1 VSPH 2431/2015-B-13
KSUL 89 INS 13914/2015 1 VSPH 2431/2015-B-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Josef Kotěšovský, nar. 14. dubna 1993, bytem Rumburk, SNP 155/10, adresa pro doručování: Rumburk, Východní 652/1, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 89 INS 13914/2015-B-5 ze dne 26. listopadu 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 89 INS 13914/2015-

B-5 ze dne 26. listopadu 2015 se v bodě II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením v bodě I. výroku schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, zamítl žádost dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek ve výši 6.000,-Kč (bod II. výroku), uložil dlužníkovi povinnost po dobu následujících pěti let platit nezajištěným věřitelům na úhradu jejich pohledávek prostřednictvím insolvenčního správce částky v rozsahu, v jakém mohou být z příjmů uspokojeny při výkonu rozhodnutí či exekuce přednostní pohledávky v poměru výše nezajištěných pohledávek (bod III. výroku) a povinnost platit insolvenčnímu správci odměnu a náhradu hotových výdajů plus DPH (bod IV. výroku), věřitelům uvedeným v bodě III. výroku uložil povinnost sdělit čísla bankovních účtů insolvenčnímu správci (bod V. výroku), plátci mzdy dlužníka Drylock Technologies, s.r.o. uložil povinnost provádět ze mzdy, platu či jiného příjmu dlužníka zákonné srážky v rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí či exekuce uspokojeny přednostní pohledávky a vyplácet je insolvenčnímu správci (bod VI. výroku), dlužníku uložil povinnost v případě získání příjmu od jiného plátce tuto skutečnost sdělit neprodleně insolvenčnímu správci a soudu (bod VII. výroku), insolvenčnímu správci uložil povinnost, aby částku poukázanou dlužníkem k uspokojení věřitelů rozvrhl mezi věřitele způsobem podle bodu III. výroku a do pěti dnů poukázal příslušné částky jednotlivým věřitelům (bod VIII. výroku) a aby částku připadající na uspokojení pohledávky č. 3 věřitele č. 3 I-Xon, a.s. tomuto věřiteli vyplatil až po zjištění jeho pohledávky (bod IX. výroku), konstatoval otázku dispozičních oprávnění dlužníka (bod X. výroku) a stanovil povinnosti dlužníka po dobu trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře (bod XI. výroku), uložil související povinnosti insolvenčnímu správci (body XII. a XIII. výroku) a konstatoval, že působnost věřitelského výboru bude vykonávat soud (bod XIV. výroku) a že usnesení je účinné okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod XV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dlužník v návrhu na povolení oddlužení navrhoval nižší než zákonem určené měsíční splátky ve výši 5.000,-Kč z důvodu, že se snažil osamostatnit po ukončení studia, za účelem vybavení základními věcmi si vzal úvěry, které z důvodu změn v zaměstnání a krátké době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání nebyl schopen včas splácet. Protože žil sám, nesl veškeré životní náklady, nájemné včetně energií činilo 5.500,-Kč, náklady na dopravu do zaměstnání činily 3.402,-Kč měsíčně, denně celkem 54 km. S ohledem na výsledek přezkumného jednání dlužník svůj návrh upravil tak, že žádal o stanovení měsíční splátky ve výši 6.000,-Kč.

Soud vzal při rozhodování o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek v úvahu skutečnost, že celková výše pohledávek nezajištěných věřitelů činila 472.578,67 Kč, kam byla zahrnuta i pohledávka věřitele č. 3 popřená insolvenčním správcem ve výši 58.003,56 Kč, že průměrný výdělek dlužníka činil za poslední tři měsíce 18.426,-Kč, že při navržené měsíční splátce by nezajištění věřitelé byli uspokojeni v rozsahu 62,35%. Soud dospěl k závěru, že nebyly dány důvody pro stanovení nižších měsíčních splátek, protože dluhy vznikly nerozvážným hospodařením dlužníka v poměrně vysoké výši za poměrně krátkou dobu s ohledem na věk dlužníka. Protože při aktuálním příjmu dlužníka a výši splátky 9.249,-Kč by uspokojení nezajištěných věřitelů činilo asi 103,6%, považoval soud za vhodné nestanovit jinou výši měsíčních splátek tak, aby během trvání oddlužení došlo k 100% úhradě pohledávek nezajištěných věřitelů.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že po odečtení splátky mu nezůstane dostatek finančních prostředků pro úhradu nájemného a cestovného, zůstatek pak nestačí na základní potřeby a jídlo. Rodiče dlužníka byli v tíživé situaci, dlužník si musel hledat zaměstnání v místě bydliště, které je v regionu s nízkými mzdami, jeho mzda bude asi o polovinu nižší a na splátkách by uhradil méně než v případě snížené splátky. Při měsíční splátce 6.000,-Kč, by uspokojení věřitelů činilo asi 63%.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 391 odst. 2 IZ dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno. Podle § 391 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.

Podle § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v rámci kolonky č. 14 formuláře návrhu na povolení oddlužení dlužník žádal o stanovení nižších než zákonem určených splátek s tím, že po ukončení studia byl nucen se osamostatnit, snažil se vybavit základními věcmi, na jejichž pořízení si bral první úvěry. Několikrát změnil zaměstnání, krátce byl veden na úřadu práce. Žije sám, musí si hradit všechny životní náklady. Nájemné činilo 5.500,-Kč měsíčně, náklady na dojíždění do zaměstnání 27 km denně 2x na 21 směn činily 3.402,-Kč.

Z protokolu z přezkumného jednání ze dne 13.11.2015 se podává, že insolvenční správce popřel dílčí pohledávku věřitele č. 3 co do částky 58.003,56 Kč co do pravosti, přičemž z úředního záznamu ze dne 21.12.2015 (B-11) plyne, že věřitel č. 3 k 21.12.2015 nepodal žalobu na určení popřené pohledávky, a proto lze předpokládat vyšší míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. Celková výše pohledávek by tedy činila za takového stavu věci 414.575,-Kč.

Odvolací soud má za to, že Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozhodnutí přesvědčivě a pečlivě vysvětlil, proč dlužníkův požadavek na nižší splátky neshledal důvodným (v tomto směru lze na argumentačně fundované odůvodnění usnesení odkázat), přičemž ani ve stadiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic do té míry pro věc zásadního, co by bylo způsobilé závěry soudu I. stupně vyvrátit. Za nový významný faktor přitom nepokládá odvolací soud skutečnost, že jeden z věřitelů s pohledávkou ve výši cca 12% všech přihlášených pohledávek již zřejmě nebude v režimu splátkového kalendáře uspokojován. Není totiž možné odhlédnout od toho, že dlužník je mladý člověk bez závazků a dalších zásadních limitů omezujících jeho možné pracovní aktivity, jenž si svým dosavadním lehkomyslným způsobem života založil větší množství závazků, a proto nelze po věřitelích spravedlivě požadovat, aby nad rámec toho, že jejich pohledávky jim budou hrazeny postupně v průběhu pěti let, byli nuceni strpět i další újmu spočívající v tom, že část jejich nároku jim nebude uhrazena

Takto na věc nahlíženo důvody ke stanovení nižších splátek odvolací soud neshledal, napadené usnesení v rozsahu napadeném odvoláním proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 2. února 2016

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková