1 VSPH 2347/2015-A-11
MSPH 77 INS 28214/2015 1 VSPH 2347/2015-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: NPLC, s.r.o. v likvidaci, IČO 27396258, sídlem Praha 4, Rozárčina 1480/7, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 28214/2015-A-6 ze dne 16. listopadu 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 77 INS 28214/2015-A-6 ze dne 16. listopadu 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 5 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména vyložil § 108 odst. 1 a 2 z.č. 182/2006 insolvenčního zákona (dále též IZ), účel zálohy a odkázal na vyhlášku č. 313/2007 Sb., zjistil, že dlužník vlastní jen finanční prostředky ve výši 212,-Kč a nedobytnou pohledávku ve výši 24.508,-Kč. Proto soud uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení jako záruku úhrady budoucích nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že insolvenční návrh podal likvidátor, který po zahájení likvidace dlužníka zjistil jeho předlužení. V rámci likvidace likvidátor vyzval všechny věřitele k přihlášení pohledávek za dlužníkem zveřejněním výzvy v Obchodním věstníku dne 18.3.2015 a dne 1.4.2015, přihlášky pohledávek podalo šest věřitelů. Měl za to, že soud I. stupně nevzal v úvahu všechny okolnosti insolvenčního řízení a výši zálohy stanovil v maximálním rozsahu, ačkoli bylo z insolvenčního návrhu zřejmé, že dlužník měl k dispozici jen finanční prostředky ve výši 212,-Kč, k rukám likvidátora byla ze strany akciové společnosti Danczek Teplice zaslána částka 680,-Kč a jiným prostředky dlužník nedisponoval. Proto navrhoval, aby odvolací soud zálohu snížil na 10.000,-Kč.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 11.11.2015 byl soudu I. stupně doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na prohlášení konkursu, který za dlužníka podal likvidátor. Dlužník provozoval do roku 2012 čerpací stanici s pohonnými hmotami a doplňkovou činnost a maloobchod. V roce 2012 byla dlužníkovi ukončena smlouva o nájmu provozovací stanice, od té doby nastaly u dlužníka finanční problémy, tržby nedosahovaly na pokrytí provozních nákladů a další vhodnou čerpací stanici se nepodařilo najít. O ukončení činnosti rozhodl jediný společník rozhodnutím ve formě notářského zápisu ze dne 10.2.2015 o zrušení společnosti s likvidací.

Dlužník má závazky ve výši minimálně 175.891,98 Kč, které převyšují hodnotu jeho majetku. Dlužník vlastní jen pohledávku za Ivanem Hrubešem ve výši 24.508,-Kč, kterého se dlužníku nepodařilo kontaktovat. Dlužník se domníval, že byl předlužen.

Z dosavadních výsledků insolvenčního řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení úpadku dlužníka konkursem, který navrhoval. V případě řešením úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-obvykle nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč.

Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 15. prosince 2015

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná