1 VSPH 2390/2015-A-23
MSPH 76 INS 25080/2014 1 VSPH 2390/2015-A-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužnice: Lea Růžičková, nar. 2. března 1953, bytem Praha 3, Slezská 99/1736, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 25080/2014-A-18 ze dne 16. listopadu 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 25080/2014-A-18 ze dne 16. listopadu 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 5 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným dne 15.9.2014 se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a povolení jeho řešení oddlužením, přičemž dlužnice nenavrhovala konkrétní způsob oddlužení.

Soud zjistil, že dlužnice měla 23 věřitelů se pohledávkami v celkové výši 2.581.000,-Kč, její příjem byl tvořen starobním důchodem ve výši 10.474,-Kč a sociální dávkou ve výši 4.046,-Kč. Dlužnice vlastnila jen běžné vybavení domácnosti a pohledávky ze třemi dlužníky v celkové výši 3.170.000,-Kč (za Mojmírem Novákem, EDBUSY, a.s. a TOUREX Middle East).

Soud dospěl k závěru, že dlužnice nebude schopna zaplatit během pěti let trvání oddlužení svým věřitelům ani 30 % z dlužné částky, tj. 774.414,081 Kč a oddlužení dlužnice zpeněžením pohledávek by bylo pro insolvenčního správce finančně náročné a úspěch vymožení by byl nejistý, v případě pohledávky za TOUREX Middle East bylo vymožení vyloučeno. Soud proto dovodil, že jediným možným způsobem řešení úpadku bude konkurs. Soud rozhodoval znovu poté, co bylo jeho předchozí rozhodnutí zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6.2.2014 (A-10) pro nepřezkoumatelnost.

Soud měl za to, že majetek dlužnice je obtížně zpeněžitelný a není dán předpoklad úspěšného vymožení pohledávek dlužnice. Proto soud uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, která bude sloužit alespoň k pokrytí odměny insolvenčního správce, která ze zákona činila 45.000,-Kč bez DPH.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že nastala změna ohledně možnosti úspěšného vymožení pohledávky ve výši 960.000,-Kč, dne 2.12.2015 rozhodl Obvodní soud pro prahu 7 o oprávněnosti žaloby podané na Mojmíra Nováka, rozhodnutí dosud dlužnice neobdržela. Dlužnice namítala, že nepochopila, proč soud I. stupně zvolil zálohu v maximální možné výši a považovala ji za nepřiměřeně vysokou. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2).

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Z obsahu insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení odldužení plyne, že dlužnice má 29 závazků vůči 23 věřitelům, veškeré závazky byly nezajištěné a celkem činily 2.581.000,-Kč. Příjem dlužnice ze starobního důchodu a dávky sociální podpory činil celkem 14.520,-Kč, dlužnice neměla manžela ani vyživovací povinnosti. Dlužnice vlastnila jen běžné vybavení domácnosti a věci osobního charakteru, dále vlastnila pohledávky za třetími osobami.

V odvolání dlužnice sice tvrdila, že v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 7 byla procesně úspěšná, to však ještě nevypovídá ničeho o úspěšnosti při případném vymáhání pohledávky za Mojmírem Novákem. Dlužnice má několik pohledávek za EDBUSY, a.s. v likvidaci, přičemž nelze s jistotou konstatovat, v jaké míře budou pohledávky dlužnice za EDBUSY, a.s. v likvidaci uspokojeny. Dlužnice dále uvedla v seznamu pohledávek, že jsou vymáhány pohledávky ze TOUREX Middle East, avšak i v tomto případě nelze postavit najisto výsledek vymáhání. Ostatně dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení v září roku 2014 a dosud ohledně úspěšnosti při vymáhání pohledávek došlo ke změně jen u dlužníka Mojmíra Nováka, navíc zřejmě jen ohledně nalézacího řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 7. I v případě, že by nakonec pohledávka za Mojmírem Novákem byla úspěšně vymožena, jistě by to určitou dobu trvalo a i případné oddlužení zpeněžením majektové podstaty by nebylo možno rychle a efektivně provést.

Odvolací soud zjistil, že míra uspokojení nezajištěných věřitelů dlužnice by činila, při vědomí nutnosti uspokojit rovněž náklady na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře jen asi 10,5 %, přičemž by tedy, jak správně konstatoval soud I. stupně, nedošlo ani k minimálnímu uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu 30%.

V daném případě přichází v úvahu řešení úpadku dlužnice pouze konkursem. V konkursu činí odměna insolvenčního správce vždy minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) a v souladu s § 2a uvedené vyhlášky náleží insolvenčnímu správci odměna 1.000,-Kč za každou přezkoumanou přihlášku. Dále se insolvenčnímu správci též nahrazují jeho hotové výdaje (§ 7 vyhlášky). Vzhledem k tomu, že dlužnice nedisponuje dostatečnými likvidními prostředky ani zpeněžitelným majetkem (vlastní jen běžné vybavení domácnosti), z nichž by bylo možno náklady insolvenčního správce hradit, je uložení povinnosti zaplatit zálohu v uvedené výši 45.000,-Kč namístě.

Pro úplnost odvolací soud konstatuje, že dlužnice v návrhu neuvedla, jak s půjčenými finančními prostředky naložila, když vlastní jen běžné vybavení domácnosti a věci osobní potřeby nevelké hodnoty. Ze seznamu závazků plyne, že např. úvěr od věřitele Modrá pyramida, stavební spořitelna, a.s. ve výši 726.445,27 Kč dlužnice použila na nákup nemovitosti, žádnou nemovitost však v seznamu majetku neuvedla, což by mohlo svědčit o tom (pokud by se prokázalo, že dlužnice nemovitost v době podání návrhu vlastnila), že jednala při podání návrhu na povolení oddlužení s nepoctivým záměrem, což by mohlo vést k závěru, že i v případě dostatečného příjmu by jí oddlužení nemohlo být povoleno a byl by dán předpoklad pro řešení úpadku konkursem.

Nelze vyhovět ani žádosti dlužnice o úhradu zálohy ve splátkách, protože zálohu je třeba složit jednorázově tak, aby měl insolvenční správce zajištěny materiální předpoklady pro činnost v insolvenčním řízení.

Z uvedeného vyplývá, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 21. prosince 2015

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová