1 VSPH 256/2012-B-27
MSPH 95 INS 4090/2011 1 VSPH 256/2012-B-27

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka: HRBS, a.s. se sídlem Praha 3-Žižkov, Kubelíkova 1224/42, IČO 25483871, zast. JUDr. Michalem Pacovským, advokátem se sídlem Praha 8, Nad Rokoskou 1228/38, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 4090/2011-B-7 ze dne 8. února 2012,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 4090/2011-B-7 ze dne 8. února 2012 se z r u š u j e a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením zamítl návrh dlužníka na povolení reorganizace ze dne 31.1.2012.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že návrhem ze dne 31.1.2012 se dlužník domáhal povolení řešení úpadku reorganizací. Dlužník tvrdil, že jeho obrat v roce 2010 dosáhl k 31.12.2010 částky 224.053.058,-Kč a jako způsob provedení reorganizace dlužník navrhl kombinaci restrukturalizace pohledávek věřitelů, zajištění financování provozu podniku dlužníka a finančního zajištění vypořádání závazků dlužníka vyplývajících z reorganizačního plánu.

Usnesením ze dne 26.9.2011 (A-69) soud dlužníka vyzval k předložení seznamů majetku, závazků a zaměstnanců. Na tuto výzvu dlužník reagoval podáním ze dne 7.10.2011, v rámci kterého předložil seznam majetku označený jako Kniha pohledávek , Kniha závazků a seznam zaměstnanců. Ze seznamu pohledávek podle názoru soudu nebylo patrné, na jakých skutečnostech se pohledávky dlužníka zakládaly a dlužník se nevyjádřil k jejich dobytnosti. Kromě pohledávek dlužník neoznačil žádný jiný majetek.

Dlužník podle rozvahy k 1.2.2012 evidoval na účtu pokladny částku ve výši 151.516,-Kč, na bankovních účtech evidoval částku 252.226,42 Kč a dle soudu neobjasnil stav účtu nedokončená výroba ve výši 2.275.657,-Kč (o jaký konkrétní majetek se jedná). Přehled o struktuře majetku dlužníka neplynul ani z jiných dokladů. Nebylo zřejmé, zda je dlužník dosud vlastníkem majetku samostatné movité věci a soubory movitých věcí v hodnotě 15.959.000,-Kč. Položka označená jako zásoby ve výši 13.526.000,-Kč nebyla specifikována. Z rozvahy dlužníka plynulo, že ke konci účetního období roku 2010 byl financován převážně z cizích zdrojů ve výši 108.920.000,-Kč. Soud dovodil, že nelze usuzovat na poctivý záměr dlužníka, a proto návrh na povolení reorganizace postupem podle § 326 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) zamítl.

Soud nepostupoval podle § 302 IZ proto, že schůze věřitelů byla usnesením ze dne 16.11.2011 (A-79) svolána na 13.2.2012 a že ani při předložení řádných seznamů majetku dlužník nebyl s to nabídnout ekonomicky přijatelné řešení k překonání úpadku.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Namítal, že soud měl postupovat podle § 320 IZ a že soud nepřípustně hodnotil věc ještě před předložením možných důkazů. Domníval se, že dostatečně vymezil hmotnou složku svého podniku (dlouhodobý hmotný majetek v čisté hodnotě téměř 12.000.000,-Kč), nehmotnou složku (pohledávky a závazky) a tvrdil, že zákon nestanoví povinnost, že za účelem podnikání musí podnikatel povinně zaměstnávat určitý počet zaměstnanců.

Dlužník dovozoval, že poctivý záměr dostatečně prokázal již samotným podáním návrhu na povolení reorganizace a že soud jeho nepoctivý záměr neprokázal. Domníval se, že splňuje podmínku minimální výše obratu za poslední účetní období předcházející podání insolvenčního návrhu. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a povolil řešení úpadku reorganizací.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 319 odst. 1 IZ návrh na povolení reorganizace, podaný dlužníkem, musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat a) označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat, b) dlužníkovi známé údaje o kapitálové struktuře a majetku osob, které dlužníka ovládají nebo které tvoří s dlužníkem koncern, včetně údaje o tom, zda ohledně některé z těchto osob neprobíhá insolvenční řízení, anebo prohlášení, že není takových osob, c) údaj o způsobu navrhované reorganizace.

K návrhu na povolení reorganizace musí dlužník připojit seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil (odst. 2).

Návrh na povolení reorganizace podaný věřitelem musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat údaje uvedené v odstavci 1 písm. a) a c). Ostatní údaje podle odstavce 1 uvede věřitel, jen pokud jsou mu známy (odst. 3).

Podle § 320 odst. 1 IZ neobsahuje-li návrh na povolení reorganizace všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Podle § 326 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení reorganizace, a) lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) který znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení reorganizace bylo již dříve rozhodnuto, anebo c) který podal věřitel, jestliže jej neschválí schůze věřitelů. Podle odstavce 2 téhož paragrafu lze na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení reorganizace usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Z obsahu návrhu dlužníka na povolení reorganizace ze dne 31.1.2012 odvolací soud zjistil, že dlužník navrhoval reorganizaci kombinací restrukturalizace pohledávek, zajištění financování provozu podniku a finančního zajištění vypořádání závazků. Dlužník neuvedl žádné bližší skutečnosti, jak by k realizaci tohoto návrhu mělo dojít, který subjekt by měl reorganizaci financovat či z jakých prostředků dlužníka by věřitelé mohli být uspokojeni.

Usnesením ze dne 26.9.2011 (A-69) byl dlužník vyzván k předložení seznamů majetku, závazků a zaměstnanců, přičemž byl podrobně poučen o náležitostech těchto seznamů. V rámci seznamu majetku měl mimo jiné uvést údaj o dobytnosti svých pohledávek za třetími osobami a skutečnosti, na kterých se tyto pohledávky zakládají. Dlužník na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 7.10.2011. V rámci seznamu majetku označeného jako Kniha pohledávek dlužník neuvedl právní důvod vzniku pohledávek. Pokud jde o údaj o dobytnosti pohledávek, dlužník v seznamu majetku uvedl kolonku K likvidaci , kterou lze považovat za údaj o dobytnosti pohledávek. Z tohoto údaje plyne, že značná část pohledávek dlužníka je zřejmě nedobytná. Potřebné údaje o povaze a struktuře majetku dlužníka nebylo možno zjistit ani z dalších dokladů předložených dlužníkem, přičemž k této skutečnosti se dlužník v rámci podaného odvolání nevyjádřil ani netvrdil, z jakých jiných dokladů by bylo možno si úsudek o majetku dlužníka učinit.

Odvolací soud má za to, že účelem návrhu na povolení reorganizace je soudu poskytnout v co nejširším rozsahu úplné a přesné informace, jak by podle jeho návrhu měla reorganizace probíhat. V tomto směru se dlužníkem předložené doklady a údaje jeví jako nedostačující, když z nich není možno dovodit, že účel sledovaný návrhem na povolení reorganizace bude skutečně (při absenci majetku dlužníka, určitosti struktury jeho podniku, způsobu financování reorganizace) dosažen. Za tohoto stavu bylo namístě, aby soud I. stupně v souladu s § 320 odst. 1 IZ dlužníka vyzval k doplnění jeho návrhu. Namísto toho však soud na tuto výzvu rezignoval s tím, že usnesením ze dne 16.11.2011 (A-79) byla svolána schůze věřitelů na 13.2.2012 a dále soud uvedl, že ani při předložení řádných seznamů majetku není dlužník s to nabídnout ekonomicky přijatelné řešení k překonání úpadku.

Odvolací soud je toho názoru, že i při těchto pochybnostech bylo povinností soudu I. stupně (viz zákonná definice výzvy k doplnění návrhu uvedená v § 320 odst. 1 IZ insolvenční soud usnesením vyzve ) dlužníka vyzvat k doplnění návrhu a dát mu zákonem stanovenou možnost, aby svůj vadný návrh doplnil. Jestliže soud I. stupně takto nepostupoval, ale toliko konstatoval, že návrh dlužníka je neurčitý, nesplňuje předepsané náležitosti a k opravě návrhu dlužníka soud nevyzval z důvodu svolání schůze věřitelů, založil tím vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Takto na věc nahlíženo lze mít za předčasné i usnesení ze dne 14.2.2012 (B-14) o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, když napadené usnesení nenabylo dosud právní moci.

Ze shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

V další fázi řízení bude na soudu I. stupně, aby dlužníka vyzval postupem podle § 320 odst. 1 IZ k doplnění jeho návrhu na povolení reorganizace.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 20. března 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva