1 VSPH 2362/2015-B-39
KSUL 69 INS 27115/2012 1 VSPH 2362/2015-B-39

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky ve věci dlužníků Barbory Němcové a Jaroslava Němce, oba bytem Hradní 3348, Varnsdorf, zast. prof. JUDr. Janem Křížem, sídlem Rybná 9, Praha 1, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 27115/2012-B-29 ze dne 31. srpna 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 27115/2012-B-29

ze dne 31. srpna 2015 se v bodech V. a VI. výroku z r u š u j e a věc se vrací tomuto

soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 69 INS 27115/2012-B-29 ze dne 31.8.2015 vzal na vědomí splnění oddlužení manželů Barbory Němcové a Jaroslava Němce (dále jen dlužníci) splátkovým kalendářem (bod I. výroku), schválil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce Mgr. Martina Koláře ve výši 34.787,50 Kč včetně daně z přidané hodnoty, které byly uhrazeny v průběhu trvání schváleného oddlužení (bod II. výroku), přiznal insolvenčnímu správci odměnu a náhradu hotových výdajů za období od vydání usnesení o úpadku dlužníka do vydání usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře ve výši 4.537,50 Kč včetně daně z přidané hodnoty(bod III. výroku), zprostil Mgr. Martina Koláře funkce insolvenčního správce (bod IV. výroku), zamítl návrh dlužníků na přiznání osvobození od placení zbylých pohledávek podaný do protokolu isir.justi ce.cz o jednání soudu dne 4.6.2015 a neosvobodil je od placení pohledávek (body V. a VI. výroku), uložil povinnosti insolvenčnímu správci uvedené v bodě VII. výroku.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že řízení o insolvenčních návrzích dlužníků, kteří jsou manželé, bylo usnesením č.j. KSUL 69 INS 27115/2012-A-10 a KSUL 69 INS 27116/2012-A-11 ze dne 6.12.2012 spojeno ke společnému řízení a dále bylo vedeno pod společnou spisovou značkou KSUL 69 INS 27115/2012. Usnesením č.j. KSUL 69 INS 27115/2012-A-17 ze dne 2.1.2013 soud zjistil úpadek obou dlužníků a současně povolil řešení tohoto úpadku oddlužením. Insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Martin Kolář. Usnesením č.j. KSUL 69 INS 27115/2012-B-3 ze dne 1.3.2013 soud schválil řešení oddlužení splátkovým kalendářem.

Dne 17.4.2015 požádal insolvenční správce o nařízení jednání za účelem zrušení oddlužení dlužníků, protože zjistil, na základě oznámení založeného na č.l. B-18, že dlužník v insolvenčním návrhu uvedl nepravdivé údaje ohledně svých závazků a neuvedl závazek ve výši 1.800.000,-Kč vyplývající ze směnek. Zároveň insolvenční správce uvedl, že dlužník od 17.9.2014 vykonává funkci výkonného ředitele a prokuristy ve společnosti DAM Ústí nad Labem, s.r.o., je jednatelem ve společnostech COMPALTECH, s.r.o. a INTERTOS, s.r.o. Za výkon prokuristy v prvně jmenované společnosti měl dlužník obdržet v dubnu 2015 odměnu ve výši 360.000,-Kč. Dlužník však neuvedl ve svých zprávách o příjmech, že by za výkon těchto funkcí obdržel jakoukoliv odměnu. Dlužník v dubnu 2015 zaslal na účet majetkové podstaty jednorázovou částku 383.212,-Kč, čímž došlo k doplacení pohledávek nezajištěných věřitelů. S ohledem na shora uvedené a v návaznosti na další skutečnosti, ke kterým došlo v průběhu insolvenčního řízení (poničení zařízení nemovitosti ve vlastnictví dlužníka sloužící k zajištění pohledávek věřitele v období mezi jejich vydražením a předáním nemovitostí novému majiteli, a tím i poškození majetkové podstaty a snížení uspokojení pohledávek zajištěného věřitele), je insolvenční správce toho názoru, že tyto skutečnosti nasvědčují tomu, že dlužník neplní své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a je jím sledován nepoctivý záměr.

Na jednání konaném dne 4.6.2015 nařízeném za účelem zrušení oddlužení dlužníků insolvenčního správce doplnil, že dlužník v průběhu insolvenčního řízení nepředložil přehled svých příjmů, pouze sdělil, že od všech třech společností, kde je činný, mu za výkon jeho funkcí neplynula žádná odměna. Škoda způsobená dlužníkem na zpeněžované nemovitosti byla dražitelem vyčíslena na částku 300.000,-Kč, vydražitel poté škodu vyčíslil na částku 270.000,-Kč a dohoda o narovnání byla v nižší částce uzavřena pouze na základě shovívavosti zajištěného věřitele a za situace, kdy sám insolvenční správce se vzdal nároku na úhradu výdajů správce spojených se správou nemovitosti.

Podle vyjádření věřitele č. 1 Československé obchodní banky, a.s. byl poškozen tak, že prodejem nemovitosti bylo získáno necelých 3.000.000,-Kč a jeho zajištěná pohledávka byla tak pouze uspokojena cca z 50 % její zjištěné výše.

Dlužník uvedl, že od společností COMPALTECH, s.r.o. a INTERTOS, s.r.o. za výkon funkce jednatele neobdržel žádnou odměnu. Tyto funkce vykonává bezplatně. Své působení v uvedených společnostech nikdy nezatajoval. Jediný příjem, který obdržel od společnosti DAM Ústí nad Labem, s.r.o. v průběhu měsíce dubna 2015, jako odměnu za výkon prokuristy v této společnosti dlužník obratem převedl na účet majetkové podstaty, k čemuž došlo dříve, než byla tato společnost vyzvána k poukázání finančních prostředků na účet majetkové podstaty dlužníka. Dlužník dále doplnil, že spor mezi ním a zajištěným věřitelem byl již vyřešen dohodou o narovnání uzavřenou dne 1.9.2014, přestože dlužník nesouhlasil s vyčíslením vzniklé škody, kterou měl svým jednáním způsobit, je připraven, pokud mu tak bude soudem uloženo, dodatečně vzniklou škodu nahradit. Dále uvedl, že vstupoval do společnosti DAM Ústí nad Labem, s.r.o. s tím, že mu nebude za výkon funkce prokuristy plynout žádný pravidelný příjem. Přiznává určité pochybení v tom směru, že soudu ani insolvenčnímu správci nesdělil, že začal vykonávat určitou funkci ve výše uvedených společnostech. Tímto jednáním však dlužník nezpůsobil žádnou škodu, která by měla být připisována k jeho tíži, nyní již nepůsobí jako prokurista u společnosti DAM Ústí nad Labem, s.r.o., ale nadále působí ve společnostech INTERTOS s.r.o. a COMPALTECH s.r.o. bez nároku na výplatu jakéhokoliv příjmu. Postoj a vyjádření věřitele č. 1 dlužník považuje za poškozující, vyjádření za neprůkazné a spekulativní a může se pouze domnívat, že je vedeno snahou o poškození jeho dobrého jména.

Dlužníci dále navrhli, aby soud dle § 414 insolvenčního zákona je osvobodil od placení zbylých pohledávek, neboť splnili splátkový kalendář, když na účet majetkové podstaty poukázali částku v úhradě jak 100 % pohledávek nezajištěných věřitelů, tak i odměnu insolvenčního správce.

Ve zprávě ze dne 30.7.2015 (č.l. B-26) insolvenční správce sdělil soudu, že dlužník zcela uhradil pohledávky nezajištěných věřitelů. Podle jeho názoru lze za porušení povinností považovat i jednání, kterým dlužníci ztěžovali zpeněžení majetkové podstaty. Insolvenční správce dále upozornil soud také na tu skutečnost, že dlužník neuvedl své závazky v insolvenčním návrhu. Dlužník uvedl a doložil své příjmy až poté, co insolvenční správce začal na základě podnětu třetích osob příjmy dlužníka prověřovat.

Z obchodního rejstříku soud zjistil, že dlužník Jaroslav Němec je ve společnosti INTERTOS, s.r.o. jednatelem od 27.6.2014, ve společnosti COMPALTECH, s.r.o. je jednatelem od 26.8.2014, ve společnosti DAM Ústí nad Labem, s.r.o. byl dlužník prokuristou od 11.8.2014 do 17.9.2014. Ve společnosti VIP Travel club, s.r.o., v likvidaci, je dlužník společníkem s obchodním podílem ve výši 100 % a současně likvidátorem, ve společnosti N.E.A.T., s.r.o. je dlužník jednatelem a současně společníkem o velikosti obchodního podílu ve výši 100 %.

Na základě uvedených zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužníci neplnili své povinnosti dle usnesení o schválení oddlužení a tak jak pro něj vyplývají z insolvenčního zákona. Zejména insolvenčnímu správci a soudu nepředkládali své přehledy svých příjmů, nebylo tak možné ověřit, jakých skutečných příjmů dlužníci dosahují a zda plnění splátkového kalendáře probíhá zákonným způsobem a ze všech v úvahu připadajících příjmů dlužníka (ne pouze těch, které dlužník z vlastní vůle přizná). I další okolnosti týkající se výplaty odměny (a její následné přeposlání na účet majetkové podstaty bez předchozího informování insolvenčního správce či soudu) za výkon prokuristy ve společnosti DAM Ústí nad Labem, s.r.o. v okamžiku, kdy insolvenční správce začal prověřovat potenciální příjmy dlužníka vyplývající z jeho působení v této společnosti, svědčí o tom, že dlužník nebyl při plnění splátkového kalendáře veden poctivým záměrem, když navíc během realizace zpeněžení zajištěné nemovitosti poškodil vnitřní zařízení nemovitosti, a tím i zapříčinil snížení uspokojení pohledávky zajištěného věřitele.

Neuvedení závazku dlužníka vůči Václavovi Kotišovi do seznamu závazků při podání insolvenční návrhu je pak porušením jedné ze základních povinností dlužníka při podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení spočívající v úplném a správném seznamu závazků, které dlužník vůči všem svým věřitelům (i těm, jejichž pohledávky neuznává) registruje. V daném případě tak soud posuzoval nejen ekonomický výsledek insolvenčního řízení (jak shora uvedeno, nezajištění věřitelů byli uspokojeni v maximální možné míře), ale i osobní přístup dlužníka k jeho samotnému průběhu, ze kterého je patrné, že dlužníku nelze přiznat dobrodiní osvobození od placení pohledávek dle ust. § 414 insolvenčního zákona pro jeho nedbalý přístup k plnění povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení, a to výlučně v rozsahu bodů V. a VI. výroku, jímž zamítl jejich návrh na osvobození od zbytku pohledávek a neosvobodil je od placení pohledávek, se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud v této části zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dlužníci namítali, že v průběhu řízení došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces. Soud v napadeném usnesení dlužníkům vytknul, že v insolvenčním návrhu neuvedli jednoho svého věřitele, konkrétně pana Václava Kotiše, v čemž soud spatřoval porušení jedné z jejich základních povinností. Přestože soud neuvedení věřitele Václava Kotiše v insolvenčním návrhu považuje za závažné pochybení dlužníků, vůbec se danou okolností při jednání ve věci, konaném dne 4.6.2015, v podstatě vůbec nezabýval a nedal dlužníkům možnost se k věci vyjádřit, soud se pouze omezil na strohý dotaz, zda je jim osoba Václava Kotiše známá. Dlužníkům tak bylo upřeno právo se ke všem skutečnostem náležitě vyjádřit. Soud vůbec neprojednával, který z manželů byl za údajný dluh vůči Václavovi Kotišovi odpovědný, který z nich byl povinen tohoto tvrzeného věřitele v insolvenčním návrhu uvést, zda o jeho existenci věděli oba dlužníci. Dlužníci neměli možnost, se vyjádřit, zda závazek vůči uvedenému věřiteli uznávají částečně nebo zda ho popírají.

Pokud se týká údajného poškození majetku spadajícího do majetkové podstaty, dlužníci považovali a stále považují za sporné, co bylo součástí dražených nemovitých věcí a co součástí takových nemovitostí nebylo, tedy jaké z věcí si mohli zcela oprávněně ponechat, resp. jaké z věcí nepodléhaly dražbě. Je nesporné, že insolvenční správce uzavřel s vydražitelem předmětných nemovitostí dohodu o narovnání, která měla údajně vzniklou škodu vyřešit. Původní závazek byl tak nahrazen závazkem zcela novým a je tak sporné, zda lze o nějaké škodě vůbec hovořit. Nadto dlužníci bezprostředně poté, co k tomu byli insolvenčním správcem vyzváni (v měsíci dubnu 2014), uhradili zcela dobrovolně na údajně vzniklou škodu částku 15.000,-Kč, aniž jim byl předložen jakýkoli odhad údajně vzniklé škody. Dle jejich názoru tak byla škoda, pokud tedy nějaká skutečně vznikla, uhrazena a likvidována, a to i samotnými dlužníky. Konečně je třeba poznamenat, že v protokole o předání nemovitostí dlužníky vydražiteli není jakákoli zmínka o tom, že by předmět předání byl nějak poškozen či v něm cokoli chybělo.

Pokud jde o nařčení dlužníka z nepřiznání příjmů, považují jej dlužníci za čistě spekulativní, ničím nepodložené a úvahy soudu v tomto směru za účelové a nemající oporu v provedených důkazech. Soud i insolvenční správce byli informování, že dlužník sice působí v několika aktivních společnostech (např. COMPALTECH s.r.o. nebo INTERTOS, s.r.o., nicméně jeho výkon funkce jednatele je v těchto společnostech zcela bezplatný. Jediný příjem, který dlužník získal, byla odměna za výkon funkce prokuristy v obchodní společnosti D A M Ústí nad Labem, s.r.o. Tuto odměnu ve výši 360 000,-Kč dlužník obdržel nicméně jednorázově až v měsíci dubnu 2015 a bez zbytečného odkladu poté ji zaslal na účet majetkové podstaty. Dlužník tedy svůj jediný příjem plynoucí z účasti v obchodních společnostech přiznal až v okamžiku, kdy jej fakticky obdržel-do té doby žádný jiný příjem nepobíral a u soudu nebyl proveden jediný důkaz, který by svědčil o opaku. Dlužník navíc nebyl povinen informovat insolvenčního správce o příjmu, který má v budoucnu teprve obdržet. Dlužníci splátky podle splátkového kalendáře hradili vždy řádně, tedy v požadované výši a včas. Dlužník dále sdělil, že majetkovou účast v jiných společnostech (VIP Travel Clubs.r.o., N.E.A.T. s.r.o.) nezamlčel záměrně. Jak dlužník vysvětlil při jednání u soudu, obě společnosti ke dni podání návrhu na schválení oddlužení byly, a dodnes jsou, zcela nefunkční, nepodnikající, nemající žádný majetek a nemající žádnou hodnotu. V případě společnosti VIP Travel Club, s.r.o. tato společnost byla a dodnes je úplně paralyzována, když není možná komunikace s druhým společníkem společnosti, francouzským občanem. Dlužník měl za to, že když uvedené společnosti nevyvíjí žádnou činnost, popř. jsou dokonce v likvidaci, není nutné na svou účast v nich v insolvenčním řízení poukazovat, když by tato skutečnost nemohla mít v případném oddlužení žádný přínos. Dlužníci jsou si vědomi, že neuvedení této skutečnosti znamená po formální stránce pochybení, mají však za to, že se tímto jednáním nedopustili podstatného porušení podmínek oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 414 insolvenčního zákona jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odst. 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odst. 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odst. 4).

Podle ust. § 415 insolvenčního zákona je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 platí obdobně.

Jak je zřejmé z toho, co uvedeno shora, zamítl soud prvního stupně návrh na osvobození od placení zbytku pohledávek s tím, že dlužníci v průběhu oddlužení neplnili řádně své povinnosti a dále proto, že soudu nepředložili úplný seznam závazků.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice v insolvenčním návrhu označila dva věřitele, a to Československou obchodní banku, a.s. s pohledávkou ve výši 4.714.573,94 Kč a SPEEDLEASE, s.r.o. s pohledávkou ve výši 182.833,-Kč. Dlužník v insolvenčním návrhu uvedl, že má dva věřitele, a to Československou obchodní banku, a.s. s pohledávkou ve výši 4.714.573,94 Kč a GEBÜDER WEISS, s.r.o. s pohledávkou ve výši 418.997,-Kč. Do insolvenčního řízení vůči dlužníkům přihlásili pohledávky celkem tři věřitelé, a to Československá obchodní banka, a.s., která přihlásila jinak zajištěnou pohledávku, a dále nezajištěnou pohledávku ve výši 246.673,39 Kč, SPEEDLEASE, s.r.o. a Finanční úřad pro Ústecký kraj, jejich pohledávky na přezkumném jednání konaném dne 1.3.2013 (B-2) správce nepopřel. Usnesením č.j. KSUL 69 INS 27115/2012-B-3 ze dne 1.3.2013 soud schválil řešení oddlužení splátkovým kalendářem, s tím, že v jeho průběhu budou uspokojované tři nezajištěné pohledávky zjištěné na přezkumném jednání. Podle průběžné zprávy ze dne 9.10.2014 (B-8) insolvenčního správce informoval soud, že byla uzavřena dohoda o narovnání (náhrada škody), která byla předložena soudu společně s návrhem na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. V rámci této dohody bylo ujednáno, že dlužníci na náhradu škody vyplatí insolvenční správce vydražiteli částku 15.000,-Kč deponovanou na účtu majetkové podstaty.

Usnesením č.j. KSUL 69 INS 27115/2012-B-16 ze dne 20.3.2015 soud vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení, když současně konstatoval, že s návrhem na vydání výtěžku byla soudu předložena dohoda o narovnání mezi insolvenčním správcem a vydražitelem, na základě které se správce zavázal vydražiteli vyplatit částku 15.000,-Kč z účtu majetkové podstaty. Tento výdaj byl schválen zajištěným věřitelem (č.l. B-7/4 insolvenčního spisu). Důvodem uzavření shora uvedené dohody byla skutečnost, že dlužník v době od vydražení shora uvedených nemovitostí do jejich převzetí vydražitelem demontoval a odvezl některé části vybavení nemovitosti, a jen část z nich na výzvu insolvenčního správce následně vrátil, přičemž došlo k částečnému znehodnocení vydražené nemovitosti a způsobení škody na straně vydražitele. Škodu vydražitel vyčíslil na částku 240.024,-Kč. Na výši škody se obě strany neshodly, proto dne 1.9.2014 uzavřely zmíněnou dohodu o narovnání, kde se insolvenční správce zavázal vydražiteli vyplatit částku 15.000,-Kč.

Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 8.4.2015 (B-18) navrhl Václav Kotiš, aby schválené oddlužení dlužníků bylo zrušeno, protože má z titulu směnky vlastní pohledávku za dlužníkem, který ho jako věřitele v insolvenčním návrhu neoznačil.

Za účelem projednání uvedeného návrhu soud na 4.6.2015 nařídil jednání, na kterém dlužníci navrhli, aby soud podle ust. § 414 insolvenčního zákona je osvobodil od placení zbylých pohledávek, neboť splnili splátkový kalendář, když na účet majetkové podstaty poukázali částku v úhradě jak 100 % pohledávek nezajištěných věřitelů, tak i odměnu insolvenčního správce.

Z výše uvedených zjištění vyplývá, že v řízení nebylo prokázáno, že by dlužníci měli jiný příjem, než uvedli v insolvenčním návrhu. Příjem, který dlužník získal z titulu výkonu funkce prokuristy ve společnosti DAM Ústí nad Labem, s.r.o., v celém rozsahu poskytl na uspokojení svých závazků. Pokud se jedná o skutečnost, že dlužníci způsobili škodu způsobenou na zpeněžovaných nemovitostech, tak ta byla nahrazena na základě dohody o narovnání. Z tohoto důvodu odvolací soud zastává názor, že uvedené skutečnosti nemohou být důvodem, který by měl za následek neosvobození od placení i pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili.

Dále se odvolací soud zabýval tím, zda důvodem, který by měl za následek neosvobození od placení i pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, je skutečnost, že dlužníci v insolvenčním návrhu a v seznamu závazků neuvedli věřitele Václava Kotiše, který tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 1.800.000,-Kč z titulu směnky vlastní. Za situace, kdyby uvedený věřitel měl skutečně za dlužníky tvrzenou pohledávku, a dlužníci tohoto věřitele v návrhu na povolení oddlužení řádně neoznačili, bylo by možné tuto skutečnost považovat za okolnost, na jejímž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením dlužníci sledovali nepoctivý záměr, protože dlužník je ve smyslu stanovení § 104 odst. 1 písm. b/, odst. 3 insolvenčního zákona povinen uvést v seznamu závazků i pohledávku, jejíž pravost (důvodnost) zpochybňuje. To zvláště za situace, kdy soud i z tohoto důvodu nařídil jednání za účelem zrušení oddlužení dlužníků, a než byl tento návrh projednán, dlužníci v celém rozsahu jednorázově splatili všechny pohledávky zařazené do splátkového kalendáře, tak aby soud prvního stupně mohl vydat rozhodnutí o splnění oddlužení, aniž by se zabýval návrhem na jeho zrušení postupem podle ust. § 418 insolvenčního zákona.

Bez zjištění, zda směnečná pohledávka Václava Kotiše skutečně existuje a existovala již v době, kdy dlužníci podali insolvenční návrh a okolnostmi za nichž tato pohledávka vznikla, není možné dospět k závěru, že neuvedením takové pohledávky dlužníci sledovali nepoctivý záměr. Proto je nutné v tomto směru doplnit dokazování.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným, napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu v bodě VI. výroku zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 8. září 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík