1 VSPH 2300/2013-A-12
KSLB 76 INS 32085/2013 1 VSPH 2300/2013-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , IČO 75326400, bytem Liberec XV-Starý Harcov, Franklinova 579, zahájené na návrh 1. faktorská s.r.o., IČO 26777355, sídlem Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Svatopluka Čecha 413, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, ze dne 19. listopadu 2013, č.j. KSLB 76 INS 32085/2013-A-7

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, ze dne

19. listopadu 2013, č.j. KSLB 76 INS 32085/2013-A-7, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci uložil věřiteli 1. faktorská s.r.o. (dále jen navrhovatel), aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně mj. uvedl, že se navrhovatel podáním došlým dne 13.11.2013 domáhal zjištění úpadku Petra anonymizovano (dále jen dlužník). Citoval § 108 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení. Vyšel z obsahu insolvenčního návrhu, dle něhož je dlužník spoluvlastníkem téměř neprodejného podílu ve výši na 1/4 nemovitosti v hodnotě 350.000,-Kč, se závěrem, že výtěžek z jeho zpeněžení nebude postačovat na náklady insolvenčního řízení. Konstatoval, že dlužník nereagoval na jeho výzvu, aby se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a aby předložil seznamy svého majetku a závazků. S ohledem na to, že mezi náklady insolvenčního řízení náleží mj. i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, uložil soud I. stupně navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši

50.000,-Kč, což bezprostředně po rozhodnutí o úpadku dlužníka umožní správci překlenout nedostatek peněžních prostředků.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že vyměřenou zálohu sníží na částku 5.000,-Kč. Soudu I. stupně především vytýkal nepřezkoumatelnost napadeného usnesení a to, že podrobněji nezjišťoval existenci majetku dlužníka a že se dostatečně nevyjádřil k nákladům insolvenčního řízení. Uvedl, že stejný spoluvlastnický podíl bratra dlužníka na nemovitosti byl prodán v dražbě v rámci exekučního řízení, z čehož dovozoval dobrou prodejnost též spoluvlastnického podílu dlužníka, kterou odhadoval na 500.000,-Kč, což by mělo postačovat na náklady insolvenčního řízení, včetně odměny insolvenčního správce. Uvedl, že by dlužník mohl mít také nějaké peněžní prostředky, neboť jako OSVČ musí pravidelně platit zálohy na zdravotní a sociální pojištění, nebo že by mohl být také zaměstnán a mohl pobírat mzdu nebo plat anebo že by dlužník jako podnikatel mohl mít též podnik. Z toho pak dovozoval, že v majetkové podstatě jistě bude dostatek peněžních prostředků a že není třeba platit nepřiměřeně vysokou zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu se podává, že se navrhovatel v insolvenčním návrhu ze dne 12.11.2013 domáhal rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka. Tvrdil, že má za dlužníkem splatné vykonatelné pohledávky ve výši 150.000,-Kč na jistině úvěru, ve výši 298.047,-Kč na smluvním úroku, v nevyčíslené výši na smluvních pokutách, v nevyčíslené výši na zákonném úroku z prodlení a ve výši 28.412,-Kč s připočtením DPH na nákladech rozhodčího řízení, označil další dva věřitele, vůči nimž má dlužník splatné závazky, z čehož dovozoval jeho úpadek, a uvedl, že dlužník vlastní (v jeho prospěch zastavený) nemovitý majetek, jenž lze zpeněžit a který bude představovat dostatečný příjem do podstaty.

Na základě shora učiněných zjištění odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně shledal, že pro potřebu vyměření zálohy na náklady insolvenčního řízení lze prozatím přepokládat, že úpadek dlužníka bude zřejmě řešen konkursem. Mezi náklady insolvenčního řízení náleží mimo jiné vždy i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce; v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč (bez DPH) a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později-např. zpeněžením majetkové podstaty (tedy zastavených nemovitostí)-v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže.

Soud I. stupně tedy správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně určení její výše. Třeba zdůraznit, že při prodeji zastavených nemovitostí (bez znalosti jejich hodnoty) a při limitech, které IZ stanoví ohledně nákladů, které lze z výtěžku zpeněžení zajištění odečíst (§ 298 odst. 3 IZ), nelze důvodně očekávat, že by veškeré náklady insolvenčního řízení byly zcela zapraveny. I když dlužník není nemajetný, struktura jeho majetku-při absenci jakéhokoliv zjištění ohledně jeho hotových prostředků-neumožňuje správci výkon jeho funkce hned od rozhodnutí o úpadku a neskýtá žádnou jistotu zapravení veškerých nákladů insolvenčního řízení. Ostatně náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení je pohledávkou za majetkovou podstatou (§ 168 odst. 1 písm. d/ IZ), kterou lze uspokojit v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku (§ 168 odst. 3 IZ), nestanoví-li zákon jinak (srov. § 297 IZ). Jinými slovy řečeno, pokud bude v majetkové podstatě dostatek prostředků-jak se navrhovatel domnívá -bude z ní složená záloha navrhovateli jistě vrácena.

Třeba zdůraznit, že insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka a nikoliv k realizaci jeho majetku); věřitel (navrhovatel) proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitel (navrhovatel) podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Pokud jde o odvolací argumentaci navrhovatele spočívající v jeho přesvědčení, že výnos ze zpeněžení nemovitostí dlužníka postačí ke krytí všech nákladů insolvenčního řízení, odvolací soud ji nesdílí z důvodů shora vyložených a neztotožňuje se ani s jeho míněním, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné nebo že soud I. stupně podrobněji nezjišťoval majetek dlužníka či se dostatečně nezabýval výší nákladů insolvenčního řízení. Důvodem pro změnu či zrušení napadeného usnesení nemohou být ani ničím nedoložená tvrzení o tom, že by dlužník mohl mít nějaké peněžní prostředky, že by mohl mít příjem ze zaměstnání či mohl vlastnit podnik.

Odvolací soud proto usnesení soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné (§ 237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).

V Praze dne 7. ledna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová