1 VSPH 24/2011-P3-11
KSLB 57 INS 6246/2010 1 VSPH 24/2011-P3-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníků: 1. Zdeňky Hajdokové, nar. 4. června 1957, bytem Frýdlant, Raisova 146, 2. Josefa Hajdoka, nar. 22. dubna 1950, bytem Frýdlant, Raisova 146, o odvolání věřitele č. 3: Home Credit a.s., identifikační číslo 26978636, se sídlem Brno, Moravské náměstí 249, zast. JUDr. Vladimírem Bulinským, advokátem se sídlem Brno, Tř. kpt. Jaroše 13, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 57 INS 6246/2010-P3-2 ze dne 3. listopadu 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. KSLB 57 INS 6246/2010-P3-2 ze dne 3. listopadu 2010 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci nadepsaným usnesením v bodě I. výroku odmítl přihlášku pohledávky věřitele Home Credit, a.s. do výše 21.093,03 Kč a v bodě II. výroku rozhodl, že po právní moci usnesení bude v řízení pokračováno pro částku 37.169,97 Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že podáním doručeným soudu dne 29.7.2010 přihlásil věřitel Home Credit, a.s. do insolvenčního řízení shora uvedených dlužníků nevykonatelnou pohledávku ve výši 58.209,-Kč. Na přezkumném jednání konaném dne 21.9.2010 byla pohledávka insolvenčním správcem popřena co do částky 21.039,03 Kč, neboť šlo o náklady rozhodčího řízení, které plynuly z neplatně sjednané rozhodčí doložky. Vyrozumění o popření pohledávky bylo věřiteli doručeno 13.10.2010. Jelikož věřitel nepodal ve stanovené lhůtě žalobu na určení části popřené pohledávky dle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona (dále též IZ), k popřené části pohledávky se nepřihlíží, a proto soud dle § 185 IZ rozhodl o částečném odmítnutí přihlášky s tím, že řízení o přihláškách uvedeného věřitele vedených pod P3, P4 a P5 bude vedeno pro částku 104.861,41 Kč.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal do obou výroků. Namítal, že pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná a doložena pravomocným a vykonatelným rozhodčím nálezem a že bylo na insolvenčním správci podat incidenční žalobu, nikoli na věřiteli. Z toho dovozoval nesprávné právní posouzení věci soudem.

Insolvenční správce navrhl potvrzení napadeného usnesení, přičemž zejména namítal, že věřitel vykonatelnost předmětné pohledávky řádně nedoložil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 198 odst. 1 IZ mohou věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 téhož zákona. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka zjištěná co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Z odst. 3 téhož ustanovení pak vyplývá, že vyjde-li v průběhu řízení o této žalobě najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 téhož zákona.

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud podle § 185 IZ odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Pro výsledek odvolacího řízení je v této věci zásadní otázkou to, zda insolvenční správce může předběžně posoudit, zda je přihlášená pohledávka vykonatelná či nikoli. V této souvislosti je třeba uvést, že dle ustálené judikatury vyjádřené například v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2005 sp. zn. 29 Odo 327/2004 publikovaného v časopise Soudní judikatura pod pořadovým číslem 26/2006, jež se sice vyjadřovala k úpravě obsažené v zákoně o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV), ale jež se uplatní i pro výklad insolvenčního zákona, platí, že prvotní (předběžné) posouzení, zda nárok přihlášený konkursním věřitelem je vykonatelný či nikoli, přísluší právě správci konkursní podstaty, jenž svůj právní názor vyjádří tím, že příslušného konkursního věřitele vyzve, aby svůj nárok nebo jeho výši uplatnil u soudu, nebo že sám uplatní své popření. Vyzve-li správce konkursní podstaty, maje-byť nesprávně-za to, že přihlášená pohledávka není vykonatelná, věřitele k uplatnění nároku nebo jeho výše u soudu, je tím dána i aktivní legitimace tohoto věřitele k podání žaloby ve smyslu ust. § 24 odst. 1 ZKV (v poměrech insolvenčního zákona jde o ust. § 198 odst. 1). Odlišný názor na (ne)vykonatelnost přihlášené pohledávky tak má-podle Nejvyššího soudu-pouze ten důsledek, že důkazní břemeno o tom, že uplatněná pohledávka není pravá nebo že v konkrétním rozsahu není důvodná co do výše, tíží správce konkursní podstaty (ačkoli v řízení vystupuje jako žalovaný), který navíc je-obdobně jako kdyby popřel vykonatelnou pohledávku-vázán důvody, pro které pravost nebo výši pohledávky popřel. Odvolací soud k tomu doplňuje, že uvedeným závěrům odpovídá i úprava obsažená ve výše zmiňovaném ust. § 198 odst. 3 IZ.

Z obsahu napadeného usnesení v daném případě plyne, že soud prvního stupně, byť to v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně nezmínil, postavil své rozhodnutí právě na tom, že insolvenční správce byl oprávněn, pokud měl popřenou přihlášenou pohledávku (resp. její část) za nevykonatelnou, vyrozumět věřitele o tomto popření a poučit jej o následcích plynoucích z toho, že včas nepodá příslušnou incidenční žalobu. Odvolací soud je ve smyslu shora řečeného toho názoru, že takovýto náhled soudu na postup insolvenčního správce byl v souladu s insolvenčním zákonem, tedy že prvotní (předběžné) posouzení, zda nárok přihlášený insolvenčním věřitelem je vykonatelný či nikoli, přísluší právě insolvenčnímu správci, jenž svůj názor vyjádří tím, že v seznamu přihlášených pohledávek dle ust. § 189 odst. 1 insolvenčního zákona vyznačí, zda považuje pohledávku za vykonatelnou či nevykonatelnou, že příslušného věřitele, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom písemně vyrozumí, nebo tím, že sám uplatní své popření. V tomto náhledu na danou problematiku je ostatně Vrchní soud v Praze jako soud odvolací sjednocen a jeho rozhodovací praxe je ustálena (viz např. usnesení ze dne 20.10.2009, sp.zn. MSPH 78 INS 3637/2008, 2 VSPH 552/2009-P4).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora za toho odvoláním nerozporovaného stavu věci, že věřitel přes vyrozumění správce dle § 197 odst. 2 IZ incidenční žalobu nepodal, odvolací soud odvolání neshledal důvodným, a napadené usnesení proto podle ust. § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 23. února 2011

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová