1 VSPH 241/2015-A-14
KSPH 68 INS 30372/2014 1 VSPH 241/2015-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a ze soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka Rudolfa Navrátila, IČO 66049504, bytem Chotešov 28, Jesenice, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 30372/2014-A-9 ze dne 14. ledna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 30372/2014-A-9 ze dne 14. ledna 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 68 INS 30372/2014-A-9 ze dne 14.1.2015 ze dne 1.12.2014 uložil Rudolfovi Navrátilovi (dále jen dlužník), který insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 10.11.2014 domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení, aby do deseti dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že dlužník k insolvenčnímu návrhu nepřipojil pracovní smlouvu a doklady, které by dokládaly výši jeho příjmu. Soud ho proto výzvou ze dne 12.11.2014 vyzval k jejich předložení a zároveň mu uložil, aby mu sdělil, zda mu soudem byla stanovena vyživovací povinnost. Dlužník v podání ze dne 1.12.2014 uvedl, že má vyživovací povinnost vůči svým dvěma synům, kteří s ním žijí ve společné domácnosti, dále připojil darovací smlouvu, podle níž mu bude poskytnut dar ve výši 3.000,-Kč měsíčně. Pracovní smlouvu nedoložil s vyjádřením, že momentálně je veden na úřadu práce, přičemž mu zatím nebyla nabídnuta práce požadovaného charakteru. Dále předložil daňové přiznání za rok 2013, ze kterého vyplývá, že dlužník měl v roce 2013 jako podnikatel příjem 513.933,-Kč, výdaje 308.360,-Kč, z čehož vyplývá, že by tento příjem k plnění oddlužení v žádném případě nedostačoval. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně ze skutečnosti, že dlužník nepracuje a nemá žádnou výdělečnou činnost dospěl k závěru, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, proto mu vyměřil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení dlužník podal včas odvolání a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Uvedl, že v případě schválení oddlužení je schopen uhradit 30 % svých závazků. K prokázání této skutečnosti právě připojil darovací smlouvu podle, které obdrží měsíčně dar ve výši 3.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 94 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení a v bodě č. 7 formuláře křížkem vyznačil, že návrh na povolení oddlužení podává současně jako insolvenční návrh a požaduje, aby soud rozhodl o jeho hrozícím úpadku. Dále uvedl, že vůči pěti věřitelům má pět závazků v celkové výši cca 220.000,-Kč. Ohledně výše své příjmu pouze uvedl, že jakmile sežene zaměstnání, bude mít příjem , další příjem má zajištěn na základě darovací smlouvy ve výši 3.000,-Kč. Přitom má dvě vyživovací povinnosti.

Z uvedených zjištění vyplývá, že dlužník se domáhal povolení oddlužení, ale z obsahu insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení a jejich příloh nebylo možno usuzovat, že bude schopen nabídnout nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v minimálním 30 % rozsahu, jak vyžaduje ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, tedy poskytnout na jejich pohledávky v celkové výši 220.000,-Kč plnění alespoň ve výši 66.000,-Kč. Postižitelný příjem dlužníka podle darovací smlouvy podáním ze dne 21.11.2014 činí pouze 3.000,-Kč. Z tvrzení dlužníka uvedeného v insolvenčním návrhu vyplývá, že jiný příjem nemá, neboť nemá zaměstnání a je z tohoto důvodu veden v evidenci nezaměstnaných bez nároku na podporu v nezaměstnanosti. Dlužník má dvě vyživovací povinnosti. Z uvedeného přijmu, to je 3.000,-Kč, není tak možné provést jakoukoli srážku. Přitom z měsíční splátky je navíc třeba hradit nejprve přednostní nároky insolvenčního správce-jeho odměnu a hotové výdaje dle ust. § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška), jež činí měsíčně celkem 900,-Kč, tj. za pět let trvání splátkového kalendáře 54.000,-Kč bez daně z přidané hodnoty. Odvolací soud proto konstatoval, že dlužník zjevně nebude schopen nabídnout nezajištěným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v minimálním rozsahu 30%, protože nemá odpovídající příjmy, z nichž by bylo možné uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu vyšším než 30 % jejich zjištěných pohledávek. Předpoklad takového minimálního plnění nebylo možno dovozovat ani pro případ oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty podle ust. § 398 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť podle údajů uvedených v insolvenčním návrhu majetek představuje pouze věci osobní povahy.

Z tohoto důvodu bude návrh na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona zamítnut a podle ust. § 396 odst. 1 téhož zákona bude na majetek dlužníka prohlášen konkurs.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužníka důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 6. srpna 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná