1 VSPH 239/2011-B-27
KSPH 41 INS 12524/2010 1 VSPH 239/2011-B-27

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Kněžmost, Branžež 10, adresa pro doručení: Mladá Boleslav, T.G. Masaryka 1067, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. ledna 2011, č.j. KSPH 41 INS 12524/2010-B-18,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. ledna 2011, č.j. KSPH 41 INS 12524/2010-B-18, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze neschválil oddlužení Pavla anonymizovano (dále jen dlužník) a prohlásil konkurs na jeho majetek.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 25.10.2010 (A-9) zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením, že se do insolvenčního řízení přihlásilo celkem 11 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 3,410.340,09 Kč, z toho jeden věřitel se zajištěnou pohledávkou ve výši 671.477,69 Kč, a že dne 7.1.2011 proběhlo přezkumné jednání a schůze věřitelů, na níž insolvenční správce einsolvence, v.o.s. (dále jen správce) uvedl, že nejsou dány podmínky pro povolení oddlužení, čímž změnil svá dřívější vyjádření, a navrhl řešení úpadku dlužníka konkursem.

Správce ve své zprávě uvedl, že dlužník je spoluvlastníkem (SJM) zastavených nemovitostí, vlastní dvě nefunkční motorová vozidla (r.v. 1996 a 1997; jejich registrační značky jsou uloženy v depozitu) a akcie nulové hodnoty, neboť obchodování s nimi na volném trhu bylo vyloučeno již v roce 2000. Pokračoval, že s dlužníkem je velmi špatná komunikace, že jeho závazky pocházejí zejména z půjček a jeho příjmy nesplňují zákonný předpoklad pro schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V případě schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by byl výtěžek nezajištěných věřitelů vyšší, než v případě oddlužení splátkovým kalendářem. Konstatoval, že ho dlužník neinformoval o ukončení svého pracovního poměru.

Soud I. stupně shledal, že se schůze věřitelů účastnili nezajištění věřitelé č. 8, 9, 11, z nichž hlasoval jen věřitel č. 11, jenž nesouhlasil s oddlužením v žádné z jeho forem, když věřitelé č. 8, 9 jsou osoby blízké dlužníkovi (šlo o bratra a otce dlužníka) -2-KSPH 41 INS 12524/2010 a hlasovací právo jim proto nepříslušelo (§ 402 odst. 1 IZ). Na schůzi vznesl věřitel č. 11 námitku podle § 403 odst. 2 IZ spočívající v tom, že dlužník neplní své zákonné povinnosti, svým návrhem sleduje nepoctivý záměr, se správcem ani s věřitelem řádně nekomunikuje a jeho přístup je nutno považovat za lehkomyslný, když se před jednáním od dlužníka dozvěděl, že již není zaměstnán.

Dlužník se bránil tím, že ke dni 31.12.2010 ukončil pracovní poměr dohodou, a předložil zápočtový list.

Soud I. stupně zjistil, že ode dne 28.1.2009 má dlužník pozastaveno živnostenské podnikání na dobu neurčitou a že pohledávky věřitele č. 11 ve výši 20.720,--Kč a věřitele č. 4 ve výši 2.349,--Kč pocházejí z podnikatelské činnosti dlužníka, což představuje 6,77 % všech přihlášených pohledávek.

Po právní stránce posoudil soud I. stupně věc podle § 403, § 405, § 395 a § 389 odst. 1 IZ, jež citoval, přiklonil se k názoru správce a vyšel z výsledku hlasování o způsobu oddlužení, kdy jediný věřitel požadoval zamítnout návrh dlužníka na schválení oddlužení a řešit jeho úpadek konkursem.

Soud I. stupně shrnul, že ke dni podání insolvenčního návrhu byl dlužník podnikatelem, byť s přerušením provozování živnosti, že dlužník v návrhu na povolení oddlužení neuvedl veškerý svůj majetek (motorová vozidla a akcie) ani neoznačil své dluhy pocházející z podnikatelské činnosti, že dlužník rozvázal pracovní poměr, což se soud I. stupně a správce dozvěděli až na základě sdělení věřitele č. 11, když dlužník na tuto skutečnost sám neupozornil, že věřitel č. 11 a správce shodně uvedli, že dlužník je nekontaktní a na výzvy nereaguje a že správce nemohl s dlužníkem provést osobní pohovor za účelem zjištění jeho majetku. Proto soud I. stupně neschválil povolení oddlužení a podle § 405 IZ rozhodl o řešení úpadku dlužníka konkursem, když dosavadní výsledky řízení dokládají jeho nedbalý a lehkomyslný přístup k plnění povinností (§ 395 odst. 2 IZ).

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že schválí oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, nebo aby je zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Především namítal, že správce překvapivě a bezdůvodně změnil svůj názor ohledně způsobu řešení jeho úpadku údajně jen proto, že s ním nekomunikuje a že nekomunikuje ani s věřitelem č. 11, jenž ho ovšem nikdy nekontaktoval. Připomněl, že nikdy nenavrhoval oddlužení splátkovým kalendářem, ale zpeněžením majetkové podstaty, a ve svém návrhu na oddlužení uvedl též zastavené nemovitosti, jež by měly být zpeněženy. Na jednání konaném dne 7.1.2011 chtěl informovat o tom, že jeho pracovní poměr skončil ke dni 31.12.2010, což se stalo ze strany zaměstnavatele a sám ho ukončit nechtěl, neboť tak přišel o jediný zdroj svých příjmů a nyní si hledá nové zaměstnání. Namítal, že soud I. stupně měl přihlédnout též k hlasovacímu lístku věřitele Viktora Kachaylo, jenž hlasoval mimo schůzi věřitelů. Zdůraznil, že podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení proto, aby dostál svým závazkům vůči věřitelům z prodeje nemovitosti v SJM, a že tím nesledoval nepoctivý ani lehkomyslný záměr.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto závěrům: -3-KSPH 41 INS 12524/2010

Podle § 389 odst. 1 IZ může dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení podle § 395 odst. 1 IZ, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení podle § 395 odst. 2 IZ i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Z obsahu insolvenčního spisu plyne, že dlužník v návrhu na povolení oddlužení spojeném s insolvenčním návrhem (A-1) mj. uvedl, že navrhuje oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, již tvoří zastavené nemovitosti na LV č. 464 v obci Branžež a z movitých věcí jen televizor a video (kolonky č. 12, 13 návrhu), s čímž souhlasila jeho manželka Ladislava Nováková (kolonka č. 18 návrhu). Dále bylo zjištěno, že usnesením ze dne 25.10.2010 (A-9) byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením, že se do insolvenčního řízení přihlásilo celkem 11 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 3,410.340,09 Kč, z nichž je jen jedna zajištěná pohledávka ve výši 671.477,69 Kč a že majetkovou podstatu dlužníka tvoří jen dlužníkem uvedené nemovitosti (SJM) oceněné na 3,5 miliónů Kč (B-7).

Pokud jde o nefunkční motorová vozidla a akcie dlužníka, nezahrnul je ani správce do soupisu podstaty vzhledem k jejich nulové hodnotě; okolnost, že dlužník tento majetek rovněž neuvedl v návrhu na povolení oddlužení, není pro posouzení věci významná, když uvedený majetek nemá žádnou zpeněžitelnou hodnotu.

Ačkoliv lze přisvědčit zjištění správce, že dlužník nereagoval na jeho výzvu ke sdělení telefonního čísla a e-mailové adresy, jež mu byla doručena dne 19.11.2010 (B-6), shledal odvolací soud, že dlužník k dotazu soudu na schůzi věřitelů potřebné kontaktní údaje již uvedl (B-13) a napravil tak to, co zanedbal.

Z poslední zprávy správce ze dne 5.1.2011 podané před přezkumným jednáním a schůzí věřitelů (B-9) odvolací soud dále zjistil, že správce navrhl provedení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, když příjmy dlužníka neumožňují oddlužení splátkovým kalendářem. Na schůzi věřitelů konané dne 7.1.2011 (B-13) však správce bez zjevného důvodu změnil své stanovisko s tím, že navrhuje řešit úpadek dlužníka konkursem, a následné hlasování, jehož se zúčastnil jen věřitel č. 11 (ČR-Česká správa sociálního zabezpečení) s pohledávkou ve výši 20.720,--Kč, když věřitelé č. 8 (Bedřich Novák) s pohledávkou ve výši 770.000,--Kč a č. 9 (Bedřich Novák) s pohledávkou ve výši 225.000,--Kč jako osoby blízké dlužníkovi (bratr a otec) hlasovat nesměli (§ 53 IZ), dopadlo tak, navrhované oddlužení nebylo schváleno; o prohlášení konkursu na majetek dlužníka hlasováno nebylo. -4-KSPH 41 INS 12524/2010

Pokud jde o paušální námitky věřitele č. 11 spočívající v nedoložených tvrzeních, že dlužník neplní své (konkrétní) zákonné povinnosti, svým návrhem sleduje nepoctivý záměr, se správcem ani s věřitelem řádně nekomunikuje a jeho přístup je nutno považovat za lehkomyslný, když se před jednáním od dlužníka dozvěděl, že již není zaměstnán, nepovažuje je odvolací soud za natolik významné, aby vedly k neschválení oddlužení. Dle názoru odvolacího soudu nelze dlužníkovi, jehož pracovní poměr skončil ke dni 31.12.2010 a který usiloval o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, důvodně vytýkat neoznámení ztráty zaměstnání v situaci, když oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník nenavrhoval a když informaci o ukončení zaměstnání získal věřitel č. 11 přímo od dlužníka, jak lze zjistit z protokolu o jednání (B-13).

Překážkou oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nemůže být dle odvolacího soudu ani okolnost, že ode dne 28.01.2009 má dlužník pozastaveno živnostenské podnikání na dobu neurčitou a že pohledávky věřitele č. 11 ve výši 20.720,--Kč a věřitele č. 4 ve výši 2.349,--Kč pocházejí z dřívější podnikatelské činnosti dlužníka, a to vzhledem k jejich bagatelní výši 6,77 % všech přihlášených pohledávek.

Dle odvolacího soudu nelze přeceňovat ani vůli věřitelů vyjádřenou na jejich schůzi jen prostřednictvím věřitele č. 11 s pohledávkou ve výši 20.720,--Kč, která představuje toliko 0,6 % všech přihlášených pohledávek, v situaci, kdy o způsobu řešení úpadku nemohli rozhodovat věřitelé č. 8, 9 (s pohledávkami ve výši 770.000,--Kč a 225.000,--Kč) a kdy soudu I. stupně došel-sice včas-dne 6.1.2011 (B-16) hlasovací lístek věřitele č. 6 Viktora Kachaylo (s pohledávkou ve výši 656.095,20 Kč), jenž hlasoval pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, avšak nebylo lze k němu přihlédnout, neboť podpis věřitele nebyl úředně ověřen (§ 50 odst. 2 IZ). Třeba připomenout, že schůze věřitelů nerozhodovala o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Nelze přehlédnout, že jak při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, tak i při konkursu půjde vždy o totéž, totiž o zpeněžení nemovitostí, jež má dlužník se svojí manželkou ve společném jmění manželů (SJM), přičemž v případě oddlužení by k jejich zpeněžení mohlo dojít v podstatě okamžitě, vzhledem k souhlasu manželky dlužníka (viz kolonka č. 18 návrhu na povolení oddlužení), avšak v případě konkursu by mu nejprve muselo předcházet vypořádání zaniklého SJM (§ 268 a násl. IZ), což celé řízení prodlouží a nutně též prodraží. Jinými slovy řečeno, odvolací soud je toho názoru, že řešit úpadek dlužníka konkursem by odporovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a) IZ).

Konečně je třeba zmínit též to, že závěr insolvenčního soudu o nesplnění podmínek pro oddlužení může být předčasný za situace, kdy dlužníkovi nebylo předestřeno, že předpoklady pro schválení oddlužení nesplňuje a že v tom případě nelze řešit jeho úpadek jinak než konkursem. Pokud dlužník domáhající se oddlužení o řešení své situace formou konkursu vzhledem k okolnostem případu neměl důvod uvažovat, může být rozhodnutí o neschválení oddlužení a prohlášení konkursu pro něj překvapivé a za takového stavu věci se jeví jako porušení dlužníkových procesních práv nedat mu možnost nepříznivý výsledek insolvenčního řízení odvrátit -5-KSPH 41 INS 12524/2010

(srov. k tomu např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.9.2010, sp.zn. KSLB 57 INS 2902/2010, 3 VSPH 554/2010-B).

Na základě shora uvedených zjištění odvolací soud uzavírá, že soudem I. stupně nalezené důvody pro neschválení povolení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka nesdílí, neboť dosavadní výsledky řízení neposkytují dostatečně pevný podklad pro závěry o nedbalém či lehkomyslném přístupu dlužníka k plnění jeho povinností. Ostatně v případě, že by se v průběhu řízení později ukázalo, že by dlužník nepřistupoval k oddlužení dostatečně svědomitě nebo poctivě, může i v průběhu oddlužení kdykoliv dojít ke změně způsobu řešení úpadku a úpadek by byl pak definitivně řešen konkursem.

Pro tuto chvíli však není řešení úpadku dlužníka konkursem namístě. Proto postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadené usnesení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 12. dubna 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová