1 VSPH 2346/2015-A-46
KSPH 72 INS 25864/2015 1 VSPH 2346/2015-A-46

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužníka: Jiří Havelka, nar. 14. listopadu 1971, IČO 49536575, bytem Křinec, Chotucká 272, zast. JUDr. Vlastimilem Marhanem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Střelecká 672/14, zahájeném k návrhu navrhovatelů: a/ MEIXNER & HANUŠ, a.s. Czech republic, IČO 25259431, sídlem Praha 2, Francouzská 172, zast. JUDr. Jarmilou Cindrovou, advokátkou se sídlem Ústí nad Orlicí, Mistra Jaroslava Kociana 38, b/ DEKTRADE, a.s., IČO 48589837, sídlem Praha 10, Tiskařská 10/257, c/ Vera Gloria, s.r.o., sídlem Praha 10, Pstružná 821/12, IČO 24826758, d/ Luboš Meixner, bytem Letohrad, Mírová 919, e/ Jaroslav Škoda, bytem Jaroměř, Smetanova 730, 551 01, IČO 11056070, c/ o odvolání navrhovatele a/ proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 25864/2015-A-24 ze dne 18. listopadu 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 72 INS 25864/2015-A-24 ze dne

18. listopadu 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zamítl návrh navrhovatele MEIXNER & HANUŠ, a.s. Czech republic (dále též navrhovatel a ), uložil tomuto navrhovateli povinnost ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení zaplatit soudní poplatek za návrh na zahájení insolvenčního řízení ve výši 2.000,-Kč (bod II. výroku) a zaplatit dlužníku k rukám jeho právního zástupce na nákladech řízení 12.342,-Kč do tří dnů ode dne právní moci usnesení (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že k návrhu navrhovatele a/ bylo dne 16.10.2015 zahájeno insolvenční řízení. Navrhovatel a/ tvrdil existenci pohledávky za dlužníkem z titulu smlouvy o skladování ze dne 12.5.2011, při kontrole zjistil, že dlužník neměl na skladě 9.194,34 kg uhlí, které podle skladové evidence mít uloženo na skladě měl. Pohledávka za dlužníkem činila 425.728,91 Kč, byla vyčíslena fakturou č. 407963 ze dne 5.11.2014 splatnou k 20.11.2014 a řízení o této pohledáve je vedeno před Okresním soudem v Nymburce pod sp. zn. 6 C 56/2015. Jako další věřitele uvedl Luboše Meixnera, ČSOB, a.s. a Raiffeisenbank, a.s.

Dlužník měl podaný insolvenční návrh za šikanozní a poukázal na nalézací řízení vedené ohledně tvrzené pohledávky před Okresním soudem v Nymburce. Ohledně dalších tvrzených pohledávek k výzvě soudu věřitelé sdělili, že buď za dlužníkem pohledávku nemají, případně mají s dlužníkem uzavřen splátkový kalendář. Toliko věřitel Luboš Meixner podal mimo navrhovatele a/ přihlášku pohledávky ve výši 314.400,-Kč. Pohledávku Luboše Meixnera-akcionáře navrhovatele a/-měl dlužník za spornou.

Soud měl za to, že mezi navrhovatelem a/ a dlužníkem byla sporná otázka přirozeného úbytku uhlí, která měla vliv na posouzení oprávněnosti nároku navrhovatele a/ a které je předmětem nalézacího řízení před Okresním soudem v Nymburce pod sp. zn. 6 C 56/2015. Jednání v nalézacím řízení bylo odročeno na neurčito za účelem zpracování znaleckého posudku a dokazováním shora uvedených skutečností (zadáním znaleckého posudku) by soud nahrazoval sporné řízení o pohledávce. Proto insolvenční návrh zamítl.

Proti tomuto usnesení se včas odvolal navrhovatel a/ a namítal, že dne 10.11.2015 doplnil svoji pohledávku o další pohledávku, že do podatelny soudu I. stupně byly dne 12.11.2015, tedy před nařízeným jednáním, podány dvě podání věřitelů dlužníka, doplnění ani další dvě podání věřitelů neměl soud k dispozici na jednání dne 13.11.2015.

Zopakoval skutková tvrzení ohledně vzniku tvrzené pohledávky s tím, že rozdíl od účetní evidence měl činit 256,46 t uhlí, dlužník uhlí znehodnotil vmísením kamení a hlíny, čímž se stalo uhlí pro spalování nepoužitelným a pohledávku splatnou k 20.11.2014 vyčíslil na 574.183,-Kč. Za dlužníkem evidoval navrhovatel a/ další pohledávku ve výši 164.447,-Kč z titulu úroků z prodlení v souvislosti s nezaplacením kupní ceny zboží. Namítal, že k tomuto doplnění celkové pohledávky nebylo na jednání před soudem I. stupně přihlédnuto. Odkázal na pozdní úhradu faktur dlužníkem, z čehož dovodil, že dlužník uznal svůj závazek. Dále odkázal na pohledávku věřitele Luboše Meixnera z titulu dlužného nájemného, dlužník byl v prodlení s úhradou nájemného za září a říjen 2015 (splatnosti 15.8.2015 a 15.9.2015), pohledávka je nesporná, dlužník ohledně této pohledávky nepodal žalobu k soudu. Soudu I. stupně navrhovatel a/ vytýkal, že se nezabýval majetkovými poměry dlužníka, zda dlužník nebyl předlužen, že si nevyžádal seznam majetku dlužníka a že z daňového přiznání za rok 2014 plyne, že dlužník byl ve ztrátě 26 mil.Kč. Odkázal na další dvě přihlášky pohledávek STOBAU SERVIS, s.r.o. a Ivana Hofmana a že dohody o narovnání, které dlužník uzavíral se svými věřiteli, svědčí o tom, že dlužník měl dluhy.

Dále navrhovatel a/ namítal nesprávnost rozhodnutí o nákladech řízení, které měly být účtovány podle § 9 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., nikoli podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb.

Navrhovatel odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 2 VSOL 412/2015 a na § 143 odst. 2 IZ.Ze shora uvedených důvodů navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že je dlužník v úpadku nebo je zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Po vydání napadeného usnesení do řízení přistoupili další insolvenční navrhovatelé, kteří se ve smyslu § 107 IZ stali jeho účastníky, a to DEKTRADE, a.s. (podáním došlým soudu 23.3.2016, A-35), Vera Gloria, s.r.o. (podáním došlým soudu dne 4.4.2016, A-36), Luboš Meixner (podáním došlým soudu dne A-39) a Jaroslav Škoda (podáním došlým soudu dne 5.5.2016, A-41).

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 143 odst. 1 a 2 téhož zákona zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, tj. v případech, kdy insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele, jenž nedoložil, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, nebo nebyl osvědčen úpadek dlužníka.

Dále je třeba uvést, že dle ustálené judikatury vyjádřené například pod bodem VIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.6.1998 sp. zn. Cpjn 19/98 publikovaného pod značkou Rc 52/98 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, jež se sice vyjadřovala k úpravě obsažené v zákoně o konkursu a vyrovnání, jež se však vzhledem ke shodě řešené problematiky uplatní i pro výklad insolvenčního zákona, nevylučuje povaha řízení o návrhu věřitele na prohlášení konkursu (na vydání rozhodnutí o úpadku), aby soud o skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, prováděl dokazování o tom, zda pohledávka věřitele skutečně existuje, ale není povolán k tomu, aby ke zjištění této skutečnosti prováděl rozsáhlé dokazování. Zjistí-li, že k závěru o existenci splatné pohledávky věřitele je třeba takové dokazování provádět, pak návrh zamítne proto, že věřitel svou pohledávku za dlužníkem nedoložil. Obdobně postupuje i v případech, kdy jsou osvědčovány tvrzené pohledávky dalších věřitelů.

Jak plyne z odůvodnění napadeného usnesení, důvodem pro zamítnutí insolvenčního návrhu bylo to, že svojí činností by soud I. stupně jako insolvenční soud nahrazoval sporné řízení s ohledem na to, že ohledně nároku insolvenčního navrhovatele a/ ve výši 425.728,91 Kč je vedeno nalézací řízení před Okresním soudem v Nymburce pod sp. zn. 6 C 56/2015.

Odvolání podané navrhovatelem a/ spočívá především na tvrzení, že soud I. stupně při rozhodování o podaném insolvenčním návrhu nepřihlédl k doplnění přihlášky pohledávky navrhovatele a/ o pohledávku z titulu úroků z prodlení ve výši 164.447,-Kč, kterou tento věřitel dokládal výpisy z účtu a fakturami a již měl za nespornou i s ohledem na to, že ze strany dlužníka došlo k pozdnímu plnění těchto faktur. Tvrzenou pohledávku doložil navrhovatel a/ jako přílohu podání doručeného soudu I. stupně dne 19.11.2015 a z doplnění přihlášky pohledávky, která byla podle razítka soudu I. stupně doručena dne 10.11.2015, plyne, že navrhovatel a/ tvrdil za dlužníkem pohledávku z titulu úroků z prodlení za úhradu kupní ceny zboží-uhlí a to ve výši 164.447,02 Kč.

Ačkoli soudu I. stupně bylo doplnění přihlášky pohledávky doručeno dne 10.11.2015, v napadeném usnesení se s touto skutečností žádným způsobem nevypořádal a toliko argumentačně odkázal (ovšem zjevně toliko ve vztahu k pohledávce ve výši 425.728,91 Kč) na skutečnost, že by svojí činností nahrazoval sporné řízení.

Odvolací soud má za to, že s ohledem na to, že navrhovatel a/ tvrdil za dlužníkem nejen pohledávku z titulu smlouvy o skladování, ale rovněž pohledávku z titulu úroků z prodlení, měl se soud I. stupně ve vztahu k aktivní legitimaci tohoto navrhovatele zabývat oběma tvrzenými pohledávkami, což neučinil a insolvenční návrh zamítl jen z důvodu, že by ohledně pohledávky ze smlouvy o skladování nahrazoval sporné řízení.

Na základě shora uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně se nedostatečně vypořádal se skutkovými tvrzeními ohledně aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele, a proto postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 17. května 2016

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná