1 VSPH 233/2013-A-19
KSPL 54 INS 29971/2012 1 VSPH 233/2013-A-19

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka: Petr anonymizovano , anonymizovano , Vílov 21, 345 06, Kdyně, zast. JUDr. Zdenkem Králem, advokátem se sídlem Klatovy, Domažlická 800/II., o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 29971/2012-A-11, ze dne 24. ledna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 29971/2012-A-11, ze dne 24. ledna 2013, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením uložil dlužníkovi povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména vycházel z toho, že dle § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) je třeba zajistit prostředky k průběhu insolvenčního řízení a že smyslem zálohy je materiální zajištění výkonu funkce insolvenčního správce. Soud uvedl, že u dlužníka přichází v úvahu způsob řešení úpadku oddlužením, při kterém bude většina vzniklých nákladů hrazena v měsíčních zálohách spolu se splátkovým kalendářem, ale pro výkon činnosti insolvenčního správce je třeba poskytnout zálohu i pro dobu do rozhodnutí soudu o úpadku dlužníka na samém počátku insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že jeho příjmem sice je od prosince 2012 invalidní důchod, ten mu však dosud nebyl vyplacen a dlužník, který se momentálně nachází bez prostředků, není schopen zálohu ve výši 5.000,-Kč zaplatit. Dále upozorňoval na skutečnost, že v rámci probíhající exekuce došlo k prodeji jeho nemovitosti a výtěžek dražby dosud nebyl věřitelům rozvržen. Exekučně byl rovněž postižen jeho předchozí příjem, takže by u jeho předchozího zaměstnavatele měly být deponovány prostředky ve výši 10.221,-Kč. Navrhoval proto, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně zrušil, neboť prostředky nezbytné pro náklady insolvenčního řízení bude možno opatřit z uvedené exekuce.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle něhož insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh se podává, že dlužník má vyživovací povinnost ke dvěma dětem a své manželce, má splatné závazky vůči 10 věřitelům v celkové výši přesahující 2,2 mil. Kč a jeho příjmy z invalidního důchodu budou činit přibližně 12.000,-Kč měsíčně. Dále z příloh insolvenčního návrhu dlužníka vyplývá, že více než 50 % jeho závazků pochází z jeho předchozí podnikatelské činnosti.

Podle § 389 odst. 1 písm. a) IZ může dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 o.s.ř.). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

V projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že s přihlédnutím k příjmům dlužníka i výši a charakteru jeho nezajištěných závazků zatím nelze očekávat, že bude možné řešit úpadek dlužníka oddlužením. Je třeba totiž vzít v úvahu to, že dlužník označil některé ze svých závazků jako závazky pocházející z jeho minulého podnikání a poměr těchto závazků přesahuje 50 % výše všech dlužníkových závazků. Na dlužníka bude proto pro účely insolvenčního řízení třeba pohlížet spíše jako na podnikatele. V tomto směru odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.4.2009, sp.zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A (R 79/2010), v jehož odůvodnění vyslovil Nejvyšší soud názor, podle něhož dlužníkem, který není podnikatelem , se ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání.

To, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, insolvenční soud uváží vždy především s přihlédnutím k: 1) době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, 2) době ukončení dlužníkova podnikání, 3) četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, 4) výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků, 5) tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

Kromě toho z doložených příjmů dlužníka a výše nezajištěných závazků zatím nevyplývá reálný předpoklad úhrady alespoň 30 % pohledávek jeho nezajištěných věřitelů.

Proto odvolací soud shrnuje, že dlužník nedisponuje likvidními prostředky, z nichž by bylo možno počáteční náklady insolvenčního správce hradit, a uložení povinnosti zaplatit zálohu je namístě. Její výše pro prvotní fázi insolvenčního řízení pro dobu překlenutí nedostatku finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku však s ohledem na shora uvedené postačuje v částce 5.000,-Kč s tím, že v další fázi insolvenčního řízení budou náklady insolvenčního správce hrazeny v případě povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře v rámci měsíčních splátek a v případě prohlášení konkursu z výtěžku dražby a deponovaných prostředků ze srážek ze mzdy dlužníka realizovaných v rámci probíhající exekuce.

Z uvedeného vyplývá, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, přiměřeně stanovil i její výši, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil, když výši uložené zálohy shledal jako odůvodněnou shora zjištěnými okolnostmi případu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. února 2013

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva