1 VSPH 2430/2015-B-43
KSUL 71 INS 13061/2012 1 VSPH 2430/2015-B-43

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužnice: Bohumila Hlavatá, nar. 5. února 1985, bytem Teplice, Bžany 72, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 13061/2012-B-33 ze dne 30. listopadu 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 71 INS 13061/2012-B-33 ze dne 30. listopadu 2015 se m ě n í tak, že se schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužnice Bohumily Hlavaté nezrušuje a konkurs na její majetek neprohlašuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zrušil oddlužení dlužnice povolené usnesením ze dne 20. srpna 2012, č.j. KSUL 71 INS 13061/2012-A-12, které nabylo právní moci téhož dne (a ve výroku III. usnesení o ustanovení insolvenčního správce dne 11. září 2012) a schválené usnesením ze dne 11. října 2012, č.j. KSUL 71 INS 13061/2012-B-4, které nabylo právní moci dne 11. října 2012, na její majetek prohlásil nepatrný konkurs (body II. a III. výroku) a s tím, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 20. srpna 2012 (A-12) zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením, usnesením ze dne 11. října 2012 (B-4) schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře.

Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 5.5.2014 plyne, že dlužnice od září 2013 nehradila ničeho na splátky věřitelům ani na odměnu insolvenčního správce, na které dlužila 8.712,-Kč. Nezajištěné věřitele dlužnice uspokojila v rozsahu 2,72%.

Na jednání před soudem I. stupně konaném dne 7. srpna 2014 dlužnice namítala, že porodila a je na mateřské dovolené, pobírala rodičovský příspěvek ve výši 11.500,-Kč do ledna 2015, poté se měla vrátit do práce. Dlužnice očekávala, že v rámci dědického řízení (jednání konáno dne 21. srpna 2014) po zesnulé matce jejího přítele připadne příteli dlužnice asi 55.000,-Kč, které je přítel ochoten poskytnout dlužnici na úhradu dluhu na odměně insolvenčního správce ve výši 13.068,-Kč a platit měsíčně správce částku 4.200,-Kč a tímto způsobem by dlužnice byla schopna uhradit 30% pohledávek nezajištěných věřitelů. Insolvenční správce sdělil, že dluh na jeho odměně činil 13.068,-Kč a nezajištění věřitelé byli uspokojeni v rozsahu 2,72%.

Ze zprávy insolvenčního správce (B-32) doručené soudu dne 30. července 2015 plynulo, že dluh na odměně byl vyrovnán, na splátkovém kalendáři nebylo plněno tak, jak dlužnice slíbila, nezajištění věřitelé byli uspokojeni v rozsahu 6,49%.

Soud dospěl k závěru, že dlužnice dlouhodobě neplnila splátkový kalendář a že nebude schopna plnit podstatnou část splátkového kalendáře a uspokojit nezajištěné věřitele v rozsahu 30%. Proto soud oddlužení dlužnice z důvodů uvedených v § 418 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ) zrušil a na její majetek prohlásil nepatrný konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že krátce po jednání konaném dne 7. srpna 2014 ji i její dvě nezletilé děti začal přítel fyzicky napadat, což vedlo k podání čtyř trestních oznámení, dlužnice se od přítele odstěhovala ke svým rodičům v září 2014. Od září 2014 do června 2015 dlužnice nedostala od přítele výživné na nezletilého syna Matyáše ve výši 1.000,-Kč. V červnu 2015 přítel zemřel. Na nezletilého syna Matyáše byl přiznán důchod ve výši 5.278,-Kč. V současné době probíhá dědické řízení po zesnulém příteli i jeho zesnulé matce. V lednu 2015 se dlužnice vrátila do zaměstnání, z výplaty je jí srážena částka 7.000,-Kč, dluh vůči insolvenčnímu správci uhradila. Měsíčně je dlužnice s ohledem na nižší výdaje na bydlení schopna splácet 10.000,-Kč a uspokojit věřitele v rozsahu minimálně 30%. Proto navrhovala, aby jí bylo umožněno v oddlužení pokračovat.

Insolvenční správce při jednání konaném dne 7. ledna 2016 sdělil, že platební morálka dlužnice se výrazně zlepšila, dlužnice zaplatila již celkem 66.002,-Kč a má tak ve třicátémsedmém měsíci oddlužení zaplaceno již 18,46% svých závazků, a při takovémto zodpovědném přístupu lze předpokládat, že dlužnice uhradí alespoň 30% všech zjištěných závazků. Dlužnice dluh na nákladech insolvenčního řízení či pohledávkách za podstatou nemá. Následně podáním došlým soudu 26. ledna 2016 insolvenční správce mimo jiné sdělil, že předpokládaná míra uspokojení věřitelů činí za stávajících podmínek 32,3%.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 7. února 2016, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 418 odst. 1 IZ zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (písm. a/), nebo se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit (písm. b/), nebo v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (písm. c/), anebo to navrhne dlužník (písm. d/). Podle ust. § 418 odst. 3 insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. Konečně, podle ust. § 418 odst. 4 téhož zákona může insolvenční soud vydat rozhodnutí podle odstavce 1, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Výkladem ust. § 418 odst. 1 IZ se již zabýval i Nejvyšší soud ČR např. v usnesení sen.zn. 29 NSČR 12/2013 uveřejněném pod č. 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž kromě jiného dovodil, že lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníkovi ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou, přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení. Odvolací soud je toho názoru, že důvodem pro zrušení oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. b) IZ nemůže být bez dalšího momentální zhoršení příjmové situace poctivého a jinak zodpovědného dlužníka, jež mu v daném okamžiku neumožňuje poskytovat věřitelům pojatým do splátkového kalendáře plnění v rozsahu potřebném pro jeho celkové řádné splnění. Aby bylo možno uzavřít, že úspěšné završení oddlužení objektivně vzato nelze předpokládat, musí jít o situaci, kde je zcela zřejmé, že dlužník v časovém prostoru splátkového kalendáře nebude schopen současný nepříznivý vývoj procesu oddlužení zvrátit, anebo kdy se mu ani v rozumném časovém horizontu nepodařilo dosáhnout potřebných lepších výdělků či dalších příjmů, jež předpokládal, a není reálná naděje na změnu.

S přihlédnutím k situaci panující v době rozhodování soudu I. stupně, jak popsána v odůvodnění napadeného usnesení, jež v ničem podstatném stran absence potřebného plnění nebyla dlužnicí zpochybněna, lze dovodit, že Krajský soud v Ústí nad Labem nepochybil, pokud dovodil, že byly splněny předpoklady pro zrušení oddlužení z důvodů uvedených v ust. § 418 odst. 1 písm. a), b) IZ, neboť se ukazovalo, že dlužnice své povinnosti neplní a že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit.

Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání je však dle odvolacího soudu rozhodující skutečnost, že přístup dlužnice k povinnostem plynoucím z oddlužení se v mezidobí výrazně změnil, že její poměry se stabilizovaly a že, pokud jí bude dána ještě možnost, lze důvodně očekávat-jak plyne ze zprávy insolvenčního správce ze dne 26. ledna 2016 (č.d. B-40)-že podmínky oddlužení splní.

Za této situace je odvolací soud toho názoru, že řešit úpadek dlužnice -za změněného skutkového stavu-již nyní konkursem není namístě. Nelze totiž přehlédnout, že řešení úpadku dlužnice oddlužením formou splátkového kalendáře může být stále ještě reálné, nezajištění věřitelé by z něj mohli obdržet více než při nepatrném konkursu (a absenci zpeněžitelného majetku dlužnice) a nároky insolvenčního správce by byly zcela zapraveny. Veden těmito úvahami dospěl odvolací soud k závěru, že je namístě umožnit dlužnici, aby v blízkém budoucnu svým zodpovědným a seriózním přístupem přesvědčila insolvenční soud a zejména své věřitele o tom, že její snaha dostát v maximální možné míře svým závazkům je míněna skutečně upřímně, poctivě a se vší vážností. Ostatně kdyby se v průběhu dalšího řízení ukázalo, že odvolací soud se v tomto svém úsudku zmýlil, a že dlužnice nepřistupuje k oddlužení dostatečně svědomitě nebo poctivě, může kdykoli později dojít ke změně způsobu řešení jejího úpadku a ten by pak byl již definitivně řešen konkursem.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení proto podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 1 OSŘ změnil shora uvedeným způsobem.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 28. ledna 2016

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková