1 VSPH 244/2013-A-16
KSPH 37 INS 30273/2012 1 VSPH 244/2013-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužnice: Marcela Cubrová, nar. 9. března 1957, identifikační číslo 41993721, bytem a místem podnikání Čelákovice-Sedlčánky, Mírové nám. 6, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 30273/2012-A-9 ze dne 4. ledna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 30273/2012-A-9 ze dne 4. ledna 2013 se m ě n í jen tak, že se dlužnici ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužnici povinnost uhradit zálohu ve výši 30.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že k návrhu dlužnice bylo zahájeno insolvenční řízení. Soud odkázal na § 108 odst. 1 a 2 IZ, dovodil, že úpadek dlužnice bude zřejmě řešen nepatrným konkursem, že dlužnice vlastní majetek v hodnotě toliko asi 10.000,-Kč a její závazky vůči 12 věřitelům činí 1.275.377,52 Kč. S ohledem na absenci finančních prostředků k úhradě nákladů řízení soud uložil dlužnici povinnost uhradit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a žádala o snížení uložené zálohy.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny -2-KSPH 37 INS 30273/2012 insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu se podává, že insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 30.11.2012 se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku. Dlužnice vlastní toliko běžné vybavení domácnosti a notebook, její závazky podle vyjádření v insolvenčním návrhu převyšují 7.000.000,-Kč.

S ohledem na předpokládané řešení úpadku dlužnice konkursem (popř. nepatrným konkursem dle § 314, 315 IZ), v němž náklady insolvenčního řízení tvoří mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která-jestliže bylo dosaženo relevantního výtěžku dle § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-dosahuje nejméně 45.000,-Kč. V konkursu dosažený výtěžek (určený k uspokojení nákladů insolvenčního řízení a poté k rozvržení mezi věřitele) je generován jak ze zpeněžení majetku dlužníka (zpeněžení věcí, jež nejsou z majetkové podstaty vyloučeny-§ 207 odst. 1 IZ), tak z postižitelné části příjmů, jež dlužník v průběhu konkursu získá (§ 207 odst. 2 IZ). Dlužnice je však téměř nemajetná a nedoložila, že by v současné době pobírala mzdu, případně jiný příjem. Proto nelze předpokládat, že mohou být do podstaty získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Soud I. stupně tedy postupoval správně, pokud dlužnici napadeným usnesením povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení uložil, přičemž za přiměřenou odvolací soud shledal i její stanovenou výši, a to s ohledem na souhrnnou výši závazků dlužnice, neexistenci zpeněžitelného majetku a předpokládané řešení úpadku dlužnice konkursem, když dlužnice jiný způsob řešení úpadku nenavrhovala.

Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil jen tak, že prodloužil lhůtu ke splnění uložené povinnosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 20. února 2013 JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová