1 VSPH 254/2015-A-14
KSLB 54 INS 34307/2014 1 VSPH 254/2015-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníků (manželů): Kamil anonymizovano , anonymizovano , IČO 76235122, a Romana Procházková, nar. 17.9.1988, oba bytem Liberec, Ořechová 1623/5, zahájené návrhem dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č.j. KSLB 54 INS 34307/2014-A-8 ze dne 16. ledna 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č.j. KSLB 54 INS 34307/2014-A-8 ze dne 16. ledna 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením z 16.1.2015 uložil dlužnici zaplatit do 7 dnů od právní moci usnesení zálohu 35.000,-Kč na náklady insolvenčního řízení. Rozhodnutí odůvodnil tím, že dne 18.12.2014 byl soudu doručen insolvenční návrh na povolení oddlužení dlužníků. Soud odkázal na § 108 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona) a dospěl k závěru, že úpadek dlužníků nelze řešit oddlužením. Dlužníci by nesplnili podmínku stanovenou v § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, tj. úhradu alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Vycházel přitom z doloženého příjmu dlužníka v podání na č.l. A-2 (pracovní smlouvy ze dne 24.11.2014), který má činit 9.800,-Kč hrubého, což odpovídá čisté mzdě přibližně 8.722,-Kč. Z takto zjištěného příjmu dlužníka však nelze provést zákonnou srážku pro přednostní pohledávky postupem dle § 276 a násl. o.s.ř., při zohlednění 2 vyživovacích povinností. Dlužnice doložila, že v současné době pobírá rodičovský příspěvek ve výši 3.800,-Kč a dále pro účely plnění splátkového kalendáře nabízí příjem z dohody o provedení práce v průměrné výši přibližně 4.867,-Kč (výplatní pásky na č.l. A-6/24-25). Z takto zjištěného příjmu dlužníka lze provést zákonnou srážku pro přednostní pohledávky postupem dle § 276 a násl. o.s.ř., při zohlednění 2 vyživovacích povinností pouze z dohody o provedení práce jako příjmu vedlejšího ve výši 2/3 bez zohlednění tzv. základní částky ve smyslu § 278 o.s.ř., a to v částce 3.244,67 Kč měsíčně. Za předpokladu udržení stávajících příjmů dlužníků lze tedy očekávat uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu přibližně 13,53 %.

Kromě toho soud dovodil, že dlužníci nepředložili písemný souhlas věřitelů ve smyslu § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona, byť některé závazky pocházejí z podnikatelské činnosti dlužníků.

Soud též učinil závěr, že ze strany dlužníků je sledován nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona) spočívající v dosažení oddlužení bez snahy do budoucna korigovat své chování. Institut oddlužení neslouží k mechanické aplikaci na všechny dlužníky nacházející se v úpadku; oddlužení má být druhou šancí pro dlužníky, kteří se v důsledku svého neuváženého jednání (většinou způsobeného absencí právní či ekonomické gramotnosti ústící v neschopnost zvážit veškerá rizika plynoucí z obsahově komplikovaných smluv), popřípadě nezaviněně vlivem nepříznivých životních událostí, dostali do těžké životní situace, kdy jejich příjem nestačí na zapravení všech dluhů, avšak je dán předpoklad, že takoví dlužníci uhradí buď z příjmů (v době nejdéle 5 let) nebo z majetku alespoň 30 % z celkového objemu nezajištěných pohledávek. I po schválení oddlužení musí dlužník usilovat o co nejvyšší uspokojení věřitelů a svým řádným a svědomitým přístupem přesvědčit insolvenční soud o snaze postavit se plně vlastní majetkové situaci, maximalizovat úsilí o úhradu svých dluhů a tím i nabýt zkušenosti a vyvodit závěry pro další vedení života po splnění oddlužení. Tomu však nenasvědčuje skutkový podklad, na jehož základě byl podán insolvenční návrh. Dlužník byl odsouzen v 10 trestních řízeních, které jsou blíže specifikovány v odůvodnění usnesení. Soud dospěl k závěru, že dlužník přistupuje k institutu oddlužení účelově, když se snaží ve svém základu vyhnout řádnému a úplnému placení závazků. Jeho majetková neodpovědnost, jakož i celkový přístup k životu lze demonstrovat na zjištěních plynoucích z obsahu trestního spisu (viz lstivé přesvědčování třetích osob k trestné činnosti a využívání jejich důvěry či nevědomosti, nebo lehkovážné nakládání a zneužívání informací způsobující ohrožení dobré pověsti podnikání, ve kterém jsou majetkově zainteresovány další osoby). Nelze přitom odhlížet ani od motivace dlužníka při páchání trestné činnosti, která převážně směřovala nejen k neoprávněnému nabývání majetkových hodnot, ale zejména ke zbavení se nebo převedení odpovědnosti za splnění závazků přímo souvisejících s nabýváním takových hodnot na třetí osoby. Proto i z tohoto důvodu nemůže být povoleno oddlužení a jediným možným řešením úpadku je konkurs.

Soud uvedl, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Zaplacená záloha též brání tomu, aby náklady insolvenčního řízení nehradil stát v případě, že nebude dohledán žádný majetek dlužníků. Náklady insolvenčního řízení jsou zejména odměna insolvenčního správce a jeho hotové výdaje. Odměna správce podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí v takovém případě nejméně 45.000,-Kč. Dlužníci nedisponují finančním majetkem (peníze, pohledávky), který by mohl insolvenční správce bezprostředně použít po nástupu do funkce. Dále dlužníci vlastní movité věci pouze nepatrné hodnoty, proto soud vycházel při stanovení výše zálohy z úvahy, že lze předpokládat výši srážek na úrovni 3.245,-Kč měsíčně, tudíž celkový příjem ze zpeněžení bude přibližně 19.470,-Kč (srážky po dobu přibližně 6 měsíců trvání insolvenčního řízení). Soud proto stanovil výši zálohy 35.000,-Kč, když smyslem a účelem zálohy bude především úhrada odměny insolvenčního správce ve výši 54.450,-Kč (odměna ve výši

45.000,-Kč zvýšena o DPH ve výši 21 %), a dále zapravení prvotních výdajů insolvenčního správce v souvislosti s administrativním zjištěním a zajištěním majetkové podstaty dlužníka, zejména pak náklady spojené s provedením místního šetření (zejména cestovní náhrady ve smyslu § 156 a násl. zákona č. 262/2006, zákoníku práce ve znění pozdějších předpisů) a provedením úkonů směřujících ke zjištění celé majetkové podstaty dlužníka a případnému zpeněžení movitých věcí (např. náklady dražby ve smyslu § 18 a § 38 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, nebo inzerce prodeje nemovitostí), jakož i náklady spojené s běžnou administrativou a organizací v rámci řešení úpadku (tj. zejména hovorné, poštovné, provoz kanceláře), a úkonů souvisejících se zjišťováním a oceňováním majetku ve výši přibližně 5.000,-Kč.

Dlužníci podali včas proti usnesení odvolání, ve kterém žádají o znovuprojednání výše zálohy . Odvolání odůvodnili tím, že žádný ze závazků dlužníků není dluhem z podnikání. Dlužníci jsou schopni uhradit v průběhu 5 let až 35 % pohledávek nezajištěných věřitelů, které celkem činí 727.662,48 Kč. Čistá měsíční mzda dlužníka sice činí 8.722,-Kč, ale od zaměstnavatele dostává každý měsíc diety, které s čistou mzdou např. v prosinci 2014 (výplatní pásku přikládá) dosáhly celkem výše 17.365,-Kč. Při vyživovací povinnosti na syna a manželku lze počítat s měsíční srážkou přibližně 5.214,-Kč, tj. za 60 měsíců se jedná o sumu 312.480,-Kč a při odečtení nákladů na insolvenčního správce 54.450,-Kč. Dlužnice sice již nepracuje pro společnost Globus, jak uváděli v návrhu na povolení oddlužení, nicméně nyní se zaučuje jako brigádnice v kavárně s dohodnutou mzdou 60 Kč/hod. Pro věřitele je výhodnější oddlužení plněním splátkového kalendáře než konkurs.

Při hodnocení poctivosti záměru spojeného s podáním insolvenčního návrhu je třeba vyjít též ze zákonné fikce a vzít v úvahu, že dlužník podal návrh na zahlazení trestů, za které byl pravomocně odsouzen. Dlužník své dřívější lehkovážné, marnotratné a nezodpovědné jednání přehodnotil a uvědomil si své životní priority.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o.s.ř. a neshledal odvolání dlužníků důvodným.

V prvé řadě odvolací soud zdůrazňuje, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 insolvenčního zákona není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v občanském soudním řádu ani zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Nepřichází proto v úvahu snížení částky zálohy s ohledem na majetkové poměry dlužníků-insolvenčních navrhovatelů.

Podle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Odvolací soud se ztotožnil s předběžným závěrem soudu prvního stupně, že není splněna nutná podmínka pro oddlužení, a to dosažení hranice pro uspokojení 30 % pohledávek věřitelů (§ 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona). V případě pobíraných diet nelze tuto složku příjmu dlužníka považovat za stálou, proto není namístě z ní vycházet jako z trvalého příjmu dlužníka, se kterým by bylo možné počítat pro splátky po dobu 5 let ve prospěch nezajištěných věřitelů a úhrady nákladů insolvenčního správce. Odvolací soud též nevzal v úvahu dlužníky tvrzený příjem dlužnice, neboť se mělo jednat jen o brigádu, nikoliv o pracovní poměr na dobu neurčitou. Odvolací soud se proto ztotožnil s předběžným závěrem soudu prvního stupně (jakož i s odůvodněním tohoto závěru), že dlužníci by nebyli schopni plnit podmínku stanovenou v § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, tj. uhradit během 5 let nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek. S přihlédnutím k případné povinnosti dlužníků plnit měsíční zálohu na náklady insolvenčního řízení a odměnu s výdaji insolvenčního správce 1.125,-Kč a 225,-Kč dle § 3 písm. c) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., resp. s 21 % DPH 1.633,50 Kč) by se během 5 let jednalo o částku 316.309M-Kč (30 % všech nezajištěných pohledávek 727.662,48 Kč činí 218.299,-Kč a k této částce je nutno připočíst náklady insolvennčího správce 98.010,-Kč, což je suma včetně DPH).

Za této situace již není potřebné zkoumat správnost závěru soudu prvního stupně ohledně nesplnění podmínky pro oddlužení stanovené v § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona (poctivosti záměru dlužníka Kamila Procházky), neboť je již předběžně zřejmé, že s rozhodnutím o úpadku nelze spojit rozhodnutí o povolení oddlužení.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty. Nemožnost této úhrady ve významné části z majetkové podstaty je zřejmá-dlužníci v seznamu majetku uvedli drobnější movitý majetek (vybavení domácnosti), u kterého nelze předpokládat zpeněžení.

V daném případě přichází v úvahu řešení úpadku dlužníků pouze konkursem (popř. nepatrným konkursem dle § 314, 315 insolvenčního zákona). Okolnost, že dlužníci nemají dle svého tvrzení dostatečné prostředky k zaplacení zálohy, není důvodem pro její neuložení, naopak ustanovení § 108 odst. 1 insolvenčního zákona počítá s uložením zálohy i v případě, nemá-li dlužník žádný majetek. Odvolací soud dodává, že podle § 144 insolvenčního zákona insolvenční návrh nelze zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé. I z tohoto důvodu je namístě uložení povinnosti platit zálohu na náklady insolvenčního řízení dle § 108 odst. 1 insolvenčního zákona.

V konkursu sice činí odměna insolvenčního správce vždy minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) a v souladu s § 2a uvedené vyhlášky náleží insolvenčnímu správci odměna 1.000,-Kč za každou přezkoumanou přihlášku. Dále se insolvenčnímu správci též nahrazují jeho hotové výdaje (§ 7 vyhlášky). Vzhledem k tomu, že dlužníci nedisponují dostatečnými likvidními prostředky, z nichž by bylo možno náklady insolvenčního správce hradit, je uložení povinnosti zaplatit zálohu v uvedené výši 35.000,-Kč namístě.

Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. července 2015

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná