1 VSPH 232/2013-B-38
MSPH 94 INS 17610/2011 1 VSPH 232/2013-B-38

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka: Rene-Sol Development, s.r.o., Opletalova 1525/39, Praha 1, IČO 29020662, o odvolání UniCredit Bank Czech Republic, a.s., sídlem Želetavská 1525/1, Praha 4-Michle, IČO 64948242, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2013, č.j. MSPH 94 INS 17610/2011-B-26,

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 21. ledna 2013, č.j. MSPH 94 INS 17610/2011-B-26 Městský soud v Praze v bodu I. výroku vyslovil, že JUDr. Petr Michal zůstává ve funkci insolvenčního správce dlužníka Rene-Sol Development, s.r.o. (dále jen dlužník), v bodu II. výroku potvrdil změnu osoby zástupce věřitelů a jeho náhradníka a v bodu III. výroku nařídil jednání soudu na den 1.3.2013. Toto usnesení nebylo vyhotoveno písemně a jeho stručné odůvodnění je zachyceno v protokole o schůzi věřitelů ze dne 21.1.2013, v rámci které bylo usnesení také přítomným účastníkům vyhlášeno. Ze stručného odůvodnění soudu vyplývá, že věřitelé přítomni při své schůzi dne 21.1.2013 sice požadovali zařazení hlasování o odvolání a nové volbě insolvenčního správce do programu schůze a na této schůzi většinou všech přihlášených věřitelů také odvolání insolvenčního správce odsouhlasili, k tomuto hlasování však soud nepřihlédl, neboť se nejedná o první schůzi věřitelů po přezkumu pohledávek, kde je možno takové hlasování o odvolání správce z funkce dle § 29 insolvenčního zákona (dále jen IZ) provést, tudíž na základě hlasování věřitelů ke změně insolvenčního správce dojít nemůže.

Toto usnesení napadl v rozsahu bodu I. výroku věřitel UniCredit Bank Czech Republic, a.s. (dále jen odvolatel) odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil zpět k projednání soudu I. stupně. Ve svém odvolání zejména tvrdil, že na žádost věřitelů byl na program schůze dne 21.1.2013 zařazen i bod hlasování o odvolání insolvenčního správce, neboť k hlasování o tomto bodu programu na schůzi dne 13.7.2012 nedošlo (ač dle programu k hlasování dojít mělo) a toto právo věřitelů na změnu insolvenčního správce musí být respektováno. Poukázal přitom na možnost analogické aplikace § 30 odst. 2 IZ, který umožňuje opakování hlasování o odvolání insolvenčního správce v tom případě, kdy v důsledku rozhodnutí insolvenčního soudu o odmítnutí přihlášky pohledávky dojde k takové změně v osobách věřitelů nebo výši jejich pohledávek, že by měla vliv na výsledek hlasování o odvolání insolvenčního správce. Dovozoval, že v projednávaném případě je navrhovaný postup na místě, neboť nedošlo sice k odmítnutí přihlášky odvolatele, ale její posouzení bylo vyhrazeno na zvláštní přezkumné jednání, což vedlo odvolatele k tomu, že se první schůze věřitelů neúčastnil.

Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že odvolání není přípustné. -2-MSPH 94 INS 17610/2011 Podle § 29 IZ na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání, se mohou věřitelé usnést, že insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce odvolávají z funkce a že ustanovují nového insolvenčního správce. Toto usnesení je přijato, jestliže pro ně hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek (odstavec 1). Usnesení o ustanovení insolvenčního správce podle odstavce 1 potvrzuje insolvenční soud; nepotvrdí je pouze tehdy, nesplňuje-li insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24; § 54 odst. 1 se nepoužije (odstavec 2). Rozhodnutí podle odstavce 2 vydá insolvenční soud do skončení schůze věřitelů, která usnesení podle odstavce 1 přijala; odvolání je přípustné, jen jestliže insolvenční soud usnesení schůze věřitelů nepotvrdí. Osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze věřitel, který na schůzi věřitelů hlasoval pro přijetí usnesení; § 55 odst. 1 platí obdobně (odstavec 3).

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že odvolání je přípustné jen proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud nepotvrdil usnesení schůze věřitelů o tom, že insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce věřitelé odvolávají z funkce a že ustanovují nového insolvenčního správce, přičemž osobou (subjektivně) oprávněnou k podání odvolání je pouze věřitel, který na schůzi věřitelů hlasoval pro přijetí usnesení schůze věřitelů; odvolanému insolvenčnímu správci zákon legitimaci k podání odvolání nepřiznává. Dále je pro posouzení této věci významná skutečnost, že rozhodnutí věřitelů o odvolání insolvenčního správce umožňuje § 29 IZ pouze v rámci první schůze věřitelů nejblíže následující po přezkumu.

O takový případ se však v projednávané věci nejedná. Z insolvenčního rejstříku, zejména usnesení ze dne 26.4.2012 (A-26), protokolu o přezkumném jednání (B-5) a protokolu o schůzi věřitelů ze dne 13.7.2012 (B-7) vyplývá, že dne 26.4.2012 byl m.j. zjištěn úpadek dlužníka, insolvenčním správcem ustanoven JUDr. Petr Michal a přezkumné jednání a schůze věřitelů nařízeny na den 13.7.2012. Jako jeden z bodů programu schůze věřitelů bylo uvedeno i eventuální hlasování o odvolání insolvenčního správce. Po skončení přezkumného jednání proběhla dne 13.7.2012 i schůze věřitelů, kde přítomné věřitele insolvenční správce informoval o své činnosti, a kde byl zvolen zástupce věřitelů. K hlasování o odvolání insolvenčního správce nedošlo, přítomni byli dle připojené prezenční listiny jen 3 věřitelé s pohledávkami nedosahujícími ani 10 % výše pohledávek přihlášených věřitelů.

Schůze věřitelů bezprostředně následující po přezkumném jednání tedy proběhla za účasti 3 věřitelů, kteří zvolili svého zástupce. Je pravdou, že protokol se o tom, proč nedošlo k hlasování o odvolání insolvenčního správce, nezmiňuje. S ohledem na přítomnost věřitelů s nedostatečným množstvím hlasů pro takové hlasování (§ 29 odst. 1 IZ) je však zřejmé, že k tomuto bodu schůze věřitelů přistoupit nemohla, neboť pro přijetí rozhodnutí o odvolání insolvenčního správce nebyla dána potřebná polovina hlasů všech přihlášených věřitelů. Skutečnost, že protokol o schůzi věřitelů neobsahuje důvody, proč k realizaci tohoto bodu programu (hlasování) nedošlo, lze sice považovat za pochybení při vyhotovení protokolu o jednání, a tedy za vadu řízení, nejedná se však o pochybení takové povahy, které by měla nepříznivý dopad do poměrů účastníků řízení. Sama o sobě tato skutečnost proto nemůže být důvodem pro opakování hlasování o odvolání insolvenčního správce vyhrazeného pouze této první schůzi věřitelů po přezkumném jednání. Stejně tak neshledal odvolací soud správným ani argument odvolatele, že v řízení došlo k takové změně v osobách věřitelů, která by podle § 30 odst. 2 IZ mohla vést k opakování hlasování o odvolání insolvenčního správce, neboť za takovou změnu nelze považovat vyhrazení přezkumu pohledávek odvolatele na zvláštní přezkum. V postavení odvolatele ani po přezkumu (a zjištění) jeho pohledávky nedošlo k žádné změně a své právo účastnit se (a hlasovat) na schůzi věřitelů dne 13.7.2012 mohl -3-MSPH 94 INS 17610/2011 odvolatel využít i za té situace, kdy jeho pohledávka dosud nebyla zjištěna (§ 51 odst. 4 IZ). Pokud tak neučinil, nevyužil současně svého práva hlasovat o odvolání insolvenčního správce na této schůzi, která byla řádně svolána a její program zveřejněn v souladu s § 48 odst. 1 IZ.

Pokud bylo na návrh odvolatele zařazeno hlasování o odvolání insolvenčního správce na další schůzi věřitelů dne 21.1.2013 a došlo k hlasování věřitelů o této otázce, nelze již takové hlasování považovat za rozhodování věřitelů o odvolání insolvenčního správce dle § 29 odst. 1 IZ, neboť po skončení schůze věřitelů dne 13.7.2012 již o otázce odvolání insolvenčního správce (§ 31 IZ) nebo jeho zproštění funkce (§ 32 IZ) rozhoduje soud.

Hlasování věřitelů, které vedlo k přijetí rozhodnutí o odvolání insolvenčního správce přijaté na další schůzi věřitelů je však třeba dle § 49 odst. 1 a § 32 odst. 1 IZ vyhodnotit jako možný podnět pro zproštění insolvenčního správce. Insolvenční soud by proto měl svolat jednání, při kterém by tato otázka měla být vyjasněna, případně ze strany věřitelů odůvodněna, jakož i dán prostor insolvenčnímu správci pro vyjádření k případnému návrhu na zproštění z funkce tak, aby o případném návrhu mohl soud rozhodnout dle § 32 odst. 1 IZ.

Z uvedeného nutně vyplývá i to, že bod I. výroku napadeného usnesení vedl pouze k procesnímu vyjasnění situace postavení insolvenčního správce, nebyl rozhodnutím, jímž soud nepotvrdil rozhodnutí věřitelů dle § 29 odst. 2 IZ a má povahu rozhodnutí vydaného v rámci výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 IZ). Nelze je tudíž napadnout odvoláním (§ 91 IZ).

Protože v dané věci směřuje odvolání proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné, postupoval odvolací soud podle § 218 písm. c) o.s.ř. a za použití § 7 IZ odvolání odvolatele odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 20. února 2013

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva