1 VSPH 256/2015-A-10
KSLB 82 INS 629/2015 1 VSPH 256/2015-A-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice: Dana anonymizovano , anonymizovano , bytem Liberec V-Kristiánov, PSČ 460 05, Kosmonautů 360, zahájené návrhem dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č. j. KSLB 82 INS 629/2015-A-5 ze dne 15. ledna 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č. j. KSLB 82 INS 629/2015-A-5 ze dne 15. ledna 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, výše uvedeným usnesením uložil dlužnici zaplatit zálohu 15.000 Kč na náklady insolvenčního řízení do 7 dnů od právní moci rozhodnutí na účet soudu. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dlužnice se návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu dne 13. 1. 2015 domáhá povolení oddlužení formou plnění splátkového kalendáře. Soud odkázal na ustanovení § 108 a § 395 odst. 1 insolvenčního zákona a dospěl k závěru, že dlužnice svým návrhem sleduje nepoctivý záměr, a proto dle uvedené právní úpravy není možné povolit oddlužení. Soud na základě informací vyplývajících z katastru nemovitostí a z materiálů předložených dlužnicí v přílohách insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení zjistil, že dlužnice prostřednictvím darovací smlouvy uzavřené dne 20. 5. 2013 bezúplatně převedla na svou dceru Michaelu Jersákovou bytovou jednotku č. 360/2 s příslušenstvím v podobě spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemcích parc. č. 3533, parc. č. 3534, a parc. č. 3535, vše v katastrálním území Liberec, obec Liberec V-Kristiánov. Soud podotkl, že z listin přiložených k insolvenčnímu návrhu lze dovodit, že dlužnice již v průběhu roku 2013 evidovala vůči své osobě pohledávky více věřitelů, když měla již v průběhu roku 2011 uzavírat úvěrové smlouvy a smlouvy o půjčce, které nebyla s to řádné plnit, neboť i omylem zaslanou platbu na svůj účet v květnu 2014 neoprávněně použila na částečnou úhradu svých, již v té době splatných, závazků. Konečně je třeba zohlednit i skutečnost, že dlužnice uvedla celkovou výši závazků 225.723 Kč, což je částka, jejíž úhradu by bylo možné při zpeněžení předmětného nemovitého majetku dosáhnout zřejmě v plném rozsahu.

Soud učinil závěr, že úpadek dlužnice bude nutné řešit konkursem, přičemž v takovém případě činí odměna a hotové výdaje insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč. Vzhledem k movitému majetku dlužnice, který bude možné zpeněžit, stanovil soud dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč.

Dlužnice podala včas proti usnesení odvolání, ve kterém uvedla, že v roce 2011 uzavřela s ČSOB smlouvu o úvěru a kreditní kartě, přičemž tyto závazky hradila včas. Její dcera Michaela Jersáková si vzala úvěr na základě smlouvy z 12. 3. 2012, který byl zajištěn předmětným bytem, a v té době neměla dlužnice problémy se splácením svých závazků. V květnu 2013 dlužnice darovala dceři předmětný byt; vzhledem k váznoucímu zástavnímu břemeni nebylo možné použít tento majetek k úhradě závazků dlužnice. Označení jejího jednání za nepoctivý záměr jí nepřipadá spravedlivé.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužnice důvodným.

Podle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Jak plyne z poslední věty uvedeného ustanovení, pro povinnost zaplatit zálohu má podstatný význam okolnost, zda lze úpadek dlužníka řešit oddlužením.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Soud prvního stupně založil svou úvahu, že nelze v dané věci řešit úpadek dlužnice oddlužením, na tom, že podle jeho názoru dlužnice darováním bytové jednotky v květnu 2013 sledovala nepoctivý záměr. Odvolací soud dodává, že na nepoctivý záměr lze usuzovat též tehdy, pokud by bylo možné shledat neúčinným právní úkon dlužníka, který vedl k dlužníkovu úpadku (§ 240 odst. 2 insolvenčního zákona). V daném případě lze učinit závěr, že pokud ne přímo bezúplatný převod bytové jednotky z dlužnice na její dceru v květnu 2013, tak souhlas dlužnice se zastavením jejího bytu k zajištění závazku její dcery, založeného smlouvou z 12. 3. 2012, byl právním úkonem vedoucím k úpadku dlužnice-je správná úvaha soudu prvního stupně, že pokud by dlužnice zůstala vlastníkem předmětné bytové jednotky (a odvolací soud dodává, kdyby bytovou jednotku nezastavila), nepochybně by výtěžek z prodeje nemovitosti postačil k úhradě závazků ve výši 225.733 Kč, uvedené dlužnicí v jejím insolvenčním návrhu. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že je dán důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení stanovený v § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona.

V daném případě přichází v úvahu řešení úpadku dlužnice pouze konkursem (popř. nepatrným konkursem dle § 314, 315 insolvenčního zákona). Je proto namístě uložení povinnosti platit zálohu na náklady insolvenčního řízení dle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona.

V konkursu činí odměna insolvenčního správce vždy minimálně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) a v souladu s § 2a uvedené vyhlášky náleží insolvenčnímu správci odměna 1.000 Kč za každou přezkoumanou přihlášku. Dále se insolvenčnímu správci též nahrazují jeho hotové výdaje (§ 7 vyhlášky). Vzhledem k tomu, že dlužnice nedisponuje dostatečnými likvidními prostředky, z nichž by bylo možno náklady insolvenčního správce hradit v plném rozsahu, je uložení povinnosti zaplatit zálohu v uvedené výši 15.000 Kč namístě.

Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně posoudil správně podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 31. srpna 2015

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná