1 VSPH 243/2013-B-30
KSPH 38 INS 15416/2012 1 VSPH 243/2013-B-30

USNESENÍ

Vrchní soud V Praze jako soud odvolací rozhodl V senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, PhD. a Mgr. Luboše DörÍla V insolvenční Věci dlužníka: MUDr. Jaromír Mandík, nar. 24. května 1950, bytem v Kolíně, Oldřišská 1113, zast. JUDr. Františkem Šafárikem, advokátem se sídlem v Ratboři, Sedlovská 51, o odvolání věřitelky Gabriely Jiřikovské, bytem v Kolíně, Oldřišská 1113, zast. JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Mezibranská 19, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 15416/2012-B-13 ze dne 23.ledna 2013, takto:

Usnesení Krajského soudu V Praze č.j. KSPH 38 INS 15416/2012-B-13 ze dne 23. ledna 2013 se zrušuje a Věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodněnü

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, uložil mu povinnost během následujících pěti let plnit věřitelům procentně určené měsíční splátky (bod II. výroku), dlužníkovi uložil povinnost po dobu trvání účinků oddlužení platit odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčnímu správci (bod III. výroku), plátcům mzdy přikázal provádět z příjmu dlužníka srážky mzdy (bod IV. výroku), insolvenčnímu správci uložil další související povinnosti (body V. až IX. výroku), věřitelům uložil sdělit správci bankovní spojení (bod X. výroku), konstatoval, že pro plátce mzdy platí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy (bod XI. výroku) a určil účinnost usnesení zveřejněním v insolvenčním rejstříku (bod XII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 21.11.2012 (A-14) zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením, že dne 21.1.2013 se konala schůze věřitelů, na které věřitelé rozhodli o řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře. Protože soud neshledal důvody k vydání rozhodnutí podle § 405 IZ, schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře a učinil další související výroky.

Proti tomuto usnesení se Včas odvolala věřitelka Gabriela Jiřikovská (dále jen odvolatelka ). Namítala, že napadené usnesení nemělo řádné poučení podle § 406 odst. 4 IZ, že věřitelé č. 1, 2, 3, a 8 byli osobami dlužníkovi blízkými (bývalá manželka dlužníka, jeho dcera, zet°, švagr) a zmiňovala rozpor s § 402 odst. 1 IZ, když tyto osoby neměly právo hlasovat. Tvrdila, že soud se nevypořádal s jejími námitkami, které měl k dispozici již od počátku řízení, a tím porušil § 403 a § 406 IZ. Uvedla, že již v podání ze dne 28.6.2012 tvrdila účelovost insolvenčního návrhu, který byl podán jen proto, aby dlužník odvolatelce nemusel vyplatit částku přiznanou jí pravomocným rozhodnutím soudu. Tato pohledávka je přitom jediným splatným dlužníkovým závazkem, takže nebyla splněna podmínka plurality věřitelů. Namítala, že její pohledávka nemohla zaniknout započtením, jak tvrdí dlužník, protože ten proti ní započítával pohledávky nesplatné. Protože její pohledávka byla neprávem správcem i dlužníkem popřena a bylo jí upřeno právo hlasovat, nemohla se odvolatelka kvalifikovaně vyjádřit ani ke způsobu řešení úpadku dlužníka. Dodala, že pro oddlužení hlasovali rodinní příslušníci dlužníka, což je v rozporu s § 53 IZ. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Dlužník k podanému odvolání uvedl, že odvolatelka-jeho bývalá přítelkyně nebyla oprávněna odvolání podat, protože nebyla oprávněna hlasovat. Namítal, že odvolatelka insolvenci dlužníka zapříčinila, protože v době, kdy dlužník s ní žil ve společné domácnosti, pořídila polovinu nemovitosti z hypotečního úvěru, který měla společně s dlužníkem, na úvěr ničeho neplatila, přičemž právě polovina domu představuje její pohledávku ve Výši 2.000.000,-Kč. Odvolatelka opomenula fakt, že vypořádat je třeba nejen aktiva, ale i pasiva spojená s pořízením domu a že dlužník v průběhu řízení o vypořádání poloviny domu podal protinávrh, o kterém dosud nebylo rozhodnuto. Na zaplacení soudního poplatku si dlužník půjčil od bývalé manželky. Dlužník namítal, že odvolatelka nesplácela svoje závazky na nemovitosti, měla dobrou orientaci ve finančních otázkách a nechala se zajistit ručením ze strany dlužníka. Proto navrhoval, aby odvolání soud odmítl pro absenci aktivní legitimace k jeho podání.

Vrchní soud v Praze se nejprve zabýval tím, zda odvolatelka je osobou oprávněnou napadnout řádným opravným prostředkem usnesení insolvenčního soudu o schválení oddlužení, a dospěl k závěru, že ano.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 21.11.2012 (A-14) byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením.

Již dne 3.7.2012 bylo insolvenčnímu soudu doručeno podání odvolatelky, která tvrdila, že dlužník podal insolvenční návrh z důvodu, aby nemusel uhradit částku 2.000.000,-Kč, která jí byla přiznána rozhodnutím Okresního soudu v Kolíně sp.zn. 9 C 127/2010, že dlužník vlastní nemovitost-dům č.p. 1113 v Kolíně, jež byla v řízení před Okresním soudem v Kolíně oceněna na 4.000.000,-Kč, a že dlužník v návrhu na povolení oddlužení neuvedl, že vlastní starožitnosti, klavír a další věci, které používá kpodnikání.

Na přezkumném jednání konaném dne 21.1.2013 byla pohledávka věřitelky popřena, pohledávky věřitelů č. 1, 2, 3 a 8 se přesunuly na zvláštní přezkumné jednání, které se má konat 2.5.2013 (B-18). Na schůzi věřitelů konané dne 21.1.2013 soud přiznal hlasovací práva věřitelům č. 1, 3 a 8. Tito věřitelé hlasovali tak, že věřitelce nebylo přiznáno hlasovací právo.

Dne 25.1.2013 věřitelka soudu zaslala námitky proti protokolaci zápisu ze schůze věřitelů ze dne 21.1.2013, jehož nesprávnost spatřovala v tom, že protokol nezachycoval řádně průběh schůze a obsahoval věcné nesprávnosti. Namítala zejména, že hlasující věřitelé byli v příbuzenském vztahu k dlužníkovi a že v protokolu nebylo uvedeno, kdo hlasoval a jak. Podle § 403 IZ odst. 1 má-li insolvenční správce za to, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, upozorní na ně před rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu oddlužení a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 3 dnů po zveřejnění Výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku.

Podle druhého odstavce téhož ustanovení věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění Výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží.

Včas podané námitky podle odstavce 2, uplatněné oprávněnými osobami, projedná insolvenční soud při jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky (odstavec 3).

Podle § 406 odst. 1 IZ neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali. Podle čtvrtého odstavce tohoto ustanovení odvolání proti usnesení o schválení oddlužení může podat pouze věřitel, který hlasoval proti způsobu schválení oddlužení nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 IZ insolvenční soud nevyhověl.

Podle § 51 odst. 1 IZ věřitelé, jejichž pohledávka byla popřena, mohou v rozsahu popření hlasovat, usnese-li se na tom schůze věřitelů. V rozsahu, v němž takové usnesení není přijato, rozhodne o hlasovacím právu insolvenční soud. Pro pohledávky věřitelů vázané na odkládací podmínku platí odstavec 1 obdobně (odst. 2). Popření pohledávky přihlášeným věřitelem nemá Vliv na hlasovací právo věřitelů, jejichž pohledávka byla popřena (odst. 3). Nej de-li o případy uvedené v odstavcích 1 a 2, rozhodne o hlasovacím právu věřitelů, jejichž pohledávka nebyla ještě zjištěna nebo je sporná, insolvenční soud. Učiní tak jen na návrh dlužníka, insolvenčního správce nebo některého z věřitelů. Návrh lze podat i přede dnem konání schůze věřitelů (odst. 4).

Podle § 53 IZ nejde-li o volbu věřitelského výboru, nesmí žádný z věřitelů hlasovat ve vlastní Věci nebo ve Věci osoby věřiteli blízké anebo osoby, která tvoří s věřitelem koncern.

V souzené věci není sporu o tom, že odvolatelka včas namítala existenci okolností odůvodňujících zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, nebot tak učinila už v červenci 2012. Již sama tato skutečnost ji proto ve smyslu čtvrtého odstavce § 406 IZ opravňuje kpodání odvolání proti usnesení, jímž insolvenční soud rozhodl o schválení oddlužení. Odvolatelce přitom nemůže jít ani k tíži, že následně, na schůzi věřitelů konané dne 21.1.2013, nehlasovala o způsobu oddlužení, nebot se tak stalo nikoliv proto, že by ona sama na svá práva rezignovala, ale v důsledku postupu insolvenčního soudu, jenž přiznal hlasovací práva jiným věřitelům, kteří pak odvolatelce hlasovací právo odepřeli.

Odvolací soud tak dovozuje nesprávnost poučení insolvenčního soudu stran nepřípustnosti odvolání proti usnesení ze dne 23.1.2013, jímž bylo schváleno oddlužení MUDr. Jaromíra Mandíka, a proto přezkoumal uvedené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Vrchní soud v Praze již v usnesení ze dne 24.7.2008, sp.zn. KSUL 69 INS 561/2008, 1VSPH 74/2008-B dovodil, že pokud oddlužení není přípustné podle § 389 IZ, má to ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení za následek rozhodnutí o odmítnutí tohoto návrhu dle § 390 odst. 3 IZ, leč je-li takové zjištění učiněno soudem až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení podle § 405 odst. 1 IZ.



Důvodem pro neschválení oddlužení, jak vyslovil v usnesení ze dne 10.7.2009, sp.zn. KSUL 77 INS 668/2009, 1 VSPH 314/2009-B Vrchní soud vPraze, může být i to, že skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, byly známy již v době, kdy oddlužení povolil insolvenční soud, jenž je tehdy nebral v potaz.

Ve své podstatě z těchto postulátů vychází při svém rozhodování i Nejvyšší soud, jenž v usnesení ze dne 31.3.2011, sp.zn. 29 NSČR 20/2009, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 113/2011, uzavřel, že závěr, že návrh na povolení oddlužení byl podán někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, jenž vede k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, může být i po povolení oddlužení podkladem pro neschválení oddlužení.

Takto na věc nahlíženo jeví se napadené usnesení v oné zásadní části týkající se posuzování podmínek přípustnosti oddlužení nepřezkoumatelným, nebot insolvenční soud v odůvodnění svého rozhodnutí výhrady odvolatelky zcela pominul, a tudíž se s nimi nikterak nevypořádal. Důvodně přitom odvolatelka zmiňuje nejenom to, že insolvenční soud se nikterak nezabýval jejími Věcnými připomínkami akcentujícími nepoctivý úmysl dlužníkův a existenci jeho dalšího majetku, ale i skutečnost, že stranou svého zájmu ponechal i její upozornění na to, že v rozporu se zákazem formulovaným v § 53 IZ hlasují i osoby dlužníkovi blízké.

Naopak relevanci nelze přiznat odvolací argumentaci, že dlužník se v úpadku nenachází (resp. nenacházel), nebot o tom bylo pravomocně rozhodnuto usnesením ze dne 21.1 1.2012.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud postupem podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadené usnesení zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzenajinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. března 2013

JUDr. František Kučera, V. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová