1 VSPH 246/2012-A-16
MSPH 79 INS 1022/2012 1 VSPH 246/2012-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka PARLET STAVITELSTVÍ, a.s., IČO 27938859, sídlem Praha 1, Ke Kablu 378, zahájené na návrh věřitelky Kateřiny Weizerové, IČO 61584983, bytem i místem podnikání Frýdek-Místek, Horymírova 369, zast. Mgr. Evou Budínovou, advokátkou, sídlem Frýdek-Místek, Dobrovského 724, o odvolání věřitelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2012, č.j. MSPH 79 INS 1022/2012-A-7,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2012, č.j. MSPH 79 INS 1022/2012-A-7, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze uložil věřitelce Kateřině Weizerové (dále jen navrhovatelka), aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, odkazuje přitom na ustanovení § 108 odst. 1 a 2 zák.č. 182/2006 Sb. v platném znění (dále jen IZ) s tím, že navrhovatelka v návrhu neuvedla žádné majetkové hodnoty dlužníka, z nichž by bylo lze hradit náklady řízení.

Proti tomuto usnesení se navrhovatelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil. Namítala, že dlužník se zabýval prováděním staveb a nutně disponuje těžkou technikou, že ve svém sídle má jistě kancelářské vybavení a vlastní několik osobních vozidel luxusních značek. Poukazovala na hospodářský výsledek dlužníka v roce 2009, kdy dlužník měl hotové prostředky ve výši 70.000,-Kč. K tomu předložila výpisy z živnostenského rejstříku, obchodního rejstříku a z centrálního registru vozidel a dlužníkovu účetní závěrku za rok 2009.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu se podává, že se navrhovatelka v insolvenčním návrhu ze dne 22.12.2011 domáhala rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka. Tvrdila, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 113.421,-Kč splatnou dne 8.7.2011 a současně označila dalšího věřitele, vůči němuž má dlužník závazky splatné 30.3.2011, 15.5.2011, 16.6.2011 a 27.6.2011, z čehož dovozovala úpadek dlužníka; o jeho majetku však ničeho neuvedla. Se zřetelem k tomu soud I. stupně při rozhodování o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení postupoval správně. Mezi náklady insolvenčního řízení totiž náleží mimo jiné vždy i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce; v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč (bez DPH) a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty.

Za předpokladu, že by byl zjištěn úpadek dlužníka a ten by nebylo možné řešit jiným způsobem, než konkursem, složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později-např. zpeněžením majetkové podstaty (tedy navrhovatelkou blíže neurčené těžké techniky, kancelářského vybavení a automobilů)-v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže.

Soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně určení její výše. Třeba dodat, že zastaralý údaj o stavu peněžních prostředků dlužníka (70.000,-Kč) vyplývající z jeho účetní závěrky za rok 2009, nelze v roce 2012 považovat za natolik hodnověrný, aby podle něho bylo lze uzavřít, že dlužník i po třech letech takovou hotovostí disponuje. Ostatně, náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení je pohledávkou za majetkovou podstatou (§ 168 odst. 1 písm. d) IZ), kterou lze uspokojit v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku (§ 168 odst. 3 IZ), nestanoví-li zákon jinak (srov. § 297 IZ). Jinými slovy řečeno, pokud bude v majetkové podstatě dostatek prostředků-jak se navrhovatelka domnívá-bude z ní složená záloha navrhovatelce vrácena.

Insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); věřitelka proto není nucena-ochrana jejích práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suplovala povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitelka podává insolvenční návrh, pak je srozuměna se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Odvolací soud proto usnesení soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 1. března 2012

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová