1 VSPH 2387/2015-B-11
KSPL 53 INS 5932/2015 1 VSPH 2387/2015-B-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužnice: Pavla Krtilová, nar. 15. června 1985, bytem Habartov, Okružní 63, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 5932/2015-B-6 ze dne 6. listopadu 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 5932/2015-B-6 ze dne 6. listopadu 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením v bodě I. výroku neschválil oddlužení dlužnice a na její majetek prohlásil nepatrný konkurs (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že na základě insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení rozhodl o úpadku dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením.

Do řízení přihlásilo pohledávky devět věřitelů v celkové výši 334.988,10 Kč. Čistý měsíční příjem dlužnice činil 12.423,-Kč, dlužnice měla jednu vyživovací povinnost, neměla žádný zpeněžitelný majetek, jen 100% obchodní podíl v Aplaudi Capital, s.r.o., běžné vybavení domácnosti a věci osobní potřeby.

Dlužnice přislíbila dodání účetnictví Aplaudi Capital, s.r.o. za léta 2013 a 2014, výkaz zisků a ztrát k 31.12.2014, rozvahu k 31.12.2014, doložila však jen přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2014. Předložené listiny nebyly originály, byly nepodepsány, z přiznání k dani z příjmů nebylo zřejmé, zda bylo skutečně podáno, protože chyběl otisk razítka finančního úřadu.

Soud dospěl k závěru, že dlužnice nespolupracovala se soudem a s insolvenčním správcem při zjišťování hodnoty společnosti Aplaudi Capital, s.r.o., neuvedla, zda měla společnost Aplaudi Capital, s.r.o. zisky, a soud dovodil existenci nepoctivého záměru dlužnice. Proto rozhodl o neschválení oddlužení a na majetek dlužnice prohlásil konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že přiznání k dani z příjmů podávala na finanční úřad elektronicky, proto neobsahovalo otisk úředního razítka. Výkaz zisků a ztrát za rok 2014 a rozvaha k 31.12.2014 byly zveřejněny v obchodním rejstříku. Pokud soud měl doložení majetku za nedostatečné, měl dlužnici poučit podle § 118a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále též o.s.ř.) o nutnost doplnit důkazy a odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1163/2013.

Namítala, že majetek uvedla v insolvenčním návrhu, doložila další důkazy. Pokud by dlužnice nějaký majetek neuvedla, mělo by to za následek jeho zpeněžení a rozdělení výtěžku zpeněžení jako mimořádného příjmu věřitelům, ale nikoli zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Věřitelé se nezúčastnili schůze věřitelů ani nevznesli námitky proti návrhu na povolení oddlužení. Insolvenční správce podíl dlužnice v Aplaudi Capital, s.r.o. ocenil na 0,-Kč. Ze shora uvedených skutečností dovozovala nelogičnost závěru soudu I. stupně o nedostatečné specifikaci majetku a nepoctivém záměru. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 405 odst. 1 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ) insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat,

a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo

b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011, sp. zn. 29 NSČR 14/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 14/2012).

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění věcných podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení, a to na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního

řízení (k tomu srovnej závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, zn. 29 NSČR 6/2008, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 61/2011 a z usnesení ze dne 31.3.2011, zn. 29 NSČR 20/2009, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 113/2011).

Z obsahu napadeného usnesení plyne, že soud I. stupně založil rozhodnutí o neschválení oddlužení na zjištění nepoctivého záměru dlužnice spočívajícího v tom, že dlužnice nedoložila majetkové poměry, nespolupracovala při zjišťování hodnoty Aplaudi Capital, s.r.o., neuvedla, zda uvedená společnost měla zisky.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 12.3.2015 (A-5) soud dlužnici vyzval k předložení seznamu závazků (včetně údaje o konkrétním datu splatnosti závazku č. 6) a k doložení příjmů za dobu od února 2012 do října 2014 a za prosinec 2014, což dlužnice splnila s výjimkou předložení listin o příjmech za dobu od února 2012 do října 2014 a za prosinec 2014, o čemž byla informována přípisem soudu I. stupně ze dne 30.3.2015. Dlužnice podáním ze dne 7.4.2015 doručeným soudu I. stupně dne 8.4.2015 předložila Platební rozpis od Úřadu práce České republiky-Krajská pobočka v Karlových Varech, pracoviště Sokolov, ze kterého plyne, že v době od 1.1.2011 do 31.12.2014 pobírala dávky ve výši 7.600,-Kč měsíčně, dále doložila Doklad o výši příjmu od zaměstnavatele PROFISTAV Bohemia, s.r.o. za dobu od 1.1.2013 do 31.12.2014, ve které pobírala průměrný čistý příjem ve výši 2.550,-Kč, celkem 30.600,-Kč, a dále za dobu od 1.1.2014 do 31.12.2014, kdy pobírala celkem 28.050,-Kč. Dále předložila doklad o příjmu za únor 2015 ve výši 8.214,-Kč od zaměstnavatele Lobellix, s.r.o. a za prosinec 2014, ve kterém její mzda činila 13.105,-Kč.

Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 3.7.2015 plyne, že dlužnice mu poskytla písemně či ústně vyžádané informace při jednání v jeho kanceláři. Ve zprávě ze dne 2.9.2015 správce uvedl, že dne 28.8.2015 dlužnice předložila Přiznání k dani z příjmů, ze kterého neplyne, zda bylo skutečně podáno na finanční úřad, a že předložený Výkaz zisků a ztrát k 31.12.2014 ani Rozvaha k 31.1.2014 nebyly zveřejněny v obchodním rejstříku. Správce dovozoval, že shora uvedené listiny byly irelevantní a že nebyl schopen učinit závěr o hodnotě podílu dlužnice v Aplaudi Capital, s.r.o.

Odvolací soud z obchodního rejstříku zjistil, že dne 9.9.2015 byly rejstříkovému soudu doručeny výkaz zisků a ztrát k 31.12.2014 a rozvaha k 31.12.2014.

Především je třeba uvést, že dlužnice se mýlí, pokud dovozuje, že jediným v úvahu přicházejícím postihem za zamlčení údajů o majetku je možnost následného zpeněžení takového majetku v režimu oddlužení dle § 412 odst. 1 písm. b/ IZ. Soudní praxe naopak dovodila, že neuvede-li dlužník v seznamu svého majetku podstatnou část svého majetku, je to podkladem pro závěr, že dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Kdyby se přitom prokázalo, že se tak stalo úmyslně, bylo by již na tomto základě možné důvodně předpokládat, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr ze dne (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.6.2015, sp. zn. 29 NSCR 47/2013). Takto na věc nahlíženo je zjevné, že požadavek soudu I. stupně, aby dlužnice pravdivě a úplně informovala soud (a též věřitele i insolvenčního správce) o svých poměrech je zcela legitimní a jeho nerespektování může mít za následek zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu.

V době rozhodování odvolacího soudu je nicméně situace taková, že v obchodním rejstříku (byť se tak stalo až v důsledku podání dlužnice ze září 2015) jsou zveřejněny listiny obsahující informace o stavu společnosti Aplaudi Capital, s.r.o. (rozvaha a výkaz zisků a ztrát), tedy lze učinit závěr o možné hodnotě podílu dlužnice v uvedené společnosti, přičemž odvolací soud rovněž nemá důvod neuvěřit tvrzení dlužnice o tom, že předložené Přiznání k dani z příjmů bylo skutečně podáno na finanční úřad elektronicky, protože i tato forma podání je možná. Ostatně, pokud by se ukázalo, že informace podávané dlužnicí v průběhu insolvenčního řízení jsou nepravdivé, odůvodňovala by taková skutečnost postup dle § 418 odst. 3 IZ

Z uvedených důvodů odvolací soud proto neshledal podmínky pro neschválení oddlužení, napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 12. ledna 2016

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková