanční situaci, využila společnost VENIGI, s. r. o. situace a nabídla dlužníkovi, že s navrhovatelem uzavře smlouvu o úvěru, čímž získá prostředky pro dokončení projektu, a podmínkou této transakce bylo dlužníkovo přistoupení k závazku. Finanční plnění ze smlouvy o úvěru nikdy nebylo užito v souladu s původní dohodou a jeho cílem bylo učinit dlužníka ovladatelným. Nelze opomenout, že společnost VENIGI, s. r. o. má v insolvenčním řízení vedeném se společností Heřmanův dvůr, s. r. o. přihlášenu pohledávku ve výši 85.005.210,76 Kč s příslušenstvím, která je zajištěna nemovitostmi Rezidence Heřmanův dvůr. Je pravděpodobné, že pohledávka společnosti VENIGI, s. r. o. bude ze zajištění plně nebo alespoň téměř v plné výši uspokojena a tak bude schopna uhradit svůj dluh navrhovateli. Skutečnost, že navrhovatel uplatňuje spornou pohledávku ve výši 53.000.000 Kč vůči dlužníkovi, fyzické osobě, která existenci dluhu dlouhodobě sporuje, jen podporuje přesvědčení dlužníka, že jde o další krok k vyvíjení nátlaku na dlužníka.

V návrhu na povolení oddlužení dlužník uvedl, že v následujících 5 letech lze očekávat pravidelný měsíční příjem ve výši 25.000 Kč na základě smlouvy o poradenské činnosti. Má dvě vyživovací povinnosti ke svým dětem ve výši 2.500 Kč. K návrhu na oddlužení připojil seznam závazků, majetku a zaměstnanců, výpis z rejstříku trestů a listiny prokazující úpadek. V seznamu závazků dlužník uvedl tyto věřitele, jejichž pohledávku nepovažuje za spornou: a) Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ve výši 64.412 Kč z titulu nehrazení zdravotního pojištění osoby samostatně výdělečně činné, b) I-Xon, a. s., IČO 28218761, se sídlem Husitská 344/63, 130 00 Praha 3 ve výši 62.553,03 Kč, kde bylo vedeno soudní řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 68 C 83/204 a dlužník je povinen hradit náklady řízení před soudy obou stupňů, c) Ing. František Janecký, Pertoldova 3318, Praha 4 ve výši 140.000 Kč, pravomocně skončené řízení u Městského soudu v Praze sp. zn. 13 Cm 289/2012, d) Oldřich Jakl, bytem Dvorecká 3/773, Praha 4 ve výši 160.000 Kč, pravomocně skončené řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 259/2012, e) Lucie Rybyšarová a Ondřej Rybyšarov, K Roztokům 84/9, Praha 6 ve výši 450.000 Kč, kterou dlužník uvádí jako pohledávku podmíněnou, neboť dlužník přistoupil k závazku společnosti TROPICAL WOOD, s. r. o., IČO 28913507, se sídlem Jankovcova 1344/59, Praha 7 a zavázal se tak uhradit dluh, v případě že jej uvedená společnost neuhradí.

V seznamu závazků dále dlužník uvedl čtyři věřitele, jejichž pohledávky považuje za sporné.

Dne 8. 7. 2015 sdělil věřitel REAL ESTATE AGENCY 001, s. r. o., že má vůči insolvenčnímu dlužníkovi splatnou pohledávku ve výši 1.647.079 Kč z titulu neuhrazené směnečné pohledávky vyplývající ze směnky znějící na částku 1.647.079 Kč se splatností 10. 4. 2014, vystavené dne 20. 12. 2011 v Praze. Insolvenční dlužník je v postavení ručitele ze směnky. Dne 28. 8. 2015 si tento věřitel č. 2 přihlásil ve shodné výši pohledávku.

Soud odkázal na § 3 a § 136 odst. 1 insolvenčního zákona s tím, že i z podkladů předložených dlužníkem je zřejmé, že většina pohledávek vůči dlužníkovi je vykonatelná. Do řízení jsou k datu vydání rozhodnutí přihlášeni dva věřitelé s pohledávkami v celkové výši 54.647.079 Kč, přičemž se jedná o závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není dlužník schopen plnit-zastavil platby po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a není možné dosáhnout uspokojení pohledávek výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

Soud učinil závěr, že úpadek dlužníka je osvědčen minimálně dle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona.

K návrhu dlužníka na povolení oddlužení soud uvedl, že tento návrh nelze podat z procesní opatrnosti-ve svém vyjádření sice pohledávku navrhovatele-věřitele č. 1 učinil spornou, ale uvedl dalších 8 věřitelů, u pěti z nich závazky nerozporoval a tyto závazky jsou již po splatnosti, přičemž řízení o nich vedená byla pravomocně ukončena.

Soud výpočtem zjistil, že splátka, kterou je dlužník měsíčně schopen odevzdat k úhradě svých závazků by činila 7.623 Kč. Dlužníkův hrubý příjem je 25.000 Kč, po odvedení daně, zdravotního a důchodového pojištění by jeho čistý měsíční příjem činil přibližně 19.300 Kč, dále je dlužník povinen hradit výživné ve výši 2.500 Kč měsíčně. Nezabavitelná částka z příjmu by tak byla ve výši 9.177 Kč.) Po odečtení odměny a náhrady nákladů insolvenčního správce (ve výši 1.089 Kč vč. DPH) by dlužník mezi věřitele mohl měsíčně rozdělit částku 6.534 Kč. Za 5 let by tak věřitelům uhradil celkem 392.040 Kč. 30 % z částky, která činí minimální objem nezajištěných závazků (55,954.561 Kč), je 16.786.368,30 Kč. Je proto zřejmé, že zákonná podmínka úhrady alespoň 30 % celkového objemu závazků u nezajištěných věřitelů splněna není. Dlužník při objemu nezajištěných závazků ve výši 55.954.561 Kč by uspokojil věřitele ve výši 0,7 % jejich pohledávek. Soudu nebyly doloženy písemné souhlasy, resp. vyjádření věřitelů, že jsou ochotni akceptovat nižší úhradu svých pohledávek, než je zákonných 30 % ve smyslu ust. § 392 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona. Není splněná zákonná podmínka, že by nezajištění věřitelé při oddlužení obdrželi alespoň 30 % svých pohledávek, soud proto návrh na povolení oddlužení v bodu II. výroku zamítl. Bod III. výroku odůvodnil ustanovením § 396 insolvenčního zákona.

Dlužník napadl body I. až III. výroku usnesení včas podaným odvoláním, v jehož doplnění navrhl uvedenou část rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tvrzeními vznesenými v řízení u soudu prvního stupně, pohledávku navrhovatele shledává i nadále spornou. Je zjevné, že navrhovatel a společnost VENIGI, s. r. o. jednali od počátku ve shodě a ke škodě dlužníka. Společnost Heřmanův dvůr, s. r. o., jejímž je dlužník jednatelem a společníkem, začala v roce 2006 realizovat developerský projekt nazvaný Rezidence Heřmanův dvůr. Realizace projektu byla v závěrečné fázi zmařena nepředvídatelným jednáním orgánů veřejné správy-po částečné kolaudaci jednotlivých nemovitých věcí odňaly stavební povolení. Tato jednání byla hlavní příčinou neúspěchu developerského projektu a pozdějšího úpadku společnosti Heřmanův dvůr, s. r. o. Pohledávka navrhovatele neměla být brána v úvahu při rozhodování soudu o povolení oddlužení; bez této pohledávky by dlužník splnil podmínky pro oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Po zahájení odvolacího řízení insolvenční správce podáním z 29. 1. 2016 předložil zprávu o činnosti a seznam přihlášených pohledávek. Podle zprávy celkem 7 věřitelů ve lhůtě přihlásili nezajištěné pohledávky v celkové výši 55.252.131,05 Kč. Vykonatelné nároky uplatnil navrhovatel a dále věřitel č. 5 (P5) JUDr. Ondřej Mareš a č. 6 (P6) UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s.

Navrhovatel podáním z 20. 7. 2016 vzal svou přihlášku pohledávky zpět. Soud prvního stupně usnesením č. j. MSPH 91 INS 16857/2015-P1-5 z 16. 8. 2016 vzal dle § 184 insolvenčního zákona na vědomí zpětvzetí přihlášky pohledávky věřitele č. 1 a dále rozhodl, že právní mocí usnesení účast tohoto věřitele v řízení končí.

Odvolací soud svolal původně jednání na 1. 9. 2016. Dlužník se podáním z 30. 8. 2016 omluvil z účasti na tomto jednání s ohledem na svůj zdravotní stav (dne 29. 8. 2016 byl nucen vyhledat lékařskou pomoc, lékař mu diagnostikoval akutní bronchitidu, předepsal mu medikamenty a nařídil mu klid na lůžku po dobu nejméně jednoho týdne) a předložil rozhodnutí lékaře z 29. 8. 2016 o dočasné pracovní neschopnosti. Z uvedeného důvodu dlužník požádal o odročení jednání. Odvolací soud odročil jednání na den 29. 9. 2016 v 15:00 hod. Dopisem doručeným osobně dne 27. 9. 2016 odvolacímu soudu dlužník opět požádal o odročení jednání vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, a to přetrvávajícím problémům s akutní bronchitidou. Lékařem mu byl opět předepsán klid na lůžku; na příští jednání si dlužník zajistí právní zastoupení. Přílohou dopisu doručeného 27. 9. 2016 bylo rozhodnutí lékaře z 27. 9. 2016 o dočasné pracovní neschopnosti počínaje dnem 27. 9. 2016, přičemž pacientovi byly povoleny od uvedeného dne každý den vycházky v intervalu od 12:00 do 15:00 hod.

Odvolací soud se nejdříve zabýval opakovanou žádostí dlužníka o odročení jednání. Jak plyne z § 101 odst. 3 o. s. ř., v jednání lze pokračovat i v nepřítomnosti účastníka, pokud tento nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Ne každá pracovní neschopnost znemožňuje účastníkovi dostavit se k jednání soudu. Jak je zřejmé z rozhodnutí lékaře z 27. 9. 2016, dlužník měl povoleny každý den vycházky v časovém intervalu od 12:00 do 15:00 hod., jeho zdravotní stav tedy umožňoval dostavit se k jednání odvolacího soudu, který již jednou vyšel dlužníkovi vstříc a předchozí jednání nařízené na den 1. 9. odročil na 29. 9. Kromě toho sice dlužník v opakované žádosti uvádí, že pro příští jednání odvolacího soudu zplnomocní svého právního zástupce, nicméně není zřejmé, proč tak nepostupoval již po prvním odročení svého jednání. Odvolací soud dále poukazuje na skutečnost, že zbytečným odročením jednání by odvolací soud porušil ústavní právo samotného dlužníka, vtělené do Čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů. Na druhé straně nikomu není dovoleno zneužívat svých práv (viz mj. § 8 občanského zákoníku), tj. ani zneužití práva být přítomen projednání své věci. Odvolací soud nařízené jednání neodročil, neboť neshledal s přihlédnutím k uvedeným skutečnostem, že by v dané věci byl dán důležitý důvod pro odročení jednání dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. ve spojení s § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadenou část usnesení (body I., II. a III. výroku) a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné. Jednání se v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. konalo v nepřítomnosti dlužníka a nebyl přítomen ani navrhovatel, který ke dni konání jednání již přestal být účastníkem insolvenčního řízení.

Odvolací soud se nejdříve zabýval odvoláním proti rozhodnutí, kterým byl zjištěn úpadek dlužníka (bod I. výroku).

Podle § 136 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 141 odst. 1 insolvenčního zákona Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Podle odst. 2 Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Odvolací soud zdůrazňuje, že s ohledem na § 141 odst. 1 větu třetí insolvenčního zákona odvolací soud nemůže pro posouzení úpadku dlužníka vzít na vědomí okolnost, že navrhující věřitel Credico europe, a. s. již není účastníkem insolvenčního řízení a že jeho pohledávka již není v tomto řízení přihlášena.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 insolvenčního zákona vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. jestliže se nepodaří dlužníkovi některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 insolvenčního zákona.

K § 141 odst. 2 insolvenčního zákona odvolací soud podotýká, že i kdyby navrhovatel neměl v době vydání napadeného usnesení vůči dlužníkovi žádnou pohledávku více než 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona), nebylo by to pro výsledek odvolací věci podstatné s ohledem na § 141 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť rozhodující je okolnost, zda je úpadek dlužníka osvědčen (tj. zda je dána pluralita jiných věřitelů a platební neschopnost dlužníka). Obrana dlužníka vycházející z jeho tvrzení, že navrhující věřitel nemá žádnou pohledávku vůči dlužníkovi, nemá sama o sobě právní význam pro existenci úpadku na straně dlužníka. Nicméně odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že navrhující věřitel osvědčil existenci své pohledávky ve výši 53.000.000 Kč vůči dlužníkovi.

Jak plyne z § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, pro zjištění úpadku na straně dlužníka je nutná pluralita věřitelů (dlužník musí mít nejméně dva věřitele), jejichž pohledávky jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a dlužník není schopen tyto pohledávky uspokojit (tj. je v platební neschopnosti). Podle odst. 2 platí vyvratitelná právní domněnka, že dlužník je v platební neschopnosti, neplní li své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Sám dlužník připustil, že má pět věřitelů (Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra, I-Xon, a. s., Ing. František Janecký,

Oldřich Jakl, Lucie Rybyšarová a Ondřej Rybyšarov), přičemž ve třech případech se jedná o vykonatelné pohledávky.

Odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4462/2011 z 26. 1. 2012, ve kterém Nejvyšší soud dovodil, že věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníku může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), nemůže uspět s návrhem na prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Je-li takový návrh přesto podán, musí být zamítnut. Dále na toto usnesení navázal Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 29 NSČR 113/2013 z 12. 12. 2013, které bylo pod č. 45/2014 uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou Při zkoumání schopnosti dlužníka hradit pohledávky věřitelů osvědčené při rozhodování o úpadku dlužníka není podstatné, zda věřitelé mohou ohledně těchto pohledávek ihned přistoupit k výkonu rozhodnutí či exekuci (zda již mají exekuční titul), ale to, zda by je mohli bez obtíží vymoci z dlužníkova majetku výkonem rozhodnutí (exekucí), kdyby exekuční titul měli. Nejvyšší soud (také s odkazem na usnesení sp. zn. 29 Cdo 4462/2011, jehož závěry měl za použitelné i pro insolvenční řízení), uzavřel, že věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníku může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), nemůže uspět s insolvenčním návrhem. Odvolací soud konstatuje, že v předmětné věci je zcela zřejmé, že věřitelé nemohou bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí) splnění svých nezajištěných pohledávek vůči dlužníkovi, které ve svém součtu v době vydání usnesení činily minimálně 55.954.561 Kč.

Je dána pluralita věřitelů a osvědčena platební neschopnost dlužníka (řada věřitelů má pohledávku vůči dlužníkovi, která je více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti). Z uvedeného plyne právní závěr, že byly splněny podmínky pro zjištění úpadku dlužníka z důvodu jeho platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona.

Vzhledem k uvedeným závěrům soud prvního stupně postupoval po právu, když zjistil úpadek dlužníka. Odvolací soud proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil bod I. výroku usnesení jako věcně správný.

Odvolací soud se dále zabýval odvoláním dlužníka proti rozhodnutí, kterým byl zamítnut návrh na povolení oddlužení a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs (body II. a III. výroku).

Podle § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 396 insolvenčního zákona Jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud uvádí, že oddlužení nelze jako pravidlo schválit v případě, že dlužník není schopen splnit podmínku stanovenou v § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, tj. že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude činit nejméně 30 % jejich pohledávek. V případě rozhodnutí o odvolání dlužníka proti zamítnutí návrhu na povolení oddlužení se uplatní civilněprávní zásada vyjádřená v § 154 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř., podle které je pro rozhodnutí odvolacího soudu rozhodující stav v době vyhlášení jeho rozhodnutí. Tudíž pro účely eventuálního oddlužení již nelze počítat s pohledávkami osvědčenými ke dni vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, nýbrž s celkovou výší přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů. Odvolací soud podotýká, že přezkumné jednání dosud neproběhlo, neboť původně stanovený termín 10. 2. 2016 byl odročen na neurčito s tím, že soud prvního stupně čeká na výsledek předmětné odvolací věci.

Odvolací soud provedl důkaz seznamem přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení (č. d. B-4), ze kterého zjistil, že do insolvenčního řízení se do 11. 1. 2016 (do dvou měsíců od rozhodnutí o úpadku) přihlásilo vedle navrhujícího věřitele č. 1 dalších 6 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 2.252.131,05 Kč. Insolvenční správce v tomto seznamu nepopřel žádnou z pohledávek nezajištěných věřitelů. Nicméně odvolací soud dodává, že se jedná o předběžný závěr, neboť insolvenční správce má možnost popřít pohledávky (tj. změnit názor vyjádřený v uvedeném seznamu přihlášených pohledávek, viz § 192 odst. 2 insolvenčního zákona) při přezkumném jednání, které se zatím neuskutečnilo.

Odvolací soud učinil závěr, že v případě řešení oddlužení splátkovým kalendářem (§ 398 odst. 1 insolvenčního zákona) by nezajištění věřitelé nedostali uhrazeno s ohledem na nízký příjem dlužníka 30 % svých pohledávek, které podle dosavadního stavu řízení činí celkem 2.252.131,05 Kč. V rámci řešení oddlužení plněním splátkového kalendáře by bylo nutno v průběhu pěti let zaplatit 30 % z celkové výše pohledávek 2.252.131,05 Kč nezajištěných věřitelů, tj. nejméně 675.639,40 Kč, což by jen na měsíční splátce (bez částky 1.089 Kč na zaplacení odměny s výdaji a DPH insolvenčního správce) činilo 11.260,66 Kč měsíčně.

Odvolací soud učinil závěr, že v případě řešení oddlužení splátkovým kalendářem (§ 398 odst. 1 insolvenčního zákona) by nezajištění věřitelé nedostali uhrazeno s ohledem na nízký příjem dlužníka 30 % svých pohledávek, které podle dosavadního stavu řízení činí celkem 2.252.131,05 Kč. V rámci oddlužení by bylo nutno zaplatit 30 % z celkové výše pohledávek 2.252.131,05 Kč nezajištěných věřitelů, tj. nejméně 675.639,40 Kč, což by jen na měsíční splátce (bez částky 1.089 Kč na zaplacení odměny s výdaji a DPH insolvenčního správce) činilo 11.260,66 Kč měsíčně. Avšak jak zjistil soud prvního stupně, dlužník by byl schopen měsíčně splácet věřitelům jen částku 6.534 Kč, což by činilo za pět let jen 392.040 Kč. Nebyla by tedy splněna podmínka 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů.

Dlužník v seznamu majetku uvedl obchodní podíly v 6 společnostech, na majetek jedné z nich byl prohlášen dne 5. 3. 2014 konkurs. Není zřejmá tržní hodnota těchto podílů (dlužník se k jejich hodnotě nijak nevyjádřil) a je nepravděpodobné, že by je bylo možné zpeněžit za celkovou částku dosahující výše 675.639,40 Kč. Odvolací soud proto dodává, že ani v případě řešení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se nepodává, že by nezajištění věřitelé obdrželi 30 % svých pohledávek.

Odvolací soud dospěl k závěru, že je správný předpoklad soudu prvního stupně, že není splněna podmínka stanovená v § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona. Soud prvního stupně postupoval po právu, když v souladu s uvedeným ustanovením a § 396 insolvenčního zákona zamítl návrh na povolení oddlužení a prohlásil konkurs na majetek dlužníka. Odvolací soud proto dle § 219 o. s. ř. potvrdil i body II. a III. výroku usnesení jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 29. září 2016 JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková