1 VSPH 2303/2015-A-21
MSPH 78 INS 7817/2015 1 VSPH 2303/2015-A-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: INFO INVEST spol. s r.o., IČO 60463732, sídlem Praha 5, Svornosti 985/8, zahájeném k návrhu věřitelky: Romana Řeháková, nar. 6. ledna 1974, bytem Jičín, Butovská 594, o odvolání věřitelky proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 7817/2015-A-16 ze dne 20. října 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 7817/2015-A-16 ze dne 20. října 2015 se m ě n í tak, že se Romaně Řehákové přiznává osvobození od soudních poplatků z jedné poloviny.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením nevyhověl návrhu insolvenční navrhovatelky Romany Řehákové (dále jen věřitelka ) na osvobození od soudních poplatků.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že věřitelka podala jako bývalá zaměstnankyně insolvenční návrh na zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Usnesením ze dne 20.8.2015 (A-12) soud zjistil úpadek dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a věřitelce uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč.

Podáním ze dne 8.9.2015 věřitelka požádala o osvobození od soudních poplatků, tvrdila, že pro neobdržení výplaty od dlužníka se dostala na hranici životního minima, musela si půjčit peníze na zajištění základních životních potřeb pro sebe a syna.

Z Prohlášení o osobních, výdělkových a majetkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků plyne, že věřitelka byla minimálně od června 2015 zaměstnána a pobírala čistou mzdu ve výši 11.000,-Kč, dále příjem z dohody o provedení práce ve výši 1.020,-Kč měsíčně, žila s nezletilým synem, za bydlení platila si 4.000,-Kč měsíčně, měla dluh asi 50.000,-Kč u své matky. Úřad práce podáním ze dne 8.7.2015 věřitelce přiznal nárok na úhradu dlužné mzdy ve výši 9.183,-Kč splatný 14.7.2015.

Protože věřitelka v novém zaměstnání pobírala vyšší než minimální mzdu, měla zajištěno vlastní bydlení a její životní náklady nebyly vysoké a Úřadem práce jí byla uhrazena dlužná mzda, nejevila se částka ve výši 2.000,-Kč na zaplacení soudního poplatku soudu jako výdaj, který by byl zásadním zásahem do jejích majetkových poměrů.

Proti tomuto usnesení se věřitelka včas odvolala a namítala, že se vinou bývalého zaměstnavatele dostala do finančních problémů a musela si půjčit na základní životní potřeby pro sebe a syna, na kterého bývalý manžel neplatil výživné, neměla žádné úspory, že od Úřadu práce nedostala částku, kterou jí bývalý zaměstnavatel dlužil, a že po zaplacení soudního poplatku by jí nezbylo vůbec nic. Pracovala jen na poloviční úvazek a tvrdila, že zaplacení soudního poplatku by bylo velkým a zásadním zásahem.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly (odst. 2).

Účastníkům vznikají v souvislosti s uplatňováním nebo bráněním práva náklady, které jsou povinni platit (srov. § 140 odst. 1 o.s.ř.). Ocitl-li se účastník v takové nepříznivé majetkové situaci, která mu znemožňuje, aby platil všechny náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nemůže to mít za následek, aby se nemohl domáhat v občanském soudním řízení ochrany svých práv. Účastník, jehož poměry mu znemožňují platit náklady potřebné k vystupování před soudem, má právo na osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř., ledaže by šlo o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

Poměry účastníka, který je fyzickou osobou (člověkem), odůvodňují osvobození od soudních poplatků tehdy, jestliže vzhledem ke stavu svého jmění (majetku a dluhů) není schopen platit náklady řízení, aniž by tím ohrozil vlastní výživu (v rozsahu odpovídajícím zejména jeho potřebám a zdravotnímu stavu) a výživu osob, k nimž má nebo k nimž převzal vyživovací povinnost. Při posuzování poměrů takového účastníka samozřejmě nelze brát v úvahu veškerý jeho majetek; podstatné jsou příjmy z výdělečné nebo jiné činnosti účastníka, výnosy jeho majetku a další jeho disponibilní peněžní prostředky (včetně možnosti si je opatřit prací nebo jiným zákonným způsobem) a zásadně se nepožaduje, aby (pouze v zájmu zaplacení nákladů řízení) účastník zpeněžoval (nejde-li o obchodování vyplývající z podnikatelské činnosti účastníka) své movité nebo nemovité věci nebo jiný majetek. Všechny okolnosti, které jsou významné pro posouzení jeho poměrů, je účastník povinen soudu věrohodně doložit.

Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, soud promítne do úvahy, zda účastník, který je fyzickou osobou (člověkem), je schopen ze svých příjmů a dalších disponibilních peněžních prostředků uhrazovat soudní poplatky a platit ostatní náklady řízení, zejména náklady spojené s právní pomocí, která by mu byla poskytována od počátku řízení až do jeho skončení, a s placením záloh na důkazy, které navrhl nebo které soud nařídil o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu. Jestliže to poměry (nedostatek disponibilních peněžních prostředků) žádajícího účastníka nedovolují, je soud povinen mu přiznat odpovídající osvobození od soudních poplatků (zcela, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony).

Z obsahu podání ze dne 8.9.2015 odvolací soud zjistil, že věřitelka žádala o osvobození od povinnosti zaplatit soudní poplatek, která jí byla uložena usnesením ze dne 20.8.2015 (A-12) ve výši 2.000,-Kč.

Z Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce plyne, že věřitelka je rozvedená, žije ve společné domácnosti s nezletilým synem, od zaměstnavatele pobírá mzdu ve výši 11.100,-Kč měsíčně a na základě dohody o provedení práce pobírá měsíčně 1.020,-Kč. Na syna věřitelka pobírá přídavek na dítě ve výši 610,-Kč měsíčně. Věřitelka vlastní byt a dluží matce částku 50.000,-Kč. Její měsíční výdaje na nájemné činily asi 4.000,-Kč. Bývalý manžel neplatil výživné na syna.

Z Oznámení o uspokojení splatných mzdových nároků zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele ze dne 8.7.2015 plyne, že věřitelka dostala od Úřadu práce mzdu v celkové výši 9.183,-Kč za měsíce prosinec 2014 a leden 2015.

Odvolací soud má na rozdíl soud soudu I. stupně za to, že z pouhé okolnosti, že věřitelka pobírá vyšší než minimální mzdu a má zajištěno vlastní bydlení, nelze bez dalšího dovozovat, že zde nebyl dán důvod alespoň pro částečné osvobození od soudního poplatku. Odvolací soud je naopak toho názoru, že je třeba zohlednit zvláštní postavení věřitelky jako bývalé zaměstnankyně, která je samoživitelkou a její obtížná finanční situace je vyvolána i úpadkem bývalého zaměstnavatele.

Na základě shora uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že jsou dány důvody pro částečné osvobození odvolatelky od soudních poplatků, a to v rozsahu jedné poloviny, a proto napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným (§ 220 odst. 1 písm. a a § 167 odst. 2 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. ledna 2016

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková