1 VSPH 2334/2015-B-95
KSLB 87 INS 6366/2015 1 VSPH 2334/2015-B-95

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Bytové družstvo Maršíkova 254, IČO 01709313, se sídlem Janův Důl 10, PSČ 463 52, za účasti státního zastupitelství, o odvolání věřitele č. 8: AFOR 7, s. r. o., IČO 27274900, se sídlem Janův Důl 10, PSČ 463 52, zastoupeného advokátem Mgr. Josefem Smutným, se sídlem Pardubice, tř. Míru 92, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č. j. KSLB 87 INS 6366/2015-B-28 ze dne 1. října 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č. j. KSLB 87 INS 6366/2015-B-28 ze dne 1. října 2015 se m ě n í tak, že popření pohledávek věřitele č. 4 Romany Halíkové věřitelem č. 8 AFOR 7, s. r. o. se n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením z 1. 10. 2015 odmítl popěrný úkon věřitele č. 8 AFOR 7, s. r. o., kterým tento věřitel popřel pohledávky věřitele Romany Halíkové, IČO 47281227, místem podnikání Liberec, Lípová 664/2, uplatněné přihláškou P4 v celkové výši 1.953.590,88 Kč.

Rozhodnutí odůvodnil soud tím, že usnesením na č. d. A-18 z 23. 6. 2015 byl zjištěn úpadek dlužníka Bytové družstvo Maršíkova 254 a byl prohlášen konkurs na jeho majetek. Termín přezkumného jednání byl následně odročen na den 1. 10. 2015. Podáním ze 17. 4. 2015 věřitel Romana Halíková, IČO 47281227, přihlásil pod č. P4 osm dílčích nevykonatelných a nezajištěných pohledávek v celkové výši 1.953.590,88 Kč. Dne 21. 8. 2015 přihlásil do insolvenčního řízení svou pohledávku věřitel AFOR 7, s. r. o. Podáním ze 7. 9. 2015 tento věřitel popřel všechny pohledávky věřitele Romany Halíkové, přičemž popření odůvodnil neexistencí závazku dlužníka, s tím, že s věřitelkou nebyl uzavřen žádný platný smluvní vztah. K důkazu věřitel navrhl usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec, č. j. KSLB 76 INS 3684/2015-A-5 z 16. 2. 2015. Dále věřitel uvedl, že závazek dlužníka je neplatným právním úkonem z důvodu rozporu se zákonem.

Soud odkázal na § 200 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona a § 79 odst. 1 o. s. ř. s tím, že popěrný úkon byl učiněn v zákonem stanovené lhůtě a na předepsaném formuláři, avšak nesplňuje náležitosti, neboť je neurčitý-neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností týkajících se důvodů popření pohledávky. Věřitel v popěrném úkonu, který musí splňovat náležitosti žaloby, obecně konstatoval neexistenci závazku dlužníka, protože s věřitelem č. 4 nebyl uzavřen žádný platný smluvní vztah. Věřitel č. 8 ale nespecifikoval, v čem spatřuje neplatnost smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem č. 4. Věřitel rovněž neuvedl, v čem spočívá neplatnost právních úkonů dlužníka a neoznačil závazek dlužníka, který by měl být neplatným. Takto vymezené důvody popření pohledávky věřitele považoval soud z hlediska projednatelnosti žaloby za nedostatečné. Insolvenční zákon vylučuje možnost dodatečného doplnění návrhu postupem dle § 43 o. s. ř., proto soud v souladu s § 200 odst. 3 insolvenčního zákona popěrný úkon věřitele AFOR 7, s. r. o. odmítl, a to usnesením vyhlášeným před skončením přezkumného jednání.

Věřitel AFOR 7, s. r. o. (věřitel č. 8) napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí zrušit. Odvolání odůvodnil tím, že soud nesprávně vyložil § 79 o. s. ř. Odvolatel odkázal na řadu judikátů Nejvyššího soudu, podle kterých je třeba vymezit v žalobě předmět řízení po skutkové stránce v takovém rozsahu, aby byla umožněna jednoznačná individualizace (nemožnost záměny s jiným skutkem, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3527/2014). Obsahuje-li žaloba tvrzení skutečností, ze kterých lze dovodit předmět řízení, pak procesní sankcí za nesplnění povinnosti tvrzení ve vztahu k dalším relevantním skutečnostem, případně i za nesplnění důkazní povinnosti, není odmítnutí návrhu, ale neúspěch účastníka ve věci samé. Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (tento závěr by měl být vykládán restriktivně).

Popěrný úkon odvolatele označil nezaměnitelné údaje, aby soud věděl, na jakém základě má rozhodnout. Tvrzený skutkový děj je nezaměnitelný a konkrétně individualizovaný. Předmětný popěrný úkon proto obsahuje všechny náležitosti dle § 79 o. s. ř. Kromě toho je nutno rozlišovat důvody neplatnosti, které musí být tvrzeny, tj. takové, které leží na straně toho, kdo se neplatnosti dovolává (např. nedostatek svobody, rozpor s dobrými mravy, omyl), a jiné důvody neplatnosti, ke kterým se přihlíží z úřední povinnosti (nedostatek formy, neurčitost, nezpůsobilost subjektu smlouvu uzavřít, rozpor se zákonem). K popěrnému tvrzení, že se jedná o absolutní neplatnost pro rozpor se zákonem, musí soud přihlížet z úřední povinnosti.

K odvolání se vyjádřilo Vrchní státní zastupitelství v Praze a navrhlo napadené usnesení zrušit. Je si vědomo dosavadní rozhodovací praxe Vrchního soudu v Praze, nicméně je názoru, že odmítnutí popěrného úkonu dle § 200 odst. 3 insolvenčního zákona by mělo být použito jen u naprosto nejasných podání. Insolvenční řízení je podřízeno zásadě koncentrace a učinění popěrného úkonu je vázáno na velmi krátké lhůty, tudíž na popírajícího věřitele jsou kladeny podstatně větší nároky, než na běžné návrhy na zahájení řízení. Vrchní státní zastupitelství poukazuje na to, že ve formuláři je jako popěrný důvod uvedeno, že s věřitelkou nebyl uzavřen žádný platný smluvní vztah . Bylo tedy tvrzeno, že žádný smluvní vztah nebyl vůbec uzavřen. Takové tvrzení je dle judikatury Nejvyššího soudu dostatečné, neboť je na věřiteli popírané pohledávky, aby tvrdil a prokazoval, že smluvní vztah uzavřen byl. Uvedené popěrné tvrzení je odlišné od tvrzení, že smlouva je neplatná-v takovém případě musí popírající věřitel ještě dotvrdit okolnosti, které tuto neplatnost odůvodňují.

Věřitel č. 4 Romana Halíková se vyjádřila k odvolání věřitele č. 8 a uvedla nesouhlasné námitky k tvrzení uvedeného věřitele, že nebyl uzavřen žádný platný smluvní vztah. Mj. uvedla, že o existenci platného vztahu mezi ní a dlužníkem nemůže být pochyb s ohledem na uzavřenou Výhradní smlouvu o zprostředkování prodeje podílů v Bytovém družstvu Maršíková 254 s právem užívání bytu a parkovacích stání . Tuto smlouvu přiložila k přihlášce své pohledávky. Existenci smlouvy potvrdil i sám dlužník mj. v jím podané výpovědi smlouvy z 21. 10. 2013.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a shledal odvolání věřitele č. 8 důvodným.

Podle § 200 odst. 1 insolvenčního zákona Věřitel je oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna. Podle odst. 2 K popření pohledávky přihlášeným věřitelem se přihlíží, jen obsahuje-li podání všechny náležitosti a je-li doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce; § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. Po uplynutí této lhůty již nelze měnit uplatněný důvod popření. K popření pohledávky učiněnému ve formě, která v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce vyžaduje jeho písemné doplnění, předložení jeho originálu, případně předložení písemného podání shodného znění, se nepřihlíží. Podle odst. 3 Dospěje-li insolvenční soud k závěru, že k popření pohledávky přihlášeným věřitelem se nepřihlíží, odmítne je rozhodnutím, které může vydat jen do skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce.

V prvé řadě odvolací soud konstatuje, že popěrný úkon věřitele č. 8 vůči věřiteli č. 4 byl podán včas-přezkumné jednání proběhlo dne 1. 10. 2015 a věřitel č. 8 byl povinen doručit své podání soudu aspoň 3 pracovní dny před dnem konání přezkumného jednání (§ 200 odst. 2 insolvenčního zákona), což učinil včas dne 7. 9. 2015. Také napadené usnesení soudu prvního stupně bylo včasné- v souladu s § 200 odst. 3 insolvenčního zákona bylo vydáno do skončení přezkumného jednání, konaného dne 1. 10. 2015.

Insolvenční zákon stanoví v § 200 odst. 2 druhé větě insolvenčního zákona koncentrační princip, podle kterého po uplynutí popěrné lhůty již nelze měnit uplatněný důvod popření. Z tohoto pravidla plyne, že popírající věřitel musí včas (tj. nejpozději 3 pracovní dny před konáním přezkumného jednání) uvést všechny skutkové okolnosti, o které svůj popěrný úkon opírá. Věřitel č. 8 ve svém popěrném tvrzení mj. uvedl, že dlužník s věřitelkou neuzavřel žádný platný smluvní vztah.

K tomu odvolací soud uvádí, že toto tvrzení je tvrzením skutkovým-věřitel č. 8 tvrdí, že mezi věřitelem č. 4 a dlužníkem nebyla uzavřena smlouva, zakládající pohledávky věřitele vůči dlužníkovi. Dostatečnost tohoto tvrzení je zřejmá i z povahy přihlášených pohledávek věřitele č. 4. Např. dílčí pohledávka č. 8 je označena jako smluvní pokuta 1.868.125 Kč sjednaná v čl. V. odst. 1 Výhradní smlouvy a v případě neuzavření smlouvy by tato dílčí pohledávka nepochybně nebyla po právu. Patrně stejně by tomu tak bylo i u ostatních dílčích pohledávek-odměn, jež mají být dohodnuty v uvedené smlouvě.

Ani věřitel č. 4 neměl pochybnosti o určitosti popěrného tvrzení a o jeho smyslu, což je zřejmé z jeho vyjádření k odvolání, ve kterém tento věřitel vyjadřuje nesouhlas s tvrzením, že smlouva nebyla uzavřena, a uvádí skutečnosti svědčící opačnému závěru. Není též pochyb o identitě pohledávek přihlášených pod č. P4, které přihlásil věřitel Romana Halíková a jež by podle skutkového tvrzení popírajícího věřitele neměly z důvodu neuzavření smlouvy existovat.

Odvolací soud se plně ztotožnil s rozlišením jednotlivých tvrzení uvedeným ve vyjádření Vrchního státního zastupitelství v Praze-za neurčité by bylo nutné označit tvrzení typu závazek dlužníka je neplatný , neboť se ve své podstatě jedná o právní hodnocení postrádající skutkové tvrzení, a muselo by být doplněno o skutkové tvrzení, proč je závazek po právní stránce neplatný (např. musel by být vylíčen obsah ustanovení smlouvy způsobující její neplatnost, případně částečnou neplatnost). Vzhledem k nemožnosti doplnit popěrný úkon o taková tvrzení po uplynutí popěrné lhůty (tj. po uplynutí 3 pracovních dnů přede dnem konání přezkumného jednání, viz § 200 odst. 1 první věta insolvenčního zákona), by takové popěrné tvrzení muselo být jako neurčité odmítnuto dle § 200 odst. 3 insolvenčního zákona. Jinak je tomu ale u popěrného tvrzení typu smlouva, ze které je odvozen závazek dlužníka, nebyla uzavřena . Takové tvrzení je tvrzením skutkové povahy (strany údajné smlouvy neučinily projev vůle smlouvu uzavřít, resp. aspoň jedna z nich), nikoliv právním hodnocením. Takovým právním hodnocením (na které ale povinnost tvrzení v popěrném úkonu nedopadá) je až závěr, že s ohledem na absenci uzavření smlouvy není dán právní důvod pro plnění toho kterého závazku dlužníka vůči přihlášenému věřiteli.

Odvolací soud neakceptoval závěr soudu prvního stupně, že je neurčitý úkon věřitele č. 8 popírající přihlášené pohledávky věřitele č. 4. Nebyl dán důvod nepřihlížet k uvedenému popření a postupovat dle § 200 odst. 3 insolvenčního zákona. Odvolací soud proto dle § 220 odst. 1 a § 221a o. s. ř. za použití § 167 odst. 2 o. s. ř. napadené usnesení změnil ve výroku uvedeným způsobem, aby řízení zahájené popěrným úkonem, který je ve smyslu § 200 odst. 5 insolvenčního zákona žalobou, mohlo pokračovat.

Odvolací soud nad rámec odvolacího řízení upozorňuje, že podle § 202 odst. 3 insolvenčního zákona byl věřitel č. 8 ve lhůtě 15 dnů po skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce (v dané věci do 16. 10. 2015) povinen složit na účet soudu jistotu 10.000 Kč. V insolvenčním rejstříku není založen doklad o složení této jistoty. V dalším řízení soud prvního stupně prověří, zda tato jistota byla v uvedené lhůtě složena. Pokud by tomu tak nebylo, bylo by nutné popření pohledávky odmítnout dle § 202 odst. 5 insolvenčního zákona. Odvolací soud se nemohl v rámci odvolacího řízení zabývat touto okolností, neboť s ohledem na § 7 insolvenčního zákona a § 212a odst. 6 o. s. ř. mohl přezkoumat napadené usnesení jen z důvodů, které řešil soud prvního stupně, tj. v dané věci závěr uvedeného soudu, že popěrný úkon věřitele č. 8 byl neurčitý.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 11. května 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná