1 VSPH 240/2016-A-19
KSPL 52 INS 22377/2015 1 VSPH 240/2016-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a ze soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky ve věci dlužnice Marcely Ruterlové, bytem 17. listopadu 237, Domažlice, zahájené na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 22377/2015-A-12 ze dne 7. prosince 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 22377/2015- A-12 ze dne 7. prosince 2015 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužnice o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 52 INS 22377/2015-A-12 ze dne 7.12.2015 zamítl insolvenční návrh, jímž se Marcela Ruterlová (dále jen dlužnice) domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, který byl soudu doručen soudu dne 3.9.2015, se dlužnice domáhala zjištění úpadku a povolení jeho řešení oddlužením. V insolvenčním návrhu dlužnice uvedla, že má dva věřitele, vůči nimž má tři nezajištěné závazky po dobu delší než třicet dnů po lhůtě splatnosti a je v platební neschopnosti, protože je není schopna plnit po dobu delší tří měsíců. Jejími věřiteli jsou Raiffeisenbank, a.s. a Lukáš Krupka.

K doložení existence závazku věřitele Lukáše Krupky dlužnice připojila smlouvu o půjčce uzavřenou dne 6.5.2015, ze které vyplývá, že její splatnost nastala dne 30.9.2015 (článek IV., bod 1. dané smlouvy).

Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dovodil, že vůči jednomu z věřitelů se nenachází v platební neschopnosti, když ještě objektivně nemůže být v prodlení s úhradou tohoto svého závazku po dobu delší tři měsíců po lhůtě splatnosti, a z návrhu nevyplývá ani žádná z dalších okolností uváděných v ustanovení § 3 odst. 2 insolvenčního zákona. Vzhledem k tomu, že dlužnice uvádí, že má celkem isir.justi ce.cz dva věřitele, je tedy nepochybné, že u ní není dána mnohost věřitelů se splatnými pohledávkami vůči dlužníku po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti. Proto soud prvního stupně postupoval podle ust. § 143 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh zamítl.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala. V odvolání uvedla, že k insolvenčnímu návrhu připojila všechny nutné dokumenty a povinné seznamy. Údaje o výši závazků byly uvedeny v insolvenčním návrhu a rovněž datum provedení posledních splátek. Lhůtu splatnosti jednotlivých závazků dlužnice nezná. Má za to, že insolvenční návrh je úplný a srozumitelný.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ust. § 143 odst. 1 téhož zákona zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku.

Vydání rozhodnutí o úpadku i rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu jsou ovšem podmíněna tím, že insolvenční řízení bylo zahájeno na základě řádného insolvenčního návrhu podaného dlužníkem nebo věřitelem.

Podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16 ze dne 26.2.2009 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem.

V insolvenčním návrhu přitom musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není uvedením okolností, které úpadek osvědčují (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009-A-21 ze dne 20.5.2010 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011).

Podle ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 insolvenčního zákona stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že insolvenční návrh dlužnice ze dne 20.8.2015, doručený soudu prvního stupně dne 3.9.2015 (č.d. A-1), neobsahuje všechny zákonem požadované náležitosti, když v něm nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují její úpadek nebo hrozící úpadek. V kolonce č. 6 návrhu podaném na formuláři předepsaném k podání návrhu na povolení oddlužení sice dlužnice vyznačila, že ho podává současně jako insolvenční návrh a požaduje, aby soud rozhodl o jejím úpadku, ale tento požadavek odůvodňovala citací ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou provázela závěrem o platební neschopnosti s tím, že má dva věřitele. Ohledně věřitele-Raiffeisenbank a.s. uvedla, že celková výše jeho dvou pohledávek činí cca 453.000,-Kč, lhůtu splatnosti u žádné pohledávky neuvedla. Dále uvedla, že má závazek vůči Lukášovi Krupkovi ve výši 5.000,-Kč, lhůtu splatnosti rovněž neuvedla. Pouze doplnila, poslední datum splátky, když z přiložené smlouvy o půjčce ze dne 6.5.2015 vyplývá, že splatnost nastává až dne 30.9.2015.

Z výše uvedeného je zřejmé, že existence vícerých věřitelů dlužníka, kteří vůči němu mají peněžité pohledávky, je pojmovým znakem úpadku ve formě platební neschopnosti, která přichází v úvahu u dlužníka, jenž je nepodnikatelem. V situaci, kdy dlužnice v návrhu uvedla dva věřitele, když ohledně jednoho z nich lhůtu splatnosti jeho pohledávek neuvedla a ohledně pohledávky dalšího věřitele je z přiložených dokladů zřejmé, že tento závazek nebyl v době podání insolvenčního návrhu splatný, nemohou její skutková tvrzení vést k závěru, že je v úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona. Tyto nedostatky insolvenčního návrhu mají za následek jeho neprojednatelnost a brání pokračování v insolvenčním řízení.

Z výše uvedeného současně plyne, že soud prvního stupně procesně pochybil, když insolvenční návrh, jenž vykazoval vady bránící pokračování v insolvenčním řízení spočívající v tom, že neobsahoval vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice, zamítl, namísto toho, aby ho (bez dalšího) odmítl. Byť se výsledek odmítnutí i zamítnutí insolvenčního návrhu z hlediska insolvenčního navrhovatele může jevit prakticky stejným, z procesního hlediska je mezi těmito rozhodnutími rozdíl. V prvém případě hodnotí návrh toliko z hledisek procesních, v případě zamítnutí návrhu meritorně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh dlužnice odmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 18. listopadu 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková